Diana Ross

superstar z Města motorů

Na výsluní světové slávy se dostala jako členka dívčího tria Supremes, později se ovšem prosadila jako sólistka. Je považována za jednu z komerčně nejúspěšnějších osobností amerického šoubyznysu. Zároveň je filmová herečka a producentka a v neposlední řadě matka pěti dětí.

 

 diana1jpg.jpg

 

 

text Leoš Šedo, foto Getty images

 

Detroit, Michigan
Narodila se 26. března 1944 jako Diana Ernestine Earle Ross v Detroitu, největším městě státu Michigan. Detroit jako sídlo tří nejvýznamnějších automobilek – General Motors, Ford a Chevrolet – získal přízvisko Motown, tedy motor town, město motorů.
Od třicátých let procházel zásadní demo­grafickou proměnou, když počet černošského obyvatelstva postupně výrazně převýšil počet bílých obyvatel. Zhoršování sociálních poměrů v černošských čtvrtích vedlo v roce 1967 až k rozsáhlým nepokojům s desítkami obětí. Dnes patří Detroit k oblastem s nejvyšší kriminalitou v USA a v roce 2013 se stal největším městem, které vyhlásilo bankrot.
Ale zpátky k Dianě, na samý začátek padesátých let. Když jí bylo sedm, matka onemocněla tuberkulózou a po celou dobu její nemoci a rekonvalescence žila Diana se sourozenci u příbuzných v Alabamě. Základní školu dokončila opět v Detroitu – rodina se tou dobou přestěhovala na největší detroitské městské sídliště – a ve čtrnácti letech nastoupila na čtyřleté učiliště zaměřené na textilní a oděvní návrhářství, což tenkrát Diana považovala za svou možnou budoucí profesi. Zvládla i kadeřnický a kosmetický kurs a občas si přivydělávala poskytováním těchto služeb. Maturovala v lednu roku 1962.

Ty nejvyšší
Vedle školních povinností tehdy věnovala nejvíce volného času zpěvu, své velké zálibě. Už v patnácti jako členka dívčí pěvecké sestavy Primettes spolu s kamarádkami slavila první úspěchy na různých pěveckých soutěžích. Za nějaký čas dostaly pozvání, aby zazpívaly pro vedení firmy Motown Records, a přitom velmi zaujaly samotného prezidenta a zakladatele firmy Berryho Gordyho jr. Ten jim sice nakonec řekl, aby přišly znovu, až si dodělají školu, nicméně dal dívkám několikrát šanci, aby dělaly doprovod na nahrávkách jiných interpretů.
Chtěl, aby si vybraly jiné jméno, a ony si – bez valného nadšení – z nabízených možností nakonec zvolily název Supremes – Nejvyšší. Smlouvu s firmou Motown podepsaly začátkem roku 1962 a následující rok se po odchodu Barbary Martin ustálila první slavná sestava tria Supremes: Diana Ross, Florence Ballard a Mary Wilson. Mezi stovku nejprodávanějších singlů poprvé pronikly koncem roku 1963 a napřesrok měly svoje první „číslo jedna“, skladbu WHERE DID OUR LOVE GO ( Kam odešla naše láska). To byl začátek triumfálního tažení, kdy v letech 1964–1967 měly na vrcholu hitparády postupně deset svých nahrávek. Staly se senzací na obou stranách Atlantiku a i československý Supraphon tehdy vydal jejich výběrové album. Vidět je živě se ovšem podařilo jen několika málo našincům: jedním z nich byl i Miroslav Horníček, moderující slavný Kinoautomat na světové výstavě v Montrealu v roce 1967. Ten své zážitky z Expa 67 a příprav samotného Kinoautomatu později vylíčil v knížce Javorové listy. „Tři plameny, tři výstřely, tři pády do propasti“ – shrnul svůj dojem z vystoupení Supremes nadšený Horníček.

 

baner-clanek


Jejich nahrávky i živá vystoupení charakterizovala svého druhu dokonalost, rozhodně však to nebyla dokonalost strojová a chladná. Naopak – v jejich hlasech, zjevu a choreografii se spojovala svůdnost s elegancí, za nimiž se ovšem skrývala nekonečná dřina cvičení a příprav.
Supremes – a v odstupu za nimi některé další podobné dívčí sestavy – představovaly v té době protipól kulminující vlny rockových (tehdy se spíš říkalo beatových) mužských kapel v čele s Beatles. I když ti si pro svá první dvě alba vypůjčili několik písniček právě z repertoáru amerických dívčích vokálních skupin…
Mezi samotnými děvčaty to ovšem tou dobou pořádně vřelo. Gordy nepokrytě stranil Dianě a tlačil ji na vedoucí pozici v triu, ač Florence Ballard zpočátku zpívala většinu sól. Ta se cítila být odstrkovaná a začala dělat problémy. Gordy nakonec využil jako záminku několik jejích alkoholických excesů a další „neprofesionální“ projevy, a v létě 1967 dostala Florence padáka. Na její místo přišla Cindy Birdsong, ale to už se název změnil na Diana Ross and The Supremes; protagonistka se postupně osamostatňovala, její spojení se Supremes bylo stále volnější. Poslední společné vystoupení se konalo v Las Vegas v lednu 1970.
Ještě předtím, v roce 1969, stála Diana u zrodu velké senzace, rodinného seskupení Jackson Five. Nebyla přímo jejich objevitelkou, jak se občas z reklamních důvodů tvrdilo, ale uvedla je společným vystoupením do televize a spolupracovala na gramofonovém albu DIANA ROSS PRESENTS THE JACKSON 5.

 

diana2jpg.jpg
The Supremes – zleva Florence Ballard, Mary Wilson a Diana Ross, 1965

 

 

Sólo
Zmiňovaný Berry Gordy jr. byl jednou z klíčových postav v životě Diany Ross. Bývalý dělník z automobilky vydupal ze země (s vypůjčenými penězi) gramofonovou firmu Motown Records, ve své době nejvýznamnější značku vydávající černošské interprety a prosazující osobitý a typický zvuk svých nahrávek. S Dianou měl Gordy mnohaletý vztah, roku 1971 se narodila jejich dcera Rhonda Suzanne. Zároveň byl až despotickým perfekcionistou, požadujícím po své partnerce ten nejlepší možný výkon. Daní byla anorexie, s níž se zpěvačka – podle své autobiografie – nějaký čas potýkala.
Její první sólové album DIANA ROSS vychází v roce 1970 a následující dekáda se dá označit za nejzářivější v její kariéře. Během turné v roce 1973 se jí dostane – jako vůbec první umělkyni – pozvání do japonského císařského paláce k soukromé návštěvě u Nagako, manželky císaře Hirohita. Další rok je pak první afroamerickou umělkyní, jež uváděla (s Burtem Reynoldsem, Johnem Hustonem a Davidem Nivenem) ceremoniál udílení Oscarů.
V roce 1980 vydala své do té doby nej­úspěšnější album DIANA, ale to už se schylovalo k jejímu odchodu od Motownu k firmě RCA. I když Berry Gordy zpočátku její úmysl označil za „nemožný“, Diana Ross nakonec lukrativní nabídku RCA přijala. To se stalo v květnu 1981 a do té doby ušla cestu doslova vydlážděnou zlatem.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 01/18 - výběr z článků

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Čertoviny

Čertoviny

Co se stane, když dva mladí čerti popletové povalí při úklidu kotel s hříšnou duší? Duše uteče a Luciper se rozčertí. Za trest musí jít oba čerti na svět a každý přivést do pekla jednu hříšnou duši. Pak jim bude odpuštěno.

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

Šiniči Tohei

Šiniči Tohei

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

10 let LaFa

10 let LaFa

Holešovická La Fabrika vznikla před deseti lety a od té doby si postupně vydobyla postavení respektované pražské umělecké scény, která poskytuje dokonalé technické zázemí mnoha umělcům různých žánrů. Hercům, muzikantům, tanečníkům, artistům, výtvarníkům a fotografům, občas i sportovcům. Otcem myšlenky i realizace je Richard Balous, s velkou podporou své ženy Zuzany. Program, který La Fabrika nabízí, je velice pestrý. Kromě divadelních představení (např. s Taťánou Vilhelmovou, Vojtou Dykem, Marthou Issovou, Zuzanou Bydžovskou, Annou Polívkovou, otcem a synem Prachařovými a dalšími herci) se tu konají koncerty, taneční představení, léta zde měl domovskou scénu soubor La Putyka. A letos se na zdejší scéně uskuteční již potřetí festival nonverbálního divadla. Zkrátka a dobře v La Fabrice to tepe a pořád je tam narváno. A Richard slibuje, že je to teprve začátek! Blahopřejeme!

Ambras

Ambras

Slyšela jsem hodně o zámku, v němž se ukrývaly poklady, tajná láska i obyčejné lidské štěstí. O architektonické perle sevřené do náruče horských štítů a o místě, v němž se tvořily evropské dějiny. Moje cesta tedy nemohla vést nikam jinam než do Tyrolska, na Ambras.

Odnikud

Odnikud

Herečka Diane Kruger se vrátila do Německa, aby podala jeden ze svých nejlepších výkonů ve filmu ODNIKUD.

Video k lednové Xantypě

Video k lednové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Osobnosti - výběr z článků

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Janek Ledecký

Janek Ledecký

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Bára Poláková

Bára Poláková

Skláním se před každým, kdo něco umí. Tím spíš, pokud se mu daří ve více oborech. Barbora Poláková je například úspěšná herečka i zpěvačka. Za hlavní ženskou roli ve filmu KVARTETO byla nominována na Českého lva a videoklip singlu PO VÁLCE z jejího posledního alba ZE.MĚ má na YouTube už přes dva a půl milionu zhlédnutí! Ale povídali jsme si i o jejích dcerách a partnerovi, herci Pavlu Liškovi.

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne