Radkin Honzák

Desatero by nebyl špatný zákoník

Setkání s věhlasným psychiatrem Radkinem Honzákem je prý něco jako svátek. Nadšení jsou z něj studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší, čtenáři jeho knih i ti, kdo se s ním setkají jen tak. Šíří kolem sebe pohodu, dobrou náladu a nenásilně vede lidi k zamyšlení. Nedalo mi to a některé otázky jsem mu poslala mailem dříve, než jsme se potkali. Vzápětí mi přišlo: „Každá otázka je těhotná odpovědí. Otevřem si porodnici a budem dbát, aby bylo minimum potratů.“

 

text Jana Flašková, foto archiv R. Honzáka

 

honzak1jpg.jpg 

 

Četla jsem, že máte rád psy a lidi. Psi jsou milá stvoření, což se o lidech mnohdy říci nedá. Určitě jste viděl hodně případů, kdy je těžké pojmout k nim vřelý cit. Jak se vám to přesto podařilo?
Lidi mám rád, protože si to zaslouží. Znáte ten příběh, jak přijde do města tenkrát ještě obchodní cestující, je před šábesem a on má dvacet tisíc. Jde k rabínovi, že by si je chtěl uložit, aby s tím o šábesu neměl nějaký problém. Rabín říká: „Dvacet tisíc, to už jsou velké peníze, to není jen tak, zavoláme starší z obce.“ Tak je zavolají jako svědky a před nimi uloží dvacet tisíc. Šábes přejde a obchodní cestující říká rabínovi, že by chtěl těch dvacet tisíc zpátky. Rabín na to: „A jaké máte na mysli?“ – „No ty, co jsme tu ukládali před staršími.“ Tak je zavolají a rabín povídá: „Tenhle po mně chce nějakých dvacet tisíc. Víte o nich něco?“ – „Ne, vůbec netušíme, o čem to mluví,“ shodnou se starší. Když odejdou, rabín vytáhne peníze a dá je cestujícímu, který se ptá, co to mělo znamenat. On na to: „To jsem jim jenom chtěl ukázat, s jakou svoločí tady musím žít.“
Nebo jak říká váš oblíbený Karel Čapek: „Když někomu umře pes, žádného už nechce, ale pořídí si dalšího, protože má rád psy, a ne jen toho jednoho.“ A teď můžete žít mezi psy a mít je ráda. Nebo mezi nimi žít a mít je nerada. A tam si ještě můžete vybrat, protože z toho psince můžete odejít třeba mezi tygry nebo mezi hady, ale mezi lidmi jste. Anthony de Mello má takové krátké bajky a na cokoliv od něj narazíte, stojí za přečtení, protože jsou to tutovky, stejně jako Robert Fulghum. A ten píše o muži, který si strašně zakládal na tom, jaký má hezký trávník. Přišlo jaro, na trávníku mu vyrostly pampelišky. Zkoušel je zničit vším možným, až napsal na ministerstvo zemědělství. V zákonné lhůtě mu přišla odpověď: „Budete se muset naučit mít je rád.“ Čili mít rád lidi je cesta k příjemnějšímu životu. Je to vlastně sobecký počin.
Jak se to dá naučit?
Jednoduše. Když si uvědomíte, jaké máte chyby. A to si jich půlku nepřipustíte.
Kdyby půlku!
Tu druhou nazvete přednostmi… Když tohle zjistíte, naučíte se na sebe i na svět následně podívat jinýma očima. Přijdete na to, že chyby děláme všichni různé a jiné, a začnete mít ráda sebe a pak i lidi kolem. Ale základ je naučit se mít ráda sebe. Takže jsme zase u sobeckosti.
Mám pocit, že mnoho lidí už se to na­učilo na výbornou…
My jsme rozežraní a zároveň jsme obětí toho, na co všechno máme právo. Hrozně se mi líbí Hospodin Jahve. On se vůbec nepáral s tím, jestli v neděli bude otevřeno, nebo nebude. On nařídil, že bude zavřeno. To je krásné! Chamtivost prodejních řetězců na jedné straně a rozežranost spotřebitelů, kteří by chtěli mít na Štěpána čerstvý rohlík, ačkoliv mají doma vánočku, z nás vlastně dělá otroky našich rozmařilostí. Jestli jste četla Karafiátovy BROUČKY, tak tam byla Janinka, která, když došlo na nějakou zlotřilost, všechno zpohlavkovala. Dneska, jak mají všichni práva a nároky, chybí prostor pro takové lokální autority. To, co se před lety řešilo jednoduše a účinně, v podstatě dnes nejde řešit jinak než medicínsky. Odborně se tomu jevu říká přesunutí sociální problematiky do zdravotnictví nebo medicinalizace sociálních jevů. Lidi zapomněli na to, že existuje slovo hřích. Ze společnosti se vytrácí slovo „my“, nahrazuje ho „já“. Myslím, že kdyby dodržovali, nebo alespoň předstírali, že chtějí dodržovat třeba Desatero, žilo by se jim mnohem lépe.
To by ale zarmoutilo výrobce pilulek…
Za mnohé mohou farmaceutické firmy, jejichž cílem je léčit, nikoliv vyléčit. A aby bylo koho léčit, potřebují nadělat co nejvíce chorob, aby prodali co nejvíce prášků. Když budu mít starosti, bude mě bolet hlava, tomu každý rozumí. Vezmu si prášek proti bolesti hlavy. A pokud nevyřeším ony starosti a budu takto příznak tlumit delší dobu, rozežere mi prášek proti bolesti hlavy ledviny a pak už spoustu prášků užívat budu muset. Mnohdy by stačilo poslouchat své tělo, protože emoce jsou tělesné děje. Když budu svině, což já někdy jsem, dejte mi ruku (bere mě za zápěstí), a udělám na vás „baf“… Ukažte, kolik máte pulsů. A vezměte si, že takový úzkostný pacient na sebe dělá „baf“ xkrát za den a přijde k doktorovi a řekne: „Já mám 110 pulsů.“ Vy mu odpovíte: „To máte od úzkosti.“ A on na to: „Vy byste neměl úzkost, kdybyste měl 110 pulsů?!“

