Idealista Marek Hilšer

Do prezidentské kampaně šel prakticky bez peněz. Přesto se mu podařilo dostat na svou stranu téměř půl milionu voličů. To ho přimělo k rozhodnutí ucházet se poté alespoň o post senátora.

 

text Vašek Vašák, foto Lukáš David a čtk

 

hilserjpg.jpg

 

V DVTV jste prohlásil: „Pro svou kandidaturu na prezidenta udělám a obětuji všechno.“ Co jste tím myslel?
Šlo spíš o titulek, který měl vyjádřit, že to myslím vážně, protože mou kandidaturu považovala řada lidí za žert. Třeba pan Šídlo (novinář ze Zpráv Seznamu), který se mi na konci kampaně sám od sebe veřejně omluvil. O prezidentský úřad jsem se ucházel proto, že mi není jedno, co se v této zemi děje. Měl jsem na mysli privatizaci politické moci a obrovský střet zájmů. Chtěl jsem se proti tomu postavit jako občanský kandidát, který by vyvažoval to, k čemu dnes část společnosti směřuje. K vládě pevné ruky. Svým krokem jsem sděloval, že bychom se neměli poddávat někomu, kdo nabízí, že nás zachrání a spasí. Tak se naopak staneme nesvobodnými.
Proč tolik lidí podlehlo populismu?
Vidím u nich zklamání z polistopadového vývoje, z politiky devadesátých let, korupčních skandálů, opoziční smlouvy, Topolánkovy vlády, Dalíka, je toho moc. Lidi volají po změně, chtějí něco nového, a toho využil pan Babiš a řekl: Přicházím, abych to vyřešil, abych společnost zachránil; a lidi, kteří si přejí změnu, mu uvěřili. Za nějaký čas se ovšem ukázalo, že to není řešení. Dnes už ve společnosti nevěří nikdo nikomu. Lidi ztratili důvěru v politiku, instituce, policii, televizi, a když v téhle situaci někdo řekne „všeci kradnú“, tak na to přistoupí. Je to začátek dezintegrace společnosti a velký problém pro demokracii. Začátek konce.
Mohl jste v kampani udělat něco líp?
Všichni mých skoro devět procent hodnotili jako úspěch. Já bych za úspěch považoval vítězství, které by dalo této zemi nějakou naději. Ale k vaší otázce. Dělal jsem, co jsem mohl, a myslím, že to jinak nešlo. Neměl jsem peníze, lidi nevěřili, že bych mohl mít úspěch. Obětoval jsem tomu maximum času.
Bral jste si dovolenou?
Naštěstí mám jako učitel nárok na čtyřicet dnů dovolené, které si tím, že vyučuji na vysoké škole, můžu vybrat i mimo prázdniny. Jinak jsem to dělal po práci. Někdy to bylo tak, že jsem během obědové pauzy jel na náměstí I. P. Pavlova, tam jsem postavil stánek, někdo mi ho pak hlídal, a po pracovní době jsem se k němu vrátil.

 

hilser2jpg.jpg
Debata s kandidátem na prezidenta Jiřím Drahošem a neúspěšnými kandidáty z prvního kola Pavlem Fischerem, Michalem Horáčkem a Markem Hilšerem 21. ledna 2018 v Brně

 


Předhodil vám pan Topolánek, že jste proti jeho vládě svolal v roce 2008 demonstraci?
Vůbec ne. Naopak se o mně vyjadřoval vždy­cky dobře. Není pro mě sice vzorem politika, v diskusích jsme se štengrovali, ale je přímý chlap, který si nebere servítky, a dobrý společník, přestože má tendenci válcovat druhého. Na konci mu ovšem vyjádří pokoru.
V televizní debatě vám občas tykal…
Ano, tak jsem mu nabídl: když už si tykáme veřejně, že bychom si mohli tykat i ve skutečnosti (úsměv).
S kým jste si ještě potykal?
S panem Kulhánkem, byť jsem měl vůči němu určité předsudky, protože pro mě reprezentoval miliardáře Sehnala, proti čemuž jsem vystupoval. Ovšem lidsky i politicky mi připadal v pohodě a měli jsme k sobě jakousi náklonnost. Mrzí mě, že skončil poslední, protože ve většině politických názorů jsme se shodli.
Jaký jste měl vztah s Michalem Horáčkem?
Pan Horáček se ke mně choval vždycky korektně, můj volební manažer dokonce říkal, že se do mě „zamiloval“, ale netykali jsme si. On v kampani bohužel přehrával a lidem to vadilo. Uvolnil se až těsně po volbě.

 

banner_clanek


Jaký byl pan Fischer?
Pan Fischer je takový… odtažitý diplomat.
Zadlužil jste se?
Ženě jsem slíbil, že když do toho půjdu, nedotkne se to rodinného rozpočtu, protože jsem učitel a peníze, které kampaň stojí, bych měl vysáté během chvilky. Ze začátku jsem do toho dal deset tisíc. Jako první mi poslal dvacet tisíc jeden lékař, což byl pro mě šok. Pak příliv financí na měsíc ustal, a poté mi lidi naposílali skoro devadesát tisíc. To už bylo na to, abych­ mohl vyjíždět. Jedna paní mi půjčila dodávku. Základ bylo sehnat podpisy. Hodně mi pomohl pan Horáček, když mi nabídl, že je můžu sbírat v jeho stáncích. Potom se ukázalo, že bez brigádníků se to dělat nedá. V našem užším týmu dělali všichni naštěstí zadarmo. Jen proto, že jim byly mé názory sympatické.
Prý jste měl horní hranici pro peněžitý dar sto tisíc…
Ke konci jsem ji zvedl na půl milionu, ale největší jednorázový dar jsem dostal sto padesát tisíc. Navíc mi pan Dědek (miliar­dář a spolumajitel Jablotronu) a jeho společník poslali každý padesát tisíc.
Jak byste zvládl druhé kolo, kdybyste se do něj dostal?
Druhé kolo stálo na televizních debatách. Podle reflexe lidí, kterým jsem se v České televizi hodně líbil, jsem přesvědčený, že bych ho zvládl dobře.

 

hilser3jpg.jpg
Marek Hilšer s manželkou

 


Reagoval byste lépe než profesor Drahoš?
Pana Zemana mám dobře přečteného, protože jsem ho dlouho sledoval. On byl tím důvodem, abych šel do prezidentské volby. Myslím, že bych reagoval lépe, ale těžko soudit. Jedna paní mi výstižně napsala, že v prvním kole volila mě a ve druhém pana Zemana, protože jí pan Drahoš nepřipadal tak lidský. Současný prezident v některých lidech vzbuzuje určitý pocit autenticity. Já jsem u lidí, kteří mě volili, vzbuzoval zase jiný typ autenticity. Rozhodně by mezi mnou a Milošem Zemanem byl větší kontrast než mezi panem Drahošem a panem Zemanem. Jiří Drahoš může těžko říkat, že nepředstavuje minulost a že je poslem budoucnosti. Tu by si lidi promítli spíš do mě. Jedna politická marketérka v Českém rozhlasu odhadovala, že by byla debata zajímavější, kdyby v ní byl pan Topolánek, který je průraznější řečník, nebo já. Pan Drahoš není tak silný rétor. Sázka na někoho, kdo je přijatelný pro všechny, nebylo dobré řešení. Společnosti se podařilo mediálně vsugerovat, že jediný pan Drahoš je schopen porazit pana Zemana, lidi tomu podlehli a nerozhodovali se podle toho, koho opravdu chtěli.
Přízeň lidí zužitkujete ve volbách do Senátu…
Ano, zkusím to v Praze. Už loni v září psala politoložka Vladimíra Dvořáková, že mě vidí jako někoho, kdo umí spojit společnost. Bohužel to byl rozhovor pro Parlamentní listy. Dnes se ale k jejímu názoru přiklánějí další.
Poskytl byste interview takovému periodiku?
Ne. Nechci mu tím poskytovat kredibilitu.
Jak prezidentskou kampaň prožívala vaše paní?
Žádná žena, která má svého muže ráda, si nepřeje, aby se stal prezidentem a „přišla o něj“. Já jí to navíc řekl měsíc po svatbě. Ze začátku to nebylo tak ostrý, ale když jsem začal být častěji duchem nepřítomen, štvalo ji to. Ve druhé fázi jsem odjížděl sbírat podpisy, ona mě viděla, jak stojím u stánku a někteří lidi si ze mě dělají srandu. Když jsem šel žádat senátory o podporu, svěřila se mi, že by jim nejradši zavolala, ať mi to nepodepisují, ale pak si řekla, že bych z toho byl smutný a že všechno, co jsem rok dělal, by přišlo vniveč, tak nikam nevolala. A pak následovala horká fáze kampaně, a v té mě v tom samotného nenechala.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 02. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 03/18 - výběr z článků

Jean-Paul Belmondo

Jean-Paul Belmondo

Spolu s Alainem Delonem je nejznámějším francouzským hercem uplynulého půlstoletí. Letos v dubnu mu bude sotva uvěřitelných pětaosmdesát. Patří k hvězdám, jež by podle klasických představ o mužské kráse neměly mít šanci na úspěch. Se svým rozpláclým nosem, vyzývavým úsměvem a klukovským šarmem se však JEAN-PAUL BELMONDO prosadil jako nový typ hrdiny. Stalo se tak paradoxně nikoli v zábavném, ale v „artovém“ filmu.

Milan Uhde

Milan Uhde

Známý dramatik Milan Uhde (*1936), jenž musel v době normalizace publikovat pod cizími jmény, např. BALADU PRO BANDITU, se po revoluci v roce 1989 velice politicky angažoval. Stal se předsedou parlamentu a potom ministrem kultury. Nyní již spíše odpočívá, ale stále velice aktivně. Zatím poslední knihou, která mu vyšla, jsou vlastní paměti s titulem ROZPOMÍNKY. CO NA SEBE VÍM (2013). Moc se nešetřil.

Jenovéfa Boková

Jenovéfa Boková

Jenovéfa přiběhla na naši schůzku s malým zpožděním a prosvištěla kolem mne se sluchátky v uších tak rychle, že jsem ji musela dohnat a zastavit. Objednala si čokoládu – proti únavě jí to prý poradila lektorka jógy. Když jsem podotkla, že je taky dobrá na zlepšení nálady, zasmála se, pohodila vlasy a řekla: „To fakt nepotřebuju.“ Začátkem dubna jde do kin její zatím poslední film DO VĚTRU, který natočila s debutující režisérkou Sofií Šustkovou na řeckých ostrovech Sporady.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, pobouřila mě neuvěřitelná zpráva včerejšího dne. Prezident prohlašuje, že mu agenti StB nevadí. Všechno zlo prý dělali důstojníci StB. Tato Zemanova hláška je vrcholem cynismu nemocného člověka. Kdyby důstojníci StB v komunistickém režimu neměli své agenty – pomahače, určitě by tolik lidí ne­emigrovalo, určitě by tolik lidí nesedělo za své názory v kriminále, jistě by spousta lidí mohla vykonávat svoji profesi, jistě by se děti nekomunistů dostávaly na školy atd., atd. Jestliže se dle prezidenta na agenty StB začne pohlížet jako na normál, není to návrat k normalizaci? Uff.

Video k březnové Xantypě

Video k březnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Osobnosti - výběr z článků

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Catherine Deneuve

Catherine Deneuve

Byla prvořadou hvězdou březnového filmového festivalu FEBIOFEST, který letos oslavil pětadvacáté výročí svého vzniku. Francouzská herecká legenda Catherine Deneuve na závěrečném galavečeru převzala cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Pak spolu s publikem zhlédla americké drama SOUBOJ POHLAVÍ o tenistce Billie Jean Kingové a jejích genderových aktivitách. Absolvovala také následující večírek, kde v proskleném salonku měla povoleno kouřit. S ředitelem festivalu Kamilem Spáčilem a dalšími společníky si povídala hlavně o šedesátých letech a Jeanu-Paulovi Belmondovi.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Josef Beran

Josef Beran

Poslední vůle statečného českého kardinála se vyplní. Papež František svolil přenést jeho ostatky z Vatikánu do vlasti. Mnozí už v to nevěřili, málokdo doufal. Teď se dávné přání promění ve skutečnost. Josef Beran se domů vrací po bezmála půlstoletí od skonu v nedobrovolném římském exilu. Z hrobky pod vatikánskou bazilikou svatého Petra do katedrály svatého Víta v Praze. Kruh se konečně uzavírá.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/18

XANTYPA XANTYPA 03/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne