Jakub Klecker

Opera je pro mne vzrušující svět

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

 

text Zuzana Ledererová, foto archiv J. Kleckera

 

klecker1jpg.jpg

 

Kantilénu jste nedokázal opustit ani v tomto čase, kdy jste neobyčejně zaměstnaný muž, střídající dirigentské pulty operních divadel a koncertních sálů. Z malého zpěváčka jste se stal uměleckým ředitelem a jste jím dodnes…
Ano, je to snad osud. Kantiléna mne naučila nejen vnímat hudbu, ale dala mi do života hodnotu přímočarého a otevřeného jednání a také mne vychovala k určitým morálním hodnotám, z nichž čerpám dodnes. Taky jsem na vlastní kůži zažil onen vztah zpěvák – sbormistr. Pamatuji si, jak jsem jako jedenáctiletý poprvé přišel do Kantilény. Dostat se do tohoto prestižního sboru byla meta, po níž snad každý z mých kamarádů toužil.
Kantiléna nevychovala jen vás, ale také třeba dirigenta Jaroslava Kyzlinka, flétnistu Petra Pomklu či tenoristu Pavla Černocha. A pak taky jednu báječnou paní…
Tou báječnou paní je Magdalena Kožená a také ona se ke Kantiléně obzvlášť ráda vrací. Máme tu čest, že před pár lety propůjčila svoje křestní jméno nejmladšímu oddělení sboru – jmenuje se tedy Magdalenka. Takže doufám, že další „Magdalenky“ půjdou v jejích stopách. Víte, někdy je práce se sborem skutečná dřina, ale i to patří k věci, jindy je to naopak společná radost, kterou jinde nezažijete. Vybavuji si euforii, kterou jsme zažili v souvislosti s naším nedávným úspěchem na Evropské sborové olympiádě v lotyšské Rize.
Ve vašem případě Kantiléna možná zcela rozhodující nebyla, protože vaši rodiče byli spjati s brněnskou operou…
S bráškou jsme si doma vždycky pouštěli operu, která se hrála večer v divadle. Rodiče z toho byli trochu nesví, protože ono dílo měli tedy dvakrát po sobě. Často jsme si přehrávali například scénu z opery TAJEMSTVÍ, kdy Kalina leze z pece, přitom jsme se drali ze skříně a nastražili harampádí, aby byl co největší rámus. No, hráli jsme přece divadlo!

 

klecker2jpg.jpg
Jakub Klecker se syny

 


Působil jste po léta v brněnské opeře a najednou jste se stal uměleckým ředitelem opery Moravskoslezského divadla…
S nabídkou mne oslovil režisér a ředitel ostravského divadla Jiří Nekvasil, s nímž jsem v Brně nastudoval Pucciniho TURANDOT. Na ostravské scéně dlouho působil jako zpěvák i můj otec, takže jdu trochu v jeho stopách. Neváhal jsem ani minutu, protože ostravská opera má již delší čas zajímavé dramaturgické projekty, realizované v našich končinách s odvahou až nevídanou.
Pro mne je nezapomenutelná brněnská inscenace opery Bohuslava Martinů HRY O MARII…
Jevištní podoba této inscenace v režii Jiřího Heřmana byla do Brna přenesena z pražského Národního divadla. Mám pocit, že v Janáčkově divadle našla ten správný prostor, dostala další dimenzi. Každá její repríza je pro nás svátek. Je to pro mne určité dirigentské poselství. S hudbou Bohuslava Martinů jsem se často setkával už v Kantiléně, připomeňme třeba ŘÍKADLA nebo ŠPALÍČEK. Nedávno jsem si uvědomil, že právě Martinů je mým nejčastěji interpretovaným operním autorem. Po něm hned Mozart.
Co přináší letošní sezona ostravskému opernímu publiku?
Nedávno jsme uvedli Janáčkův OSUD. Kdysi jsem toto málo hrané dílo dirigoval v Brně, takže pro mne nebylo tak zcela nové, režie se ujal Jiří Nekvasil. Janáček si k němu napsal sám libreto, je to vlastně autobiografická opera, v níž se ztotožňuje se skladatelem Živným a opěvuje tam Mílu Válkovou. Vše pod dojmem osobního „románu“ prožitého v Luhačovicích. S touto operou jsme hostovali v listopadu na Janáčkově festivalu v Brně a měli jsme velký úspěch. Ostatně, naše nastudování nahrál i Český rozhlas. V prosinci jsme uvedli Pucciniho TRIPTYCH: SESTRA ANGELIKA, PLÁŠŤ a GIANNI SCHICCHI v koprodukci se Slovenským národním divadlem, a pak nádherná JULIETTA Bohuslava Martinů.

 

baner-clanek

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 12. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 01/2019 - výběr z článků

Slavný hotel opět na výsluní

Slavný hotel opět na výsluní

Šlechta, státníci, umělci a další významní hosté se vydali roku 1893 do Tater, aby slavnostně otevřeli Hotel Lomnica, který se měl stát chloubou nově vzniklé osady Tatranská Lomnica. A skutečně tomu tak bylo, stavba navržená „dvorním architektem Tater“ Gedeonem Majunkem (1854–1921) si s příchodem nového investora vysloužila přízvisko První dáma Tater. Návštěvníci se z terasy kochali výhledem na majestátní Lomnický štít, hráli tenis, golf a v zimě sáňkovali. První dáma Tater přestála obě světové války, i když neunikla rabování, přežila i éru komunismu. Osudovou ránu jí zasadilo až období po revoluci. Stavba s výjimečnou atmosférou se proměnila na čtvrt století ve vybydlenou ruinu. Před časem ale povstala jako fénix z popela.

A na desce se točí Nipper…

A na desce se točí Nipper…

Obraz nazvaný HIS MASTER’S VOICE (HLAS JEHO PÁNA), na němž pejsek Nipper soustředěně naslouchá hlasu vycházejícímu z gramofonu, se stal jednou z nejslavnějších firemních značek.

Olivova dětská léčebna

Olivova dětská léčebna

Místo na konci Říčan nebylo vybráno před více než sto dvaceti lety náhodně. Olivova dětská léčebna stojí v nadmořské výšce čtyři sta deset metrů a malé pacienty, kteří to mají, co by kamenem dohodili k říčce Rokytce, jezírku a lesoparku, léčí i zdejší klima.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Jan Lichtenberg

Jan Lichtenberg

To, že slyšel správnou muziku od raného dětství všude okolo sebe, zní sice jako tisíckrát použitá fráze, ale co s tím, když to tak skutečně bylo. Dnes je Jan Lichtenberg velký zjev na tuzemské rockové scéně.

Desetiletý DOX

Desetiletý DOX

Centrum současného umění DOX slaví 10. narozeniny! Pro ohromnou řadu profesionálů i laiků je DOX autoritou, která jim nejen pomáhá formovat a dokreslovat názor na současné české i světové umění, ale nutí je zamýšlet se nad dnešním turbulentním světem a pokoušet se hledat alespoň dílčí řešení – každý sám pro sebe, pro komunitu i pro celou společnost. Proto je DOX nepostradatelný!

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

První památník „živé pochodni“

První památník „živé pochodni“

Postava mladého muže zvedajícího ruce k nebi obklopená plameny. To je památník Jana Palacha v Římě. Uprostřed stejnojmenného náměstí Piazza Jan Palach. Bronzová plastika na travertinovém podstavci. Čtyři a půl metru vysoký monument připomínající českého studenta, jehož mezní čin se zapsal do dějin.

Beautiful Boy

Beautiful Boy

Jak se vyrovnat s tím, že si vaše milované dítě zvolilo život s drogami a o pomoc nestojí? Drama natočené podle skutečného příběhu Davida a Nica Sheffových vstoupí 3. ledna do českých kin. Emotivní snímek o závislosti a nezlomném poutu mezi otcem a synem BEAUTIFUL BOY je nový film režiséra Felixe van Groeningena. V hlavních rolích doslova září Steve Carell a Timothée Chalamet, kteří se díky vynikajícím hereckým výkonům okamžitě po zářijové premiéře na MFF v Torontu těšili z pozitivních ohlasů diváků i kritiků.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne