Karla Mornstein-Zierotin

Hraběnka

Usměvavá, s životním nadhledem, ale i s nebývalou zodpovědností. Karla Mornstein-Zierotin. Zdá se vám to jméno povědomé? Karla skutečně patří ke starému významnému českému a moravskému šlechtickému rodu Žerotínů. Jejich původ se odvozuje od Bluda z Bludova, který byl markraběcím purkrabím v Přerově. Jeho přídomek z Bludova je podle vsi, kterou založil asi čtyři kilometry jihozápadně od města Šumperk. Tuto ves a zdejší panství rodina několikrát ztratila, ale vždy je získala zpět do svého vlastnictví, a zdejší zámek zůstal sídlem tohoto rodu až do 20. století. Vystudovaná historička Karla Mornstein-Zierotin si na hraběcí titul rozhodně nepotrpí, ale trvá na dobře odvedené práci, své i druhých.

Text Ivana Buttry, foto Jan Svatoš

 

 hrabenkajpg.jpg

 

Pocházíte z českého rodu, jehož kořeny sahají až do 12. století. Jak ovlivnil vaše dětství fakt, že máte šlechtický původ?
Vyrůstala jsem za komunismu a nebylo to vždy jednoduché. I když jsme žili v panelákovém bytě, měli jsme doma starožitné zařízení a na stěnách visely obrazy předků a bludovského zámku. Moje babička s dědečkem často mluvili o tom, že se do Bludova jednou vrátíme, a popisovali, jak to na zámku vypadalo a jak se tam žilo. Ale přiznávám, že to pro nás byla spíš pohádka, než abychom věřili, že se tam jednou vrátíme jako majitelé. V tomto směru to bylo vlastně takové pohádkové dětství, trochu vzdálené realitě. Ale později, když nám zámek vrátili, znala jsem z babiččina vyprávění všechno a měla jsem pocit, že se opravdu vracím domů.
A jaký byl tedy ten pocit?
Cítila jsem od prvního okamžiku obrovský závazek. Z legrace říkám, že od příchodu na zámek jsem se pořádně nevyspala. Není to snadné, jsem jediný potomek, nemám sourozence, tudíž jsem na to sama, jenom se svou rodinou. Díky bohu je mi můj manžel oporou a věřím, že jednou ten závazek převezme i můj syn.

 

hrabenka2jpg.jpg
Zámek Bludov, chráněná kulturní památka

 


O co všechno se na zámku staráte?
O všechno. Dá se říct, že o celý provoz zámku – jsem kastelán, ale taky hajný, protože se starám i o lesy. Když pořádáme koncerty, dělám uvaděčku. Jen při svatbách nemusím být, k tomu je naštěstí zapotřebí matrikářka a starosta.
Jak by se asi dneska líbilo na zámku v Bludově vašim prarodičům?
Myslím, že by byli spokojení, alespoň doufám. O to se celou dobu snažím. Mám pocit, že se na nás stále koukají. V bludovském kostele je žerotínská hrobka, a když je mi těžko, chodím se s nimi radit nebo si postěžovat. Jsem přesvědčená, že kdyby předci nebyli spokojeni s tím, co tady dělám, chodili by nás strašit.
Jak vnímají odkaz Žerotínů lidé z okolí?
Odkaz Žerotínů je hodně živý, zvlášť na Moravě. Vesměs se setkávám s kladnými reakcemi. Často se mne lidé ptají, proč používáme Zierotin, a nikoli Žerotín. Nejde o germanismus, ale naopak o nejstarší podobu jména, používanou ještě před Husovou reformou pravopisu.
Jméno Karel má dlouhou rodovou tradici, vy sama jste dostala od rodičů jméno Karla, ale jak do toho zapadá synovo netradiční jméno Oneš?
Vlastně to není výjimka, syn je pokřtěný Zdeněk Karel, ale říkáme mu Oneš, k če­muž se váže historka. Můj dědeček se jednou rozlobil na svého syna, mého tatínka, a napsal jeho těhotné ženě: „Nezdárných Karlů bylo dost, ať syn, který se narodí, je Oneš.“ Pak jsem se ale narodila já, takže to jméno nepřicházelo v úvahu. A když jsem čekala své dítě já, vzpomněli jsme si na dědečkovo přání. Oneš byl jeden ze zakladatelů našeho rodu, jméno má rodovou tradici a je to vlastně zkratka jména Ondřej Apoštol.

 

hrabenka3jpg.jpg
Obrazy bludovského zámku sehrály svoji roli v restitučním řízení.

 


Kam nasměrujete vašeho syna?
Myslím, že nikam, my jsme v tomto směru tolerantní. Jako jediný syn samozřejmě ví, že závazek v podobě zámku bude vždycky na něm. Domluvili jsme se, že bude moci cestovat, i studovat v zahraničí, pokud bude chtít, a až dovrší Kristova léta, tak se vrátí a bude se muset starat. Ale jakým způsobem to udělá, to bude jenom na něm. Nechci, aby to bral jako tíži, ale jako fakt, že tady má své kořeny a má se kam vrátit. Tak to beru i já, protože zámek pro mne není jen budova, pro mne je to další dítě. Takový přístup je nutný, jinak jste bez šance. Někomu udělá radost kabelka, mě potěší nová střecha na zámku.
Jakou chvíli máte na zámku nejraději?
Mám ráda okamžik, kdy všechno skončilo a den se chýlí ke konci. Vím, že už nemám žádnou práci, že nepojedu do lesa a že nemusím nic vyřizovat. Pak si zapálím vonnou svíčku a můžu si vychutnat sklenku dobrého vína… tu chvilku miluju. A taky mám ráda léto na zámku, protože v zimě jsou tady drsnější podmínky.
Váš tatínek si přál studovat historii, ale režim mu to neumožnil. Jak to bylo se studiem u vás?
Měla jsem to jednoduché, bylo mi deset let, když mně dědeček řekl, že musím studovat historii, a já jsem mu to jako hodná vnučka odkývala. Naštěstí mě to bavilo.
Není vám někdy líto, že se dnes historii

 

 baner-clanek

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 01. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 02/2019 - výběr z článků

Michelle Obamová a její příběh

Michelle Obamová a její příběh

V nejbližších dnech potěší české čtenáře memoáry bývalé první dámy USA Michelle Obamové, které vycházejí pod názvem MŮJ PŘÍBĚH v nakladatelství Argo. Neodolala jsem a překladatelky Míši Markové jsem se vyptala na její pocity při práci s textem, co nového se v knize dozvěděla a jaký vztah si se svojí jmenovkyní Michelle po dobu překládání vytvořila. Hned její první věty byly jednoznačné: „V době, kdy jsem kývla na nabídku přeložit memoáry Michelle Obamové, jsem o ní nic moc nevěděla. Prostě mi jen byla sympatická. Ale musím se přiznat, že s každou další stránkou knihy moje sympatie k ní rostly.“

Všichni to vědí

Všichni to vědí

Nejslavnější herecký pár současnosti Penélope Cruz a Javier Bardem září v hlavních rolích dávných milenců v psychologickém thrilleru Asghara Farhadiho VŠICHNI TO VĚDÍ.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Složka 64

Složka 64

Čtvrtý případ detektiva Carla Mørcka z Oddělení Q míří do kin! Mrazivý detektivní příběh vycházející ze skutečných událostí je čtvrtým severským thrillerem natočeným podle Adler-Olsenových bestsellerů, kterých se celosvětově prodalo více než 20 milionů výtisků.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Statečný mrňous Smoky

Statečný mrňous Smoky

Statečné a neobyčejně talentované fence jorkšírského teriéra Smoky byla za její zásluhy během druhé světové války udělena hodnost desátníka a stala se oficiálním maskotem amerických vojenských jednotek v Tichém oceánu.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Lidé - výběr z článků

Alice Horáčková

Alice Horáčková

Když se Alena pouští po manželově smrti do úklidu jeho pokoje, najde v šuplíku stoh neotevřených dopisů, psaných ženskou rukou. Kdo a proč je Járovi psal? Měla by si je přečíst, anebo je lepší, aby je okamžitě zahodila? Kolem tohoto nečekaného nálezu rozvíjí novinářka a spisovatelka Alice Horáčková příběh svého románu NEOTEVŘENÉ DOPISY, který čtenáře vrací do poúnorového Československa. Tichou spoluhráčkou Alenina monologu je paní Dvořáková, jíž románová hrdinka během četných setkání postupně odhaluje svůj dramatický život po boku talentovaného, leč psychicky zlomeného výtvarníka, jemuž se zcela obětovala. Nutno ovšem dodat, že i paní Alena má svoje tajemství.

Pavla Gomba

Pavla Gomba

Pavla Gomba – její jméno pojí dva světy a dva světy se také prolínají celým jejím životem. Nese si v sobě, jak sama říká, virus jménem Afrika. Afrika v duši, Afrika v srdci, Afrika pod kůží a splněný dětský sen, v němž vždy měla své pevné místo pomoc druhým.

Martina Storek

Martina Storek

Před nedávnem slavili sto let – stejně jako naše republika. Osmadvacet velkoplošných černobílých portrétů obdivuhodných stoletých lidí zaplnilo v rámci výstavy NAROZENI 1918 – TVÁŘE STOLETÍ část náměstí Václava Havla. Zlaté světlo Národního divadla večer září na tyto vkusné železné panely a dodává celé výstavě noblesu a magický význam.

Anna Gregor

Anna Gregor

Nedlouho po okupaci v roce 1968 odcestovala z Prahy do Velké Británie. Nejprve žila v Londýně, později se usadila v Edinburghu. Byla hlavní onkoložkou Skotska, objevila nový princip komunikace s pacienty, za což obdržela Řád britského impéria. Doktorka Anna Gregor.

Galina Miklínová

Galina Miklínová

Před sedmi lety potěšil dvanáctiletou Rozárku a pětiletého Jonáše maminčin neobvyklý dárek. Byl sice stvořen z obyčejné příze a vlny, ale protože mamince nechybí fantazie a talent, staly se darované komické figurky filmovými hvězdami. V kinech celého světa je obdivují děti i dospělí. Jejich podivuhodné příběhy popsal básník Pavel Šrut v knížce, která se stala bestsellerem. Nazval je Lichožrouty, což není přezdívka, ale poetické jméno související se zvláštními osudy ponožek, které občas marně hledáme v prádelním koši, když nám jedna chybí do páru. Legrační podobu, trochu lidskou, propůjčila Lichožroutům právě Rozárčina a Jonášova maminka – výtvarnice Galina Miklínová, jedna z nejosobitějších autorek a režisérek českého animovaného filmu.

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara se v životě rozkročil doširoka. Jelikož jeho rodina vlastnila unikátní filmový archiv, půjčovnu a provozovala několik pražských kin, zamiloval si kinematografii. Kromě toho se stal badatelem zejména o období druhé světové války, o čemž napsal řadu výborných knih, byl odborným poradcem u několika filmů a působil v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Navíc je už skoro padesát let kapelníkem countryové skupiny Taxmeni, s níž natočil dvacet alb.

Dominik Božek a Lucie Božková

Dominik Božek a Lucie Božková

Nejdůležitější je pro něj rodina, i když při všem, co má na svých bedrech, se nabízí otázka, jestli se nejedná pouze o líbivou frázi. Jak si žije potomek slavného šlechtického rodu, který je spřízněn dokonce s královnou Viktorií a s princem Albertem?

Jan Werich

Jan Werich

Stejnojmenná kniha nakladatelství Práh je dílem někdejšího novinářského esa prestižního ča­sopisu Mladý svět Jiřího Janouška, který se měl možnost s Werichem mnohokrát setkat.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 02/2019

XANTYPA XANTYPA 02/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne