Dobrodružství poznání v keňské divočině

Archa manželů Johnsonových pluje do současnosti

Při natáčení svého celovečerního debutu ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ se mladí čeští dokumentaristé, režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková, vypravili do odlehlých oblastí Afriky. Zavítali také do nejslavnějšího filmového archivu na světě – do knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film spojuje silný životní příběh manželů Martina a Osy Johnsonových s nadčasovými tématy, jež dodnes hýbou civilizovaným světem. Originální filmové svědectví bude mít premiéru na březnovém FEBIOFESTU.

 

text Jan Foll, foto Jan Svatoš

 

afrika1jpg.jpg
Jít fotografovat znamenalo vypravit karavanu proviantu, zásobu filmů i střeliva a modlit se, aby snímky nezničilo vedro a vlhko.

 

Odkaz manželů Johnsonových, které bezmála před sto lety fascinovala africká divočina, tvoří bezpočet znamenitých fotografií a několik převratných filmů. Svatošův film odkrývá i málo známé zákulisí dokumentární tvorby ve dvacátých letech uplynulého století. Právě Johnsonovi totiž otevřeli cestu současnému velmi populárnímu televiznímu žánru zvanému „wildlife film“. Inspirovali také jednoho ze zakladatelů novodobého dokumentu Roberta Flahertyho i autory známého příběhu o lvici Else. Jak v dokumentu poznamenává slavná bioložka Jane Goodallová, zkušenost z minulosti může být využita znovu. Svědčí o tom například současná strategie protipytlácké jednotky správců přírodních parků v Keni. ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ však líčí i existenční problémy Johnsonových a jejich konflikty s tehdejším Hollywoodem.
„Na tvorbu manželů Johnsonových jsem poprvé narazil ve ‚famáckých‘ skriptech, kde jsem však o nich našel pouze jedinou větu. Zmiňovala jejich dva filmy CONGORILLA a SIMBA, přičemž název toho druhého znamená ve svahilštině lev. Zaujaly mě letopočty vzniku těch snímků, protože tenkrát se skoro všechny filmy o Africe vyráběly v hollywoodských kulisách. Postupně jsem zjistil, že Martin v africké divočině nejen natáčel, ale i systematicky fotografoval. Navíc psal úžasné knihy s moderními názory. V Americe tehdy ještě převládal tuhý rasismus. Afrika se vesměs ukazovala jako temný, neprobádaný a smrtelně nebezpečný kontinent, což se dobře prodávalo. Důkazem těchto předsudků je třeba velkofilm KING KONG,“ vysvětluje Jan Svatoš.

 

banner_clanek


„Mou první cestu na černý kontinent v roce 2007 poznamenalo zjištění, že existují dvě různé podoby Afriky. Ta první se ukazuje v cestopisných filmech a obrázkových magazínech prostřednictvím dokonale nasvícených záběrů zvířat a rostlin. Skutečná Afrika se ale od těchto úhledných idylek naprosto liší. Tehdy jsem si uvědomil, že podobné prozření – byť s jinou polaritou – zřejmě zažili i Johnsonovi. Představy o Africe jako enklávě lidožravých monster a krvežíznivých primitivů tehdy šířili hlavně lovci exotických kořistí. Jenže Martin s Osou postupně zjistili, že jde o kontinent, odkud divoká příroda, zvířata i původní obyvatelstvo nenávratně mizejí. A svými jasnozřivými publikacemi a fotkami vyslali zásadní poselství do budoucnosti. Proto jsme jim v našem filmu vzdali maximální hold,“ upřesňuje režisér.

 

afrika2jpg.jpg
První film Johnsonových dokumentoval život kanibalů v Oceánii. 
afrika3jpg.jpg
Martin a Osa – harmonický a sehraný pár, pro který se filmování stalo vášní i prokletím.

 

 

Nebezpečí ve vyprahlé poušti
Svou nejdelší expedici v Keni podnikl Svatoš se svou manželkou v roce 2010: vznikl z ní jejich oceňovaný dokument AFRICA OBSCURA. „Navzdory pečlivým přípravám to bylo náročné fyzicky, psychicky i finančně. Stěhovali jsme spoustu vybavení, včetně analogových aparátů a chemikálií na vyvolávání fotek, na jejichž letecký transport jsme museli získat zvláštní povolení. Drahé byly i vstupy do přírodních rezervací. Načerpali jsme ale důležité zkušenosti pro naše další filmování v Africe. Poznali jsme mnoho rangerů a stopařů, s nimiž nás dodnes spojuje velké přátelství. Náš kamarád John umí domorodé jazyky. V místech, kam turisté běžně nejezdí a kde se nemluví svahilsky ani anglicky, bychom bez něj byli totálně bezradní,“ vzpomíná autor.

 

afrika4jpg.jpg
Režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková při natáčení v Kansasu

 


„Během našeho cestování šlo občas i do tuhého,“ podotýká jeho žena Romi Straková. „Na severu Keni je totiž vzhledem k pohraničním konfliktům se Somálskem a Etiopií hodně zbraní i mezi obyčejnými lidmi. Vzpomínám si na moment, kdy jsme v poušti zčistajasna uviděli stádo velbloudů, které putovalo k napajedlu. Byl to nádherný obraz a já ho okamžitě začala natáčet. Jenže poblíž stál ozbrojený pastevec, který nevěděl, co je kamera, a neznal její funkci. Možná se bál, že chceme jeho stádo nějak zle uhranout. Naštěstí s námi byl John, který tu nebezpečnou situaci uklidnil. Tyto zkušenosti jsme později uplatnili při nočním natáčení s protipytláckou patrolou, což byl také adrenalinový zážitek.“
Dokument o manželech Johnsonových se vrací na místa jejich původního působení a má řadu přesahů. Jeden z nich souvisí s faktem, že Osa byla na svou dobu enormně podnikavá a soběstačná. A o deset let starší Martin ji uznával jako rovnocennou partnerku. Genderovou rovinu filmu dokládá i epizoda, v níž domorodý ranger vysloví Romi uznání za její nevděčnou práci kameramanky. „Pobyt v divočině jsem brala jako velkou výzvu. Proto jsem odmítala jakékoli výhody, čemuž se naši domorodí přátelé občas divili. A pokud jde o mou práci s kamerou, Honza jako vystudovaný režisér má jasnou představu o tom, jak by naše filmy měly vypadat. A jako můj muž na mě klade mnohem větší nároky, než by měl na kohokoli cizího,“ objasňuje Straková.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 01. 2018. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 02/18 - výběr z článků

The Florida Project

The Florida Project

Když producent Chris Bergoch pomáhal matce se stěhováním na Floridu, jezdil často po dálnici 192, která je jednou z tepen přivádějící zástupy aut do Disney Worldu. Brzy si všiml míst na samém okraji zábavního průmyslu, která tvořila kontrast nablýskanému disneyovskému světu. Šokovalo ho, když zjistil, že v řadě motelů, kolem nichž projížděl, nejsou ubytováni turisté, ale rodiny s dětmi.

Happy end

Happy end

Jeden z nejvlivnějších a nejvýraznějších současných filmařů, rakouský režisér Michael Haneke, držitel mnoha festivalových ocenění včetně dvou Zlatých palem a Velké ceny z festivalu v Cannes, dvou Zlatých glóbů i Oscara, se vrací s další osobitou reflexí rozpadu hodnot současného světa.

Ženy v disentu

Ženy v disentu

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

Sir Ringo Starr

Sir Ringo Starr

V polovině září minulého roku představil Ringo Starr své zbrusu nové, celkově už devatenácté sólové album. U příležitosti oslav nového roku mu pak britská královna Alžběta II. udělila „za službu hudbě“ Řád britského impéria té úrovně, která ho opravňuje používat titul sir. Stalo se tak zhruba dvacet let poté, co byl takto poctěn jeho blízký hudební souputník Paul McCartney. V červnu Ringa přivítáme u nás v Kongresovém centru na koncertě s jeho All- -Starr Bandem. Stále slušné životní tempo a úctyhodná kariéra kluka ze skromných poměrů, jehož život visel v raném dětství doslova na vlásku. Bubenická legenda z neméně legendární skupiny The Beatles se letos v červenci dožívá 78 let.

Radkin Honzák

Radkin Honzák

Setkání s věhlasným psychiatrem Radkinem Honzákem je prý něco jako svátek. Nadšení jsou z něj studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší, čtenáři jeho knih i ti, kdo se s ním setkají jen tak. Šíří kolem sebe pohodu, dobrou náladu a nenásilně vede lidi k zamyšlení. Nedalo mi to a některé otázky jsem mu poslala mailem dříve, než jsme se potkali. Vzápětí mi přišlo: „Každá otázka je těhotná odpovědí. Otevřem si porodnici a budem dbát, aby bylo minimum potratů.“

Psi významných osobností

Psi významných osobností

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

Jan Marek

Jan Marek

Když nastupoval šestačtyřicetiletý MUDr. Jan Marek koncem června roku 2005 do letadla směřujícího do Londýna, nechával za sebou kariéru úspěšného lékaře v Dětském kardiocentru v Motole, profesní přátelství na celý život, své pacienty a Prahu. Rodinný život rozdělil mezi Londýn a Prahu. Manželka Daniela, také dětská lékařka, a sedmnáctiletý syn Lukáš, student gymnázia, souhlasili.

Vladivojna La Chia

Vladivojna La Chia

Je originální českou výtvarnicí, spisovatelkou, textařkou a muzikantkou, originální má i jméno. Vladivojna La Chia. Vězte ale, že je pravé, žádný pseudonym. Má ho po předcích. Bavili jsme se spolu nejen o její hudbě k filmu 8 HLAV ŠÍLENSTVÍ.

Marek Daniel

Marek Daniel

Jeho nejznámější role není ani divadelní, ani filmová, široká veřejnost totiž zná především jeho alter ego – Tondu Blaníka – ze satirického seriálu KANCELÁŘ BLANÍK, který vzniká pro internetovou televizi Stream.cz a v minulém roce za něj dokonce jeho tvůrci získali Českého lva. Byl však také Emilem Vrbatou v Najbrtově PROTEKTOROVI, Václavem Havlem v seriálu ČESKÉ STOLETÍ, fotografem Eadweardem Muybridgem v inscenaci Laterny magiky, hostuje v Divadle Kalich a na dalších scénách. Mám však neodbytný pocit, že v očích veřejnosti je to prostě Tonda Blaník…

Editorial

Editorial

Vážení a milí! Žijeme v napínavé době. Jenže slušní lidé o dobrodružství tohoto druhu nestojí. Vláda, která nemá důvěru, premiér v demisi, vydaný Poslaneckou sněmovnou k soudnímu stíhání, volba prezidenta. V době, kdy vyjde tato Xantypa, již budeme vědět, zda je to prof. Drahoš, který vzbuzuje naději pro naši zemi, anebo nás na dalších pět let Miloš Zeman odsoudí do pozice, na které nás Evropa ani svět nebere vážně.

Reportáže - výběr z článků

Návrat vlků

Návrat vlků

Fotografie divokého vlka, pořízená fotopastí nedaleko Loučovic v roce 2015, jako by po stočtyřicetileté pauze odstartovala šumavské vlčí hemžení. Vlk byl loni prokazatelně spatřen v Boleticích. V posledních měsících byli zpozorováni ne­jen jednotliví vlci, ale po sto pa­desáti letech dokonce první divoké vlčí smečky. Na přítomnost vlků si zkrátka musíme začít v šumavských a lipenských lesích zvykat.

Viktoriiny vodopády

Viktoriiny vodopády

„Postavte most tak, aby na vlaky projíždějící přes propast dopadala voda z Viktoriiných vodopádů…“ Slova, která patřila železničním inženýrům, vyslovil vlivný britský koloniální podnikatel a politik Cecil Rhodes. Mocný jihoafrický magnát jimi inicioval vznik nejznámějšího mostu Afriky, dokončení svého nápadu se ovšem nedožil…

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Na koloběžce po světě

Na koloběžce po světě

Před rokem jsem si vzal batoh, koloběžku a s pár kamarády jsme se vydali za oceán. Naplánovali jsme trasu, která měla vést přes celou Střední Ameriku až do Jižní Ameriky a skončit v dalekém São Paulu. Cesta na koloběžkách trvala bezmála osm měsíců.

Thajsko

Thajsko

Je 26. října 2017. Náměstí před Královským palácem Sanam Luang se pomalu probouzí z nočního spánku a s ním i davy lidí oděných do černého. Mnozí sem přišli již před několika dny z dalekého venkova, aby si zajistili místo a mohli při pohřebním obřadu doprovodit thajského krále Pchúmipchona Adundéta neboli Rámu IX. na jeho poslední cestě.

Zóna kontaktu

Zóna kontaktu

Prázdné silnice. Přízraky rozstřílených budov. Ulice a domy bez lidí. Hypnotizující opuštěnost. Bezčasí. Jakási neurčitá hrozba smrti na obzoru. Když v roce 1979 dotočil ruský režisér Andrej Tarkovskij svůj slavný film STALKER, jistě netušil, jak se jeho bezútěšné vizi filmové Zóny bude podobat „zamrzlá“ ukrajinská fronta na podzim roku 2017. Jak vypadá každodenní život v ochromení, které nevyřešený konflikt přinesl?

Pelikáni z Walvis Bay

Pelikáni z Walvis Bay

Tolikrát už jsem městečkem Walvis Bay v Namibii projel a zatím se v něm nikdy nezastavil. Maximálně tak na doplnění paliva nebo výměnu či opravu kola po defektech v náročném terénu soutěsky Soros. Dnes jsem si poprvé udělal přestávku. A jsem rád, protože tato změna byla skvělým zpestřením. Příště tu zůstanu déle, aspoň dvě noci.

Lo Manthang

Lo Manthang

Existuje vůbec někde na světě ono bájné a tajemstvími opředené údolí Šangri-la? Tahle otázka se znovu a znovu vynořuje, snad aby důkladně potrápila náruživé cestovatele, stejně jako neúnavné hledače dobrodružství.

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/18

XANTYPA XANTYPA 02/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne