Idealista Marek Hilšer

Do prezidentské kampaně šel prakticky bez peněz. Přesto se mu podařilo dostat na svou stranu téměř půl milionu voličů. To ho přimělo k rozhodnutí ucházet se poté alespoň o post senátora.

 

text Vašek Vašák, foto Lukáš David a čtk

 

hilserjpg.jpg

 

V DVTV jste prohlásil: „Pro svou kandidaturu na prezidenta udělám a obětuji všechno.“ Co jste tím myslel?
Šlo spíš o titulek, který měl vyjádřit, že to myslím vážně, protože mou kandidaturu považovala řada lidí za žert. Třeba pan Šídlo (novinář ze Zpráv Seznamu), který se mi na konci kampaně sám od sebe veřejně omluvil. O prezidentský úřad jsem se ucházel proto, že mi není jedno, co se v této zemi děje. Měl jsem na mysli privatizaci politické moci a obrovský střet zájmů. Chtěl jsem se proti tomu postavit jako občanský kandidát, který by vyvažoval to, k čemu dnes část společnosti směřuje. K vládě pevné ruky. Svým krokem jsem sděloval, že bychom se neměli poddávat někomu, kdo nabízí, že nás zachrání a spasí. Tak se naopak staneme nesvobodnými.
Proč tolik lidí podlehlo populismu?
Vidím u nich zklamání z polistopadového vývoje, z politiky devadesátých let, korupčních skandálů, opoziční smlouvy, Topolánkovy vlády, Dalíka, je toho moc. Lidi volají po změně, chtějí něco nového, a toho využil pan Babiš a řekl: Přicházím, abych to vyřešil, abych společnost zachránil; a lidi, kteří si přejí změnu, mu uvěřili. Za nějaký čas se ovšem ukázalo, že to není řešení. Dnes už ve společnosti nevěří nikdo nikomu. Lidi ztratili důvěru v politiku, instituce, policii, televizi, a když v téhle situaci někdo řekne „všeci kradnú“, tak na to přistoupí. Je to začátek dezintegrace společnosti a velký problém pro demokracii. Začátek konce.
Mohl jste v kampani udělat něco líp?
Všichni mých skoro devět procent hodnotili jako úspěch. Já bych za úspěch považoval vítězství, které by dalo této zemi nějakou naději. Ale k vaší otázce. Dělal jsem, co jsem mohl, a myslím, že to jinak nešlo. Neměl jsem peníze, lidi nevěřili, že bych mohl mít úspěch. Obětoval jsem tomu maximum času.
Bral jste si dovolenou?
Naštěstí mám jako učitel nárok na čtyřicet dnů dovolené, které si tím, že vyučuji na vysoké škole, můžu vybrat i mimo prázdniny. Jinak jsem to dělal po práci. Někdy to bylo tak, že jsem během obědové pauzy jel na náměstí I. P. Pavlova, tam jsem postavil stánek, někdo mi ho pak hlídal, a po pracovní době jsem se k němu vrátil.

 

hilser2jpg.jpg
Debata s kandidátem na prezidenta Jiřím Drahošem a neúspěšnými kandidáty z prvního kola Pavlem Fischerem, Michalem Horáčkem a Markem Hilšerem 21. ledna 2018 v Brně

 


Předhodil vám pan Topolánek, že jste proti jeho vládě svolal v roce 2008 demonstraci?
Vůbec ne. Naopak se o mně vyjadřoval vždy­cky dobře. Není pro mě sice vzorem politika, v diskusích jsme se štengrovali, ale je přímý chlap, který si nebere servítky, a dobrý společník, přestože má tendenci válcovat druhého. Na konci mu ovšem vyjádří pokoru.
V televizní debatě vám občas tykal…
Ano, tak jsem mu nabídl: když už si tykáme veřejně, že bychom si mohli tykat i ve skutečnosti (úsměv).
S kým jste si ještě potykal?
S panem Kulhánkem, byť jsem měl vůči němu určité předsudky, protože pro mě reprezentoval miliardáře Sehnala, proti čemuž jsem vystupoval. Ovšem lidsky i politicky mi připadal v pohodě a měli jsme k sobě jakousi náklonnost. Mrzí mě, že skončil poslední, protože ve většině politických názorů jsme se shodli.
Jaký jste měl vztah s Michalem Horáčkem?
Pan Horáček se ke mně choval vždycky korektně, můj volební manažer dokonce říkal, že se do mě „zamiloval“, ale netykali jsme si. On v kampani bohužel přehrával a lidem to vadilo. Uvolnil se až těsně po volbě.

 

baner-clanek


Jaký byl pan Fischer?
Pan Fischer je takový… odtažitý diplomat.
Zadlužil jste se?
Ženě jsem slíbil, že když do toho půjdu, nedotkne se to rodinného rozpočtu, protože jsem učitel a peníze, které kampaň stojí, bych měl vysáté během chvilky. Ze začátku jsem do toho dal deset tisíc. Jako první mi poslal dvacet tisíc jeden lékař, což byl pro mě šok. Pak příliv financí na měsíc ustal, a poté mi lidi naposílali skoro devadesát tisíc. To už bylo na to, abych­ mohl vyjíždět. Jedna paní mi půjčila dodávku. Základ bylo sehnat podpisy. Hodně mi pomohl pan Horáček, když mi nabídl, že je můžu sbírat v jeho stáncích. Potom se ukázalo, že bez brigádníků se to dělat nedá. V našem užším týmu dělali všichni naštěstí zadarmo. Jen proto, že jim byly mé názory sympatické.
Prý jste měl horní hranici pro peněžitý dar sto tisíc…
Ke konci jsem ji zvedl na půl milionu, ale největší jednorázový dar jsem dostal sto padesát tisíc. Navíc mi pan Dědek (miliar­dář a spolumajitel Jablotronu) a jeho společník poslali každý padesát tisíc.
Jak byste zvládl druhé kolo, kdybyste se do něj dostal?
Druhé kolo stálo na televizních debatách. Podle reflexe lidí, kterým jsem se v České televizi hodně líbil, jsem přesvědčený, že bych ho zvládl dobře.

 

hilser3jpg.jpg
Marek Hilšer s manželkou

 


Reagoval byste lépe než profesor Drahoš?
Pana Zemana mám dobře přečteného, protože jsem ho dlouho sledoval. On byl tím důvodem, abych šel do prezidentské volby. Myslím, že bych reagoval lépe, ale těžko soudit. Jedna paní mi výstižně napsala, že v prvním kole volila mě a ve druhém pana Zemana, protože jí pan Drahoš nepřipadal tak lidský. Současný prezident v některých lidech vzbuzuje určitý pocit autenticity. Já jsem u lidí, kteří mě volili, vzbuzoval zase jiný typ autenticity. Rozhodně by mezi mnou a Milošem Zemanem byl větší kontrast než mezi panem Drahošem a panem Zemanem. Jiří Drahoš může těžko říkat, že nepředstavuje minulost a že je poslem budoucnosti. Tu by si lidi promítli spíš do mě. Jedna politická marketérka v Českém rozhlasu odhadovala, že by byla debata zajímavější, kdyby v ní byl pan Topolánek, který je průraznější řečník, nebo já. Pan Drahoš není tak silný rétor. Sázka na někoho, kdo je přijatelný pro všechny, nebylo dobré řešení. Společnosti se podařilo mediálně vsugerovat, že jediný pan Drahoš je schopen porazit pana Zemana, lidi tomu podlehli a nerozhodovali se podle toho, koho opravdu chtěli.
Přízeň lidí zužitkujete ve volbách do Senátu…
Ano, zkusím to v Praze. Už loni v září psala politoložka Vladimíra Dvořáková, že mě vidí jako někoho, kdo umí spojit společnost. Bohužel to byl rozhovor pro Parlamentní listy. Dnes se ale k jejímu názoru přiklánějí další.
Poskytl byste interview takovému periodiku?
Ne. Nechci mu tím poskytovat kredibilitu.
Jak prezidentskou kampaň prožívala vaše paní?
Žádná žena, která má svého muže ráda, si nepřeje, aby se stal prezidentem a „přišla o něj“. Já jí to navíc řekl měsíc po svatbě. Ze začátku to nebylo tak ostrý, ale když jsem začal být častěji duchem nepřítomen, štvalo ji to. Ve druhé fázi jsem odjížděl sbírat podpisy, ona mě viděla, jak stojím u stánku a někteří lidi si ze mě dělají srandu. Když jsem šel žádat senátory o podporu, svěřila se mi, že by jim nejradši zavolala, ať mi to nepodepisují, ale pak si řekla, že bych z toho byl smutný a že všechno, co jsem rok dělal, by přišlo vniveč, tak nikam nevolala. A pak následovala horká fáze kampaně, a v té mě v tom samotného nenechala.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 02. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 03/18 - výběr z článků

Jean-Paul Belmondo

Jean-Paul Belmondo

Spolu s Alainem Delonem je nejznámějším francouzským hercem uplynulého půlstoletí. Letos v dubnu mu bude sotva uvěřitelných pětaosmdesát. Patří k hvězdám, jež by podle klasických představ o mužské kráse neměly mít šanci na úspěch. Se svým rozpláclým nosem, vyzývavým úsměvem a klukovským šarmem se však JEAN-PAUL BELMONDO prosadil jako nový typ hrdiny. Stalo se tak paradoxně nikoli v zábavném, ale v „artovém“ filmu.

Milan Uhde

Milan Uhde

Známý dramatik Milan Uhde (*1936), jenž musel v době normalizace publikovat pod cizími jmény, např. BALADU PRO BANDITU, se po revoluci v roce 1989 velice politicky angažoval. Stal se předsedou parlamentu a potom ministrem kultury. Nyní již spíše odpočívá, ale stále velice aktivně. Zatím poslední knihou, která mu vyšla, jsou vlastní paměti s titulem ROZPOMÍNKY. CO NA SEBE VÍM (2013). Moc se nešetřil.

Jenovéfa Boková

Jenovéfa Boková

Jenovéfa přiběhla na naši schůzku s malým zpožděním a prosvištěla kolem mne se sluchátky v uších tak rychle, že jsem ji musela dohnat a zastavit. Objednala si čokoládu – proti únavě jí to prý poradila lektorka jógy. Když jsem podotkla, že je taky dobrá na zlepšení nálady, zasmála se, pohodila vlasy a řekla: „To fakt nepotřebuju.“ Začátkem dubna jde do kin její zatím poslední film DO VĚTRU, který natočila s debutující režisérkou Sofií Šustkovou na řeckých ostrovech Sporady.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, pobouřila mě neuvěřitelná zpráva včerejšího dne. Prezident prohlašuje, že mu agenti StB nevadí. Všechno zlo prý dělali důstojníci StB. Tato Zemanova hláška je vrcholem cynismu nemocného člověka. Kdyby důstojníci StB v komunistickém režimu neměli své agenty – pomahače, určitě by tolik lidí ne­emigrovalo, určitě by tolik lidí nesedělo za své názory v kriminále, jistě by spousta lidí mohla vykonávat svoji profesi, jistě by se děti nekomunistů dostávaly na školy atd., atd. Jestliže se dle prezidenta na agenty StB začne pohlížet jako na normál, není to návrat k normalizaci? Uff.

Video k březnové Xantypě

Video k březnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Osobnosti - výběr z článků

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Adele

Adele

Tváří a postavou přímo slovanský typ, hlasem a projevem naopak odkazuje k černým interpretkám rhytm and blues. Zpěvačka a autorka, jejíž alba vycházejí označena číslovkou rovnající se jejímu věku v době nahrávání. Svět populární hudby ji zná jako Adele.

Ivo Plicka

Ivo Plicka

Nechce se tomu ani věřit, ale od vzniku takových hitů jako JÁ BUDU CHODIT PO ŠPIČKÁCH, POVÍDEJ, NÁHROBNÍ KÁMEN, KLAUNOVA ZPOVĚĎ či POKOJ Č. 26 uplynulo již padesát let! Jsou pod nimi podepsáni zpěvák a skladatel Petr Novák a jeho dvorní textař Ivo Plicka.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/18

XANTYPA XANTYPA 03/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne