Ženy v disentu

S estébáky za zády

Ačkoliv od sametové revoluce uplynula bezmála tři desetiletí, zůstávají české disidentky ve stínu mužů. Ve skutečnosti však tvořily třicet procent signatářů a staly se také klíčovými mluvčími Charty 77. „Je čas, abychom zaplnily bílá místa naší historie. Nemůžeme dál propagovat mýtus, že muži byli hybatelé pokroku směrem k revoluci, musíme si přiznat, že součástí toho byly i ženy,“ těmito slovy uvedla vedoucí projektu ŽENY V DISENTU Marcela Linková knihu BYTOVÁ REVOLTA. JAK ŽENY DĚLALY DISENT, na níž pracovala společně s Naďou Strakovou.

 

text Lucie Pantazopoulou Drahoňovská, foto osobní archiv Kamily Bendové a Matěj Stránský

 

zeny1jpg.jpg
Zdena Tominová se svými syny při ukládání urny Františka Kriegela, 20. května 1980

 

 

Slavnostní křest proběhl 17. listopadu loňského roku v Galerii Lucerna. Spolu s proslulými aktérkami československého di­sen­tu – Martou Kubišovou, Marií Ruth Křížkovou, Jiřinou Šiklovou či Annou Ša­batovou, jejichž příběhy jsou veřejně známé, se při této příležitosti, stejně jako v knize, sešly i dosud méně známé aktivistky. Mezi nimi například Jarmila Johnová, Silvestra Chnápková nebo Ivanka Lefeuvre.
Obsáhlá publikace přináší jedenadvacet životopisných rozhovorů se ženami československého disentu. Soustřeďuje se nejen na signatářky Charty 77, ale i na partnerky signatářů vystavených represím tehdejšího režimu, které naplno přebraly chod domácnosti i péči o děti v době, kdy byli jejich muži vyslýcháni nebo vězněni. Jedním z podnětů, jenž přivedl Marcelu Linkovou k výzkumu tohoto dosud nedostatečně poznaného fenoménu, byly hovory s její tchyní, kunsthistoričkou, básnířkou a signatářkou Charty 77 Vě­rou Jirousovou (1944–2011). „Ačkoliv se Vě­ra nikdy za feministku nepovažovala, vždy podporovala ženy. Proto jí přišlo nespravedlivé, že ženy z tohoto historického narativu vypadávají,“ zdůraznila Marcela Linková v jednom rozhovoru.

 

banner_clanek

 

Politika v obývácích a kuchyních
Titul BYTOVÁ REVOLTA si autorky zvolily pro svoji knihu záměrně. Odkazují tím na skutečnost, že v době, kdy byly politické aktivity násilně vytlačeny z veřejného prostoru, se politická angažovanost lidí nespokojených s režimem přenesla jinam – do obýváků a kuchyní, které se pro Chartu 77 staly důležitými informačními centry, redakcemi, hotely i skrýšemi a ženy se v nich přirozeně zapojovaly do protirežimních ak­tivit. Staly se mluvčími Charty 77 (ze sedmnácti mluvčích žen Charty 77 je jich v knize zastoupeno deset), což bylo spojeno s nekonečnou řadou činností, sledováním ze strany Státní bezpečnosti, výslechy a domovními prohlídkami. Jejich aktivity měly široký záběr. Šířily materiály, psaly petice a prohlášení, udržovaly kontakty se zahraničními novináři, chodily na soudní procesy, uliční protesty a kulturní akce. Staraly se o návštěvy a předávaly informace, přepisovaly samizdaty, což byla práce, na níž se muži většinou nepodíleli. Kromě toho se musely starat o domácnost a děti, chodit do každodenního zaměstnání.
Autorky dále zjišťovaly, jak disidentky a signatářky Charty 77 žily na vesnicích a v pohraničí, kde byla protirežimní činnost na tzv. barácích nebo farách více na očích. Z rozhovorů vyplývá, že ženy, které se zapojily do opozičních aktivit, pocházely z různého prostředí. Některé z nich vyrůstaly v rodinách s komunistickým přesvědčením, jiné byly křesťanky, další měly blízko k undergroundu. Existují i rozdíly v jejich přístupu k Chartě 77. Některé ženy ji podepsaly, mnohé jiné se zapojily například přepisováním a šířením dokumentů.

 

zeny2jpg.jpg
Knihu vydal Sociologický ústav AV ČR ve spolupráci s Nakladatelstvím Academia.

 

 

Strach, obavy a vydírání
Rozsáhlou publikaci otevírá Prohlášení Charty 77. V následné předmluvě SVĚDECTVÍ NEOKÁZALÉ EMANCIPACE zmiňuje historik Petr Blažek mj. dvě díla, která BYTOVÉ REVOLTĚ předcházela: soubor dvanácti rozhovorů spisovatelky a signatářky Charty 77 Evy Kantůrkové SEŠLY JSME SE V TÉTO KNIZE, jenž vyšel v roce 1980 v samizdatu, a dokumentární cyklus České televize ŽENY CHARTY 77 z roku 2007. I v BYTOVÉ REVOLTĚ popisují zpovídané ženy dramatické životní situace: strach z vězení a odebrání dětí sociálkou, ponižování během výslechů a domovních prohlídek, estébácké sledování, obavu ze ztráty zaměstnání a zajištění rodiny.
Z rozhovorů vzešlo, že vyšetřovatelé, ale i lékaři a sociálka používali vůči ženám nejintimnější tělesné formy násilí, které měly podobné následky jako bití a mučení u mužů. Ženy byly například nuceny podstupovat po zatčení gynekologické prohlídky, v některých případech byly umístěny na venerologické kliniky s údajným podezřením na pohlavní choroby, byly obviněny z prostituce, zatčeny a umístěny do vazby. Režim se je snažil vydírat i útoky a výhrůžkami ohledně dětí, jejich budoucího vzdělání, náhlých nehod při přecházení silnice, nebo tím, že je matkám odeberou a umístí do dětského domova. Agresi zažily ženy i během rizikového těhotenství nebo po porodu.
Přestože byly osudy těchto jedenadvaceti disidentek mnohdy velmi pohnuté, ani jediná z nich nepropadla sebelítosti, hořkosti či zatrpklosti. Ba naopak. Promlouvají k nám velmi výjimečné a silné osobnosti, které si i v těch nejtěžších životních situa­cích dokázaly udržet důstojnost, nadhled a mnohdy i specifický smysl pro humor. Některé z nich však vyjadřují zklamání nad tím, jak se u nás vyvinula politická situace po roce 1989 do dnešní doby.

 

zeny3jpg.jpg
Zdena Tominová, 2017

 

 

Zdena Tominová (1941)
Chartu podepsala tak trochu na truc poté, co ji kvůli účasti na pohřbu Jana Patočky na jaře roku 1977 propustili ze zaměstnání. Tehdy pracovala jako tlumočnice v Pražské informační službě. Jako signatářka Charty 77 zúročila dokonale vycvičenou „opičí paměť“, stejně jako svoji znalost němčiny, angličtiny, francouzštiny a ruštiny. Objížděla soudy a o jejich průběhu informovala zahraniční novináře. Na jaře roku 1979, kdy byly zatčeny členky a členové Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), se po těhotné Martě Kubišové stala druhou mluvčí Charty 77. „Hrnula jsem se do toho dobrovolně. Věděla jsem, že mám výhodu, nepatřila jsem totiž k žádnému politickému spolku a mohla jsem chodit po různých sekcích a hledat konsensus, který byl pro Chartu tak důležitý. Nikomu jsem nevadila, nepatřila jsem ani k těm, ani k oněm.“ Podle svých slov byla „mluvčím pěšákem“, který neustále někde poletuje. Manžel se měsíce snažil, aby jí „mluvčování“ rozmluvil. „Den co den, večer co večer do mě hučel, že to nesmím vzít: ‚Vždyť tě nikdo nezná, nemáš žádnou autoritu, při prvním výslechu se rozsypeš. Kdo se bude starat o děti?‘“ Sice se vždy rozbrečela, ale nakonec vydržela. Podle ní to nebyla nedůvěra, ale „spíš mužská ješitnost, že to má být jeho žena, a ne on“. Ale pak ji velice podporoval.
Její nejdelší výslech trval jedenáct hodin. Odmítala vypovídat. Aby neviděli, jak se jí třesou ruce, seděla si na nich. Snažili se ji všemožně zlomit, třeba vymyšlenou zpronevěrou peněz na fond pomoci Charitě. V určité době ji začali estébáci zastrašovat nepřetržitou sledovačkou. „Bylo to žensky hrozně protivné, když za vámi v těsném závěsu jdou dva fízlové v civilu. Je to takové až sexuální ponížení… Jdou vám za zadkem…“ vypráví Zdena Tominová.
Spolu se Zinou Freundovou byla jednou z žen, které příslušníci StB napadli také fyzicky. Když se jednoho červnového dne v roce 1979 vracela domů, v podchodu ji přepadl vysoký muž s punčochou na hlavě. Brutálně ji zbil a utekl. Útok se nikdy nevyšetřil. „Nemyslím si, že mě chtěli zabít, ale bůhví, jak by to dopadlo. Rozhodně by mě fyzicky vyřadili, ale zachránila mě stará paní s deštníkem. Měla jsem štěstí, akorát otřes mozku,“ popisuje Zdena Tominová. Od té doby ji před dveře bytu nasadili nepřetržitý dozor, který ji hlídal. Situace se pro celou rodinu stávala neúnosnou.
Oporu tehdy našla v kamarádkách a dětech. Vytvořily si svůj svět. Snažily se děti za každou cenu nějak chránit, jezdily s nimi na výlety, pořádaly pro ně mikulášské nadílky nebo divadlo. S manželem si domácí práce dělili. Snažili se, aby se nehádali. Mnohé se tak zametlo pod koberec a nevyřešené rozpory se naplno projevily až v Anglii, kam se rodina v roce 1980 vystěhovala po zesílení represe ze strany estébáků. Manželství s Juliem se rozpadlo. I zde se však Zdena úspěšně prosadila. Pracovala pro BBC, záhy po svém příjezdu napsala scénář k televiznímu dokumentu NEPŘÁTELÉ STÁTU, v němž vylíčila osudy vlastní rodiny po podpisu Charty 77.­
V angličtině jí vyšly dva romány. Kontakty s domovem si udržela po celou dobu. Říká, že i když se Anglie pro ni už stala domovem, umřít musí přijet sem.

 

zeny4jpg.jpg
Květoslava Princová, 2017

 

 

Květoslava Princová (1950)
Narodila se v moravské katolické rodině. Na podzim roku 1968 přišla do Prahy, aby studovala na Vysoké škole chemicko-technologické. V Praze poznala svého budoucího muže Honzu, ale i Danu a Jiřího Němcovy. A také Ivana Martina Jirouse. V roce 1976 se spolu s manželem přestěhovali na Děčínsko, kde žili se stejně smýšlejícími lidmi z undergroundu společně ve venkovském domě, na tzv. baráku. O Vánocích téhož roku, během návštěvy u Němcových, podepsali Chartu 77. První domovní prohlídka přišla začátkem ledna. Brzy na to dostala Květa výpověď ve škole, kde učila. Záminek se našlo hned několik: chybějící nástěnka, báseň od zakázaného Jaroslava Seiferta, vyprávění o Masarykovi i otčenáš. Estébáci kvůli ní vyslýchali i její desetileté žáky.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 01. 2018. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 02/18 - výběr z článků

The Florida Project

The Florida Project

Když producent Chris Bergoch pomáhal matce se stěhováním na Floridu, jezdil často po dálnici 192, která je jednou z tepen přivádějící zástupy aut do Disney Worldu. Brzy si všiml míst na samém okraji zábavního průmyslu, která tvořila kontrast nablýskanému disneyovskému světu. Šokovalo ho, když zjistil, že v řadě motelů, kolem nichž projížděl, nejsou ubytováni turisté, ale rodiny s dětmi.

Happy end

Happy end

Jeden z nejvlivnějších a nejvýraznějších současných filmařů, rakouský režisér Michael Haneke, držitel mnoha festivalových ocenění včetně dvou Zlatých palem a Velké ceny z festivalu v Cannes, dvou Zlatých glóbů i Oscara, se vrací s další osobitou reflexí rozpadu hodnot současného světa.

Sir Ringo Starr

Sir Ringo Starr

V polovině září minulého roku představil Ringo Starr své zbrusu nové, celkově už devatenácté sólové album. U příležitosti oslav nového roku mu pak britská královna Alžběta II. udělila „za službu hudbě“ Řád britského impéria té úrovně, která ho opravňuje používat titul sir. Stalo se tak zhruba dvacet let poté, co byl takto poctěn jeho blízký hudební souputník Paul McCartney. V červnu Ringa přivítáme u nás v Kongresovém centru na koncertě s jeho All- -Starr Bandem. Stále slušné životní tempo a úctyhodná kariéra kluka ze skromných poměrů, jehož život visel v raném dětství doslova na vlásku. Bubenická legenda z neméně legendární skupiny The Beatles se letos v červenci dožívá 78 let.

Radkin Honzák

Radkin Honzák

Setkání s věhlasným psychiatrem Radkinem Honzákem je prý něco jako svátek. Nadšení jsou z něj studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší, čtenáři jeho knih i ti, kdo se s ním setkají jen tak. Šíří kolem sebe pohodu, dobrou náladu a nenásilně vede lidi k zamyšlení. Nedalo mi to a některé otázky jsem mu poslala mailem dříve, než jsme se potkali. Vzápětí mi přišlo: „Každá otázka je těhotná odpovědí. Otevřem si porodnici a budem dbát, aby bylo minimum potratů.“

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Dobrodružství poznání v keňské divočině

Při natáčení svého celovečerního debutu ARCHA SVĚTEL A STÍNŮ se mladí čeští dokumentaristé, režisér Jan Svatoš a kameramanka Romi Straková, vypravili do odlehlých oblastí Afriky. Zavítali také do nejslavnějšího filmového archivu na světě – do knihovny Kongresu ve Washingtonu. Film spojuje silný životní příběh manželů Martina a Osy Johnsonových s nadčasovými tématy, jež dodnes hýbou civilizovaným světem. Originální filmové svědectví bude mít premiéru na březnovém FEBIOFESTU.

Psi významných osobností

Psi významných osobností

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

Jan Marek

Jan Marek

Když nastupoval šestačtyřicetiletý MUDr. Jan Marek koncem června roku 2005 do letadla směřujícího do Londýna, nechával za sebou kariéru úspěšného lékaře v Dětském kardiocentru v Motole, profesní přátelství na celý život, své pacienty a Prahu. Rodinný život rozdělil mezi Londýn a Prahu. Manželka Daniela, také dětská lékařka, a sedmnáctiletý syn Lukáš, student gymnázia, souhlasili.

Vladivojna La Chia

Vladivojna La Chia

Je originální českou výtvarnicí, spisovatelkou, textařkou a muzikantkou, originální má i jméno. Vladivojna La Chia. Vězte ale, že je pravé, žádný pseudonym. Má ho po předcích. Bavili jsme se spolu nejen o její hudbě k filmu 8 HLAV ŠÍLENSTVÍ.

Marek Daniel

Marek Daniel

Jeho nejznámější role není ani divadelní, ani filmová, široká veřejnost totiž zná především jeho alter ego – Tondu Blaníka – ze satirického seriálu KANCELÁŘ BLANÍK, který vzniká pro internetovou televizi Stream.cz a v minulém roce za něj dokonce jeho tvůrci získali Českého lva. Byl však také Emilem Vrbatou v Najbrtově PROTEKTOROVI, Václavem Havlem v seriálu ČESKÉ STOLETÍ, fotografem Eadweardem Muybridgem v inscenaci Laterny magiky, hostuje v Divadle Kalich a na dalších scénách. Mám však neodbytný pocit, že v očích veřejnosti je to prostě Tonda Blaník…

Editorial

Editorial

Vážení a milí! Žijeme v napínavé době. Jenže slušní lidé o dobrodružství tohoto druhu nestojí. Vláda, která nemá důvěru, premiér v demisi, vydaný Poslaneckou sněmovnou k soudnímu stíhání, volba prezidenta. V době, kdy vyjde tato Xantypa, již budeme vědět, zda je to prof. Drahoš, který vzbuzuje naději pro naši zemi, anebo nás na dalších pět let Miloš Zeman odsoudí do pozice, na které nás Evropa ani svět nebere vážně.

Společnost - výběr z článků

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Sovětská invaze 21. srpna 1968

Československo roku 1968. Bě­hem prvních měsíců se započal nadšený obrodný proces, jenž měl za cíl takzvaný „socialismus s lidskou tváří“, jak ho nazval Alexander Dubček, nový první tajemník ÚV KSČ. Vycházel z těžko splnitelné představy, že je možné režim, nastolený a udržovaný brutálními metodami, postupně změnit umírněnými reformami, demokratizovat a humanizovat. Optimistickou ideou byla ztráta mocenské pozice jediné strany – komunistické, nabytí politické suverenity Československa a rozpad sovětského bloku.

Debashish Chaudhuri

Debashish Chaudhuri

Když vešel Debashish Chaudhuri se svou ženou do jedné ze smíchovských kaváren, jako by se vše zalilo sluncem. Už dlouho jsem nepocítila takovou radost ze setkání, radost ze života, takový příval pozitivní energie… To vše je přidaná hodnota obrovské dávky talentu, umu a hlavně píle. Jen nerada jsem po hodině opouštěla tuto oázu klidu, ale zůstal mi důležitý pocit: být šťastný možná není zase taková věda…

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Psi významných osobností

Psi významných osobností

Měl skvělý původ, vynikající vzdělání, šťastnou ruku při výběru svých spolupracovníků, jedenáct bývalých prezidentů v příbuzenstvu a neteř jednoho z nich za manželku. Jestli byl někdo někdy předurčen stát se americkým prezidentem, tak to byl Franklin Delano Roosevelt. A jestli kdy některý z amerických prezidentů potřeboval onu bezpodmínečnou důvěru, oporu a něhu, kterou v mezních situacích poskytne člověku jeho pes, tak to byl on. Neboť právě tento muž musel svou zem provést hospodářskou krizí dosud nevídaných rozměrů a druhou světovou válkou. A to z invalidního vozíku. Liberály byl uctíván, konzervativci odmítán, ale všemi považován za výjimečnou osobnost.

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Nádherná krajina, zdravý vzduch a ničím nerušený odpočinek v idylickém prostředí venkova – to byla za první republiky synonyma, která si lidé z města často spojovali s dovolenou na letních bytech. Každé léto se mnoho městských rodin vydávalo na vysněný pobyt do některého z letních letovisek. Ta jako houby po dešti rostla v okolí velkých měst. Pro rodinu to znamenalo na několik týdnů kompletně přestěhovat svou domácnost na letní byt a přizpůsobit se životu mimo město. Letním bytům v období první republiky a různým aspektům života s tím spojeným se ve své knize SLASTI A STRASTI LETNÍCH BYTŮ věnuje mladý historik Jiří Šoukal.

Stezka osobností otevřena

Stezka osobností otevřena

Osm let sázejí významné osobnosti v trojské botanické zahradě stromy. Začátkem léta byla STEZKA OSOBNOSTÍ, součást projektu KOŘENY OSOBNOSTÍ, slavnostně otevřena pro veřejnost.

Manifest vůle po svobodě

Manifest vůle po svobodě

Příští rok nás čekají velkolepé oslavy stého výročí vzniku Československé republiky. Ovšem již v těchto dnech si připomínáme jubileum akce, která výrazně prokázala, jak o dosažení samostatnosti usilovali i představitelé národní elity – zástupci spisovatelské obce.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka je převorem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě od roku 2007. Kromě vedení kláštera má na starost i styk s okolím a zastupuje komunitu řeholníků. Do řádu vstoupil hned po revoluci. „Já jsem si svůj osud nevybral, zavolal si mě Pán Bůh,“ říká převor. „Hodně času jsem pak promodlil, radil se o všem se zpovědníkem, duchovním otcem, který mě odrazoval. Ale nic mě nezviklalo.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/18

XANTYPA XANTYPA 02/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne