Vojta Náprstek a dům U Halánků

Klidná atmosféra Betlémského náměstí vnímavého návštěvníka možná vtáhne i do časů minulých, kdy ve starobylém domě U Halánků žil a šířil osvětu Vojta Náprstek (1826 – 1894). Genius loci tohoto domu zůstal zachován do dnešních dnů, kdy zde v Náprstkově muzeu najdeme nejen předměty z jeho pozůstalosti, ale hlavně dary cestovatelů, kteří byli jeho přáteli.

Dům
V 15. století stával na jeho místě pivovar se sladovnou. Roku 1576 se majitelem domu stal pozdější pražský purkmistr Václav Krocín. Pocházel z Žatce a původně se jmenoval Václav Šafránek. Poté co byl roku 1587 povýšen do vladyckého stavu s predikátem z Drahobejle, změnil si své příjmení na Krocín dle latinského překladu šafrán, tj. crocus. Když byl o sedm let později pasován na rytíře, pověsil si na dům, který přestavěl a rozšířil, mramorovou desku s iniciálami svého jména a s erbem (najdeme ji na pavlači v prvním patře). Na Staroměstském rynku nechal postavit velkou kašnu z červeného sliveneckého mramoru ozdobenou sochami. Ještě v 18. století v ní byli namáčeni nepoctiví pekaři. Protože trochu protékala a snad i překážela dopravě, byla v roce 1862 bohužel odstraněna, jen některé části zůstaly zachovány a dnes jsou umístěny v Lapidáriu na pražském Výstavišti. Roku 1676 koupil dům Jan Halánek z Jičína a jeho jméno nese dodnes. Koncem 18. století byla upravena fasáda, přibyly mansardy a také arkády pod pavlačí v jižním dlouhém křídle. Nad vstupním portálem domu můžeme vidět oválnou kartuši s nápisem „U Halánků, pivovar a vinopalna“ a nad ní fresku zobrazující Zvěstování.

Statečná a podnikavá Anna
Rodiče Vojty Náprstka, nejslavnějšího obyvatele domu, koupili tuto nemovitost v roce 1826 za 27 500 zlatých. Tolik peněz jim ovšem nespadlo do klína, museli se o ně velmi zasloužit. Vojtova matka Anna pocházela z rodiny původně litoměřického mlynáře Vincence Homa, který koncem 18. století mlel „u Samců“ v pražské svatopetrské čtvrti. Se svou manželkou Josefou měl třináct dětí. Anna se narodila jako dvanáctá v roce 1788. Mlynář Hom se o sedm let později nešťastnou náhodou utopil ve Vltavě a pro rodinu nastaly krušné časy. Matka nemohla platit Anně školné, tzv. sobotáles, ale dívenka toužila učit se. Proto se odvážně vypravila za učitelem s prosbou, aby jí dovolil poplatek si ve škole odpracovat. Učitel souhlasil, a tak malá Anna drhla ve škole podlahu, myla okna a lavice.
Školní docházka pro ni skončila v páté třídě, pak nezbylo než jít sloužit. Tvrdě dřela a střádala grošíky. Když jí bylo devatenáct let, začal se o ni ucházet Jan Novák, sklepník U zlatého anděla. Vzali se roku 1807. Otevřeli si pohostinství U zlatého hada na Malostranském náměstí, pak v Renthausu v Ostruhové ulici a nakonec se přestěhovali na Invalidovnu do Karlína, kde vedli kantýnu s výčepem. Celý den se vařilo, Anna navíc obstarávala nákupy, vedla účetnictví a jednala s úřady. Nezlomil ji ani celostátní bankrot v roce 1811, kdy papírové bankovky měly náhle jen pětinovou hodnotu. Po krátké době si za zbývající ušetřené peníze pronajali malostranský pivovar U Hermonů. V roce 1819 Anna ovdověla, ale dál vedla pivovar, až se seznámila s Antonínem Fingerhutem, sládkem od „Šturmů“. Původně se měl jmenovat Náprstek, ale duchovní jeho jméno do matriky zapsal v německém překladu – Fingerhut (později stálo rodinu mnoho úsilí, aby docílila vrácení původního českého znění). Vzali se v roce 1822. Po svatbě Anna následovala manžela ke „Šturmům“ na rohu Skořepky a Uhelného trhu. Zde se jim roku 1824 narodil syn Ferdinand a o dva roky později Vojtěch, kterého ještě v koši odnesli do nedalekého domu U Halánků. Tam se rozhodli provozovat svoji živnost. Dařilo se jim velmi dobře, v provozu byly vinopalna a hostinec, vařilo se pivo. Do spokojeného rodinného života ale zasáhla další těžká rána. V říjnu 1832 Antonín Fingerhut zemřel a Anna zůstala na vše opět sama. Vedla si však zdatně, závod prosperoval, a protože nikdy nezapomněla na své tvrdé začátky, pomáhala až do konce života chudým lidem. Byla známa jako „panímaminka od Halánků“. Některým rodinám platila nájemné, šatila jejich děti, jednou týdně rozdávala v domě chléb, polévku a knedlíky se zelím.
V osobním životě však nezůstala ničeho ušetřena, pochovala všechny tři děti z prvního manželství – Jana, Rosalii i Antonína.

Text Helena Kohoutová, foto Filip Habart a archiv Náprstkova muzea

Celý článek si přečtete ve speciálním vydání Domy s příběhem

Speciál objednáte zde, nebo telefonicky na 257 312 206

Speciální vydání - Domy s příběhem - výběr z článků

Chýnovská „chaloupka“ a pražská vila Františka Bílka

Chýnovská „chaloupka“ a pražská vila Františka Bílka

Svému chýnovskému domu říkal sochař František Bílek (1872–1941), jenž bývá považován za nejvýznamnější osobnost českého secesního symbolistického sochařství, něžně „chaloupka“. Ve skutečnosti obyčejné venkovské stavení nepřipomínala. Rozměry měla jako rodinná vila.

Ateliér Zdenky Braunerové aneb Ostrov vítané samoty

Ateliér Zdenky Braunerové aneb Ostrov vítané samoty

Mít svůj vlastní ateliér. Místo, kde by byla sama se svými obrazy. Podobné sny provázely Zdenku Braunerovou (1858–1934) už od dívčích let. Také díky nim ji někteří považovali za poněkud výstřední a přehnaně samostatnou. Vždyť ideální žena devatenáctého století měla být především oddanou manželkou, pečlivou matkou a dobrou hospodyní.

Památník Adolfa Heyduka

Památník Adolfa Heyduka

Měšťanský dům v Tyršově ulici byste při návštěvě jihočeského Písku rozhodně neměli minout bez povšimnutí. Poznáte ho podle průčelí, na němž je symbol básnictví – labuť a Pegas a nad římsou štít s obloučky a vlaštovčími ocasy, sgrafity a letopočtem 1900. To je rok, kdy si manželé Heydukovi nechali postavit v tehdy tiché ulici dům s krásnou vyhlídkou až na Šumavu. Společně tu bydleli třiadvacet let.

Vila pana Bauera

Vila pana Bauera

Středočeská krajina mezi Pečkami, Kolínem a Kouřimí si druhou polovinu devatenáctého století prožívala po svém, a kdo ví, nakolik se roznesla okolními vesnicemi zpráva, že si dva židovští živnostníci odněkud z Uher, s majetečkem tak na dva vozy, pronajali dvůr ve Veltrubech, vsi kousek nad Kolínem. Jeden z nich se jmenoval Ignatz Bauer a v novém působišti se mu dařilo.

Za tajemstvím Faustova domu

Za tajemstvím Faustova domu

Nenápadný větší dům či menší palác, jakých v Praze stojí desítky. Kolem něj Karlovým náměstím spěchají chodci, jezdí tramvaje a auta. Kdo si v každodenním shonu uvědomí, že minul „ten“ Faustův dům? Proč nese právě tohle jméno, když v něm doktor Johannes Faust nikdy nebydlel?

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
věřili byste, že XANTYPA slaví už dvacáté narozeniny?! Zavzpomínali jsme na redakční začátky a sentimentálně se ponořili do našeho bohatého archivu textů a fotografií. Musím říct, že to bylo zajímavé čtení a je ho hodně za těch dvacet let. Usilovně jsme při tom přemýšleli, čím bychom vám, našim čtenářům, udělali radost. A protože speciály ČESKÁ ŠLECHTA ŽIJE! i PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA, které jsme vám v minulých letech nabídli, jsou téměř rozebrány (jen posledních pár kousků si ještě můžete objednat), napadlo nás vydat další speciál s tématem téměř nestárnoucím: domy architektonicky významné, se zajímavou minulostí, jež mají svůj genius loci nebo v nich žili lidé s nevšedními osudy.

Inzerce
banner_predplatne