Psi významných osobností

Americký prezident Franklin Delano Roosevelt a jeho skotský teriér Fala

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

 

text Daňa Horáková, foto archiv a gettyimages

 

roosevelt1jpg.jpg
Skotský teriér Fala (1940–1952) a jeho pán, americký prezident Franklin Delano Roosevelt (1882–1945)

 

A tou byl bez pochyby také jeho pes. Oba se vyznačovali odhodlaností, smyslem pro humor a oba to uměli s médii, takže Fala se prokazatelně stal, a to jako jediný v dlouhé řadě psů v Bílém domě, „vyvěsním štítem“ svého prezidenta. Proto se mu také jako dosud jedinému psu dostalo cti být součástí oficiálního prezidentova památníku ve Washingtonu: odlit z bronzu sedí vzorně po boku svého pána, na věky věků.

Jméno po skotském zbojníkovi
Když Fala ještě slyšel na své rodné jméno Big Boy a na podzim roku 1940 si poprvé očuchával Bílý dům, byl už F. D. Roosevelt pětatřicet let ženatý, pětinásobný otec, sedmým rokem prezident a v důsledku obrny už devět let od pasu dolů ochrnutý. Sednout si a držet se zpříma dokázal jen díky své houževnatosti a silné vůli, s níž absolvoval úmornou rekonvalescenci. Během ní se dva roky ráno co ráno nechal přenést z postele na podlahu a celé hodiny se plazil po zemi, aby se naučil pohybovat se bez cizí pomoci.
Falu mu prý darovali „prostí občané státu Connecticut“, ale pravým dárcem byla spíše Rooseveltova vzdálená sestřenice, slečna Margaret Suckelyová zvaná Daisy. Vždyť to byla ona, která zvídavé štěně naučila všemožné kousky, čímž se F. D. Roosevelt později chlubil. A také Daisy pověřil nelehkým úkolem připravit tohoto skotského teriéra na život po prezidentově boku. Takže ho vodila na dlouhé procházky v přeplněných ulicích Manhattanu, aby si zvykl na hektický život a hlučné davy, naučila ho tvářit se nadšeně, kdykoliv ho někdo začne hladit, a zachovat stoický klid, když se vynoří nějaký jeho čtyřnohý kolega. Prezident prostě chtěl zabránit tomu, aby Falu postihl úděl jeho dvou předchůdců, které život v Bílém domě tak stresoval, že se jich musel vzdát. Načež neméně vynervovaná první dáma rozhodla, že do Bílého domu bude napříště psům vstup zakázán.
Její muž však zákaz neohroženě ignoroval, teriér „přijímací zkoušku“ předepsanou protokolem brilantně absolvoval a navíc se, sotvaže byl prezidentovi na vozíku představen, začal šibalsky usmívat. Roosevelt byl ztracen. Pes dostal nové jméno po jednom z jeho vzdálených předků, po skotském zbojníkovi Murrayovi z Fala Hill, množství hraček a přepychový pelíšek, jenž je de facto zbytečný, protože pes a jeho pán se „dohodnou“, že Fala bude spát v prezidentově posteli. Tento teriér je Rooseveltův dvanáctý, poslední pes, a jak to vypadá, ti dva se našli v pravou chvíli.

 

roosevelt2jpg.jpg
Spolu i na pomníku. Památník F. D. Roosevelta ve Washingtonu

 

 

První dáma servíruje hot dog
Prezident nyní potřebuje víc než kdykoliv předtím někoho, o koho se může mentálně opřít, neboť doba, „vymknuta z kloubů, šílí“. Amerikou stále ještě cloumají dozvuky velké hospodářské krize. Rooseveltův program New Deal (Nový úděl) sice začíná stavět ochromenou Ameriku na nohy, Američané si svorně notují „hymnu“ jeho volební kampaně o opětovných šťastných dnech „Happy Days Are Here Again“, ale v Německu se dostal k moci Hitler. V předvečer druhé světové války USA navštívil britský král Jiří VI. s chotí. Aniž o tom svého manžela předem informuje, nechává Eleo­nor Rooseveltová servírovat – pozor! – hot dog. Přítomní poradci, diplomaté a novináři všech národností znejistili: nejde o neodpustitelnou provokaci, která ohrožuje alianci západních velmocí proti nacismu? Ale díky Rooseveltově žertování (a dlouhému „dog-ovi“ v jeho blízkosti) se Eleonořino, řekněme faux pas, změní v příslib budoucího spojenectví: Jiří VI., jak známo, zbožňuje psy stejně jako jeho babička královna Viktorie a dcera, budoucí královna Alžběta II.
Jen na okraj: manželé Rooseveltovi už od roku 1918 nežili spolu, ale vedle sebe. Paní Eleonor trávila většinu času s jedním lesbickým párem v sídle rodiny Rooseveltů na kraji New Yorku. Jistě, každý prezident je odsouzen v určité míře k osamocenosti, ale Roosevelt ji vzhledem ke svému handicapu prožívá nepochybně ještě intenzivněji. Na jedné straně bezmocnost, na druhé nesrovnatelná moc. Z postele se musí nechat dopravit do koupelny, ale současně musí v průběhu války cestovat na dějinotvorné mezinárodní konference do Casa­blanky, Teheránu, na Jaltu.
V této extrémní situaci je Fala jeho „pramenem vody živé“. Prezident zakáže všem zaměstnancům, jakož i rodinným příslušníkům Falu krmit. Kuchyňský personál sice smí přiložit na podnos s prezidentovou snídaní či večeří nějakou tu kostičku, ale nabídnout ji Falovi smí jen on sám. Kromě toho informuje svůj národ ve svých rozhlasových projevech nejen o svých politických záměrech, ale i o Falově rozpoložení, zdraví a pokroku v nacvičování nových kousků. Roosevelt jako jeden z prvních moderních politiků pochopil, jakou moc mají média. Přímé přenosy jeho proslulých rozhlasových Fireside chats (Rozhovorů od krbu) úspěšně formují veřejné mínění.

 

banner_clanek

 

Mediální hvězda a nejvěrnější přítel
Fala měl své pevně vyhrazené místo nejen v těchto rozhlasových relacích, ale i v prezidentově posteli, jeho železničním vagónu, na palubě Air Force One a na různých vojenských lodích. V létě, cestou do Indie, řadoví námořníci odpočívali na palubě, na boso a vleže. Fala se vydal na cestu kolem jejich nohou a olízal jedno chodidlo za druhým. A spolucestující novináři ve svých článcích nadšeně popisovali péči tohoto čtyřnohého demokrata o blaho prostých spoluobčanů.
Jak je zřejmé, Rooseveltův teriér disponoval politickým jemnocitem, a tak snášel s andělskou trpělivostí všechno to hlazení a drbání, ale výlučně od Rooseveltových stranických přátel, sponzorů a potenciálních voličů, kteří si – jak tvrdila média – hubičky od Faly považovali více než stisku prezidentovy ruky.
A když při recepcích či státních návštěvách v Bílém domě šéf protokolu slavnostně ohlásil příchod prezidenta Spojených států, cupital Fala, vrtě ocasem, před svým pánem. Zkrátka, kde je Franklin Delano Roosevelt, tam je Fala. Takže tajné služby začnou tohoto psa systematicky „rozpracovávat“ ve složce s krycím jménem „Informant“. „Informant“ se samozřejmě účastní také jednání v Oválné pracovně. Fala je jmenován čestným desátníkem, neboť se zavázal věnovat ze svého „kapesného“ každý den až do konce války jeden dolar americké armádě. A když vláda vyzve své občany, aby se podělili o šatstvo a potraviny s potřebnými, jde Fala vzorem a dá k dispozici většinu svých hraček. Kromě toho slibuje v rozhlase prostřednictvím svého pána: „Jen co bude po válce, bude dostávat každý pes každý den fantastickou šťavnatou kost.“ Zkrátka: prezident a jeho pes se stanou „tváří i páteří“ boje proti nacismu. A prezidentův čtyřnohý parťák se pomalu, ale jistě mění v nejproslulejšího amerického psa.
Všechny tyto akce, které na první pohled působí jako spontánní, málem dětinský žert, jsou ve skutečnosti perfektně inscenovanou propagandou, která má zvýšit Rooseveltovu popularitu.
V srpnu 1941 se Fala na palubě bitevní lodi Prince of Wales setká s britským premiérem Winstonem Churchillem, který svého pudla Rufuse pro jistotu nechal doma. Což je škoda, protože Rufus se coby účastník zasedání britské vlády v londýnské Downing Streett No. 10 v politice vyzná neméně než Fala. Nehledě na jeho legendární zklidňující vliv na jeho cholerického pána.
Prezident a premiér vypracují společnou strategii proti Hitlerovi, i když dohodě předcházela řada komplikací. Churchill se, na rozdíl od Roosevelta, nenechal zaslepit Stalinovým komunismem a ve chvílích, kdy ho Rooseveltova ochota ke kompromisům s diktátorským generalissimem doháněla k nepříčetnosti, vykřikoval: „Co ode mne vlastně chceš? Mám snad panáčkovat a žebrat jako Fala, když chce kost?“ Ale možná, že ho při pohledu na Falu prostě jen přepadla lítost, že u sebe nemá svého Rufuse.
Mimochodem: stejně jako Roosevelt trpěl i Churchill čas od času těžkými depresemi, kterým říkal black dog (černý pes).
Když se Roosevelt a Fala vydali na kontrolu americké flotily, cestou zpátky z Havaje si zajeli na odlehlé Aleutské ostrovy. Tato nevinná odbočka se měla v právě rozjetém volebním boji proměnit v dramatickou politickou aféru, protože republikáni konečně měli – lépe řečeno: domnívali se, že mají – příležitost Roosevelta v souvislosti se psem, s jehož pomocí směřoval k dalšímu vítězství, diskreditovat. Začali tvrdit, že Roosevelt Falu na jednom z ostrovů u Aljašky zapomněl (jako kdyby člověk, jenž na svém psovi visí, byl schopen ho někde zapomenout!). Amerika žasla a prezident přešel do útoku. Dne 23. září 1944 pronesl na setkání s odboráři svou slavnou „Řeč o Falovi“: „Republikánští vůdcové se už nespokojují s tím, že útočí na mne, na mou manželku a na mé syny. Teď si berou na mušku i mého pejska Falu. Já, ani moje rodina jim tyhle útoky nezazlíváme, ale Fala to nese velmi těžce. Jak možná víte, má můj Fala duši pravého Skota. A když se dozvěděl, že si republikánští pisálci vymysleli bajku o tom, jak jsem ho zapomněl na Aleutských ostrovech a pak pro něj poslal torpédoborec, přičemž celá akce měla přijít daňové poplatníky na dva, tři nebo dvacet milionů dolarů, byl silně deprimován. O té doby už to není ten samý Fala jako předtím.“ A on, Roosevelt, považuje za svou povinnost, ba za své právo se svého psa zastat. Amerika se směje. Fala se směje. A Rosevelt je koncem roku 1944 jako jediný ze všech amerických prezidentů zvolen počtvrté do čela státu.

 

roosevelt3jpg.jpg
Prezident F. D. Roosevelt s teriérem Falou a dcerkou správce Hyde Parku na terase domku Hilltop, kde prezident rád odpočíval.

 

 

Heslo: Fala
Fala je teď s konečnou platností první psí mediální hvězda 20. století. Osvědčí se i jako „tajná zbraň“. V prosinci 1944 zahájí Hitler na západní frontě ofenzivu, je to jeho poslední pokus zvrátit průběh války a zastavit americkou armádu a její spojence. Viditelnost v Ardenách je tak mizerná, že se americký generální štáb obává německých zvědů. Jeho protiopatření? Každý neznámý či podezřelý jedinec musí zodpovědět otázku: „Jak se jmenuje Rooseveltův pes?“ Neodpoví-li dotyčný okamžitě „Fala“, je usvědčen a zneškodněn.

Tušení konce
Počátkem roku 1945 odjíždí prezident na léčebný pobyt do termálních lázní Warm Springs ve státu Georgia a jeho teriér zůstane v péči nepostradatelné prezidentovy sestřenice Daisy. Dne 12. dubna 1945 se Fala už od rána chová jaksi divně: „Podřimoval sice v koutě pokoje, ale po obědě zničehožnic, zdánlivě bezdůvodně, vyskočil, rozběhl se k přednímu vchodu, kde byla síť proti hmyzu, štěkal a vyl a tloukl do ní hlavou,“ vzpomíná Daisy ve své knize THE TRUE STORY OF FALA. „Síť dole u podlahy povolila, Fala ji podlezl a hnal se pryč, k horám. Tam ho později našla Secret Service. Fala byl totálně vyděšený, nehýbal se, stál jako ztrnulý.“
Ve chvíli, kdy se Fala snažil prorazit síť proti hmyzu a běžet ke svému pánovi, Franklin Delano Roosevelt umíral. Jeden z nejvýznamnějších amerických prezidentů skonal 12. dubna 1945 v 15.35 hodin, ve věku šedesáti tří let, necelý měsíc před koncem války v Evropě.
Fala se zúčastnil Rooseveltova pohřbu a „jeho štěkot, kterým odpovídal na čestnou dělovou salvu, dojal všechny přítomné k slzám“, sdělovala nejen americká média.
Osiřelého psa se ujala prezidentova man­želka. Ve své autobiografii ON MY OWN píše: „Fala proseděl celé dny v jednom koutě pokoje, odkud viděl na oba vchody, aby snad náhodou nezmeškal příchod svého pána. Jako kdyby se zdráhal vzít jeho smrt na vědomí.“
V listopadu 1945 Falu v Hyde Parku napadl mohutný bullmastiff, který patřil jednomu z Rooseveltových synů. Útočník byl příštího dne uspán, Fala bojoval o život ještě týden.
Pohřben byl, jak uvádí Eleanor Rooseveltová ve svém novinovém sloupku My Day, „v růžovém sadu našeho sídla, v blízkosti slunečních hodin, na místo, kde naše dcera před mnoha lety pohřbila svého prvního psa… Fala byl psem mého muže. Mne sice toleroval, ale můj nebyl. Nepochyboval o své důležitosti, věděl, že patří významné osobnosti, a dával nám to všem najevo až do posledního dne. Žil důstojně a s onou zdrženlivostí, která byla důsledkem jeho přesvědčení, že my jsme a zůstaneme, na rozdíl od něho, prachobyčejnými smrtelníky.“
Člověk si tak trochu říká, zda první dáma na prvního psa nežárlila.

Řeč o Checkerovi
A mimochodem, ještě jeden pes, černobílý kokršpaněl Checker, se stane aktérem vyhrocené volební kampaně. A sice poté, co demokraté obviní Richarda Nixona z korupce. Nixon na toto nařčení odpovídá ve své „Řeči o Checkerovi“, kterou pronesl roku 1952 na sjezdu republikánů, a v níž vědomě napodobil Roosevelta. Nixon dozná, že se nechal podplatit. A že si ponechal dar, který kdosi „z nejzápadnějšího kouta Texasu“ poslal jeho dvěma malým dcerám: „Byl to pes. Víte, holky jsou do něj celé zblázněné, a tak vám to radši řeknu na rovinu: my si toho psa necháme, ať si kdo chce říká co chce.“ Na konci své řeči tento politik, který v roce 1974 ztroskotá na „aféře Watergate“, propukl v pláč – tak silně ho dojala jeho vlastní řeč, která mu, jen pro úplnost, o rok později pomohla zajistit místo viceprezidenta ve vládě 34. amerického prezidenta Dwighta D. Eisenhowera. („Ike“ měl v Bílém domě sice také psa, ale jeho skutečnou láskou byla andulka Gabby.)

 

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 02/18 - výběr z článků

The Florida Project

The Florida Project

Když producent Chris Bergoch pomáhal matce se stěhováním na Floridu, jezdil často po dálnici 192, která je jednou z tepen přivádějící zástupy aut do Disney Worldu. Brzy si všiml míst na samém okraji zábavního průmyslu, která tvořila kontrast nablýskanému disneyovskému světu. Šokovalo ho, když zjistil, že v řadě motelů, kolem nichž projížděl, nejsou ubytováni turisté, ale rodiny s dětmi.

Happy end

Happy end

Jeden z nejvlivnějších a nejvýraznějších současných filmařů, rakouský režisér Michael Haneke, držitel mnoha festivalových ocenění včetně dvou Zlatých palem a Velké ceny z festivalu v Cannes, dvou Zlatých glóbů i Oscara, se vrací s další osobitou reflexí rozpadu hodnot současného světa.

Ženy v disentu

Ženy v disentu

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

Sir Ringo Starr

Sir Ringo Starr

V polovině září minulého roku představil Ringo Starr své zbrusu nové, celkově už devatenácté sólové album. U příležitosti oslav nového roku mu pak britská královna Alžběta II. udělila „za službu hudbě“ Řád britského impéria té úrovně, která ho opravňuje používat titul sir. Stalo se tak zhruba dvacet let poté, co byl takto poctěn jeho blízký hudební souputník Paul McCartney. V červnu Ringa přivítáme u nás v Kongresovém centru na koncertě s jeho All- -Starr Bandem. Stále slušné životní tempo a úctyhodná kariéra kluka ze skromných poměrů, jehož život visel v raném dětství doslova na vlásku. Bubenická legenda z neméně legendární skupiny The Beatles se letos v červenci dožívá 78 let.

Radkin Honzák

Radkin Honzák

Setkání s věhlasným psychiatrem Radkinem Honzákem je prý něco jako svátek. Nadšení jsou z něj studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší, čtenáři jeho knih i ti, kdo se s ním setkají jen tak. Šíří kolem sebe pohodu, dobrou náladu a nenásilně vede lidi k zamyšlení. Nedalo mi to a některé otázky jsem mu poslala mailem dříve, než jsme se potkali. Vzápětí mi přišlo: „Každá otázka je těhotná odpovědí. Otevřem si porodnici a budem dbát, aby bylo minimum potratů.“

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Při natáčení svého celovečerního debutu ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ se mladí čeští dokumentaristé, režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková, vypravili do odlehlých oblastí Afriky. Zavítali také do nejslavnějšího filmového archivu na světě – do knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film spojuje silný životní příběh manželů Martina a Osy Johnsonových s nadčasovými tématy, jež dodnes hýbou civilizovaným světem. Originální filmové svědectví bude mít premiéru na březnovém FEBIOFESTU.

Jan Marek

Jan Marek

Když nastupoval šestačtyřicetiletý MUDr. Jan Marek koncem června roku 2005 do letadla směřujícího do Londýna, nechával za sebou kariéru úspěšného lékaře v Dětském kardiocentru v Motole, profesní přátelství na celý život, své pacienty a Prahu. Rodinný život rozdělil mezi Londýn a Prahu. Manželka Daniela, také dětská lékařka, a sedmnáctiletý syn Lukáš, student gymnázia, souhlasili.

Vladivojna La Chia

Vladivojna La Chia

Je originální českou výtvarnicí, spisovatelkou, textařkou a muzikantkou, originální má i jméno. Vladivojna La Chia. Vězte ale, že je pravé, žádný pseudonym. Má ho po předcích. Bavili jsme se spolu nejen o její hudbě k filmu 8 HLAV ŠÍLENSTVÍ.

Marek Daniel

Marek Daniel

Jeho nejznámější role není ani divadelní, ani filmová, široká veřejnost totiž zná především jeho alter ego – Tondu Blaníka – ze satirického seriálu KANCELÁŘ BLANÍK, který vzniká pro internetovou televizi Stream.cz a v minulém roce za něj dokonce jeho tvůrci získali Českého lva. Byl však také Emilem Vrbatou v Najbrtově PROTEKTOROVI, Václavem Havlem v seriálu ČESKÉ STOLETÍ, fotografem Eadweardem Muybridgem v inscenaci Laterny magiky, hostuje v Divadle Kalich a na dalších scénách. Mám však neodbytný pocit, že v očích veřejnosti je to prostě Tonda Blaník…

Editorial

Editorial

Vážení a milí! Žijeme v napínavé době. Jenže slušní lidé o dobrodružství tohoto druhu nestojí. Vláda, která nemá důvěru, premiér v demisi, vydaný Poslaneckou sněmovnou k soudnímu stíhání, volba prezidenta. V době, kdy vyjde tato Xantypa, již budeme vědět, zda je to prof. Drahoš, který vzbuzuje naději pro naši zemi, anebo nás na dalších pět let Miloš Zeman odsoudí do pozice, na které nás Evropa ani svět nebere vážně.

Společnost - výběr z článků

Ženy v disentu

Ženy v disentu

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Nádherná krajina, zdravý vzduch a ničím nerušený odpočinek v idylickém prostředí venkova – to byla za první republiky synonyma, která si lidé z města často spojovali s dovolenou na letních bytech. Každé léto se mnoho městských rodin vydávalo na vysněný pobyt do některého z letních letovisek. Ta jako houby po dešti rostla v okolí velkých měst. Pro rodinu to znamenalo na několik týdnů kompletně přestěhovat svou domácnost na letní byt a přizpůsobit se životu mimo město. Letním bytům v období první republiky a různým aspektům života s tím spojeným se ve své knize SLASTI A STRASTI LETNÍCH BYTŮ věnuje mladý historik Jiří Šoukal.

Stezka osobností otevřena

Stezka osobností otevřena

Osm let sázejí významné osobnosti v trojské botanické zahradě stromy. Začátkem léta byla STEZKA OSOBNOSTÍ, součást projektu KOŘENY OSOBNOSTÍ, slavnostně otevřena pro veřejnost.

Manifest vůle po svobodě

Manifest vůle po svobodě

Příští rok nás čekají velkolepé oslavy stého výročí vzniku Československé republiky. Ovšem již v těchto dnech si připomínáme jubileum akce, která výrazně prokázala, jak o dosažení samostatnosti usilovali i představitelé národní elity – zástupci spisovatelské obce.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka je převorem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě od roku 2007. Kromě vedení kláštera má na starost i styk s okolím a zastupuje komunitu řeholníků. Do řádu vstoupil hned po revoluci. „Já jsem si svůj osud nevybral, zavolal si mě Pán Bůh,“ říká převor. „Hodně času jsem pak promodlil, radil se o všem se zpovědníkem, duchovním otcem, který mě odrazoval. Ale nic mě nezviklalo.“

Zákony slabé proti zvykům

Zákony slabé proti zvykům

V Rusku nedávno začal spor o zrušení zákona, který se týká domácího násilí. Znepokojení kritici, především lidskoprávní aktivisté, poukazovali na hrůzostrašné statistiky, podle nichž zemře v zemi každý rok důsledkem týrání až 14 000 žen, což jistě je výsledek nepříznivý tamním sociálním úřadům a policii. Kritika a obavy se neozvaly pouze od Rusů samotných, ale přidala se hojně i evropská média, česká nevyjímaje.

Lobkowiczové

Lobkowiczové

Lobkowiczové se řadí k nejstarším českým šlechtickým rodům. Prosluli nejen jako schopní diplomaté a vojevůdci, ale také jako štědří mecenáši umění. V míře srovnatelné s nejvýznamnějšími středoevropskými rody budovali svoji identitu prostřednictvím architektury, obrazů, knih, hudby a uměleckých předmětů. Svůj, tedy Lobkowiczký palác na Pražském hradě otevřeli veřejnosti jako muzeum představující vzácné ukázky ze svých rodových uměleckých sbírek. Právě s panem Williamem Lobkowiczem z roudnické větve Lobkowiczů jsem si povídala nejen o historii rodu, uměleckých sbírkách, ale hlavně o hudební tradici.

Pět odchodů,  které ovlivní dějiny

Pět odchodů, které ovlivní dějiny

Vládu nad Kubou předal Fidel Castro svému mladšímu bratru Raúlovi fakticky už v roce 2006 (oficiálně 2008), přesto se jeho listopadové úmrtí ve věku devadesáti let stalo na krátký čas mezinárodní událostí číslo jedna. V době bipolárního rozdělení světa zavedl Castro v roce 1959 první komunistický režim na americkém kontinentu, takřka na dohled břehům Spojených států.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/18

XANTYPA XANTYPA 02/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/18

XANTYPA XANTYPA 03/18

Obsah vydání

Inzerce
predplatne