K úmrtí Josefa Škovoreckého

Česko do světa

Velký starý muž exilu, nakladatel Josef Škvorecký, neúnavně podporující český poválečný protikomunistický odboj, významný spisovatel, zemřel ve věku 87 let.

 

07jpg.jpg

 

„Jak dobře, že alespoň Josef Škvorecký je ještě mezi námi.“ Tento ulehčující povzdech bylo možno slyšet z řad přátel české literatury a kultury, když tito doprovázeli ve vánoční době na jeho poslední cestě Václava Havla. Od sedmdesátých let minulého století poskytoval Josef Škvorecký, neúnavný exilový vydavatel z Toronta, literární domov autorům Václavu Havlovi, Milanu Kunderovi, či Ludvíku Vaculíkovi, čímž významnou měrou přispíval k podpoře Charty 77. Nyní zemřel i on, ten, který sám byl velkým evropským spisovatelem, žijícím v zámořském exilu, v němž strávil více než čtyřicet let svého života.

Rozhodujícími roky byly pro něho, narozeného v roce 1924 v Náchodě, roky jeho mládí, které byl nucen prožít v době nacistické okupace, v níž se lidé stávali bestiemi, anebo byli jednoduše vymazáni ze světa jako nevinné, nesmyslné oběti. Rokům 1942-1945, strávených na gymnaziu v městě českého severovýchodu Náchodě, věnoval Škvorecký celkem pět svých románů, v nichž bez iluzí detailně popisuje tehdejší scénář hrůz, plný pronásledování, oportunismu, boje o přežití i smrt - tak jak žádný druhý ve svém literárním díle uplynulého století.

Jeho hlavní dílo, román Zbabělci, bylo přeloženo do mnoha jazyků, mimo jiné i do němčiny. Ve vrstvách „přátel bezprostřední poválečné doby“, se uveřejnění románu v roce 1958 postaralo o politický skandál, neboť jeho autor dle nich nedokázal rozlišovat mezi vražednou německou totalitou a vše dusícím ruským totalitním režimem. Jeden z příkladů: americká jazzová hudba, pro Škvoreckého Danny Smiřického znamenající záchranný pás smysluplného, důstojného života pod hákovým křížem, byla komunisty rovněž jako dekadentní zakazována. Není náhodou, že Škvorecký věnoval svému milovanému jazzu celou řadu lakonických a přesto romantických vyprávění, z nichž ta nejlepší existují i v německém znění.

Morální instituce v zámoří

Po válce ve Škvorecký důsledně věnoval studiu anglické literatury a stal se lektorem v mezinárodním státním vydavatelství. Po jeho nuceném opuštění se mu podařilo v uvolněnějších šedesátých letech prosadit se jako autor zdařilými kriminálními romány s komisařem Borůvkou z pražského oddělení pro vyšetřování vražd. Po potlačení hnutí Pražského jara se však překladatel Chandlera, Hemingwaye a Faulknera definitivně rozhodl pro odchod do exilu za Atlantikem. Spolu se svou ženou Zdenou Salivarovou založil v Torontu exilové nakladatelství „68 Publishers“, v němž záhy uveřejnil díla významných českých autorů. V Havlových Dopisech Olze je Škovorecký zmiňován jako morální autorita.

Vedle této neocenitelné práce v exilu, neupadlo dílo Josefa Škvoreckého v zapomnění ani v Čechách. Po sametové revoluci 1989 se toto objevovalo v nových vydáních, úspěšných filmových verzích, uveřejněny byla i málo známá díla básnická. Záběry z tehdejší doby ukazují zcela uvolněný, téměř udivený manželský pár během jeho návštěvy na konferenci v Náchodě, kterými se toto nenápadné průmyslové město (ve Škvoreckého románech nazývané „Kostelec“), definitivně zapsalo na mapu literatury.

 

efryntaskvorecky6jpg1.jpg
Svatební fotografie Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové

 

Neodpustitelná zůstává skutečnost, že do sebe zalíbené, sebestředné oficiální německé literární instituce, neudělily tomuto spisovateli, zneuctěnému v mládí nucenou prací u firmy Messerschmidt, dosud žádnou literární poctu.

Snad toto manko v jeho očích vyvážily pocty, jichž se Josefu Škvoreckému naproti tomu dostalo doma, v Polsku, Kanadě a Spojených státech. Poté, co velký starý muž exilu v úterý v Torontu zemřel, komentoval český ministerský předseda včera zjevně otřesen tuto smutnou zimu svého národa slovy: „Během jednoho roku se Škvoreckým, Arnoštem Lustigem, který přežil židovský shoah, životaplným literárním diplomatem Jiřím Grůšovou, nebojácným básníkem undregroundu Ivanem Jirousem a Václavem Havlem, naším nejlepším dramatikem, vymírá výkvět disidentské literatury.“

Chudé Česko, bohaté Česko.

(Publikováno 4. ledna 2012 ve Frankfurter Allgemeine Zeitung)

 

Dirk Schümer, foto Emanuel Frynta

XANTYPA 01/17 - výběr z článků

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek je osobností, která autorským herectvím oslovuje širokou veřejnost. S humorem i nadsázkou hovoří o závažných věcech života. Mnozí ho adorují, jiní podezřívají z populismu, ale málokdo ho doopravdy zná. Všem běžným nálepkám se totiž vzpěčuje. Je zároveň hloubavý i vtipný, hravý i filozofující, vážně nevážný, upřímně osobitý. Rád prověřuje nové podněty, neohlíží se do minulosti, budoucnost ho nechává v klidu. Plně žije okamžikem přítomnosti. A tak jsem se svého kamaráda rozhodla vyzpovídat.

Ivan M. Havel

Ivan M. Havel

Jen pár dní po rozloučení s dramatikem a exprezidentem Václavem Havlem vznikl o Silvestru roku 2011 nápad na knižní rozhovor s jeho mladším sourozencem, vědcem Ivanem M. Havlem. Jako shrnutí lidské i profesní zkušenosti a výpověď o podivuhodném životě muže vlastní kariéry, a přece tak trochu zastiňovaného bratrem, který se stal ikonou české i světové kultury a politiky. Kniha vznikala pět let, nese název PRÁVĚ PROTO, ŽE JSEM BRATR, odkazující k jinému vidění Václava Havla, než skýtá pohled zvenčí, a na přelomu roku ji vydává Knihovna Václava Havla. Vybavenou množstvím fotografií, které tvoří její druhý, vizuální plán. Z jejích sedmi kapitol vybral autor několik úryvků.

Jiří Strach

Jiří Strach

Jiří Strach (43) má pověst vstřícného režiséra, s nímž sebenáladovější herci točí rádi. Známe se řadu let a o jeho práci jsme spolu hovořili už mockrát. Kdysi ho překvapila má detailní znalost klasické detektivky VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, kterou adaptoval pro Českou televizi. Náš rozhovor pro Xantypu vznikl u příležitosti premiéry jeho pohádky ANDĚL PÁNĚ 2, která vstoupila do kin začátkem prosince a dočkala se nadšených ohlasů od kritiků i enormního diváckého zájmu. Naše dvouhodinové povídání se brzy stočilo k polemice o otázkách víry…

Dobrý den, pane Disney

Dobrý den, pane Disney

S úctou a zdvořilým pozdravem vstupuje každé ráno sběratel Radek Čižmař (53) do království, jemuž vládne již třetí rok – do Muzea hraček v centru Ostravy. Není divu, že při tom oslovuje velkého mága Walta Disneye: celá třetina plochy kouzelného dětského světa je totiž přeplněna tisíci figurkami, obrázky, knížkami, filmy, známkami, fotografiemi, plakáty, letáky, časopisy, reklamními předměty, zkrátka vším, co nějak souvisí s pohádkovým světem, který byl stvořen díky talentu, kreativitě a vůli nejvýznamnějšího světového tvůrce animovaných filmů – režiséra, scenáristy, dabéra, podnikatele a filantropa, jehož nedožité sto patnácté narozeniny oslavil v prosinci celý kulturní svět (a současně si připomněl – rovněž v prosinci – půlstoleté výročí jeho úmrtí).

Miloslav Stingl

Miloslav Stingl

Svatý Václav má v Praze pomník z bronzu, a dokonce jezdecký, Antonín Dvořák má své muzeum a doyen našich cestovatelů Miloslav Stingl dostal pomník z papíru: knihu. Vyšla před Vánocemi, jmenuje se jednoduše MILOSLAV STINGL – BIOGRAFIE CESTOVATELSKÉ LEGENDY, sepsal ji Adam Chroust, podílel se na ní i Stinglův tajemník Štěpán Rusňák a její přirovnání k pomníku – odvážím si tvrdit – nekulhá. Kniha je to opravdu reprezentativní, doplněná navíc mapami, dévédéčkem a cédéčkem. Povídal jsem si o ní nejen s panem doktorem, jak slavnému cestovateli říkají přátelé, ale i s tvůrci knihy, kteří by mohli být jeho vnuky.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Louis Armstrong

Louis Armstrong

Dne 27. ledna 1917 zahajuje legendární kapela Original Dixieland Jass Band své angažmá v Reinsenweber's Restaurante v New Yorku a 26. února téhož roku vznikají v newyorském studiu Victor první gramofonové nahrávky jazzové hudby. Jde o snímky LIVERY STABLE BLUES a DIXIE JASS BAND ONE STEP. Od těchto událostí záhy uplyne sto let! A protože, jak se praví ve známé reklamě, nic není nemožné, požádal jsem o rozhovor. Na to, jak to vypadalo v šeru dávných věků v jazzové muzice, jsem se zeptal podle mnohých nejvýraznější postavy jazzové hudby 20. století, Louise Armstronga (1901–1971). Takto by rozhovor mohl vypadat.

Klára Formanová

Klára Formanová

Když se Klára Stránská před čtvrtstoletím provdala za Petra Formana, spojily se dvě mimořádné rodiny. Na jejího tatínka Jiřího Stránského a tchána Miloše Formana přišla samozřejmě v rozhovoru řeč. Mimochodem, první oslavil pětaosmdesátiny loni v srpnu, druhý je bude mít letos v únoru. Ale mluvily jsme i o tom, čím se zabývá sama Klára – o scénáři hraného filmu o politické vězeňkyni Julii Hruškové, o projektu UM-MĚNÍ, který vymyslela společně se svojí kamarádkou z dětství Erikou Plickovou, i o tom, jak bychom si přáli mít zase prezidenta, za něhož bychom se nemuseli stydět.

Aktuálně - výběr z článků

Příběh vánočního stromečku

Příběh vánočního stromečku

V zimním období má mnoho památek omezený provoz a návštěvníci při něm většinou zimou drkotají zuby. Zcela jinak pojali předvánoční prohlídky na Zámku Loučeň. Připraví svým hostům kouzelný zážitek, během něhož se dozvědí spoustu zajímavostí.

V Praze se otevřel unikátní vánoční trh Manifesto Winter Market

V Praze se otevřel unikátní vánoční trh Manifesto Winter Market

22. listopadu otevřel své brány Manifesto Winter Market. Předvánoční koncept oblíbeného Manifesta, o němž psaly i The New York Times, potrvá 5 týdnů do 23. prosince a bude vždy otevřen od čtvrtka do neděle od 11 do 20 hodin. Kontejnerové městečko bylo doplněno o čtyři unikátní vyhřívaná iglú, stejná, jaká se stala hitem v londýnských a newyorských střešních kavárnách. Přibyly zářiče, stánky s prodejem umění a designérských produktů, osvětlení a originálně pojaté zavěšené stromky a dekorace.

Výstava SAMUELA PAUČO

Výstava SAMUELA PAUČO

Samuel Paučo (1986) je absolventem Fakulty výtvarných umění v Brně (ateliér Martina Mainera). Více než deset let působil jako pedagog – byl odborným asistentem v ateliéru Martina Mainera na Akademii výtvarných umění v Praze, dříve také na FAVU. Věnuje se převážně klasické malbě, ovšem s konceptuálními přesahy. Za svou tvorbu byl několikrát nominován na prestižní ocenění (ESSL Award, NG 333). Na výstavě v Nové galerii představí svou práci za poslední dva roky.

David Bartoň - Cestování zeměmi i dějinami – konformně nebo nepřizpůsobivě

David Bartoň - Cestování zeměmi i dějinami – konformně nebo nepřizpůsobivě

Ve Francii mají za nejprestižnější věc studium na Collège de France, kde se neuděluje žádný diplom a na přednášky chodí smetánka i bezdomovci. Přednášejícím se tam člověk může stát až k stáru, poté, co už všude po světě proslul původností a pílí. Jeden z takových vzdělanců, Pierre Hadot, ve své nástupní řeči trval na tom, že filosof i každý myslivý člověk je z podstaty věci „nepřizpůsobivý“.

Založte květnatou louku

Založte květnatou louku





Kvůli úbytku kdysi tradičních luk plných květin mizí z naší krajiny a přírody motýli, včely, hmyz a další opylovači i celé luční ekosystémy. Krajina postrádá pestrost a rozmanitost což následně narušuje přirozený potravní řetězec i pro další živočichy jako jsou ptáci, drobní savci, hlodavci, plazi a obojživelníci, kterých z naší přírody také rapidně ubývá.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/17

XANTYPA XANTYPA 01/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2018

XANTYPA XANTYPA 12/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne