Chýnovská „chaloupka“ a pražská vila Františka Bílka

Svému chýnovskému domu říkal sochař František Bílek (1872–1941), jenž bývá považován za nejvýznamnější osobnost českého secesního symbolistického sochařství, něžně „chaloupka“. Ve skutečnosti obyčejné venkovské stavení nepřipomínala. Rozměry měla jako rodinná vila.

F.B.

Praha

Na konci devatenáctého století, kdy ji mladý umělec stavěl, se pálené cihly objevovaly na venkově zcela výjimečně. Nemluvě o štukových reliéfech s výrazným rukopisem tvůrce. Jen dřevěnou verandu bychom našli i na jiných jihočeských chalupách. Avšak zásluhou sochaře, který si odjakživa rozuměl nejen s kamenem, ale i s dalšími materiály, zábradlí verandy rozkvetlo květy lilií i karafiátů a pokryly ho rozličné lupeny. Dům byl svým slohem stejně nezařaditelný jako ten, kdo ho stvořil.

Chýnov proslavil už Kosmas
V místech, kde se Chýnov rozkládá, stával kdysi pomezní hrad Slavníkovců. Píše o něm i Kosmas ve své kronice. V roce 1898, kdy František Bílek začal stavět svůj dům, tu byla jen nenápadná vesnička s pivovarem, kostelem, hřbitovem a venkovskými usedlostmi. Jedna z nich patřila jeho rodičům. Obklopoval ji poměrně rozsáhlý pozemek (část půdy si ještě přikoupil od majitele panství) a právě tady začala stavba vyrůstat. Dům si navrhl sám, pouze s některými technickými detaily mu radil jeho bratr, inženýr. Spolu se svou rodinou ho také pomáhal stavět. V korespondenci si sice stěžuje na „každodenní těla udření“ a „obtíže s lidem na stavbě“, ale… Dům, který měl téměř každé okno jiné a vymykal se vesnické zástavbě, byl hotov za necelých šest měsíců. Originalitu stavby a její duchovní náboj obdivovali přátelé i místní.

Ukřižovaný
Když stavbu zahájil, měl za sebou roční studium na pařížské akademii Colarossi. Stipendium mu poskytl známý mecenáš Vojtěch svobodný pán Lanna. Návrat domů byl pro Františka Bílka zklamáním. Neměl ateliér, chyběly mu finanční prostředky a hlavně jeho první sochařské realizace nebyly přijaty s pochopením. Trápil se v samotě chýnovské sochařské dílny a s obtížemi teprve hledal svoji charakteristickou symbolickou řeč. Především se usilovně snažil vyjádřit vlastní meditace o Kristu. S tímto obdobím je tak spojena celá řada studií a přípravných skic, jež mu pomohly formovat konečnou podobu oltáře s Ukřižovaným. Dílo, které je dnes umístěné v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.

Co vyprávějí symboly?
Na fasádě „chaloupky“ zachytil celý lidský život – od narození po smrt. Stačí budovu obejít, a dozvíte se leccos o názorech i náboženském cítění sochaře. Ke kolemjdoucím promlouvají verše z Janova evangelia umístěné ve štukových ostěních oken. Ze štítu domu vystupuje sluneční kotouč s paprsky – symbol Boha. Obláčky prokládané hvězdami představují hříchy. A lidské ruce se buď obracejí ke Slunci, nebo mizí v mračnech. Štukový reliéf na průčelí – se symbolickým názvem „Jsme přikryti“ – dává však naději i hříšníkům. Naznačuje, že bezpečí poskytuje člověku nejen střecha domu a pevné zdi. Ochranné přístřeší mu nabízí i Bůh. Každého z nás však zpátky přivábí Země, která má v pojetí sochaře podobu křehkého ženského profilu. Snad záměrně tento reliéf František Bílek umístil na zeď obrácenou do zahrady, která má dodnes tak trochu zádumčivý ráz.

Text a foto Ivana Matyášová a Zdeněk Lukeš

Celý článek si přečtete ve speciálním vydání Domy s příběhem

Speciál objednáte zde, nebo telefonicky na 257 312 206

Speciální vydání - Domy s příběhem - výběr z článků

Ateliér Zdenky Braunerové aneb Ostrov vítané samoty

Ateliér Zdenky Braunerové aneb Ostrov vítané samoty

Mít svůj vlastní ateliér. Místo, kde by byla sama se svými obrazy. Podobné sny provázely Zdenku Braunerovou (1858–1934) už od dívčích let. Také díky nim ji někteří považovali za poněkud výstřední a přehnaně samostatnou. Vždyť ideální žena devatenáctého století měla být především oddanou manželkou, pečlivou matkou a dobrou hospodyní.

Památník Adolfa Heyduka

Památník Adolfa Heyduka

Měšťanský dům v Tyršově ulici byste při návštěvě jihočeského Písku rozhodně neměli minout bez povšimnutí. Poznáte ho podle průčelí, na němž je symbol básnictví – labuť a Pegas a nad římsou štít s obloučky a vlaštovčími ocasy, sgrafity a letopočtem 1900. To je rok, kdy si manželé Heydukovi nechali postavit v tehdy tiché ulici dům s krásnou vyhlídkou až na Šumavu. Společně tu bydleli třiadvacet let.

Vila pana Bauera

Vila pana Bauera

Středočeská krajina mezi Pečkami, Kolínem a Kouřimí si druhou polovinu devatenáctého století prožívala po svém, a kdo ví, nakolik se roznesla okolními vesnicemi zpráva, že si dva židovští živnostníci odněkud z Uher, s majetečkem tak na dva vozy, pronajali dvůr ve Veltrubech, vsi kousek nad Kolínem. Jeden z nich se jmenoval Ignatz Bauer a v novém působišti se mu dařilo.

Za tajemstvím Faustova domu

Za tajemstvím Faustova domu

Nenápadný větší dům či menší palác, jakých v Praze stojí desítky. Kolem něj Karlovým náměstím spěchají chodci, jezdí tramvaje a auta. Kdo si v každodenním shonu uvědomí, že minul „ten“ Faustův dům? Proč nese právě tohle jméno, když v něm doktor Johannes Faust nikdy nebydlel?

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Vojta Náprstek a dům U Halánků

Klidná atmosféra Betlémského náměstí vnímavého návštěvníka možná vtáhne i do časů minulých, kdy ve starobylém domě U Halánků žil a šířil osvětu Vojta Náprstek (1826 – 1894). Genius loci tohoto domu zůstal zachován do dnešních dnů, kdy zde v Náprstkově muzeu najdeme nejen předměty z jeho pozůstalosti, ale hlavně dary cestovatelů, kteří byli jeho přáteli.

Editorial

Slovo šéfredaktorky
Vážené a milé čtenářky, vážení a milí čtenáři,
věřili byste, že XANTYPA slaví už dvacáté narozeniny?! Zavzpomínali jsme na redakční začátky a sentimentálně se ponořili do našeho bohatého archivu textů a fotografií. Musím říct, že to bylo zajímavé čtení a je ho hodně za těch dvacet let. Usilovně jsme při tom přemýšleli, čím bychom vám, našim čtenářům, udělali radost. A protože speciály ČESKÁ ŠLECHTA ŽIJE! i PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA, které jsme vám v minulých letech nabídli, jsou téměř rozebrány (jen posledních pár kousků si ještě můžete objednat), napadlo nás vydat další speciál s tématem téměř nestárnoucím: domy architektonicky významné, se zajímavou minulostí, jež mají svůj genius loci nebo v nich žili lidé s nevšedními osudy.