 

honzak2jpg.jpg
S vnučkou Aničkou

 


V Čechách prý máme sto padesát tisíc psychopatů. Jak se takový psychopat vlastně vyskytne?
Psychopatie je odchylka funkce mozku, kterou má jedno procento populace a jako jediná z psychiatrických onemocnění, čímž až do osmdesátých let byla, je změřitelná přístroji. Amygdala, která je základ emotivity, umí tři povely: ztuhni, prchej, útoč. K tomu ovládá strach a vztek. Ta má u devadesáti devíti procent lidí spojení s tou částí mozku, která si její poselství uvědomuje. U rozených psychopatů toto spojení chybí. Když na vás udělám bububu, dostanete strach. Oni ne. Psychopaté se vyznačují tím, že nemají strach. Jdou do všeho s robotickou dokonalostí. Klidně pro vás půjdou do hořícího domu, ale také jsou schopni vás do něj šoupnout a s potěšením sledovat, jak se škvaříte. My dva, když se rozhodneme, že půjdeme vykrást banku, budou se nám potit ruce, jemu ne. Kdybych začal přemýšlet o tom, že bych se vám chtěl přiblížit, budu mít trému, on ne. On je přesvědčivý, charismatický, dokonalý. Ten člověk je jako z Marsu. Je to, jako kdybych byl barvoslepý, a vy jste mi povídala něco o barvách. Jemu chybí to, co nás dělá lidmi, a to je empatie. Jakmile jste sociální tvor, jste odkázaná na názory okolí. Pokud přijdu ustrašený do skupiny, během chvilky se bude bát celá skupina. Od toho máme v mozku zrcadlové buňky. Pokud budete cítit bolest a odsignalizujete mi ji, budu ji cítit s vámi… Vy mi nevěříte?!

 

banner_clanek


Zní to zvláštně…
Dá se to snadno změřit. Když se s někým budete držet za ručičky, přijdete spolu na pokus a každý dostanete 45 voltů elektrickou ránu, pak vás rozdělí, vás vezmou ve­dle, kde je z jedné strany zrcadlo a z druhé vidíte do místnosti, ve které ten, koho jste držela za ručičku, dostane elektrickou ránu, změří vám v hlavě stejnou aktivaci, jako kdybyste ji dostala také. A to je to, co dělá z lidského, ale i zvířecího seskupení sociální seskupení. Pokud tedy platí, že polovina bolesti je emoční, psychopat vnímá bolest méně než ostatní. To znamená, že ho nevychováte onou známou metodou cukru a biče kancléře Bismarcka, protože bič na něj neplatí a cukr mu za přílišnou námahu nestojí. Pro emoce potřebuje silnější stimuly. To je jako když šéf jednoho gangu vyprávěl, že mu ani tolik nešlo o peníze, které za pašování kokainu dostal, ale o to vzrušení. Byla by ovšem chyba představovat si psychopata jako sadistického vraha. Takoví jsou jen někteří, kteří dostali do vínku ještě velkou dávku agresivity a sadismu. Většina psychopatů nosí oblek a kravatu a můžete je potkat v politice nebo ve vrcholném managementu, protože pouze dvacet procent těch hloupějších, kteří se nechali chytit, sedí za mřížemi. Těch zbylých osmdesát běhá po světě a řídí nás. Oni jsou vesměs prolhaní a skvělí manipulátoři. Třeba ve smyslu: „Kdo mi dokáže těch padesát milio­nů?“ A s výrazem neviňátka se vám dívá do očí a tváří se, jako kdyby ani nevěděl, že taková suma může existovat.
Jak se s nimi dá žít?
Žít se s tím nedá. To musí být podobně silná osobnost. Holky jsou také psychopati, ale je jich méně. Na čtyři muže připadá jedna. Protože mají méně testosteronu, jsou méně agresivní a nevyčuhují tolik, spíše pletichaří, než aby vykrádaly banky nebo pro vzrušení z moci a peněz řídily nadnárodní koncerny. Když se sejde takový pár, může to být zajímavé sdružení dvou rovnoběžek, nebo se můžou umlátit. Pokud chcete někomu přiblížit soužití dvou psychopatů, doporučte mu anglickou klasiku NA VĚTRNÉ HŮRCE.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 01. 2018. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 02/18 - výběr z článků

The Florida Project

The Florida Project

Když producent Chris Bergoch pomáhal matce se stěhováním na Floridu, jezdil často po dálnici 192, která je jednou z tepen přivádějící zástupy aut do Disney Worldu. Brzy si všiml míst na samém okraji zábavního průmyslu, která tvořila kontrast nablýskanému disneyovskému světu. Šokovalo ho, když zjistil, že v řadě motelů, kolem nichž projížděl, nejsou ubytováni turisté, ale rodiny s dětmi.

Happy end

Happy end

Jeden z nejvlivnějších a nejvýraznějších současných filmařů, rakouský režisér Michael Haneke, držitel mnoha festivalových ocenění včetně dvou Zlatých palem a Velké ceny z festivalu v Cannes, dvou Zlatých glóbů i Oscara, se vrací s další osobitou reflexí rozpadu hodnot současného světa.

Ženy v disentu

Ženy v disentu

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

Sir Ringo Starr

Sir Ringo Starr

V polovině září minulého roku představil Ringo Starr své zbrusu nové, celkově už devatenácté sólové album. U příležitosti oslav nového roku mu pak britská královna Alžběta II. udělila „za službu hudbě“ Řád britského impéria té úrovně, která ho opravňuje používat titul sir. Stalo se tak zhruba dvacet let poté, co byl takto poctěn jeho blízký hudební souputník Paul McCartney. V červnu Ringa přivítáme u nás v Kongresovém centru na koncertě s jeho All- -Starr Bandem. Stále slušné životní tempo a úctyhodná kariéra kluka ze skromných poměrů, jehož život visel v raném dětství doslova na vlásku. Bubenická legenda z neméně legendární skupiny The Beatles se letos v červenci dožívá 78 let.

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Při natáčení svého celovečerního debutu ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ se mladí čeští dokumentaristé, režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková, vypravili do odlehlých oblastí Afriky. Zavítali také do nejslavnějšího filmového archivu na světě – do knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film spojuje silný životní příběh manželů Martina a Osy Johnsonových s nadčasovými tématy, jež dodnes hýbou civilizovaným světem. Originální filmové svědectví bude mít premiéru na březnovém FEBIOFESTU.

Psi významných osobností

Psi významných osobností

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

Jan Marek

Jan Marek

Když nastupoval šestačtyřicetiletý MUDr. Jan Marek koncem června roku 2005 do letadla směřujícího do Londýna, nechával za sebou kariéru úspěšného lékaře v Dětském kardiocentru v Motole, profesní přátelství na celý život, své pacienty a Prahu. Rodinný život rozdělil mezi Londýn a Prahu. Manželka Daniela, také dětská lékařka, a sedmnáctiletý syn Lukáš, student gymnázia, souhlasili.

Vladivojna La Chia

Vladivojna La Chia

Je originální českou výtvarnicí, spisovatelkou, textařkou a muzikantkou, originální má i jméno. Vladivojna La Chia. Vězte ale, že je pravé, žádný pseudonym. Má ho po předcích. Bavili jsme se spolu nejen o její hudbě k filmu 8 HLAV ŠÍLENSTVÍ.

Marek Daniel

Marek Daniel

Jeho nejznámější role není ani divadelní, ani filmová, široká veřejnost totiž zná především jeho alter ego – Tondu Blaníka – ze satirického seriálu KANCELÁŘ BLANÍK, který vzniká pro internetovou televizi Stream.cz a v minulém roce za něj dokonce jeho tvůrci získali Českého lva. Byl však také Emilem Vrbatou v Najbrtově PROTEKTOROVI, Václavem Havlem v seriálu ČESKÉ STOLETÍ, fotografem Eadweardem Muybridgem v inscenaci Laterny magiky, hostuje v Divadle Kalich a na dalších scénách. Mám však neodbytný pocit, že v očích veřejnosti je to prostě Tonda Blaník…

Editorial

Editorial

Vážení a milí! Žijeme v napínavé době. Jenže slušní lidé o dobrodružství tohoto druhu nestojí. Vláda, která nemá důvěru, premiér v demisi, vydaný Poslaneckou sněmovnou k soudnímu stíhání, volba prezidenta. V době, kdy vyjde tato Xantypa, již budeme vědět, zda je to prof. Drahoš, který vzbuzuje naději pro naši zemi, anebo nás na dalších pět let Miloš Zeman odsoudí do pozice, na které nás Evropa ani svět nebere vážně.

Lidé - výběr z článků

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Vinná réva, slunečnice, výhled na Pálavu, blízkost Národního parku Podyjí. Také krásný poutní kostel, kde měl roku 1726 primici Prokop Diviš. To jsou Lechovice u Znojma, kde spravuje svou farnost katolický kněz, přírodovědec a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha. „Lechovice jsou nejlepší farnost ve vesmíru, kterou jsem mohl dostat. Jen si to představte: jdu otevřít kostel a lítá tam dudek, jindy zase luňák červený. Dvě stě metrů za kostelem jsem objevil pro biologii novou lokalitu pestrokřídlece podražcového, což je fantastický motýl.“ A u motýlů jsme se také sešli k rozhovoru. Tentokrát to bylo v jejich chrámu – ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Právě tam probíhal proces jejich zrození.

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Jak se tehdy asi cítil, když se v médiích objevila zpráva – cituji: „Ředitelem Národního divadla Brno se od 1. listopadu 2014 stane dosavadní umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser. Jeho jmenování dnes schválila na doporučení odborné komise Rada města Brna.“ (zdroj ČTK)

Jonny Lang

Jonny Lang

Bluesman, který má ve svých třiceti šesti letech za sebou přes dvě dekády vystupování a nahrávání desek, získal svoji první platinovou nahrávku, když mu bylo patnáct. Po několika bouřlivých letech se v roce 2001 usadil, oženil se s herečkou Haylie Johnsonovou, s níž má pět dětí. Na svém turné s poslední deskou SIGNS se zastavil i v Praze, kde jsme si povídali o životě a hudbě před jeho vystoupením v Lucerna music baru.

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Liberecké zábavní centrum Babylon už dnes není třeba obšírně představovat. Jeho autor Miloš Vajner však nadále vymýšlí nové druhy zábavy. Nyní působí na golfovém hřišti Ještěd, asi patnáct kilometrů od Liberce, kde již dříve vybudoval adventure golf a IQkoutek s interaktivními exponáty. Už třetím rokem tu vytváří zábavně poučný lesopark. Je plný kvízů, logických hádanek, naučných stezek, lanových prolézaček nebo dřevěných domečků. To celé na ploše o velikosti třinácti fotbalových hřišť.

Blažena Stránská

Blažena Stránská

Svůj osud potkala v roce 1951 v uprchlickém táboře Valka u Norimberku. Většinu života prožila dnes třiadevadesátiletá, stále vitální a elegantní Blažena Stránská v Americe, na kterou nedá dopustit. Nyní se vrátila do staré vlasti, aby byla nablízku synovi Martinovi.

Jakub Szántó

Jakub Szántó

Když dlouholetý televizní reportér z prvních válečných linií Jakub Szántó letos přejímal prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, publikum se dozvědělo, že Blízkému východu, což je jeho zatím poslední dlouhodobá zpravodajská štace, důvěrně přezdívá Blizáč. A že ho má rád ne proto, že se tam střílí, ale navzdory tomu. Jeho projev při poděkování za cenu byl spontánní, zanícený, neformální, přesvědčivý a ve spolupráci s profesionalitou a vzácně nečernobílým pohledem Jakuba Szántó na svět inicioval nápad na interview. Na rozhovor jako resumé pětileté mise stálého zpravodaje České televize pro Blízký východ.

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Pozoruhodné osudy mívají nejenom lidé, jejich myšlenky a díla, ale i věci. Dokonce i věci obyčejné, jako je babiččin kolovrátek, břitva po dědečkovi nebo maminčin mlýnek na kafe. Mimořádnou energii v sobě skrývají zejména věci, které se nalézají v kuchyni. Je to proto, že kuchyně je pro každou lidskou bytost už od dětství jevištěm, na němž se odehrávají silné příběhy. Důvěrnou vůni a lákavou chuť pokrmů, na něž nás uvykla máma, nelze nikdy zapomenout. Platilo to určitě již pro malého neandrtálce, jemuž v pravěké jeskyni omamně voněla mamutí pečeně.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař (29) se narodil a vyrůstal v Praze, od patnácti let však žije v USA. Vystudoval tvůrčí psaní na New York University, kde získal prestižní stipendium E. L. Doctorow Fellowship. Jeho debutový román KOSMONAUT Z ČECH byl u nás uveden v rámci literárních večerů v pražském Centru současného umění DOX ve vzducholodi Gulliver.

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

V souvislosti s dubnovým uvedením americké skupiny The Cars a jejího frontmana a hlavní autorské osobnosti Rika Ocaska do Síně slávy rock’n’rollu znovu ožívá téměř neuvěřitelný příběh jeho manželky, topmodelky českého původu Pavlíny Pořízkové. Počátkem sedmdesátých let minulého století plnil přední stránky zahraničních médií. Připomíná se ale i příběh jejich manželství. Věkově nerovnocenný pár, jenž od sebe dělí šestnáct let, spolu prožil již více než tři desetiletí. V oblasti šoubyznysu to je dost výjimečné. Drsná americká média tuhle dvojici označila jako „krásku a zvíře“. Časopis Harper’s Bazaar Pavlínu totiž v roce 1992 zařadil mezi deset nejkrásnějších žen světa a i dnes, kdy již překročila padesátku, je stále velmi půvabná a křivky jejího těla by jí mohla závidět nejedna dvacetiletá. Ric však má do ideálu mužské krásy daleko…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/18

XANTYPA XANTYPA 02/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne