Šiniči Tohei

Aikido je zen v pohybu

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

 

text Marcel Sauer, foto autor a archiv

 

 toheijpg.jpg

 

Na rozdíl od ostatních bojových umění se v Ki-aikido (v japonštině Šinšin Toicu Aikido) nerozdávají údery, ani se nekope. Na útok se neodpovídá silou a konfrontací, ale respektováním energie útočníka. Soupeř je vnímán jako oponent, do něhož je třeba se vcítit a respektovat jeho vůli. Důraz se klade na vnitřní klid a uvolnění. Klíčem učení je jednota mysli a těla, a je to právě jejich rovnováha, která je určující pro zvládnutí útoku. Základem technik je soustředění na „jeden bod“, který je centrem energie Ki a nachází se v podbřišku.

Šiničiho cesta k mistrovství
Člověk na první pohled vnímá klid, vyzařující z Šiničiho Toheie. „Všechno, co se mi přihodí, co se děje kolem, beru jako trénink aikida,“ říká. „Takhle příjemně konverzujeme, protože energie Ki volně proudí. Pokud by se Ki zastavilo, začne drhnout nebo úplně ustane i naše komunikace. Aikido totiž především znamená chápat ostatní a svět kolem. Ovšem nejen jim rozumět, ale mít hluboké povědomí o všem, co nás obklopuje. Jakmile v nás převládne sobectví, přestáváme svět kolem správně vnímat.“
Dnešní nejvyšší mistr začal se stu­diem aikida ve dvou letech. Na otázku, jak ho formovalo to, že vyrůstal v tělocvičně, odpovídá se smíchem. „V mládí jsem byl drsný a podrážděný. Často jsem se vztekal a se všemi kolem bojoval. Přátelé se mi začínali vyhýbat, protože moje komunikace s nimi a vůbec s okolím nebyla dobrá.“ Jeho učitelem byl sice vlastní otec a zakladatel Ki-aikida Koiči Tohei, ale Šiniči dnes říká, že se v mládí věnoval hlavně fyzické stránce aikida, svoji mysl se naučil zklidnit až o mnoho let později. „Rodiče někdy nejsou těmi nejlepšími učiteli,“ vysvětluje s úsměvem. „Já byl navíc dost rozmazlený,“ dodává.
Bylo to až během univerzitních studií, kdy se mu dostalo tréninku od nesmlouvavého a přísného učitele a Šiniči začal vnímat základní myšlenky aikida. Dnes vysvětluje, že s aikidem začal až v osmnácti, když porozuměl, co znamenají základní principy učení jeho otce a co to vůbec Ki-aikido je. Dnes je tedy nejvyšším mistrem Ki-aikida, ale pocit, že toto umění ovládá, stále ještě nemá. „I když mám důvěru v to, co jsem si osvojil, není to lehké. Někteří lidé si myslí, že pokud něco dobře ovládáte, je pro vás pak velmi jednoduché dělat to. Ale není to tak. Pokaždé se stejně musím soustředit.“
Po absolvování univerzity se Šiniči Tohei stal u svého otce studentem na plný úvazek. Zpočátku vnímal své poslání jako velikou zodpovědnost, což dnes považuje za přítěž. Později pochopil, že následovnictví znamená především pokračování myšlenek a jejich udržení při životě.
Předávání povolání z generace na generaci je v tradiční japonské společnosti stále obvyklé. Vztah otce a syna je zároveň vztahem učitele a žáka. V tomto případě byla běžná konverzace poznamenána mlčenlivostí otce. „Otec moc nemluvil. Narodil se v prefektuře Točigi. A lidé z Točigi jsou mlčenliví. Myslím, že to je proto, že je tam v zimě příliš chladno.“ Šiniči Tohei však vzpomíná, jak mu otec stále vštěpoval, co je v životě důležité, a dnes jeho slova považuje za svůj poklad. „Zdůrazňoval, že nejdůležitější je nechat plynout energii Ki. Ať už s někým mluvíte, jíte, učíte se, mluvíte…“
K japonským tradicím patří uctívání předků, Šiniči Tohei tudíž stále se svým zesnulým otcem rozmlouvá. „Vždycky se mi pokouší odpovědět, ale já někdy neposlouchám,“ směje se.

 

tohei2jpg.jpg
Centrála Ki-aikido v prefektuře Točigi

 

 

Principy bojového umění
V aikidu se nesoutěží, nepoužívá síla, přesná choreografie pohybů spolehlivě odrazí útok silnějšího protivníka. Je to vlastně sport, který je opakem všech sportů, jež používají agresivitu, mají potřebu bodovat a na konci stanou vítězové a poražení. „Aikido dělají lidé, kteří nemají rádi konflikt,“ vysvětluje Šiniči Tohei. „Nebo ti, co nemají potřebu s někým bojovat. Ať už v tělocvičně, nebo životě. V životě samozřejmě někdy musíme řešit problémy a někdy se musíme bránit. Ale bojovat s někým, nebo ho jinak fyzicky konfrontovat, sice může na chvíli náš problém vyřešit, ale nikdy nás takové řešení neudělá šťastnými.“ Podle Šiničiho Toheie je důležitější než dosažení úspěchu způsob, jakým ho dosáhneme.
Klidná mysl, která je základem Ki-aikida je výsledkem cvičení a studenti vedle testů, jimiž si ověřují znalosti jednotlivých chvatů, absolvují zároveň zkoušky, při nichž je ověřováno, jak ovládají energii Ki. Teoreticky to zní velmi prostě. Člověk se musí zcela uvolnit a soustředit se na „jeden bod“. Podle mistra je běžné, že člověk někdy snadno svůj „jeden bod“ ztratí. „To však nevadí. Je třeba jej znovu nalézt,“ říká Šiniči s klidem učitele. „Mne rozhodí, když se musím zabývat obchodními záležitostmi. To se pak musím na chvíli zastavit a hledat svůj jeden bod v podbřišku, resetovat se. Obchodní rozhodování je tak pro mě velmi dobrý trénink.“

 

baner-clanek


Dosáhnout vnitřního klidu je prý snadné. Člověk však musí pochopit, že je součástí vesmíru. Kdo si tohle spojení nepřipustí, může osamět s pocitem, že je na světě sám. Jeho energie se zablokuje, on se stane nervózním a podrážděným, všechno ho rozčiluje a mrzí. A dosáhnout uvolnění pro něj bude stále těžší. Uvolnění po­dle Šiničiho Toheie neoddělitelně sestává z psychické i fyzické stránky a Ki-aikido nabízí k pěstování klidné mysli řadu metod – řízené dýchání, meditaci, trénink chvatů. Koncept klidné mysli je podobný zenovému učení, jež je rovněž založeno na dosažení klidné mysli, kterou se člověk propojuje s okolním světem. Zenová meditace je ovšem tichá a nehybná. Při aikidu se člověk rychle pohybuje. „Aikido je zen v pohybu,“ vysvětluje Šiniči Tohei. „Ač se to zdá absurdní, je možné mít v sobě klid a zároveň se rozčilovat. Pokaždé, když mě otec svým silným hlasem plísnil, vyzařoval z něj zároveň klid.“

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 01/18 - výběr z článků

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Čertoviny

Čertoviny

Co se stane, když dva mladí čerti popletové povalí při úklidu kotel s hříšnou duší? Duše uteče a Luciper se rozčertí. Za trest musí jít oba čerti na svět a každý přivést do pekla jednu hříšnou duši. Pak jim bude odpuštěno.

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

10 let LaFa

10 let LaFa

Holešovická La Fabrika vznikla před deseti lety a od té doby si postupně vydobyla postavení respektované pražské umělecké scény, která poskytuje dokonalé technické zázemí mnoha umělcům různých žánrů. Hercům, muzikantům, tanečníkům, artistům, výtvarníkům a fotografům, občas i sportovcům. Otcem myšlenky i realizace je Richard Balous, s velkou podporou své ženy Zuzany. Program, který La Fabrika nabízí, je velice pestrý. Kromě divadelních představení (např. s Taťánou Vilhelmovou, Vojtou Dykem, Marthou Issovou, Zuzanou Bydžovskou, Annou Polívkovou, otcem a synem Prachařovými a dalšími herci) se tu konají koncerty, taneční představení, léta zde měl domovskou scénu soubor La Putyka. A letos se na zdejší scéně uskuteční již potřetí festival nonverbálního divadla. Zkrátka a dobře v La Fabrice to tepe a pořád je tam narváno. A Richard slibuje, že je to teprve začátek! Blahopřejeme!

Ambras

Ambras

Slyšela jsem hodně o zámku, v němž se ukrývaly poklady, tajná láska i obyčejné lidské štěstí. O architektonické perle sevřené do náruče horských štítů a o místě, v němž se tvořily evropské dějiny. Moje cesta tedy nemohla vést nikam jinam než do Tyrolska, na Ambras.

Odnikud

Odnikud

Herečka Diane Kruger se vrátila do Německa, aby podala jeden ze svých nejlepších výkonů ve filmu ODNIKUD.

Video k lednové Xantypě

Video k lednové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Miroslav Balaštík

Miroslav Balaštík

Brněnský Host je dnes bezesporu jedním z nejprestižnějších a nejúspěšnějších českých nakladatelství. Ročně vydává více než sto titulů a jeho autoři získali četné literární ceny; patří k nim například Kateřina Tučková, Petra Soukupová, Jiří Hájíček či Radka Denemarková. V tomto nakladatelském domě se také vzedmula vlna zájmu o skandinávské detektivky, když v roce 2008 vyšel překlad světového bestselleru Stiega Larssona MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY. Jeho šéfredaktor a spolumajitel Miroslav Balaštík zároveň už víc než dvacet let řídí literární časopis Host, publikuje provokativní eseje o literatuře a poslední dobou i o politice. A stále čeká na velký román.

Lidé - výběr z článků

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Karla Mornstein-Zierotin

Karla Mornstein-Zierotin

Usměvavá, s životním nadhledem, ale i s nebývalou zodpovědností. Karla Mornstein-Zierotin. Zdá se vám to jméno povědomé? Karla skutečně patří ke starému významnému českému a moravskému šlechtickému rodu Žerotínů. Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl markraběcím purkrabím v Přerově. Jeho přídomek z Bludova je podle vsi, kterou založil asi čtyři kilometry jihozápadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství rodina několikrát ztratila, ale vždy je získala zpět do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem tohoto rodu až do 20. století. Vystudovaná historička Karla Mornstein-Zierotin si na hraběcí titul rozhodně nepotrpí, ale trvá na dobře odvedené práci, své i druhých.

Martina Storek

Martina Storek

Před nedávnem slavili sto let – stejně jako naše republika. Osmadvacet velkoplošných černobílých portrétů obdivuhodných stoletých lidí zaplnilo v rámci výstavy NAROZENI 1918 – TVÁŘE STOLETÍ část náměstí Václava Havla. Zlaté světlo Národního divadla večer září na tyto vkusné železné panely a dodává celé výstavě noblesu a magický význam.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Galina Miklínová

Galina Miklínová

Před sedmi lety potěšil dvanáctiletou Rozárku a pětiletého Jonáše maminčin neobvyklý dárek. Byl sice stvořen z obyčejné příze a vlny, ale protože mamince nechybí fantazie a talent, staly se darované komické figurky filmovými hvězdami. V kinech celého světa je obdivují děti i dospělí. Jejich podivuhodné příběhy popsal básník Pavel Šrut v knížce, která se stala bestsellerem. Nazval je Lichožrouty, což není přezdívka, ale poetické jméno související se zvláštními osudy ponožek, které občas marně hledáme v prádelním koši, když nám jedna chybí do páru. Legrační podobu, trochu lidskou, propůjčila Lichožroutům právě Rozárčina a Jonášova maminka – výtvarnice Galina Miklínová, jedna z nejosobitějších autorek a režisérek českého animovaného filmu.

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara se v životě rozkročil doširoka. Jelikož jeho rodina vlastnila unikátní filmový archiv, půjčovnu a provozovala několik pražských kin, zamiloval si kinematografii. Kromě toho se stal badatelem zejména o období druhé světové války, o čemž napsal řadu výborných knih, byl odborným poradcem u několika filmů a působil v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Navíc je už skoro padesát let kapelníkem countryové skupiny Taxmeni, s níž natočil dvacet alb.

Dominik Božek a Lucie Božková

Dominik Božek a Lucie Božková

Nejdůležitější je pro něj rodina, i když při všem, co má na svých bedrech, se nabízí otázka, jestli se nejedná pouze o líbivou frázi. Jak si žije potomek slavného šlechtického rodu, který je spřízněn dokonce s královnou Viktorií a s princem Albertem?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne