Jean-Paul Belmondo

Hvězdná pouť věčného puberťáka

Spolu s Alainem Delonem je nejznámějším francouzským hercem uplynulého půlstoletí. Letos v dubnu mu bude sotva uvěřitelných pětaosmdesát. Patří k hvězdám, jež by podle klasických představ o mužské kráse neměly mít šanci na úspěch. Se svým rozpláclým nosem, vyzývavým úsměvem a klukovským šarmem se však JEAN-PAUL BELMONDO prosadil jako nový typ hrdiny. Stalo se tak paradoxně nikoli v zábavném, ale v „artovém“ filmu.

 

text Jan Foll, foto nakladatelství Práh

 

belmondojpg.jpg
V divadle Variétés, 1996

 

 

Za start Belmondovy hvězdné kariéry bývá pokládáno jeho angažmá v jednom z erbovních děl francouzské nové vlny, dramatu U KONCE S DECHEM (1959) režiséra Jeana-Luca Godarda. Začínající herec však v několika filmech účinkoval ještě předtím a také s Godardem už se znal z dřívějška. „Byl mi z duše protivný,“ utrousil Belmondo ohledně jejich prvního setkání, kdy dostal nabídku na účast v Godardově krátkém snímku CHARLOTTA A JEJÍ JULES (1960). „Je schopen se najít, jen když se ztratí. Aby dosáhl svého cíle, důsledně se vyhýbá vědomí toho, kam jde. Neustále hledá překvapení, improvizaci, živoucí lidi,“ popsal svou spolupráci s extravagantním tvůrcem, který Bel­mondovi svěřil hlavní roli ve svém celovečerním debutu.

 

belmondo2jpg.jpg
Na konzervatoři v den přijímacích zkoušek, 1956

 


Romantická gangsterka U KONCE S DECHEM – natáčená improvizovaně, s minimálním štábem a v reálných prostředích – měla díky své neučesané formě, charismatickému „antihrdinovi“ a podtextu svobody mimořádný úspěch u diváků i u kritiků. „Ode dne, kdy se ten film začal promítat, se všechno mění. Telefon mi neustále zvoní, dokonce si musím změnit číslo. Jako mávnutím kouzelného proutku se smlouvy jen hrnou a nabízené honoráře mi připadají úžasné,“ poznamenal herec ve své autobiografii BELMONDO: MÝCH TISÍC ŽIVOTŮ, jež loni vyšla i česky. S režisérem, který ho proslavil, v šedesátých letech natočil také filmy ŽENA JE ŽENA (1961) a BLÁZNIVÝ PETŘÍČEK (1965). Druhý z nich – anarchistická koláž o mileneckém páru, jenž utíká před všedností – je považován za další průkopnické dílo francouzské avantgardy.

 

belmondo3jpg.jpg
Sochař Paul Belmondo, otec Jeana-Paula, 1934

 

 

Zatvrzelý výtržník
Narodil se 9. dubna 1933, jeho otec Paul Belmondo byl sochař. V úvodu jiné autobiografické knihy BELMONDO O BELMONDOVI (jež rovněž loni vyšla česky a obsahuje množství unikátních fotografií) vylíčil svůj zážitek, kdy jako kluk vstoupil do otcova ateliéru a spatřil nahou modelku. „Připadá mi to normální, ve zdech otcova ,azylu‘ jsem je jinak neviděl,“ konstatoval Jean-Paul. Podle jeho radostných glos prožil šťastné dětství, odjakživa měl ale problémy se školní kázní. „Byl jsem zatvrzelý výtržník,“ přiznal ve své knižní zpovědi. „Vzpomínám si na zápas Marcela Cerdana proti Tonymu Zaleovi
z 21. září 1948. Nalepil jsem své dětské uši na rádio. Cerdan zvítězil k. o. Bylo rozhodnuto, také já budu boxerem,“ zdůvodnil svou tehdejší vášeň, v níž dosáhl obstojných úspěchů a chtěl ji dokonce provozovat profesionálně.

 

belmondo4jpg.jpg
V Zimbabwe při natáčení snímku CESTA ZHÝČKANÉHO DÍTĚTE, 1988

 


Jeho touhu po herecké profesi málem zhatila soukromá zkouška, kterou mu domluvil otec se svým váženým známým, bývalým členem ansámblu Comédie-Française. „Snažně mne prosil, abych si vybral jiné povolání než divadlo, například polární výpravy nebo práci v soukromé oblasti. Dodal, že jsem mezi špatnými ten nejhorší, naprostá nula. Nejhorší na tom bylo, že ten muž byl pověstný svou dobrotivostí, shovívavostí a laskavostí. Navíc mi byl jako přítel mého otce nakloněn,“ zrekapituloval své tehdejší zklamání. Skeptického barda však naštěstí neposlechl a začal tvrdě biflovat texty klasiků. Díky své interpretaci Cida byl přijat do hereckých kursů Raymonda Girarda. V roce 1952 – po dvou neúspěšných pokusech u přijímacích zkoušek – začal studovat pařížskou konzervatoř.
Snaživý elév s přezdívkou Bébel se mezitím nechal naverbovat do armády, z níž však brzy vyvázl díky lékařskému dobrozdání po komplikovaném zranění nosu. Přišel k němu poté, co usnul ve strážní budce a schytal za to ránu puškou od surového oficíra. Cenné zkušenosti pro své budoucí působení v divadle získal v kočovných souborech. „Hrajeme ve chlévech, v bistrech, v hangárech. A dokonce i v garážích, kde se stává, že uprostřed představení si přijde majitel pro auto,“ upřesnil ve své autobiografii. První nabídka na práci před kamerou přišla v létě roku 1956: film PŘÁTELÉ NA NEDĚLI vyprávěl o partě mladých dělníků a Belmondo v něm účinkoval s pozdějšími hereckými esy Bernardem Fressonem a Michelem Piccolim.
Po triumfu experimentu U KONCE S DECHEM natočil několik vážných filmů, dnes zůstávajících trochu ve stínu jeho populárních kriminálek a komedií. Ve válečném dramatu HORALKA (1960) – inspirovaném stejnojmenným románem Alberta Moravii – si po boku Sofie Lorenové zahrál zdrženlivého intelektuála. V jiném dobovém příběhu STATEK (1961) se jako idealistický mladík zamiloval do prodejné krásky, kterou ztělesnila Claudia Cardinalová. V titulní úloze dramatu KNĚZ LÉON MORIN (1961) jako zádumčivý a vstřícný zpovědník vystupoval v sutaně. Ani při tomto natáčení si však neodpustil své recese: v kněžském hábitu se po ulicích proháněl ve svém sporťáku, čímž konsternoval kolemjdoucí a popuzoval upjatého režiséra.
V relativně mladém věku se stal otcem. Ještě jako student konzervatoře se sblížil s tanečnicí Renée Constantovou, kterou poeticky překřtil na Élodii. Přitažlivá brunetka, s níž se oženil až po šesti letech jejich známosti, mu porodila tři potomky: dcery Patricii (nar. 1954) a Florence (nar. 1959) a syna Paula (nar. 1963). „Manželství s Élodií mi dalo smysl pro zodpovědnost. Otcovská role byla těžká, byl jsem k dcerám asi příliš laskavý. Vyrostly svobodně, v rozumných hranicích. Mí rodiče mě vychovávali stejně,“ řekl Belmondo o své rodině, jíž dopřával luxusní dovolené i nejrůznější sportovní povyražení.

 

belmondo5jpg.jpg
Se sestrou Muriel, matkou Madeleine a dcerou Patricií na křtinách Florence, 1961

 

 

