Dan Prokop

Politika je víc než „pěna dní“

Je po volbách, ale emoce na sociálních sítích neopadávají. Je společnost opravdu tak rozdělená? Kdo za to může? Vesnice? Senioři? Sociolog Dan Prokop vnáší do debaty poněkud jiný pohled. „Nalháváme si, že v Česku neexistuje chudoba, přitom právě ona ohrožuje důvěru v demokracii. Sociální problémy, nerovnost šancí a omezená schopnost orientovat se v globálním světě se koncentrují do jedné části společnosti a vytvářejí tak ideální podhoubí pro populisty!“

 

text Magdalena Šebestová, foto median

 

prokop2jpg.jpg

 

Pracujete v sociologické společnosti a va­ší specializací je metodika výzkumu veřejného mínění. Jak takový výzkum probíhá?
Výzkumy jsou založeny na oslovení vzorku populace – buď náhodně telefonicky nebo přes síť tazatelů či na on-line panelu. Nejdůležitějším parametrem vzorku není jeho velikost, ale složení. Musí totiž odpovídat populaci, což znamená, že v něm musí být zastoupeny všechny důležité skupiny – vzdělanostní a věkové, důchodci či studenti, lidé z různých krajů apod.
Jaké výzkumy si objednávají média?
Nejkvalitnější a nejpřesnější volební výzkumy u nás metodicky zadává Česká televize. V posledních letech jsou to většinou bleskové výzkumy o různých kauzách. Já osobně mám pro takové věci název „pěna dní“. Neříkám, že podobná reflexe politiky není důležitá. Myslím ale, že chybí výzkumy zabývající se jevy v širším záběru, které by nastolovaly relevantní témata.
Máme po volbách, emoce prostoupily naše domácnosti. Co říkají vaše statistiky?
Hlavně to, že naše společnost není zdaleka tak rozdělená, jak se může zdát a jak se to v médiích podává, i když počet vyhraněných stoupenců té či oné strany je relativně vyrovnaný. Ale tvrdá jádra, která souhlasí se Zemanem ve všem, nebo v ničem, tvoří pouhých deset procent populace!
Jaká je vyhraněnost voličů obou stran?
Zhruba polovina veřejnosti je s výsledkem voleb buď velmi spokojena, nebo velmi nespokojena, zbytek tak vyhraněné názory nemá. A vězte, že dvacet osm procent voličů Miloše Zemana si přeje, aby Drahoš pokračoval v politice.
Kdo těží z takto rozdělené společnosti?
Bohužel jsou to hlavně politici, kteří se nezaměřují na řešení konkrétních problémů, ale na negativní mobilizaci. Prezident Zeman v tom exceluje. Démonizuje protivníka nálepkou „vítač imigrantů“ a na řešení problémů migrace se skoro nedostane. Umí nastolovat témata jako kouření, držení zbraní, církevní restituce, která jsou symbolem odboje proti elitám a intelektuálům, protože běžným lidem něco diktují.
Jak tedy probíhalo druhé kolo voleb?
Zemanovo vítězství nebylo předem rozhodnuto. Zkoumali jsme vývoj situace na panelu 1150 lidí v pondělí, ve středu a ve volební dny. Ještě v pondělí Drahoš vedl, ale ve volební dny už prohrával 52 ku 48 procentům, což kopírovalo konečný výsledek.
Co rozhodlo?
Mobilizace nerozhodnutých voličů mezi pondělím a středou, které, mimo jiné, silně ovlivnila debata na Primě. Z hlediska moderace byla ale výrazně lépe hodnocena debata v ČT. Byla vyrovnaná a také měla vliv na rozhodování, ale tvrdá jádra pouze utvrdila v jejich volbě.
Chcete říct, že výsledek voleb rozhodla nekvalitní, neobjektivní a nedůstojná prezidentská debata?
Zeman zvolil optimální taktiku – byl agresivní a zaměřil se na mobilizaci nevoličů a vyvolání emocí pomocí okrajových témat. Debatu totiž sledovali spíš jeho pasivnější potenciální voliči, kteří se o věcnou politiku příliš nezajímají.

 

baner-clanek


Jak hodnotíte dramaturgii debaty?
Komerční televize asi musí nabídnout zábavnější formát. Problém ale vidím v tom, že výběr okrajových témat uváděly vstupy reportážního typu, které zdůrazňovaly pouze úhel pohledu svědčící Zemanovi.
Uveďte prosím příklad…
Bylo řečeno, že zákazem kouření se snížila výtoč piva, aniž byl uveden protiargument – totiž, že v Anglii už nyní ukazují výzkumy, že výskyt některých chorob způsobených kouřením klesl až o dvacet procent. Nebo že podle nezávislých analýz stát na léčení následků kouření a na výpadcích z trhu práce tratí miliardy ročně. Totéž platilo u všech dalších témat.
Debata tedy mířila proti establishmentu, čímž zjevně nahrávala jedné straně.
Tento protielitářský a protiexpertní apel myslím dostal Drahoše do defenzivy. Navíc nebyl připraven na agresivní a nepřátelské publikum. Jeho tým ale měl tuto Zemanovu taktiku předvídat. Zeman se navíc dopustil řady argumentačních chyb, kterých Drahoš nevyužil. U držení zbraní tvrdil, že ozbrojený člověk by zastavil útočníky v Bataclanu. Zkušenosti z USA ale jasně ukazují, že i když jsou občané více ozbrojeni, tyto útočníky takřka nikdy nezastaví.
Jakou váhu mají ve volbách hodnoty jako slušnost, serióznost, věcnost témat?
Největší volební motivace Drahošových příznivců byla vrátit úřadu prezidenta slušnost a důstojnost. Ukázalo se ale, že to samo o sobě nestačí. Musí být ještě něco navíc, co lidi zmobilizuje. Drahošovi chyběla témata i účinná negativní kampaň.
Má nefér způsob výhry vliv na život společnosti?
Myslím, že víc záleží na tom, jak se vítěz chová po volbách, než jak vyhrál. Obama, který má pověst férového politika, vedl v roce 2012 místy možná ještě horší kampaň proti Romneymu, než byly Zemanovy billboardy. Když ale zvítězil, vrátil se k seriózní politice.
Zatímco u nás…
U nás před pěti lety použil Zeman k vítězství negativní polarizaci – tehdy velký odpor vůči Nečasově vládě a sudetským Němcům. I během celého svého prezidentství hledal polarizující témata a vymezoval se proti vládě, médiím apod.
Není to tím, že vedl celých pět let volební kampaň?
Pokud to tak bylo, mohl by se teď zaměřit na relevantní témata a snažit se být prezidentem všech, stejně jako jeho oblíbený sociálnědemokratický prezident Heinz Fischer, který míval podporu drtivé části Rakušanů. Zatím to ale spíš vypadá, že umí být pouze konfliktním politikem.
Co říkají vaše výzkumy o důvodech, které vedou lidi k volbě Zemana?
Podle našich dat ho volí jako reprezentanta své sociální a kulturní skupiny proti od­osobněné politice, institucím a intelektuálům, proti dominujícím městským liberálním hodnotám a globalizaci. Zeman také působí autenticky. Pro mobilizaci voličů je důležité, aby vám věřili, že si něco myslíte, i když s vámi nemusí stoprocentně souhlasit. Je to emocionální a kulturní volba, nikoliv ekonomicky racionální.

 

prokopjpg.jpg


Ale Zeman nikdy nebyl ochráncem chudých…
Jsou to plody jeho mnohaletého objíždění krajů. To, co někdo vnímá jako aroganci, sprostotu a bagatelizaci, vnímá část jeho voličů jako upřímnost a sílu.
Zdá se, že populismus je fenoménem dnešní doby…
U nás se populismus vnímá poněkud roz­bředle. Moderní populista je ten, kdo využívá témata k vykopání propasti mezi lidem, elitami a institucemi. Ví, že když lid postaví proti elitám a institucím, dokáže ho sjednotit a mobilizovat. Pokud se populista dostane k moci a sám se stane institucí, okamžitě se obrací proti dalším institucím – médiím, intelektuálům, EU. Potřebuje nepřítele, kterým nadále lid sjednocuje, i když jeho politická agenda zájmům „dobrého lidu“ většinou neodpovídá.
Je v nás xenofobie opravdu tak zakořeněna? Váš výzkum o uprchlících z roku 2015 o tom nesvědčí…
Tehdy jsme se ptali, jestli by respondenti přijali část uprchlíků, pokud by byli řádně identifikovaní, pokud by to bylo dočasné řešení, jejich azyl by byl podmíněn tím, že nespáchají žádný trestný čin a podobně. Pouze dvacet procent dotázaných bylo tehdy proti ve všech bodech – to jsou ti zapřísáhlí xenofobové, kteří se ale vyskytují skoro v každém národě.
Proč je to dnes o tolik horší?
Částečně je to dáno strachem, ale hlavním důvodem je vliv společenského diskursu. Navíc, slovo uprchlík má, myslím, dnes zcela jiný význam než před pěti lety. Zvykli jsme si dehumanizovat jak metaforami o švábech, otrávených bonbonech, tak výběrem vizuálních materiálů v médiích. To nám umožňuje zastávat méně solidární stanoviska, aniž bychom cítili morální dilema. Není to ale věc v národě hodnotově zakořeněná! Je to výsledek toho, jak se o problémech migrace či válečných uprchlíků v posledních letech ve společnosti mluvilo.
Je pozoruhodné, do jaké míry politici typu Miloše Zemana určují společenské klima. Vezměte třeba kauzu Kajínek…
Loňská většinová podpora milosti pro Kajínka pro mě byla jedním z nejpřekvapivějších výzkumných zjištění. Češi jsou v otázce trestů spíš autoritářští. Testovali jsme tzv. Goldstonovo dilema, kde se dává na výběr popravit čtyři vrahy a s nimi i jednoho nevinného, nebo raději všechny propustit. Skončilo to asi dvě ku jedné ve prospěch popravy. Proto mě překvapilo pozitivní přijetí milosti pro odsouzeného vraha Kajínka.
Vraťme se ještě k volbám. Proč se voliči ostatních neúspěšných liberálních kan­didátů nepřidali k Drahošovi?
Je to důkazem toho, že společnost není tak úplně polarizovaná. Dvacet procent těch, kteří v prvním kole volili Hilšera, Horáčka a Fischera, v druhém kole nehlasovalo, což je běžná praxe. Hilšer měl dva týdny před volbami dvě a půl procenta a nakonec dostal skoro devět, protože se na něj nabalili mladí voliči Pirátů z vesnic, kteří ale zdaleka nejsou tak liberální, jak bychom si mysleli. Od voličů těchto tří podporovatelů získal Drahoš asi tak pětašedesát procent a Zeman patnáct, což by Drahošovi bylo stačilo, pokud by Zeman nezmobilizoval další nevoliče z prvního kola.
Byly na obou stranách podobné emoce?
Miloš Zeman je volen hlavně jako reprezentant skupiny, která má pocit, že jejich hlas není slyšet. Právě tady dělali někteří zarytí Zemanovi odpůrci chybu. Za­útočíte-li totiž na Zemana emotivně, jeho zastánci to vnímají jako útok na ně samotné. Pálením a splachováním lístků se Zemanem jako by jim říkali: „Nezáleží nám na vás.“ Možná právě to stálo Drahoše těch potřebných sto padesát tisíc hlasů. Drahošovi voliči naproti tomu nevolili reprezentaci své sociální skupiny, ale chtěli volbou vrátit úřadu prezidenta vážnost a slušnost. Negativní kampaň proti jejich kandidátovi jim tak nevadila, naopak částečně posloužila k další mobilizaci nevoličů.
Kudy tedy vede hranice mezi oběma tábory?
Rozhodně proti sobě nestojí města a vesnice. Větší roli hraje věk, vzdělání a typ regionu. Největší podporu má Zeman u věkové skupiny 55–69 let, což je generace, která prožila velkou část produktivního života za komunismu. Často je zklamaná z polistopadového vývoje a je nejskeptičtější k hodnotám a idealismu v politice. Po sedmdesátém roce věku už jeho podpora klesá možná i proto, že tito senioři mají jiný historický kontext (první republika, válka, padesátá léta) a po listopadu ´89 už byli většinou v důchodu, takže tolik neřešili některé porevoluční problémy.
Jak je to se „zemanovskými“ regiony?
Jsou to regiony s největší nezaměstnaností a ty, které se orientují na tradiční obory průmyslu, stavebnictví a výroby. Mimochodem, nejinak tomu bylo u Trumpa. Profese tam stagnují a reálná mzda se od listopadu často výrazně nezměnila. Celé tyto regiony prožívají stagnaci, odcházejí odsud vzdělanější lidé a zbytek velkou naději na zlepšení nechová. Lidé mají větší strach z pohybů a rizik moderní společnosti, nevěří pozitivním příběhům velkoměsta a začleňování na Západ. Mají také větší sklon k autoritářství a více akcentují nastolení starých pořádků.
Zeman podle vás dostal více hlasů i v obcích postižených exekucemi…
I odtud čerpal voliče. Paradoxem ale je, že tvrdý exekuční řád vznikl právě za vlády Miloše Zemana. Kdo z postižených ale dnes ví, že Zemanův kancléř Mynář podnikal v oblasti vymáhání dluhů? Že exekutoři zaplatili v roce 2013 část kampaně proti Schwarzenbergovi? Že Zeman má podíl viny na exekučním byznysu, který navyšováním bagatelních dluhů a dalšími pochybnými praktikami poslal řadu lidí do dluhové pasti
Jak vypadá situace s exekucemi dnes?
Ministr Pelikán tuto situaci trochu zlepšil. Omezila se výše advokátních tarifů a ČNB navíc konečně zavedla regulaci poskytovatelů půjček, takže se trh asi pomalu pročišťuje. Ale důsledky jsou obrovské – okolo šesti set tisíc lidí je v mnohanásobných exekucích, ze kterých se nejspíš nedostane.
To jistě souvisí i s finanční gramotností. Jak si stojíme v ČR?
Máme mírně podprůměrnou finanční gramotnost dospělých a nadprůměrnou u studentů. Ale je jednoduché vyjadřovat se k finační gramotnosti od stolu. Výzkum Harvardu taky ukázal zajímavou věc: pod ekonomickým tlakem klesá naše IQ o třináct stupňů, čímž klesá i naše schopnost racionálního vyhodnocování situace. Je pravděpodobné, že se finanční gramotnost bude zlepšovat, ale systémy skrytých sankcí a snaha dovést malé dluhy do exekuce, aby došlo k navýšení dlužných částek, žádná finanční gramotnost neporazí.

 

prokop3jpg.jpg
Panelový výzkum agentury Median

 


Kdo u nás vlastně hájí zájmy chudých?
Politická levice je slabá. Odbory v posledních letech docela slavily úspěchy s navyšováním mezd, ale hybatelem v oblasti sociální práce jsou jednoznačně neziskové organizace, které do značné míry suplují práci státu. Například Člověk v tísni zajišťuje ve vyloučených oblastech již řadu let dluhové poradenství a předškolní vzdělávání. Například Platforma pro so­ciální bydlení úspěšně testuje systém sociálních bytů v Brně. Doufám, že něco z těchto velmi potřebných aktivit na sebe vezme v blízké budoucnosti stát. Musím ale říct, že často potkávám nadšené a osvícené lidi i na ministerstvech a v institucích jako je školní inspekce.
Je možné ozdravit společnost bez začlenění znevýhodněných do vzdělávacího systému?
V roce 2011 jsme dělali pro OSN rozsáhlý výzkum v oblastech ohrožených so­ciálním vyloučením. Ukázal, že místní lidé jsou výrazně pracovně aktivnější, když mají alespoň „učňák“. A lidé, kteří absolvovali dvě a víc let předškolní docházky, jsou nejen úspěšnější ve škole, ale mezi svým patnáctým a dvaatřicátým rokem taky mnohem častěji pracují. Metodicky velmi kvalitní výzkumy z Ameriky potvrzují, že u dobrých předškolních programů se každý investovaný dolar díky redukci kriminality, zlepšení zdraví a snížení pracovní neaktivity vrátí pět- až desetkrát!
Kdybyste byl politik, co byste udělal?
Já asi politik nikdy nebudu, ale budiž… Zasadil bych se o program dostupného či sociálního bydlení a výrazně bych se zaměřil na rodiny s dětmi. Dohlédl bych na to, aby to bylo opravdu bydlení rozptýlené, což minulý zákon asi dost neřešil. Podporoval bych navýšení kapacit předškolního vzdělávání, obědy zdarma a speciální předškolní vzdělávání pro děti ze znevýhodňujících prostředí, poněvadž povinný předškolní rok toho moc nevyřeší. Na rozdíl od řady věcí v daňovém systému, které jen křiví trh (vysoká podpora hypoték) nebo vytvářejí motivace nepracovat (sleva na nepracující manželku), bych posílil bezplatné právní poradenství na radnicích.
Dosud jsme mluvili o těch nejchudších. Jak si ale stojí rodiny těsně nad hranicí chudoby?
Protože máme nadprůměrné zdanění levné práce, člověk s minimální mzdou dvanáct tisíc korun platí na odvodech a dani skoro osmnáct set korun! Je absurdní od lidí peníze vybírat a vzápětí jim je vracet v různých podporách! Snížení zdanění levné práce by zásadně pomohlo chudším regionům a výpadek těchto financí z rozpočtu by se dal řešit mírnou daňovou progresí, osekáním některých nesmyslných slev nebo větším zdaněním nemovitostí, které je u nás skoro nejnižší v zemích OECD.
Vy, zdá se, recept máte. Proč se v tom nic nedělá?
Na tuto situaci poukazuje řada institucí i vědců. Ale ČSSD upadá a na problémy těchto lidí se žádná jiná strana nezaměřuje. I proto pak dochází ke kulturní, nikoliv ekonomické racionální volbě a uspějí politici jako Miloš Zeman či Tomio Okamura.
Kdo vlastně může za chudobu chudých?
Na to existuje řada teorií: někdo říká, že chudí si za to mohou sami, protože se dost nesnaží vzdělávat se, jsou líní, mají jiný životní styl atd. Jiní tvrdí, že je na vině výhradně systém. Francouzský sociolog Bourdieu říká, že systém a naše individuální chování jsou propojeny. Ke každé společenské pozici patří určitý „habitus“ – životní styl, jazyk, hodnoty, chování a oblékání, zkrátka kulturní priority –, který zpětně pomáhá reprodukovat naši pozici. Jednoduše řečeno: chudoba a její přítomnost v deprivované části společnosti zjevně posiluje některé orientace, které ji pomáhají reprodukovat, a stává se tak příčinou i důsledkem.
Co říkají sociální pracovníci?
Ti, s nimiž mluvím, se shodují v tom, že za propad do chudoby si velmi zřídka může člověk stoprocentně sám. V Česku je velká nerovnost mezi kraji a vzdělání jednotlivce do značné míry závisí na vzdělání rodičů, takže chudoba se může generačně dědit. Jeden náš výzkum navíc prokázal, že chudí lidé častěji zažili nějakou extrémní událost – rozvod, vážnou nemoc, ztrátu zaměstnání, exekuci…
Lze se z toho vymanit?
To se dost liší v jednotlivých státech. Třeba v Americe chudoba rodičů výrazně silněji předurčuje vaši budoucnost, než je tomu například ve Skandinávii. Každopádně si myslím, že je v zájmu každé většinové společnosti pokusit se chudobu minimalizovat.
Jak byste popsal typického chudého člověka?
V Česku to většinou není extrémní chudoba ve smyslu hladu, který náš sociální systém, s výjimkou lidí bez domova, částečně redukuje. Častá je ale tzv. měkká chudoba. V Česku je totiž hodně lidí, kterým dělá problém výdaj do deseti tisíc korun. Nemohou si dovolit nic plánovat, když se jim porouchá pračka, nemají na novou, jedí jen levné jídlo, nemají ani na týdenní dovolenou mimo domov. Mají výrazně pasivnější životní styl – nechodí tolik do kina, nekupují tisk, knihy. Podobná charakteristika se týká zhruba třiceti procent populace. Chudí lidé jsou taky častěji ve stresu. Větší procento uvádí, že se na nic v životě moc netěší…
Co říkají výzkumy o jejich vztahu k demokracii?
Neuvádějí přímo, že je demokracie špatná, ale častěji říkají, že u lidí, jako jsou oni, na státním zřízení moc nezáleží. Nevolí sice přímo proti demokracii, ale politici, kteří zdůrazňují demokracii jako přirozenou hodnotu, jim znějí jaksi vyprázdněně.
Na čem ve společnosti Median v současné době pracujete?
Hodláme se ještě intenzivněji věnovat analýzám zásadních společenských témat – od chudoby přes plýtvání potravinami, sociální bydlení až po školské reformy. Věříme, že je třeba stále získávat relevantní data, na kterých bude možno stavět a diskutovat. Politika by totiž měla být mnohem víc než jen „pěna dní“…
Chcete něco vzkázat rozjitřeným čtenářům Xantypy?
To, co vnímáte jako absolutní rozkol společnosti, jsou často jen různé odstíny šedi, které se radikalizují v politických půtkách a na sociálních sítích. Negativním a extrémním politikům nejvíc vypálíme rybník, když se budeme bavit o důležitých reálných tématech a přestaneme neustále řešit politiku jako takovou. Na současném stavu politiky navíc máme svůj díl viny my všichni – politici, média,výzkumníci i společnost – a měli bychom se snažit do ní témata vrátit.

 

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 03/18 - výběr z článků

Idealista Marek Hilšer

Idealista Marek Hilšer

Do prezidentské kampaně šel prakticky bez peněz. Přesto se mu podařilo dostat na svou stranu téměř půl milionu voličů. To ho přimělo k rozhodnutí ucházet se poté alespoň o post senátora.

Jean-Paul Belmondo

Jean-Paul Belmondo

Spolu s Alainem Delonem je nejznámějším francouzským hercem uplynulého půlstoletí. Letos v dubnu mu bude sotva uvěřitelných pětaosmdesát. Patří k hvězdám, jež by podle klasických představ o mužské kráse neměly mít šanci na úspěch. Se svým rozpláclým nosem, vyzývavým úsměvem a klukovským šarmem se však JEAN-PAUL BELMONDO prosadil jako nový typ hrdiny. Stalo se tak paradoxně nikoli v zábavném, ale v „artovém“ filmu.

Milan Uhde

Milan Uhde

Známý dramatik Milan Uhde (*1936), jenž musel v době normalizace publikovat pod cizími jmény, např. BALADU PRO BANDITU, se po revoluci v roce 1989 velice politicky angažoval. Stal se předsedou parlamentu a potom ministrem kultury. Nyní již spíše odpočívá, ale stále velice aktivně. Zatím poslední knihou, která mu vyšla, jsou vlastní paměti s titulem ROZPOMÍNKY. CO NA SEBE VÍM (2013). Moc se nešetřil.

Jenovéfa Boková

Jenovéfa Boková

Jenovéfa přiběhla na naši schůzku s malým zpožděním a prosvištěla kolem mne se sluchátky v uších tak rychle, že jsem ji musela dohnat a zastavit. Objednala si čokoládu – proti únavě jí to prý poradila lektorka jógy. Když jsem podotkla, že je taky dobrá na zlepšení nálady, zasmála se, pohodila vlasy a řekla: „To fakt nepotřebuju.“ Začátkem dubna jde do kin její zatím poslední film DO VĚTRU, který natočila s debutující režisérkou Sofií Šustkovou na řeckých ostrovech Sporady.

Karen Blixenová a její skotští chrti

Karen Blixenová a její skotští chrti

Ač je to k nevíře, byl to právě Ernest Hemingway, nositel Nobelovy ceny za literaturu, vášnivý lovec a také legendární macho, kdo byl přesvědčen, že existuje jedna jediná bytost ženského pohlaví, která si Nobelovu cenu rovněž zaslouží – Karen Blixenová. A to přesto, že se tato autorka nikdy nesmířila s tradiční rolí žen. Spíše naopak: tato svérázná dcera dánského statkáře byla emancipovaná dávno předtím, než feministky začaly rovnoprávnost někdy až militantně prosazovat. Karen řídila kávovníkovou farmu v Africe, zacházela s puškou neméně suverénně než s perem, uměla vyprávět podivuhodné příběhy, pila whisky a chovala skotské chrty spřízněné s vlkodavy.

Editorial

Editorial

Milí čtenáři, pobouřila mě neuvěřitelná zpráva včerejšího dne. Prezident prohlašuje, že mu agenti StB nevadí. Všechno zlo prý dělali důstojníci StB. Tato Zemanova hláška je vrcholem cynismu nemocného člověka. Kdyby důstojníci StB v komunistickém režimu neměli své agenty – pomahače, určitě by tolik lidí ne­emigrovalo, určitě by tolik lidí nesedělo za své názory v kriminále, jistě by spousta lidí mohla vykonávat svoji profesi, jistě by se děti nekomunistů dostávaly na školy atd., atd. Jestliže se dle prezidenta na agenty StB začne pohlížet jako na normál, není to návrat k normalizaci? Uff.

Video k březnové Xantypě

Video k březnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Osobnosti - výběr z článků

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Bohumil Konečný

Bohumil Konečný

Co spojuje Jaroslava Foglara, Otakara Batličku, časopisy Mladý hlasatel a Vpřed, reklamní plakáty pro Baťu, romantiku Divokého západu, tajemná Stínadla, Octobrianu, pin-up girls a komiksy? Odpověď je jednoduchá, jedno jediné jméno: Bohumil Konečný – Bimba.

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Janek Ledecký

Janek Ledecký

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Bára Poláková

Bára Poláková

Skláním se před každým, kdo něco umí. Tím spíš, pokud se mu daří ve více oborech. Barbora Poláková je například úspěšná herečka i zpěvačka. Za hlavní ženskou roli ve filmu KVARTETO byla nominována na Českého lva a videoklip singlu PO VÁLCE z jejího posledního alba ZE.MĚ má na YouTube už přes dva a půl milionu zhlédnutí! Ale povídali jsme si i o jejích dcerách a partnerovi, herci Pavlu Liškovi.

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/18

XANTYPA XANTYPA 03/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/2018

XANTYPA XANTYPA 10/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne