Jan Marek

Profesor dětských srdcí

Když nastupoval šestačtyřicetiletý MUDr. Jan Marek koncem června roku 2005 do letadla směřujícího do Londýna, nechával za sebou kariéru úspěšného lékaře v Dětském kardiocentru v Motole, profesní přátelství na celý život, své pacienty a Prahu. Rodinný život rozdělil mezi Londýn a Prahu. Manželka Daniela, také dětská lékařka, a sedmnáctiletý syn Lukáš, student gymnázia, souhlasili.

 

text Ivan Kytka, foto archiv a Dora Martínková

 

marek1jpg.jpg

 

Luxusní bydlení v rodinné patrové vilce na Barrandově vyměnil v prvních měsících za skromný pokojík na svobodárně v sousedství nového pracoviště, dětské nemocnice Great Ormond Street Hospital v centru britské metropole. Rozhodne-li se člověk k takovému kroku pár let před padesátkou, potřebuje k tomu osobní odvahu, přiměřenou dávku ambicí a pro někoho možná také trochu sobectví.
Než stačil vybalit kufry a vyplnit formuláře, centrum Londýna 7. července roku 2005 zasáhl největší teroristický útok od konce války. Pár ulic od nemocnice ustřelila improvizovaná puma jednomu z atentátníků hlavu a společně s ním explodovalo celé horní patro autobusu. Mezi stanicemi trasy, kterou dojížděli do práce lékaři, zdravotní sestry a personál nemocnice, vybuchla v soupravě metra další nálož.
„Špitál se proměnil během pár minut ve stanici první pomoci, připravenou přijímat zraněné a operovat,“ vzpomínal později. Nemocniční personál pracoval jako jeden velký sehraný tým. Dopoledne onoho červencového dne se mu vrylo dobře do paměti. Když začas vyměnil nemocniční svobodárnu za vlastní domek na jednom z londýnských předměstí, začal jezdit do práce na kole, aby se udržel v dobré fyzické kondici.
Třináctý rok vede v londýnské GOSH, nemocnici s déle než stopadesátiletou tradicí, oddělení neinvazivní diagnostiky (echokardiografie) a prenatální kardiologie a řídí třicetičlenný tým mladších lékařů a sonografistek. Je předním světovým odborníkem na diagnostiku a léčbu dětí s vrozenými srdečními onemocněními, expertem na prenatální diagnostiku a léčbu srdečních vad plodu v matčině lůně.

 

marek2jpg.jpg
Při jednom z tisíců echografických vyšetření v GOSH

 


Pediatrem hop nebo trop
Jeho životní cesta se přitom mohla odvíjet zcela jinak. Na gymnázium v Karlových Varech se hlásil v době, kdy země vstřebávala tíhu okupace spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy. Rodiče, oba lékaři, se pro nesouhlas se Sověty vedenou agresí ocitli na černé listině. Ztratili práci v místě bydliště, otec přišel málem o práci úplně.
„Když jsem vyplňoval v deváté třídě přihlášku, vzkázali rodičům, ať to ani nezkouším, že se tam stejně nedostanu. Dojížděl jsem pak čtyři roky na školu do dvanáct kilometrů vzdáleného Ostrova nad Ohří. Politická nespolehlivost rodičů tam naštěstí nikomu nevadila. A my jsme to brali jako přijatelný trest.“
Lékařská profese se v rodině Jana Marka dědila z generace na generaci. Babička z matčiny strany, Zdenka Nedvědová-Nejedlá byla za první republiky přední českou pediatričkou, dědeček Miloš Nedvěd se stal významným internistou. Oba byli za svou odbojovou činnost od počátku nacistické okupace vězněni v koncentračních táborech. Děda podlehl v březnu 1943 tyfové infekci v Osvětimi-Birkenau.
Kromě krátké epizody, kdy se budoucí kardiolog ve dvanácti letech (během školních výprav za trilobity) nadchl pro archeologii, měl jasno, že se stane lékařem. V cestě mu stáli kádrováci z okresního výboru KSČ. I jejich prsty však byly jaksi krátké na pospolitost tehdejší české pedia­trické komunity.
„Mámu, která v té době testovala jako jedna z prvních v Československu nové metody v porodnictví, znali dobře kolegové z lékařské fakulty i z pražských klinických pracovišť. A starší pediatři si velmi dobře pamatovali ještě mou babičku. Báječně se zachoval profesor Josef Houštěk, tehdejší hlavní československý pediatr a přednosta pediatrické kliniky ve Fakultní nemocnici v Motole. Doporučil, ať udělám zkoušky a ať počítám s tím, že se na první pokus na školu nedostanu.
Janovi paradoxně pomohlo, že po roce 1968 emigroval z Československa velký počet dětských lékařů. Lékařská fakulta tehdy umožnila zájemcům, kteří složí úspěšně zkoušky, aby nastoupili do nultého ročníku a současně pracovali v nemocnici. Pak byli přijati automaticky do prvního ročníku.
„Já se dostal do téhle kategorie a ve škol­ním roce 1978/79 jsem pak nastoupil k řádnému studiu,“ vzpomíná. Nikdy prý nebral jako křivdu, že si nemohl vybrat lékařskou disciplínu: „Šlo o to, abych se na medicínu vůbec dostal. Neměl jsem v záloze přihlášku na jinou vysokou školu. A z politických důvodů bylo zřejmé, že pokud mě nevezmou tam, nevezmou mě nikde jinde. Bylo to hop nebo trop.“

V hlavní roli rodiče
Profesní a soukromý život špičkového dětského lékaře je strukturován do kolonek ohraničených s přesností skalpelu. Jeho diář byl minulého podzimu, kdy jsme spolu mluvili, plný do poloviny roku 2018. Čas dělí mezi Prahu, kde si ponechal jednou měsíčně klinickou praxi v soukromé ordinaci a kde také vyučuje na lékařské fakultě, a Londýn, kde kromě jiného pečuje zhruba o třímilionovou populaci ze spádové oblasti severovýchodního Londýna. Jak o nemocná srdce dětských pacientů, tak o srdíčka ještě nenarozených dětí, u kterých gynekolog objeví vrozenou vadu. A v přeneseném smyslu tak trochu o svědomí budoucích rodičů.
„V krajních případech, kdy diagnostikujeme vážnou vadu, se rodiče rozhodují, zda těhotenství přerušit, nebo zda svěřit péči o ještě nenarozený plod do našich rukou a počítat hned v prvních hodinách s náročnou operací,“ vysvětluje profesor Marek. Etnická a náboženská různorodost Londýna a okrajových čtvrtí města vytváří nekonečnou variantu proměnných, jak k počatému životu se stínem defektu na obrazovce monitoru přistupovat.
„Českým manželským nebo partnerským párům trvá takové rozhodnutí několik minut nebo hodin. Britové se rozhodují dny nebo týdny. Jejich vztah k nenarozenému životu je vzhledem k religiozitě a sociál­ním vztahům mnohem hlubší, lidé jsou tu citlivější,“ dodává zamyšleně, aniž by ten který postoj hodnotil. Profesní neutralitu zachovává i ve vztahu k pacientům. Rodičům poskytne všechny dostupné informace. Tíha konečného rozhodnutí však leží jen a jen na nich.

 

marek3jpg.jpg
Ve společnosti princezny Diany v motolském kardiocentru, 1992

 

 

Doktoři za vodou
Patří ke zhruba dvanácti stovkám českých lékařů, kteří dali po vstupu do Evropské unie vale českým nemocnicím, klinikám a ordinacím a vydali se za prací do Velké Británie. Výtka, že tím jeho generace, odcházející často v nejlepších letech, zanechala za sebou profesní mezeru (jen z Dětského kardiocentra odešlo od roku 2004 šest předních lékařů), po něm sklouzne jako po teflonu. „Odešlo nás pár, a navíc postupně. Možná jsme na­opak v pravý čas uvolnili místo mladším, kteří teď rychle profesně rostou.“
Připouští, že s příchodem do Londýna si výrazně polepšil. Z čtyřnásobně vyššího platu si mohl dovolit hypotéku na řadový domek ve vyhledávané rezidenční čtvrti Highgate. Rezolutně odmítá, že šel do Londýna hlavně za penězi. „Spíš to byla částečná frustrace ze zaběhnuté rutiny v Praze, snaha poznat něco nového a rozšířit si profesní obzory.“ Na Motol a českou kardiologii nezapomněl. V londýnské nemocnici organizuje pravidelně stáže pro kardiology a kardiochirurgy z Prahy. „Na krátkodobých i ročních kontraktech se tu vystřídalo možná pětadvacet českých lékařů. Na ty dlouhodobé pobyty pro kolegy z Prahy jsem musel sehnat v Londýně peníze,“ vysvětluje a dodává, že sám se vrací do České republiky přednášet.
Když se ptám, nakolik se mu očekávání spojené s odchodem do Londýna po letech naplnilo, odkáže mě na rozsáhlý vědecko-výzkumný program, který v nemocni vede. A na bezpočet zahraničních cest. „V únoru se chystám do Indie, abych tam pomohl zavádět prenatální screening a poradil, jak ho koncipovat, aby v tak obrovské zemi fungoval.“ Před lety si na kursu pro kardiologii v Dubaji vyzkoušel, jak pitvat velbloudí srdce. „Abychom neměli nouzi o pitevní materiál, zabili kvůli nám deset velbloudů.“
Nepopírá, že za poptávkou po českých pediatrech a kardiolozích v zahraničí stojí vedle jejich profesní odbornosti a píle do určité míry také pozornost, kterou těmto lékařským disciplínám věnoval minulý československý režim. A v případě dětské kardiologie také prozíravost lékařů, kteří v roce 1968 neodešli do zahraničí a přežili normalizační čistky.

 

 banner_clanek

 

Půjčte mu, prosím vás, toho kojence!
„Když jsem nastupoval počátkem osmdesátých let do lékařské praxe, echokardiografické vyšetření, tedy vyšetření srdečního svalu ultrazvukem, bylo absolutní novinkou. Po EKG to byla vůbec první neinvazivní metoda. Nabídla detailní po­hled do srdce bez zavádění katetru, tedy trubičky do cév, a bez nutnosti aplikace kontrastních látek se všemi komplikacemi, které přinášejí.“
O rychlé rozšíření ultrazvuku jako diagnostické metody pro vyšetření srdce se zasloužila legenda české dětské kardiologie, profesor Milan Šamánek. V šedesátých letech stihl stáž ve Spojených státech, odkud si přivezl mnoho kontaktů. Věděl, co se v oboru děje, a zcela spolehlivě rozeznal potenciál echokardiografie. „Ještě v pravěku téhle diagnostické metody správně odhadl, že ultrazvuk ochrání pacienty, kteří jsou rizikoví pro katetrizaci (kvůli infekci, krvácení, embolizaci), a vsadil na to, že ultrazvukem získá stejně nebo více informací než invazivními metodami. A to v době, kdy řada pracovišť na Západě nedávala této metodě zdaleka takovou váhu,“ vysvětluje Jan Marek.
První ultrazvukový přístroj přišel do Dětského kardiocentra v Motole na začátku osmdesátých let. „Já byl zoufalý, protože jsem se k němu jako začínající medik přes den nemohl dostat. Pracoval s ním kolega, primář Jan Škovránek, který mě v Motole zaučoval; já mu první půl rok jenom koukal přes rameno, psal si poznámky a čekal, až konečně odejde z práce.“ Pak obcházel různá odborná oddělení, kde byly děti s jiným onemocněním. „Musel jsem se domluvit a dovolit, aby mi půjčili nějakého hodného kojence a já mu v klidu vyšetřil srdce, i když ho měl jinak úplně zdravé. Tak to šlo půl roku, možná rok.“
Otázku, jak pro laika kvantifikovat a kvalifikovat přínos ultrazvuku v dětské kardio­logii, bere jako nahrávku na smeč. Ne-li vlastní nepostradatelnosti, pak nepostradatelnosti své profese: „Zachraňuje lidské životy. Například diagnózou srdeční vady u právě narozeného dítěte, která je v případě včasného nálezu – hodinu dvě po narození – operovatelná. Aorta a plicnice můžou odstupovat z nesprávných komor. Plod s touto vadou nemá v děloze matky problém, protože získává okysličenou krev od ní,“ vysvětluje. Po příchodu na svět však znamená pro novorozence během několika hodin nebo dní jistou smrt. „Když o tom lékaři vědí předem, tak ho jistojistě zachrání. A do konce života nemusí mít člověk o té vrozené vadě ani ponětí. Ještě v šedesátých letech děti s podobnými anomáliemi, které postihují asi jedno procento populace, většinou umíraly. A i když na ni třeba v okresní nemocnici včas přišli, novorozenec neměl šanci přežít. Nepodařilo se zajistit převoz a včas ho operovat.“

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 01. 2018. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 02/18 - výběr z článků

The Florida Project

The Florida Project

Když producent Chris Bergoch pomáhal matce se stěhováním na Floridu, jezdil často po dálnici 192, která je jednou z tepen přivádějící zástupy aut do Disney Worldu. Brzy si všiml míst na samém okraji zábavního průmyslu, která tvořila kontrast nablýskanému disneyovskému světu. Šokovalo ho, když zjistil, že v řadě motelů, kolem nichž projížděl, nejsou ubytováni turisté, ale rodiny s dětmi.

Happy end

Happy end

Jeden z nejvlivnějších a nejvýraznějších současných filmařů, rakouský režisér Michael Haneke, držitel mnoha festivalových ocenění včetně dvou Zlatých palem a Velké ceny z festivalu v Cannes, dvou Zlatých glóbů i Oscara, se vrací s další osobitou reflexí rozpadu hodnot současného světa.

Ženy v disentu

Ženy v disentu

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

Sir Ringo Starr

Sir Ringo Starr

V polovině září minulého roku představil Ringo Starr své zbrusu nové, celkově už devatenácté sólové album. U příležitosti oslav nového roku mu pak britská královna Alžběta II. udělila „za službu hudbě“ Řád britského impéria té úrovně, která ho opravňuje používat titul sir. Stalo se tak zhruba dvacet let poté, co byl takto poctěn jeho blízký hudební souputník Paul McCartney. V červnu Ringa přivítáme u nás v Kongresovém centru na koncertě s jeho All- -Starr Bandem. Stále slušné životní tempo a úctyhodná kariéra kluka ze skromných poměrů, jehož život visel v raném dětství doslova na vlásku. Bubenická legenda z neméně legendární skupiny The Beatles se letos v červenci dožívá 78 let.

Radkin Honzák

Radkin Honzák

Setkání s věhlasným psychiatrem Radkinem Honzákem je prý něco jako svátek. Nadšení jsou z něj studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší, čtenáři jeho knih i ti, kdo se s ním setkají jen tak. Šíří kolem sebe pohodu, dobrou náladu a nenásilně vede lidi k zamyšlení. Nedalo mi to a některé otázky jsem mu poslala mailem dříve, než jsme se potkali. Vzápětí mi přišlo: „Každá otázka je těhotná odpovědí. Otevřem si porodnici a budem dbát, aby bylo minimum potratů.“

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Při natáčení svého celovečerního debutu ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ se mladí čeští dokumentaristé, režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková, vypravili do odlehlých oblastí Afriky. Zavítali také do nejslavnějšího filmového archivu na světě – do knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film spojuje silný životní příběh manželů Martina a Osy Johnsonových s nadčasovými tématy, jež dodnes hýbou civilizovaným světem. Originální filmové svědectví bude mít premiéru na březnovém FEBIOFESTU.

Psi významných osobností

Psi významných osobností

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

Vladivojna La Chia

Vladivojna La Chia

Je originální českou výtvarnicí, spisovatelkou, textařkou a muzikantkou, originální má i jméno. Vladivojna La Chia. Vězte ale, že je pravé, žádný pseudonym. Má ho po předcích. Bavili jsme se spolu nejen o její hudbě k filmu 8 HLAV ŠÍLENSTVÍ.

Marek Daniel

Marek Daniel

Jeho nejznámější role není ani divadelní, ani filmová, široká veřejnost totiž zná především jeho alter ego – Tondu Blaníka – ze satirického seriálu KANCELÁŘ BLANÍK, který vzniká pro internetovou televizi Stream.cz a v minulém roce za něj dokonce jeho tvůrci získali Českého lva. Byl však také Emilem Vrbatou v Najbrtově PROTEKTOROVI, Václavem Havlem v seriálu ČESKÉ STOLETÍ, fotografem Eadweardem Muybridgem v inscenaci Laterny magiky, hostuje v Divadle Kalich a na dalších scénách. Mám však neodbytný pocit, že v očích veřejnosti je to prostě Tonda Blaník…

Editorial

Editorial

Vážení a milí! Žijeme v napínavé době. Jenže slušní lidé o dobrodružství tohoto druhu nestojí. Vláda, která nemá důvěru, premiér v demisi, vydaný Poslaneckou sněmovnou k soudnímu stíhání, volba prezidenta. V době, kdy vyjde tato Xantypa, již budeme vědět, zda je to prof. Drahoš, který vzbuzuje naději pro naši zemi, anebo nás na dalších pět let Miloš Zeman odsoudí do pozice, na které nás Evropa ani svět nebere vážně.

Osobnosti - výběr z článků

Alan Pajer

Alan Pajer

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Robert Plant

Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy

Kovy

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

David Cibula

David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Ladislav Špaček

Ladislav Špaček

V době, kdy mívaly pojmy prezident republiky a mluvčí hlavy státu ještě svůj původní význam, stával Ladislav Špaček po boku Václava Havla. Na Pražském hradě působil od rozdělení republiky až po ukončení Havlova druhého mandátu ve funkci prezidenta České republiky. Pak se začal plně věnovat etiketě, která ho dnes živí. Od té doby napsal třiadvacet knih. Poslední z nich nese prostý název – ETIKETA.

Daniela Kolářová

Daniela Kolářová

Herečka Daniela Kolářová patří už padesát let ke stálicím českého divadla i filmu. Seznámili jsme se v osmdesátých letech, v roce 1989 jsme pořídili rozhovor pro tehdejší relativně svobodný časopis Scéna. Vzhledem k jejím podpisům několika protirežimních výzev (včetně slavné petice Několik vět) naše interview mohlo vyjít až po listopadu 1989. Daniela se tehdy aktivně zapojila do politiky, dva roky byla poslankyní ČNR za Občanské fórum. Po dvou letech se vrátila do divadla a pokračovala ve své pozoruhodné kariéře, v níž nikdy nesázela na pohodlné stereotypy. Letos v březnu získala na zahajovacím večeru MFF PRAHA – FEBIOFEST cenu Kristián za přínos české kinematografii. Nabitý sál Obecního domu ji ocenil potleskem vstoje. Když jsem připravoval náš současný rozhovor pro Xantypu, našel jsem naše povídání, staré bezmála třicet let. Připadlo mi natolik výstižné a nadčasové, že jsem se rozhodl použít jeho nejzajímavější pasáže.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/18

XANTYPA XANTYPA 02/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne