Šiniči Tohei

Aikido je zen v pohybu

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

 

text Marcel Sauer, foto autor a archiv

 

 toheijpg.jpg

 

Na rozdíl od ostatních bojových umění se v Ki-aikido (v japonštině Šinšin Toicu Aikido) nerozdávají údery, ani se nekope. Na útok se neodpovídá silou a konfrontací, ale respektováním energie útočníka. Soupeř je vnímán jako oponent, do něhož je třeba se vcítit a respektovat jeho vůli. Důraz se klade na vnitřní klid a uvolnění. Klíčem učení je jednota mysli a těla, a je to právě jejich rovnováha, která je určující pro zvládnutí útoku. Základem technik je soustředění na „jeden bod“, který je centrem energie Ki a nachází se v podbřišku.

Šiničiho cesta k mistrovství
Člověk na první pohled vnímá klid, vyzařující z Šiničiho Toheie. „Všechno, co se mi přihodí, co se děje kolem, beru jako trénink aikida,“ říká. „Takhle příjemně konverzujeme, protože energie Ki volně proudí. Pokud by se Ki zastavilo, začne drhnout nebo úplně ustane i naše komunikace. Aikido totiž především znamená chápat ostatní a svět kolem. Ovšem nejen jim rozumět, ale mít hluboké povědomí o všem, co nás obklopuje. Jakmile v nás převládne sobectví, přestáváme svět kolem správně vnímat.“
Dnešní nejvyšší mistr začal se stu­diem aikida ve dvou letech. Na otázku, jak ho formovalo to, že vyrůstal v tělocvičně, odpovídá se smíchem. „V mládí jsem byl drsný a podrážděný. Často jsem se vztekal a se všemi kolem bojoval. Přátelé se mi začínali vyhýbat, protože moje komunikace s nimi a vůbec s okolím nebyla dobrá.“ Jeho učitelem byl sice vlastní otec a zakladatel Ki-aikida Koiči Tohei, ale Šiniči dnes říká, že se v mládí věnoval hlavně fyzické stránce aikida, svoji mysl se naučil zklidnit až o mnoho let později. „Rodiče někdy nejsou těmi nejlepšími učiteli,“ vysvětluje s úsměvem. „Já byl navíc dost rozmazlený,“ dodává.
Bylo to až během univerzitních studií, kdy se mu dostalo tréninku od nesmlouvavého a přísného učitele a Šiniči začal vnímat základní myšlenky aikida. Dnes vysvětluje, že s aikidem začal až v osmnácti, když porozuměl, co znamenají základní principy učení jeho otce a co to vůbec Ki-aikido je. Dnes je tedy nejvyšším mistrem Ki-aikida, ale pocit, že toto umění ovládá, stále ještě nemá. „I když mám důvěru v to, co jsem si osvojil, není to lehké. Někteří lidé si myslí, že pokud něco dobře ovládáte, je pro vás pak velmi jednoduché dělat to. Ale není to tak. Pokaždé se stejně musím soustředit.“
Po absolvování univerzity se Šiniči Tohei stal u svého otce studentem na plný úvazek. Zpočátku vnímal své poslání jako velikou zodpovědnost, což dnes považuje za přítěž. Později pochopil, že následovnictví znamená především pokračování myšlenek a jejich udržení při životě.
Předávání povolání z generace na generaci je v tradiční japonské společnosti stále obvyklé. Vztah otce a syna je zároveň vztahem učitele a žáka. V tomto případě byla běžná konverzace poznamenána mlčenlivostí otce. „Otec moc nemluvil. Narodil se v prefektuře Točigi. A lidé z Točigi jsou mlčenliví. Myslím, že to je proto, že je tam v zimě příliš chladno.“ Šiniči Tohei však vzpomíná, jak mu otec stále vštěpoval, co je v životě důležité, a dnes jeho slova považuje za svůj poklad. „Zdůrazňoval, že nejdůležitější je nechat plynout energii Ki. Ať už s někým mluvíte, jíte, učíte se, mluvíte…“
K japonským tradicím patří uctívání předků, Šiniči Tohei tudíž stále se svým zesnulým otcem rozmlouvá. „Vždycky se mi pokouší odpovědět, ale já někdy neposlouchám,“ směje se.

 

tohei2jpg.jpg
Centrála Ki-aikido v prefektuře Točigi

 

 

Principy bojového umění
V aikidu se nesoutěží, nepoužívá síla, přesná choreografie pohybů spolehlivě odrazí útok silnějšího protivníka. Je to vlastně sport, který je opakem všech sportů, jež používají agresivitu, mají potřebu bodovat a na konci stanou vítězové a poražení. „Aikido dělají lidé, kteří nemají rádi konflikt,“ vysvětluje Šiniči Tohei. „Nebo ti, co nemají potřebu s někým bojovat. Ať už v tělocvičně, nebo životě. V životě samozřejmě někdy musíme řešit problémy a někdy se musíme bránit. Ale bojovat s někým, nebo ho jinak fyzicky konfrontovat, sice může na chvíli náš problém vyřešit, ale nikdy nás takové řešení neudělá šťastnými.“ Podle Šiničiho Toheie je důležitější než dosažení úspěchu způsob, jakým ho dosáhneme.
Klidná mysl, která je základem Ki-aikida je výsledkem cvičení a studenti vedle testů, jimiž si ověřují znalosti jednotlivých chvatů, absolvují zároveň zkoušky, při nichž je ověřováno, jak ovládají energii Ki. Teoreticky to zní velmi prostě. Člověk se musí zcela uvolnit a soustředit se na „jeden bod“. Podle mistra je běžné, že člověk někdy snadno svůj „jeden bod“ ztratí. „To však nevadí. Je třeba jej znovu nalézt,“ říká Šiniči s klidem učitele. „Mne rozhodí, když se musím zabývat obchodními záležitostmi. To se pak musím na chvíli zastavit a hledat svůj jeden bod v podbřišku, resetovat se. Obchodní rozhodování je tak pro mě velmi dobrý trénink.“

 

baner-clanek


Dosáhnout vnitřního klidu je prý snadné. Člověk však musí pochopit, že je součástí vesmíru. Kdo si tohle spojení nepřipustí, může osamět s pocitem, že je na světě sám. Jeho energie se zablokuje, on se stane nervózním a podrážděným, všechno ho rozčiluje a mrzí. A dosáhnout uvolnění pro něj bude stále těžší. Uvolnění po­dle Šiničiho Toheie neoddělitelně sestává z psychické i fyzické stránky a Ki-aikido nabízí k pěstování klidné mysli řadu metod – řízené dýchání, meditaci, trénink chvatů. Koncept klidné mysli je podobný zenovému učení, jež je rovněž založeno na dosažení klidné mysli, kterou se člověk propojuje s okolním světem. Zenová meditace je ovšem tichá a nehybná. Při aikidu se člověk rychle pohybuje. „Aikido je zen v pohybu,“ vysvětluje Šiniči Tohei. „Ač se to zdá absurdní, je možné mít v sobě klid a zároveň se rozčilovat. Pokaždé, když mě otec svým silným hlasem plísnil, vyzařoval z něj zároveň klid.“

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 01/18 - výběr z článků

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Čertoviny

Čertoviny

Co se stane, když dva mladí čerti popletové povalí při úklidu kotel s hříšnou duší? Duše uteče a Luciper se rozčertí. Za trest musí jít oba čerti na svět a každý přivést do pekla jednu hříšnou duši. Pak jim bude odpuštěno.

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

10 let LaFa

10 let LaFa

Holešovická La Fabrika vznikla před deseti lety a od té doby si postupně vydobyla postavení respektované pražské umělecké scény, která poskytuje dokonalé technické zázemí mnoha umělcům různých žánrů. Hercům, muzikantům, tanečníkům, artistům, výtvarníkům a fotografům, občas i sportovcům. Otcem myšlenky i realizace je Richard Balous, s velkou podporou své ženy Zuzany. Program, který La Fabrika nabízí, je velice pestrý. Kromě divadelních představení (např. s Taťánou Vilhelmovou, Vojtou Dykem, Marthou Issovou, Zuzanou Bydžovskou, Annou Polívkovou, otcem a synem Prachařovými a dalšími herci) se tu konají koncerty, taneční představení, léta zde měl domovskou scénu soubor La Putyka. A letos se na zdejší scéně uskuteční již potřetí festival nonverbálního divadla. Zkrátka a dobře v La Fabrice to tepe a pořád je tam narváno. A Richard slibuje, že je to teprve začátek! Blahopřejeme!

Ambras

Ambras

Slyšela jsem hodně o zámku, v němž se ukrývaly poklady, tajná láska i obyčejné lidské štěstí. O architektonické perle sevřené do náruče horských štítů a o místě, v němž se tvořily evropské dějiny. Moje cesta tedy nemohla vést nikam jinam než do Tyrolska, na Ambras.

Odnikud

Odnikud

Herečka Diane Kruger se vrátila do Německa, aby podala jeden ze svých nejlepších výkonů ve filmu ODNIKUD.

Video k lednové Xantypě

Video k lednové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Miroslav Balaštík

Miroslav Balaštík

Brněnský Host je dnes bezesporu jedním z nejprestižnějších a nejúspěšnějších českých nakladatelství. Ročně vydává více než sto titulů a jeho autoři získali četné literární ceny; patří k nim například Kateřina Tučková, Petra Soukupová, Jiří Hájíček či Radka Denemarková. V tomto nakladatelském domě se také vzedmula vlna zájmu o skandinávské detektivky, když v roce 2008 vyšel překlad světového bestselleru Stiega Larssona MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY. Jeho šéfredaktor a spolumajitel Miroslav Balaštík zároveň už víc než dvacet let řídí literární časopis Host, publikuje provokativní eseje o literatuře a poslední dobou i o politice. A stále čeká na velký román.

Lidé - výběr z článků

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Hana Jirmusová Lazarowitz

Hana Jirmusová Lazarowitz

Český Krumlov se pyšní mnoha architektonickými skvosty. Jedním z nich je bezesporu také renesanční budova někdejšího městského pivovaru, v jejíž velkolepých prostorách dnes sídlí světově proslulé Egon Schiele Art Centrum. O jeho minulosti i současnosti hovořila XANTYPA s ředitelkou Hanou Jirmusovou Lazarowitz.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Vinná réva, slunečnice, výhled na Pálavu, blízkost Národního parku Podyjí. Také krásný poutní kostel, kde měl roku 1726 primici Prokop Diviš. To jsou Lechovice u Znojma, kde spravuje svou farnost katolický kněz, přírodovědec a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha. „Lechovice jsou nejlepší farnost ve vesmíru, kterou jsem mohl dostat. Jen si to představte: jdu otevřít kostel a lítá tam dudek, jindy zase luňák červený. Dvě stě metrů za kostelem jsem objevil pro biologii novou lokalitu pestrokřídlece podražcového, což je fantastický motýl.“ A u motýlů jsme se také sešli k rozhovoru. Tentokrát to bylo v jejich chrámu – ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Právě tam probíhal proces jejich zrození.

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Jak se tehdy asi cítil, když se v médiích objevila zpráva – cituji: „Ředitelem Národního divadla Brno se od 1. listopadu 2014 stane dosavadní umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser. Jeho jmenování dnes schválila na doporučení odborné komise Rada města Brna.“ (zdroj ČTK)

Jonny Lang

Jonny Lang

Bluesman, který má ve svých třiceti šesti letech za sebou přes dvě dekády vystupování a nahrávání desek, získal svoji první platinovou nahrávku, když mu bylo patnáct. Po několika bouřlivých letech se v roce 2001 usadil, oženil se s herečkou Haylie Johnsonovou, s níž má pět dětí. Na svém turné s poslední deskou SIGNS se zastavil i v Praze, kde jsme si povídali o životě a hudbě před jeho vystoupením v Lucerna music baru.

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Liberecké zábavní centrum Babylon už dnes není třeba obšírně představovat. Jeho autor Miloš Vajner však nadále vymýšlí nové druhy zábavy. Nyní působí na golfovém hřišti Ještěd, asi patnáct kilometrů od Liberce, kde již dříve vybudoval adventure golf a IQkoutek s interaktivními exponáty. Už třetím rokem tu vytváří zábavně poučný lesopark. Je plný kvízů, logických hádanek, naučných stezek, lanových prolézaček nebo dřevěných domečků. To celé na ploše o velikosti třinácti fotbalových hřišť.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne