Věra Křesadlová

Moje lampy dělají lidem radost

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

 

text Magdalena Šebestová, foto archiv a čtk

 

kresadlova1jpg.jpg
Věra Křesadlová s vnučkami Formanovými. Zcela vlevo její lampa Tiffany

 

 

Většina lidí tě zná jako zpěvačku a he­rečku. Ty jsi ale nejdřív absolvovala střední „umprumku“ a vždycky jsi tíhla i k „výtvarnu“ všeho druhu. Máš to z rodiny?
Něco možná pochází od mojí babičky, která prý vyšívala mešní roucha v kostele. Přestože jsem od dětství hezky malovala, na výtvarnou školu jsem se hned nedostala – nejspíš proto, že jsem měla blbý známky (smích). Tak jsem šla na pokusnou školu, něco jako „rodinka“, kde jsme měli i vaření a šití. Tam jsme navrhovaly a šily modely. Můj první výtvor byla sukně do gumy se spodničkou ze sítě na mouchy. No a další rok už jsem se na výtvarnou školu dostala.
Ty jsi ale nezůstala jen u šití, pamatuju se, že jsi nám všem holkám v divadle upletla pruhované šortky…
To jsem si koupila pletací stroj od Běly Suché, tak jsem ho musela využít…
Nejradši jsi ale zpívala?
To je pravda. Chodila jsem do Kühnova dětského sboru, to mě ale dlouho nebavilo. Na střední jsme hráli divadlo a já se pak přidala jako sólistka k amatérské kapele Crystal, která hrála každou neděli v Kulturním době stavbařů na Václaváku. Zpívali jsme bigbít, takže převážně anglicky, a jednou tam přišel tehdy ještě neznámý Miloš Forman. Tak se stalo, že se celá naše parta ocitla v jeho prvním filmu KONKURS.
A ty ses záhy stala jeho druhou ženou…
Legrace byla, že původně šel na společné vystoupení bigbítových kapel v Lucerně, kde jsme taky hráli, ale chtěl vidět nějakou úplně jinou zpěvačku s jinou kapelou. Místo toho viděl nás a druhý den už mi volal a zval mě na oběd. Tenkrát jsem sice nešla, ale začali jsme se scházet.
To on tě přivedl do Semaforu?
Miloš se nejvíc kamarádil se Šlitrem a mně imponovalo, že se scházíme s hvězdami Semaforu. Musím říct, že mě tam tenkrát dost očumovali (smích). No a pak mi Miloš řekl, že by chtěl, abych dělala do Semaforu konkurs, ale vůbec mi neřekl, že to je kvůli filmu, který chystá. Já mu povídám, že do Semaforu nechci, protože mám před maturitou, a on na to, že to nevadí, že se mám zúčastnit konkursu, a až na mě přijde řada, řeknu, že tam nechci. A tak to v tom filmu nakonec i bylo.
A když tě pánové Suchý a Šlitr uviděli, už si tě „nechali“?
Tak nějak. Bylo to někdy v roce šedesát tři. Nejdřív jsem v první ZUZANĚ (ZUZANA JE SAMA DOMA – pozn. red.) zaskakovala za nemocnou Hanku Hegerovou pak za Milana Drobného a pak už jsem tam zůstala čtvrt století.

 

kresadlova2jpg.jpg
Věra Křesadlová a Miloš Forman

 


Jak se vyvíjel tvůj vztah s Milošem Formanem?
Hrozně rychle. Po třech měsících, co jsme spolu chodili, jsem otěhotněla, takže jsem už ĎÁBLA Z VINOHRAD nedozkoušela. Na dva roky jsem šla domů, porodila jsem kluky a pak jsem se zase vrátila do Semaforu. Miloš mi zkrátka otevřel úplně novej svět.
Máš tři syny a všichni se ti ohromně povedli, takže tvoje výchova byla zjevně správná. Jak jsi to dě­lala?
V první řadě nemůžu nezmínit, že mi strašně moc pomáhali rodiče, kteří byli klukům úplně oddaní. Taky se musím přiznat, že jsem zrovna nebyla „matka roku“. Asi jsem to vždycky brala dost po povrchu. Co se týká výchovy, mám zakódováno, že když je potřeba, musí se zakročit: když zlobí, tak se musej nařezat. Když mají hlad, tak se musí uvařit! Rozhodně jsem se dětma nezabejvala od rána do večera. Ale nezapomeň, že když se kluci narodili, bylo mi dvacet! Ostatní holky chodily tancovat a já už měla Petra a Matěje. Dvojčata!
Bydleli jste společně s Milošem?
Ze začátku ne. Ještě asi půl roku jsem byla s klukama u rodičů na Starém Městě a Miloš bydlel na Újezdě v jedné místnosti v rozděleným bytě. Bylo to hned vedle kanceláře, kde se pořád psalo na stroji. Tuhle špeluňku dostal přidělenou ještě v době, kdy byl s Janou Brejchovou a společně taky vstoupili do bytového družstva v Dejvicích. Pak se ale rozvedli, a když se byt dostavěl, nastěhovali jsme se tam my čtyři. S Milošem jsme tu žili jen tři roky, ale já tu bydlím dodnes.
Říkala jsi, že Miloš nebyl žádný romantik. Jak to bylo s vaší svatbou?
Nejdřív projevoval iniciativu a do­konce mi řekl, abych si přinesla potřebný papíry. Nevím ale, jestli to nebyl trochu trucpodnik. Jestli v něm ještě trochu nedozníval vztah s Janou Brejchovou, která k nám navíc občas ještě docházela. Pak ale, když jsem otěhotněla, najednou začal říkat, že budeme „kamarádi“. Mně to tenkrát nijak zvlášť nevadilo, ale rodiče se ostře postavili proti. Později jsem se dozvěděla, že máma poslala za Milošem tátu. Položil mu klasickou otázku: „Miloši, jak to vlastně myslíš s tou naší Věrkou?“ A byla svatba. To už jsem byla v šestém měsíci.
Jak vám to klapalo? Ty jsi byla o dvanáct let mladší, dost rázná holka…
Energičtější, to já jsem pořád… Ale Mi­loš byl vždycky dost tvrďák.
Jak jste spolu vlastně vycházeli?
Jak kdy… (smích). Abych to zkrátila: já jsem Ryba a on byl Vodnář! I když to mezi náma občas jiskřilo, neměli jsme moc času se hádat, protože já byla s klukama skoro pořád sama. Miloš se neustále scházel s režisérama nové vlny – s Chytilovou, Jirešem a dalšíma a domlouvali se, jak to s těma komoušema zvládat. Mně bylo dvacet, vypadala jsem pěkně a po parku jsem s miminama chodila pořád sama. Jen když měli dorazit fotografové, to se Miloš přišel vyfotit s kočárem. A pokud byl doma, spal, a to i přes den. To bylo tehdy, když se mu něco nedařilo. Měl v sobě zkrátka takovej tvořivej neklid, potřebu něco velkýho udělat.
Říkala jsi, že tě okouzloval tím, že tě vodil do společnosti. Bylo to tak i po svatbě?
To moc ne. Třeba na Štědrej den chodila celá parta umělců jako Stella Zázvorková, Jiří Brdečka a další k Werichovi, kam mě ale Miloš nebral. Ptala jsem se: „Proč já tam nikdy nemůžu s tebou?“ – „Protože tam ženský nechoděj.“ – „Vždyť tam chodí Stella Zázvorková!“ – „To není ženská!“ Měl zkrátka na všechno odpověď. Po čase jsem přeci jen byla s Milošem pozvaná k panu Werichovi, a on mu povídá: „Pane Formane, proč k nám někdy nevezmete na Vánoce svoji krásnou ženu?“
A potom vás rozdělila okupace Československa…
V roce šedesát osm jsem odjela s klukama za Milošem do Paříže, kde jsme strávili tři měsíce. On tam ale s námi prakticky nebyl. Odletěl do Ameriky a nakonec jsme se domluvili, že se zatím vrátím s klukama do Prahy. V té době se vracel Jirka Suchý z Anglie a volal mi, že Semafor zase začíná hrát. Miloš byl v USA bez peněz a bez práce a já ani neuměla jazyk a s malejma dvojčatama bychom se tam neuživili. A navíc naši doma brečeli, že už kluky a mě nikdy neuvidí…
Pak jste se viděli až za řadu let…
Miloš se pak ještě krátce vrátil do Prahy, ale znovu odjel, a pak už nepřijel. Ještě jsme se jednou viděli v Paříži, kam mně osobně zařídil povolení tehdejší ministr vnitra Obzina. Tam už jsem jela se svým novým partnerem Honzou Kratochvílem. Všichni jsme si tam užili krásný tři dny, byli jsme na večeři s Linem Venturou. A mně za volňásky do Semaforu bolševici prominuli, že jsem se setkala s manželem-emigrantem.
Kdy viděli tátu kluci?
S klukama se Miloš viděl až po osmi letech, když natočil PŘELET NAD KUKAČČÍM HNÍZDEM a dostal Oscara. Tehdy za ním naše úřady na oscarový ceremoniál pustily jen kluky, které doprovázel můj táta. Na tenhle neuvěřitelnej výlet pak táta vzpomínal do konce života, protože se nikdy jindy do ciziny nedostal.
Zmínila jsi svého partnera a otce svého třetího syna Radima, Honzu Kratochvíla. Jak to s ním bylo?
S Honzou jsme se do sebe zamilovali, když režíroval u nás v Semaforu, a začali jsme spolu žít. Praha je opravdu malej rybníček a cesty osudu jsou spletitý: Honzův otec, spisovatel M. V. Kratochvíl, který byl tehdy rektorem na FAMU, podepisoval Milošovi závěrečný diplom… A ještě jedna hezká náhoda: Když jsem později začala vyrábět lampy Tiffany, potřebovala jsem postavit webovky a byl mi doporučen chlápek jménem Obzina, z kterýho se vyklubal syn onoho Obziny, který mi tehdy pomohl zařídit výlet do Paříže a klukům umožnil letět za tátou na předávání Oscarů. Když jsem se s mladým Obzinou setkala, povídám mu: „Váš otec mi tenkrát pomohl zařídit letenky pro kluky do Los Angeles!“ A on na to: „Vždyť jsme to tenkrát se ségrou vehementně podporovali! Táta se doma rozčiloval: ‚Ten Forman se zbláznil! On chce, abych mu tam pustil ty kluky. Ale co když mi tam zůstanou? Jak to vysvětlím Husákovi?‘“
Strávila jsi v Semaforu přes dvacet let a zažila zlatou éru divadla. Jak na to vzpomínáš?
Moc hezky. Dodneška chodím na všechny premiéry, i když doba, kdy divadlo hrálo v Alfě, byla neopakovatelná. Když byl naživu Jirka Šlitr, jó, to byl ten klasickej Semafor! Byla tam pořád neuvěřitelná sranda a všichni jsme byli velký kamarádi. Šlitr vypadal jako suchar, ale třeba když měl někdo narozeniny, dokázal se po představení na jevišti rozšoupnout. Mlátil do piana a zpívali jsme třeba do dvou do rána. Tou dobou byl už Jirka Suchý dávno v posteli…

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

baner-clanek

XANTYPA 01/2019 - výběr z článků

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

A na desce se točí Nipper…

A na desce se točí Nipper…

Obraz nazvaný HIS MASTER’S VOICE (HLAS JEHO PÁNA), na němž pejsek Nipper soustředěně naslouchá hlasu vycházejícímu z gramofonu, se stal jednou z nejslavnějších firemních značek.

Olivova dětská léčebna

Olivova dětská léčebna

Místo na konci Říčan nebylo vybráno před více než sto dvaceti lety náhodně. Olivova dětská léčebna stojí v nadmořské výšce čtyři sta deset metrů a malé pacienty, kteří to mají, co by kamenem dohodili k říčce Rokytce, jezírku a lesoparku, léčí i zdejší klima.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Desetiletý DOX

Desetiletý DOX

Centrum současného umění DOX slaví 10. narozeniny! Pro ohromnou řadu profesionálů i laiků je DOX autoritou, která jim nejen pomáhá formovat a dokreslovat názor na současné české i světové umění, ale nutí je zamýšlet se nad dnešním turbulentním světem a pokoušet se hledat alespoň dílčí řešení – každý sám pro sebe, pro komunitu i pro celou společnost. Proto je DOX nepostradatelný!

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

První památník „živé pochodni“

První památník „živé pochodni“

Postava mladého muže zvedajícího ruce k nebi obklopená plameny. To je památník Jana Palacha v Římě. Uprostřed stejnojmenného náměstí Piazza Jan Palach. Bronzová plastika na travertinovém podstavci. Čtyři a půl metru vysoký monument připomínající českého studenta, jehož mezní čin se zapsal do dějin.

Beautiful Boy

Beautiful Boy

Jak se vyrovnat s tím, že si vaše milované dítě zvolilo život s drogami a o pomoc nestojí? Drama natočené podle skutečného příběhu Davida a Nica Sheffových vstoupí 3. ledna do českých kin. Emotivní snímek o závislosti a nezlomném poutu mezi otcem a synem BEAUTIFUL BOY je nový film režiséra Felixe van Groeningena. V hlavních rolích doslova září Steve Carell a Timothée Chalamet, kteří se díky vynikajícím hereckým výkonům okamžitě po zářijové premiéře na MFF v Torontu těšili z pozitivních ohlasů diváků i kritiků.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne