Za tajemstvím Faustova domu

Nenápadný větší dům či menší palác, jakých v Praze stojí desítky. Kolem něj Karlovým náměstím spěchají chodci, jezdí tramvaje a auta. Kdo si v každodenním shonu uvědomí, že minul „ten“ Faustův dům? Proč nese právě tohle jméno, když v něm doktor Johannes Faust nikdy nebydlel?

Faustuv

Téměř pusté Karlovo náměstí
Původ dnešního Karlova náměstí spadá do raného středověku. Bývalo velmi skromné, protože v době, kdy staroměstské uličky začínaly tepat ruchem rychle se rozvíjející řemeslné výroby a obchodem, budoucí Nové Město stálo trochu stranou. Zatímco dnes více než osmihektarové náměstí ohraničuje téměř nepřetržitá městská zástavba, tehdy zde stávalo pár stavení. Na místě zvaném Na Skalce, kde se dnes nachází Faustův dům, vynikal opevněný dvorec zvaný Slavošovský dům. Sloužil k ochraně Královské cesty vedoucí z Vyšehradu na Pražský hrad a jeho arkýře mohly posloužit i jako střílny.
Rozhodujícím impulsem pro rozvoj této části Prahy se staly monumentální stavební plány Karla IV. Panovník velkoryse načrtl Nové Město Pražské včetně Dobytčího trhu (dnešního Karlova náměstí) a stanovil pravidla pro novou zástavbu. Překvapivě moderní nařízení například osvobozovalo stavebníky od daní na dobu dvanácti let za podmínky, že zahájí stavbu do jednoho měsíce po zakoupení pozemku a do roka a půl ji dokončí. Nové domy měly být kamenné a jednopatrové, ale význačné církevní i světské stavby mohly dostat výjimku. Mezi ně se kromě kostelů a klášterů zařadil také tzv. palác opavských vévodů, který nahradil někdejší Slavošovský dům. Nebylo divu. Jednak se zřejmě jednalo o sídlo na svoji dobu výstavné, jednak opavští vévodové patřili mezi příbuzné vládnoucí dynastie, a tedy i Karla IV. První opavský vévoda a zakladatel rodu Mikuláš I. (asi 1255–1318) se narodil jako levoboček českého krále Přemysla Otakara II. Jeho syn Mikuláš II. (1288–1365) se stal roku 1318 komořím na dvoře Jana Lucemburského, manžela Elišky Přemyslovny, vnučky Přemysla Otakara II. a matky Karla IV.

Rychlé střídání majitelů
Bouřlivé období husitských válek se nevyhnulo ani paláci opavských vévodů, kteří stáli na straně katolíků. Proto jim byl dům roku 1420 odebrán. Jedním z uživatelů paláce byl od roku 1432 novoměstský rychtář Petr. Dům však nečekaly dobré časy. Roku 1444 se o něm píše jako o „velice pobořeném, zkaženém a opuštěném“. Opavský vévoda Václav, jemuž se přičítají alchymistické pokusy tvořící základ všech pozdějších pověstí o Faustově domě, se dočkal jeho navrácení. Neutěšeným stavem budovy se pak musel neodkladně zabývat. Správcem domu ustanovil písaře Prokopa, který jej na vlastní náklad opravil, a tím poskytl vévodovi půjčku. Vévoda ručil svým vlastnickým právem k domu, jenže dluh nebyl schopen, anebo nechtěl zaplatit, takže se posléze majitelem domu stal písař Prokop. Po něm ho roku 1501 koupil Jaroslav Kapoun ze Svojkova, popravený roku 1539 pro „faleš hrdla“. Jeho majetek měl propadnout koruně, ale Ferdinand I. se tohoto práva vzdal; ponechal jej bratrům odsouzence. Dům na Dobytčím trhu tak připadl Piramu Kapounovi ze Svojkova, ovšem téměř vzápětí jej císař daroval svému osobnímu lékaři Janu Koppovi z Raumenthalu. Ten si jej však nedokázal udržet a kvůli dluhům byl nucen palác prodat.
Dům šel potom z ruky do ruky, podle dochovaných zpráv roku 1565 posloužil například jako zástava pražskému císařskému hejtmanovi kladského hrabství Kryštofu Muchkovi z Bujkovsa na Voseku. Po renesanční přestavbě se zalíbil magistru Edwardu Kelleymu, anglickému alchymistovi na dvoře císaře Rudolfa II. Koupil ho, možná i pro jeho čarodějnickou pověst, roku 1590, ale příliš si ho neužil. Porušil císařský edikt o soubojích a skončil ve vězení na Křivoklátě. Po neúspěšném útěku a amputaci nohy na něj čekala cela v mosteckém Hněvíně, kde hned následujícího roku spáchal sebevraždu.
Období renesance znamenalo pro palác ještě jednu přestavbu v tomto slohu. Roku 1618, těsně před třicetiletou válkou, ji nechal provést jeden z mnoha majitelů, měšťan Joachym Schuller. Na další zásadní změny si potom sídlo počkalo víc než sto let.

Celý článek si přečtete v tištěném vydání speciálu

Speciál objednáte zde, nebo telefonicky na 257 312 206

Jitka Lenková

Speciální vydání - Domy s příběhem - výběr z článků

Chýnovská „chaloupka“ a pražská vila Františka Bílka

Chýnovská „chaloupka“ a pražská vila Františka Bílka

Svému chýnovskému domu říkal sochař František Bílek (1872–1941), jenž bývá považován za nejvýznamnější osobnost českého secesního symbolistického sochařství, něžně „chaloupka“. Ve skutečnosti obyčejné venkovské stavení nepřipomínala. Rozměry měla jako rodinná vila.

Ateliér Zdenky Braunerové aneb Ostrov vítané samoty

Ateliér Zdenky Braunerové aneb Ostrov vítané samoty

Mít svůj vlastní ateliér. Místo, kde by byla sama se svými obrazy. Podobné sny provázely Zdenku Braunerovou (1858–1934) už od dívčích let. Také díky nim ji někteří považovali za poněkud výstřední a přehnaně samostatnou. Vždyť ideální žena devatenáctého století měla být především oddanou manželkou, pečlivou matkou a dobrou hospodyní.

Památník Adolfa Heyduka

Památník Adolfa Heyduka

Měšťanský dům v Tyršově ulici byste při návštěvě jihočeského Písku rozhodně neměli minout bez povšimnutí. Poznáte ho podle průčelí, na němž je symbol básnictví – labuť a Pegas a nad římsou štít s obloučky a vlaštovčími ocasy, sgrafity a letopočtem 1900. To je rok, kdy si manželé Heydukovi nechali postavit v tehdy tiché ulici dům s krásnou vyhlídkou až na Šumavu. Společně tu bydleli třiadvacet let.

Vila pana Bauera

Vila pana Bauera

Středočeská krajina mezi Pečkami, Kolínem a Kouřimí si druhou polovinu devatenáctého století prožívala po svém, a kdo ví, nakolik se roznesla okolními vesnicemi zpráva, že si dva židovští živnostníci odněkud z Uher, s majetečkem tak na dva vozy, pronajali dvůr ve Veltrubech, vsi kousek nad Kolínem. Jeden z nich se jmenoval Ignatz Bauer a v novém působišti se mu dařilo.

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Klidná atmosféra Betlémského náměstí vnímavého návštěvníka možná vtáhne i do časů minulých, kdy ve starobylém domě U Halánků žil a šířil osvětu Vojta Náprstek (1826 – 1894). Genius loci tohoto domu zůstal zachován do dnešních dnů, kdy zde v Náprstkově muzeu najdeme nejen předměty z jeho pozůstalosti, ale hlavně dary cestovatelů, kteří byli jeho přáteli.

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
věřili byste, že XANTYPA slaví už dvacáté narozeniny?! Zavzpomínali jsme na redakční začátky a sentimentálně se ponořili do našeho bohatého archivu textů a fotografií. Musím říct, že to bylo zajímavé čtení a je ho hodně za těch dvacet let. Usilovně jsme při tom přemýšleli, čím bychom vám, našim čtenářům, udělali radost. A protože speciály ČESKÁ ŠLECHTA ŽIJE! i PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA, které jsme vám v minulých letech nabídli, jsou téměř rozebrány (jen posledních pár kousků si ještě můžete objednat), napadlo nás vydat další speciál s tématem téměř nestárnoucím: domy architektonicky významné, se zajímavou minulostí, jež mají svůj genius loci nebo v nich žili lidé s nevšedními osudy.