O čtyřicet pater níž
Ve své typické poloze nezkrotného raubíře se představil v dobové podívané CARTOUCHE (1962). Příběh z 18. století, plný šermířských soubojů i vášnivé lásky, natočil Philippe De Broca, který pak s Belmondem realizoval několik evergreenů dobrodružného žánru. Tuto volnou sérii odstartoval MUŽ Z RIA (1963), kde Bébel jako kurážný vojín přijede do Paříže za svou snoubenkou a stane se zkoprnělým svědkem jejího únosu. Během honby za exotickými padouchy se octne až v Brazílii, kde se zaplete do komplotu kolem rituálních sošek, jež jsou klíčem k nedozírnému bohatství. Autoři využili vděčné scenérie amazonské divočiny, koloritu Rio de Janeira i hypermoderní architektury nové metropole Brasília.
Belmondo se blýskl efektními kaskadérskými kousky, jeden z nich – prováděný na laně mezi dvěma výškovými budovami – však málem skončil tragicky. Z bryndy mu pomohl jeho přítel, kaskadér Gil Delamare, který o pár let později zahynul jako dublér Jeana Maraise při nezvládnutém manévru s autem. „Když jsem visel ve vzduchu a jedno lano se proneslo, mé síly se vyčerpávaly a o čtyřicet pater níž bych se býval rozplácl o beton. Právě on mě ale trpělivě naváděl, a tak mě zachránil,“ zavzpomínal na jeden z nejkritičtějších okamžiků svého života.
V dalším úsměvném dobrodružství MUŽ Z HONGKONGU (1965) si zahrál rozmazleného boháče, který z nudy vymýšlí všelijaké nesmysly. Nechá se pojistit na dva milio­ny a objedná si zabijáky, kteří jej mají zlikvidovat. Právě v té době však potká pikantní striptérku… „Byla to láska na první pohled,“ komentoval své seznámení s Ursulou Andressovou, jež hrála jeho smyslnou „spasitelku“. „Byli jsme téměř nerozluční a má nová přítelkyně mě provázela všude, kde jsem točil. Prožil jsem s ní sedm krásných let,“ dodal o švýcarské sexbombě, která se proslavila v první bondovce DR. NO (1962).
Právě v té době se započala jeho nekompromisní válka s bulvárem. Rozpoutal ji senzacechtivý článek v plátku Paris Jour, jehož titulek zněl „Belmondo se rozvádí, ale Ursula nevyhrála“. Herec žádal právo na odpověď a hrozil novinám soudním postihem. „Jsem schopen snášet veškerou kritiku a jakýkoli názor na své herectví. Je to součást mého povolání. Ale nikdy nebudu snášet vměšování do mého soukromého života. Je to mé útočiště a trvám na tom, že nesmí být znásilňováno,“ shrnul svůj postoj.
Další titul ze zmíněné volné série MUŽ Z ACAPULCA (1973) si z rostoucí obliby bondovek laskavě utahoval. Belmondo v něm ztvárnil kontrastní dvojroli. Jako ušlápnutý spisovatel brakových románů – zahleděný do půvabné sousedky (v podání Jacqueline Bissetové) – řešil trable s přehnaně starostlivou uklízečkou i s úlisným nakladatelem. Jako tajný agent Bob Saint-Claire, do něhož se převtěloval ve svých fanta­ziích, veškeré problémy zvládal s nonšalantní bravurou.

 

baner-clanek

 

Poldové a kašpárci
Belmondovou oblíbenou parketou se stali samorostlí poldové, nelámající si hlavu s předpisy a úspěšně lovící padouchy díky své výjimečné odvaze a výtečné fyzické kondici.
Takový byl jeho samotářský komisař, jenž v thrilleru STRACH NAD MĚSTEM (1974) pátral po psychopatickém zabijákovi­ ne­řestných žen. Také v tomto příběhu Belmondo uplatnil svou zálibu v osobním natáčení nebezpečných scén: v závěru pronikl do apartmá ohrožené pornoherečky z lana zavěšeného pod helikoptérou.
Jiného individualistického poldu ztělesnil v krimi LOVEC HLAV (1976), kde byl jeho protivníkem cynický bankovní lupič zvaný Jestřáb. V dramatu TĚLO MÉHO NEPŘÍTELE (1976), označovaném za moderní variaci HRABĚTE MONTE CHRISTA, byl jeho hrdina nespravedlivě odsouzen za vraždu. Nesmíří se s bezprávím a po sedmi letech ve vězení vypátrá, kdo zničil jeho otce i jeho samotného. A vůči prominentům z provinčního města rozehraje rafinovanou odplatu. V gangsterce POLICAJT NEBO ROŠŤÁK (1978) jako divizní komisař Borowitz odcestuje do Nice. Jeho cílem je likvidace gangsterů i jejich zkorumpovaných kumpánů od policie. Během své tajné mise nešetří sarkasmem a rozpoutá soukromou válku, v níž se ničemové vybíjejí sami mezi sebou.
V thrilleru PROFESIONÁL (1981) zosobnil agenta tajné služby, který se stane nepohodlný svým šéfům a je odklizen do trestaneckého tábora. Po svém útěku z lágru začne s hlavouny ve státních službách nekompromisně účtovat. Dokončí i původní atentátnickou misi, za věrnost vlastním zásadám však zaplatí životem. Deziluzivní průhled do zákulisí vrcholné politiky neuzavírá happy end… Intriky zločinců suverénně zvládl i jako umanutý marseillský policista z filmu DOBRODRUH (1983). V jiné krimi SAMOTÁŘ (1987) je na začátku vyprávění zastřelen hrdinův parťák. Příležitost k pomstě se stárnoucímu ochránci zákona naskytne po dvou letech, kdy se vrah jeho kolegy vrátí do Paříže.
V nejplodnějších letech své kariéry točil i akční komedie. Snímek NENAPRAVITELNÝ (1975) vypráví o šarmantním šejdíři, jenž se během svých eskapád po návratu z kriminálu zamiluje do sličné kurátorky. Podobná je jeho postava sympatického zlodějíčka z krimikomedie KAŠPÁREK (1980), který se bezděčně zaplete do souboje mafiánů, teroristů a tajných služeb. V zábavném retru ESO ES (1982) si zahrál bývalého pilota, který jako trenér boxerského týmu odcestuje na berlínskou olympiádu. V hitlerovském Německu se spolu s bývalým rivalem pustí do záchrany ohroženého židovského kluka… Jako troufalý lupič převlečený za cirkusového klauna si zařádil v groteskní gangsterce BEZVA FINTA (1985), když se svým kumpánem přepadne montrealskou banku. Ve zdánlivě bezvýchodné situaci totálně znemožní stáda horlivých policistů, jež budovu obklíčí a způsobí absurdní mediál­ní humbuk.
Jiná bláznivá fraška ZVÍŘE (1977) těží z vděčného motivu dvojníků s protichůdnými povahami. Kurážný kaskadér dubluje rozmazleného herce a bojuje o ztracenou přízeň své vyvolené. „Rád střídám styly a čas od času mi dělá dobře trochu pohybu,“ přiznal protagonista, který v jedné z nejatraktivnějších scén osobně skákal z helikoptéry na dvojplošník. „Můj kaskadér je odvážný, ale smolař. Svede ty nejnebezpečnější akrobatické kousky, ale vždycky je zakončí strašnou katastrofou. A zrovna tak špatně si vede v soukromém životě: má problémy se svou krásnou partnerkou, kterou už omrzel. Kdežto mé druhé ,já‘ je superdomýšlivá hvězda a přitom velký zbabělec. Zároveň je to ovšem bájný hrdina a miláček dam. Ten film mi zkrátka nabídl ideální dvojroli,“ dodal Belmondo o snímku, jehož ženskou hvězdou byla Raquel Welchová.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 02. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 03/18 - výběr z článků

Idealista Marek Hilšer

Idealista Marek Hilšer

Do prezidentské kampaně šel prakticky bez peněz. Přesto se mu podařilo dostat na svou stranu téměř půl milionu voličů. To ho přimělo k rozhodnutí ucházet se poté alespoň o post senátora.

Milan Uhde

Milan Uhde

Známý dramatik Milan Uhde (*1936), jenž musel v době normalizace publikovat pod cizími jmény, např. BALADU PRO BANDITU, se po revoluci v roce 1989 velice politicky angažoval. Stal se předsedou parlamentu a potom ministrem kultury. Nyní již spíše odpočívá, ale stále velice aktivně. Zatím poslední knihou, která mu vyšla, jsou vlastní paměti s titulem ROZPOMÍNKY. CO NA SEBE VÍM (2013). Moc se nešetřil.

Jenovéfa Boková

Jenovéfa Boková

Jenovéfa přiběhla na naši schůzku s malým zpožděním a prosvištěla kolem mne se sluchátky v uších tak rychle, že jsem ji musela dohnat a zastavit. Objednala si čokoládu – proti únavě jí to prý poradila lektorka jógy. Když jsem podotkla, že je taky dobrá na zlepšení nálady, zasmála se, pohodila vlasy a řekla: „To fakt nepotřebuju.“ Začátkem dubna jde do kin její zatím poslední film DO VĚTRU, který natočila s debutující režisérkou Sofií Šustkovou na řeckých ostrovech Sporady.

Dan Prokop

Dan Prokop

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, pobouřila mě neuvěřitelná zpráva včerejšího dne. Prezident prohlašuje, že mu agenti StB nevadí. Všechno zlo prý dělali důstojníci StB. Tato Zemanova hláška je vrcholem cynismu nemocného člověka. Kdyby důstojníci StB v komunistickém režimu neměli své agenty – pomahače, určitě by tolik lidí ne­emigrovalo, určitě by tolik lidí nesedělo za své názory v kriminále, jistě by spousta lidí mohla vykonávat svoji profesi, jistě by se děti nekomunistů dostávaly na školy atd., atd. Jestliže se dle prezidenta na agenty StB začne pohlížet jako na normál, není to návrat k normalizaci? Uff.

Video k březnové Xantypě

Video k březnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Osobnosti - výběr z článků

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Janek Ledecký

Janek Ledecký

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Bára Poláková

Bára Poláková

Skláním se před každým, kdo něco umí. Tím spíš, pokud se mu daří ve více oborech. Barbora Poláková je například úspěšná herečka i zpěvačka. Za hlavní ženskou roli ve filmu KVARTETO byla nominována na Českého lva a videoklip singlu PO VÁLCE z jejího posledního alba ZE.MĚ má na YouTube už přes dva a půl milionu zhlédnutí! Ale povídali jsme si i o jejích dcerách a partnerovi, herci Pavlu Liškovi.

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/18

XANTYPA XANTYPA 03/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne