Michal Hrůza

Nejen o cestě za polární kruh

Zpěvák, skladatel a textař Michal Hrůza slaví dvacet let hudební činnosti. K té příležitosti mu vyšlo album SÁM SE SEBOU, potěšil se třemi koncerty se symfonickým orchestrem a na jaře bude pokračovat v turné. Jelikož se s Michalem známe poměrně dlouho, tykali jsme si.

 

 hruzajpg.jpg

 

text Vašek Vašák, foto Ondřej Pýcha, Jiří Hroník a archiv

 

Býváš rád sám se sebou?
Je to důležitý, protože nám to pomáhá srovnat si myšlenky, city, pocity. V neustále se opakujícím kolotoči nám toho někdy spousta uniká, takže je nutné se zastavit a přemýšlet. Často pak nacházíme východisko a cestu tam, kde bychom ji předtím nehledali a nečekali.
K čemu jsi přitom ještě dospěl?
Třeba k tomu, že někdy v tom procesu hledání nejsme schopni rozpoznat to, co nás činí šťastnými, přestože je to blízko nás.
Myslíš rodinu?
Štěstí je obecně všechno, co nás dělá šťastnými, čili to může být rodina, láska, „příjemno“. Je toho neomezeně.
Na albu jsou i tři písničky, které jsi skládal pro filmy…
PADESÁTKA je režijní debut Vojty Kotka, dalšími filmy jsou POHÁDKY PRO EMU a ŠPUNTI NA VODĚ, z něhož je tam píseň SÁZAVA.
Když tvořil filmovou muziku Petr Hapka, nechtěl přitom slyšet dialogy. Jak to máš ty?
Záleží na tom, jestli dělám do filmu titulní písničku, nebo scénickou hudbu. U písničky většinou sleduju děj, abych pochopil, co autor scénáře a herci vyjadřují, a mohl ho svou písní doplnit.
Jak to bylo u seriálu VYPRÁVĚJ?
Pro VYPRÁVĚJ jsem psal titulní píseň v době, kdy seriál ještě neexistoval a já měl jen scénář prvních dvou dílů. Tehdy jsem si řekl, že máme-li hrdiny sledovat od okamžiku, kdy jsou na vysoké škole až po důchod, tak jediné, co je v té krátké minutové písničce může propojit, je jejich vztah. Láska je jiná, když spolu lidi chodí a jsou zamilovaní, než když už mají vnoučata. Ale pořád stojí text na vztahu, ačkoli na začátku to zní trochu legračně, protože ironizuje, a na konci taky legračně, jelikož „mám tě rád“ je univerzální věta, ať jsou lidi spolu týden nebo dvacet let.
Dovolíš si tuhle dnes notoricky známou píseň nezahrát na koncertě?
Hrajeme ji prakticky vždycky.
A tři nové filmové písně, které jsou na albu SÁM SE SEBOU?
Vzhledem k tomu, že chceme letos zúročit mých dvacet let hraní, věnovali jsme se spíš známějším písničkám a z poslední desky jsme zahráli jen asi čtyři. Hlavně tu z filmu POHÁDKA PRO EMU, která se stala ohromně oblíbenou, což jsme v téhle podobě nečekali. Představ si, že si ji na YouTube pustilo na dva miliony lidí! Na koncertě, který nás čeká, a na turné budeme hrát z nového alba víc písniček.
Zaujaly mě také POLÁRKA a POLÁRNÍK, k nimž jste dělali videoklip na Špicberkách…
To je krásná lokalita. A cesta tam není drahá. Tam a zpátky se to dá pořídit za osm tisíc. Jinak ale na Špicberkách není nejlevněji. Velký pivo tě vyjde na dvě stě padesát korun.
Kde jste se pohybovali?
V Longyerbyenu. Oficiálně má mít dva tisíce obyvatel, ale ve skutečnosti je jich tam ještě míň. Je to jediné obydlené město na Špicberkách, které jsou téměř tak velké jako Česká republika. Navštívili jsme i norské Tromsø, které je taky za polárním kruhem, kde se nám podařilo spatřit i nafilmovat polární záři. To byl úžasný zážitek.
O čem je klip?
Polárník, kterého hraju já, telefonuje se svou přítelkyní, tou bude herečka Jana Plodková, která je v písni manažerka, workoholička, má kolem sebe padesát mobilů, šest počítačů a spoustu podřízených, a z té dálky ji přesvědčuje, ať se na chvilku zastaví a přijede za ním na sever.
Máte natočeného i ledního medvěda?
Ledních medvědů je tam sice víc než lidí, ale ani jednoho jsme naštěstí neviděli. Dokonce tam existuje zákon, že při opuštění města musíš mít zbraň, protože lední méďa je největší šelma na světě a jakmile vidí člověka, už za ním běží (smích). Zároveň je ale chráněný, takže když se stane nějaký incident, vyšetřuje se, jako by šlo o člověka. Před půldruhým rokem se stalo, že se dvě Norky šly projít jen na kopeček za městem a medvěd je obě zabil. Na Špicberkách je na místě obezřetnost.

 

hruza2jpg.jpg
Michal Hrůza a kapela Hrůzy

 


A soba jste viděli?
Těch tam bylo celé stádo a vůbec se nebáli. Měli jsme strach, abychom je dostali do záběru, a oni byli naopak zvědaví. Další zajímavostí je, že na Špicberkách vůbec nejsou stromy. A ledovec není bílý, ale – jako voda – modrý.
Co sis odtamtud přivezl?
Sobí parůžek, který jsem našel. Na letišti zkoumali, jestli je to shoz, nebo parůžek z uloveného zvířete. Nakonec mi ho dovolili odvézt. Pověsil jsem ho doma na zeď.
Kolik tam bylo stupňů?
Kolem nuly, ale na kopci, který měl převýšení jen asi dvě stě metrů, slezla teplota na minus pět. Strávili jsme tam pět dní a byl to velmi intenzivní zážitek. Další, co mě uchvátilo, byla návštěva nejseverněji položeného kostela na světě, kde je v předsíni vycpaný lední medvěd. Seděl jsem uvnitř a kochal se tím posvátným tichem.
Na albu se objevuje taky píseň se skoro havlovským textem „Pravda a láska optimisty zvítězí nad lží s nenávistí“. Co jsi jím zamýšlel?
Vyjadřuje můj optimismus, vycházející z optimismu lidí velikosti Václava Havla. Nemám v úmyslu písní nějak politizovat, ale optimismus pana Havla je mi blízký.
Díváš se tedy do budoucnosti optimisticky?
Snažím se o to.
Musíš se do toho nutit?
Někdy nás situace přinutí zapnout rozum a cit, jindy nám dovoluje všechno si v klidu rozmyslet, což je dobré zvláště tehdy, pokud jsme do něčeho tlačeni.
Ke dvaceti letům činnosti sis nadělil tři koncerty se symfonickým orchestrem. Ten třetí byl 5. října v Rudolfinu…
V Rudolfinu mě doprovodil ženský „symfoňák“ Bon Art Pops Orchestra s dětským sborem Coro Piccolo, což je dohromady víc než sto lidí, které dirigoval Martin Hybler.
Na každé desce máš duet. S kým sis ho v Rudolfinu zazpíval?
S Olgou Königovou, která s námi začala jezdit a bude pokračovat i na jarním turné. Rád si zazpívám i s Lenkou Dusilovou, což byla první „velká“ zpěvačka, která se mnou nazpívala duet. Konkrétně na první desce BÍLÁ VELRYBA to byla PÍSEŇ KOVBOJSKÁ. A teď s Klárou Vytiskovou na albu písně DEN VENUŠI a DUŠI DO VESMÍRU.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 01/18 - výběr z článků

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Čertoviny

Čertoviny

Co se stane, když dva mladí čerti popletové povalí při úklidu kotel s hříšnou duší? Duše uteče a Luciper se rozčertí. Za trest musí jít oba čerti na svět a každý přivést do pekla jednu hříšnou duši. Pak jim bude odpuštěno.

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

Šiniči Tohei

Šiniči Tohei

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

10 let LaFa

10 let LaFa

Holešovická La Fabrika vznikla před deseti lety a od té doby si postupně vydobyla postavení respektované pražské umělecké scény, která poskytuje dokonalé technické zázemí mnoha umělcům různých žánrů. Hercům, muzikantům, tanečníkům, artistům, výtvarníkům a fotografům, občas i sportovcům. Otcem myšlenky i realizace je Richard Balous, s velkou podporou své ženy Zuzany. Program, který La Fabrika nabízí, je velice pestrý. Kromě divadelních představení (např. s Taťánou Vilhelmovou, Vojtou Dykem, Marthou Issovou, Zuzanou Bydžovskou, Annou Polívkovou, otcem a synem Prachařovými a dalšími herci) se tu konají koncerty, taneční představení, léta zde měl domovskou scénu soubor La Putyka. A letos se na zdejší scéně uskuteční již potřetí festival nonverbálního divadla. Zkrátka a dobře v La Fabrice to tepe a pořád je tam narváno. A Richard slibuje, že je to teprve začátek! Blahopřejeme!

Ambras

Ambras

Slyšela jsem hodně o zámku, v němž se ukrývaly poklady, tajná láska i obyčejné lidské štěstí. O architektonické perle sevřené do náruče horských štítů a o místě, v němž se tvořily evropské dějiny. Moje cesta tedy nemohla vést nikam jinam než do Tyrolska, na Ambras.

Odnikud

Odnikud

Herečka Diane Kruger se vrátila do Německa, aby podala jeden ze svých nejlepších výkonů ve filmu ODNIKUD.

Video k lednové Xantypě

Video k lednové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Osobnosti - výběr z článků

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Janek Ledecký

Janek Ledecký

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Bára Poláková

Bára Poláková

Skláním se před každým, kdo něco umí. Tím spíš, pokud se mu daří ve více oborech. Barbora Poláková je například úspěšná herečka i zpěvačka. Za hlavní ženskou roli ve filmu KVARTETO byla nominována na Českého lva a videoklip singlu PO VÁLCE z jejího posledního alba ZE.MĚ má na YouTube už přes dva a půl milionu zhlédnutí! Ale povídali jsme si i o jejích dcerách a partnerovi, herci Pavlu Liškovi.

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne