Michal Hrůza

Nejen o cestě za polární kruh

Zpěvák, skladatel a textař Michal Hrůza slaví dvacet let hudební činnosti. K té příležitosti mu vyšlo album SÁM SE SEBOU, potěšil se třemi koncerty se symfonickým orchestrem a na jaře bude pokračovat v turné. Jelikož se s Michalem známe poměrně dlouho, tykali jsme si.

 

 hruzajpg.jpg

 

text Vašek Vašák, foto Ondřej Pýcha, Jiří Hroník a archiv

 

Býváš rád sám se sebou?
Je to důležitý, protože nám to pomáhá srovnat si myšlenky, city, pocity. V neustále se opakujícím kolotoči nám toho někdy spousta uniká, takže je nutné se zastavit a přemýšlet. Často pak nacházíme východisko a cestu tam, kde bychom ji předtím nehledali a nečekali.
K čemu jsi přitom ještě dospěl?
Třeba k tomu, že někdy v tom procesu hledání nejsme schopni rozpoznat to, co nás činí šťastnými, přestože je to blízko nás.
Myslíš rodinu?
Štěstí je obecně všechno, co nás dělá šťastnými, čili to může být rodina, láska, „příjemno“. Je toho neomezeně.
Na albu jsou i tři písničky, které jsi skládal pro filmy…
PADESÁTKA je režijní debut Vojty Kotka, dalšími filmy jsou POHÁDKY PRO EMU a ŠPUNTI NA VODĚ, z něhož je tam píseň SÁZAVA.
Když tvořil filmovou muziku Petr Hapka, nechtěl přitom slyšet dialogy. Jak to máš ty?
Záleží na tom, jestli dělám do filmu titulní písničku, nebo scénickou hudbu. U písničky většinou sleduju děj, abych pochopil, co autor scénáře a herci vyjadřují, a mohl ho svou písní doplnit.
Jak to bylo u seriálu VYPRÁVĚJ?
Pro VYPRÁVĚJ jsem psal titulní píseň v době, kdy seriál ještě neexistoval a já měl jen scénář prvních dvou dílů. Tehdy jsem si řekl, že máme-li hrdiny sledovat od okamžiku, kdy jsou na vysoké škole až po důchod, tak jediné, co je v té krátké minutové písničce může propojit, je jejich vztah. Láska je jiná, když spolu lidi chodí a jsou zamilovaní, než když už mají vnoučata. Ale pořád stojí text na vztahu, ačkoli na začátku to zní trochu legračně, protože ironizuje, a na konci taky legračně, jelikož „mám tě rád“ je univerzální věta, ať jsou lidi spolu týden nebo dvacet let.
Dovolíš si tuhle dnes notoricky známou píseň nezahrát na koncertě?
Hrajeme ji prakticky vždycky.
A tři nové filmové písně, které jsou na albu SÁM SE SEBOU?
Vzhledem k tomu, že chceme letos zúročit mých dvacet let hraní, věnovali jsme se spíš známějším písničkám a z poslední desky jsme zahráli jen asi čtyři. Hlavně tu z filmu POHÁDKA PRO EMU, která se stala ohromně oblíbenou, což jsme v téhle podobě nečekali. Představ si, že si ji na YouTube pustilo na dva miliony lidí! Na koncertě, který nás čeká, a na turné budeme hrát z nového alba víc písniček.
Zaujaly mě také POLÁRKA a POLÁRNÍK, k nimž jste dělali videoklip na Špicberkách…
To je krásná lokalita. A cesta tam není drahá. Tam a zpátky se to dá pořídit za osm tisíc. Jinak ale na Špicberkách není nejlevněji. Velký pivo tě vyjde na dvě stě padesát korun.
Kde jste se pohybovali?
V Longyerbyenu. Oficiálně má mít dva tisíce obyvatel, ale ve skutečnosti je jich tam ještě míň. Je to jediné obydlené město na Špicberkách, které jsou téměř tak velké jako Česká republika. Navštívili jsme i norské Tromsø, které je taky za polárním kruhem, kde se nám podařilo spatřit i nafilmovat polární záři. To byl úžasný zážitek.
O čem je klip?
Polárník, kterého hraju já, telefonuje se svou přítelkyní, tou bude herečka Jana Plodková, která je v písni manažerka, workoholička, má kolem sebe padesát mobilů, šest počítačů a spoustu podřízených, a z té dálky ji přesvědčuje, ať se na chvilku zastaví a přijede za ním na sever.
Máte natočeného i ledního medvěda?
Ledních medvědů je tam sice víc než lidí, ale ani jednoho jsme naštěstí neviděli. Dokonce tam existuje zákon, že při opuštění města musíš mít zbraň, protože lední méďa je největší šelma na světě a jakmile vidí člověka, už za ním běží (smích). Zároveň je ale chráněný, takže když se stane nějaký incident, vyšetřuje se, jako by šlo o člověka. Před půldruhým rokem se stalo, že se dvě Norky šly projít jen na kopeček za městem a medvěd je obě zabil. Na Špicberkách je na místě obezřetnost.

 

hruza2jpg.jpg
Michal Hrůza a kapela Hrůzy

 


A soba jste viděli?
Těch tam bylo celé stádo a vůbec se nebáli. Měli jsme strach, abychom je dostali do záběru, a oni byli naopak zvědaví. Další zajímavostí je, že na Špicberkách vůbec nejsou stromy. A ledovec není bílý, ale – jako voda – modrý.
Co sis odtamtud přivezl?
Sobí parůžek, který jsem našel. Na letišti zkoumali, jestli je to shoz, nebo parůžek z uloveného zvířete. Nakonec mi ho dovolili odvézt. Pověsil jsem ho doma na zeď.
Kolik tam bylo stupňů?
Kolem nuly, ale na kopci, který měl převýšení jen asi dvě stě metrů, slezla teplota na minus pět. Strávili jsme tam pět dní a byl to velmi intenzivní zážitek. Další, co mě uchvátilo, byla návštěva nejseverněji položeného kostela na světě, kde je v předsíni vycpaný lední medvěd. Seděl jsem uvnitř a kochal se tím posvátným tichem.
Na albu se objevuje taky píseň se skoro havlovským textem „Pravda a láska optimisty zvítězí nad lží s nenávistí“. Co jsi jím zamýšlel?
Vyjadřuje můj optimismus, vycházející z optimismu lidí velikosti Václava Havla. Nemám v úmyslu písní nějak politizovat, ale optimismus pana Havla je mi blízký.
Díváš se tedy do budoucnosti optimisticky?
Snažím se o to.
Musíš se do toho nutit?
Někdy nás situace přinutí zapnout rozum a cit, jindy nám dovoluje všechno si v klidu rozmyslet, což je dobré zvláště tehdy, pokud jsme do něčeho tlačeni.
Ke dvaceti letům činnosti sis nadělil tři koncerty se symfonickým orchestrem. Ten třetí byl 5. října v Rudolfinu…
V Rudolfinu mě doprovodil ženský „symfoňák“ Bon Art Pops Orchestra s dětským sborem Coro Piccolo, což je dohromady víc než sto lidí, které dirigoval Martin Hybler.
Na každé desce máš duet. S kým sis ho v Rudolfinu zazpíval?
S Olgou Königovou, která s námi začala jezdit a bude pokračovat i na jarním turné. Rád si zazpívám i s Lenkou Dusilovou, což byla první „velká“ zpěvačka, která se mnou nazpívala duet. Konkrétně na první desce BÍLÁ VELRYBA to byla PÍSEŇ KOVBOJSKÁ. A teď s Klárou Vytiskovou na albu písně DEN VENUŠI a DUŠI DO VESMÍRU.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 01/18 - výběr z článků

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Čertoviny

Čertoviny

Co se stane, když dva mladí čerti popletové povalí při úklidu kotel s hříšnou duší? Duše uteče a Luciper se rozčertí. Za trest musí jít oba čerti na svět a každý přivést do pekla jednu hříšnou duši. Pak jim bude odpuštěno.

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

Šiniči Tohei

Šiniči Tohei

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

10 let LaFa

10 let LaFa

Holešovická La Fabrika vznikla před deseti lety a od té doby si postupně vydobyla postavení respektované pražské umělecké scény, která poskytuje dokonalé technické zázemí mnoha umělcům různých žánrů. Hercům, muzikantům, tanečníkům, artistům, výtvarníkům a fotografům, občas i sportovcům. Otcem myšlenky i realizace je Richard Balous, s velkou podporou své ženy Zuzany. Program, který La Fabrika nabízí, je velice pestrý. Kromě divadelních představení (např. s Taťánou Vilhelmovou, Vojtou Dykem, Marthou Issovou, Zuzanou Bydžovskou, Annou Polívkovou, otcem a synem Prachařovými a dalšími herci) se tu konají koncerty, taneční představení, léta zde měl domovskou scénu soubor La Putyka. A letos se na zdejší scéně uskuteční již potřetí festival nonverbálního divadla. Zkrátka a dobře v La Fabrice to tepe a pořád je tam narváno. A Richard slibuje, že je to teprve začátek! Blahopřejeme!

Ambras

Ambras

Slyšela jsem hodně o zámku, v němž se ukrývaly poklady, tajná láska i obyčejné lidské štěstí. O architektonické perle sevřené do náruče horských štítů a o místě, v němž se tvořily evropské dějiny. Moje cesta tedy nemohla vést nikam jinam než do Tyrolska, na Ambras.

Odnikud

Odnikud

Herečka Diane Kruger se vrátila do Německa, aby podala jeden ze svých nejlepších výkonů ve filmu ODNIKUD.

Video k lednové Xantypě

Video k lednové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Osobnosti - výběr z článků

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Adele

Adele

Tváří a postavou přímo slovanský typ, hlasem a projevem naopak odkazuje k černým interpretkám rhytm and blues. Zpěvačka a autorka, jejíž alba vycházejí označena číslovkou rovnající se jejímu věku v době nahrávání. Svět populární hudby ji zná jako Adele.

Ivo Plicka

Ivo Plicka

Nechce se tomu ani věřit, ale od vzniku takových hitů jako JÁ BUDU CHODIT PO ŠPIČKÁCH, POVÍDEJ, NÁHROBNÍ KÁMEN, KLAUNOVA ZPOVĚĎ či POKOJ Č. 26 uplynulo již padesát let! Jsou pod nimi podepsáni zpěvák a skladatel Petr Novák a jeho dvorní textař Ivo Plicka.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne