Jaká je vaše osobní vzpomínka či reflexe událostí spjatých s datem 15. března 1939?

 

 anketa1jpg1.jpg

 

anketa2jpg1.jpg

 

Jiří Stránský

spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a skaut

Na ten den si vzpomínám velmi živě. Když do Prahy vjela ta Hitlerova verbež (a my netušili, že o 29 let později sem vletí daleko horším způsobem ta Brežněvova), vešel do naší třídy pan ředitel v doprovodu našeho učitele pana Vidmana, a oba měli v očích slzy. Pan ředitel řekl: „Děti, Prahu obsazuje Hitlerova armáda a já vás moc prosím, abyste po nich neházeli kameny! Dobře vím, že se i v této třídě najdou takoví, kteří by toho byli schopni…“ My to taky věděli a rozhlíželi se po nich, ale necekli jsme.
Táta byl přesvědčený, že po německém zákazu českých vysokých škol dojde i na gymnázia, takže nás dal po nějakých dvou letech (těsně předtím, než ho s ostatními sokoly odvezli do Terezína a pak do Birkenau a Osvětimi) kromě studia i na vyučení. Ze mě se tak stal truhlář a ze staršího bratra strojní zámečník. Oběma nám to pomohlo, obzvlášť mně později v kriminálech. Taky mi pomohlo, že jedna z mých babiček byla Rakušanka a my s ní nemohli mluvit jinak než německy, takže nás kantoři, kteří měli němčinu povinnou, radši nevyvolávali. Tehdy začalo utrpení mé maminky: její muž byl v koncentračním táboře v Osvětimi, zatímco její bratr bydlel v berlínské čtvrti Moabit. Naštěstí tehdy ještě netušila, že tohle je jen velmi malá část jejího utrpení. Když po válce dostali komunisti do pazour možnost pomstít se naší rodině za odpor k jakékoliv totalitě, začali mým agrárním dědečkem (jehož chtěli pověsit nejen za to, že jim viděl až do pat, ale i za jeho přátelství s TGM a spojení do Londýna s Janem Masarykem). Už v květnu 1945 navázali komunisti ve svých praktikách velmi zkušeně na nacisty. Jejich poslední obětí jsem byl já; celkem si naše rodina „odseděla“ 19 let.
Kdysi jsem se jednoho estébáka zeptal, proč si na nás vymysleli třídní boj. Neodpověděl mi, stejně jako teď neodpovídají šéfové komunistů. Proč mučili a zabíjeli tolik lidí, kteří mluvili týmž jazykem jako oni (jen o něco slušněji)? Nezměnili se! Dovolili jsme jim pokračovat v tom, co dělali vždycky…

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 02. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 03/2019 - výběr z článků

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Punťův velký návrat

Punťův velký návrat

Kreslený psík Punťa se stal za první republiky a za protektorátu skutečným fenoménem. Tehdejší děti na jeho další časopisecké příhody čekaly stejně netrpělivě jako později jejich vnoučata na příběhy Myšpulína, Fifinky, Bobíka a Pindi. Literární vědci Pavel a Lucie Kořínkovi se rozhodli vrátit ho do obecného povědomí. Jejich publikace PUNŤA, ZAPOMENUTÝ HRDINA ČESKÉHO KOMIKSU (1934–1942) je po všech stránkách natolik vydařená, že nad ní tento kdysi tolik populární pejsek musí radostně vrtět ocáskem.

Primky

Primky

Hodinky Prim, které jsme kdysi nosili skoro všichni, se v poslední době staly vyhledávaným sběratelským artiklem. Nejen pro sběratele, muzejní kurátory, ale i pro všechny, kteří si rádi čtou příběhy tradičních českých značek, sepsal historii a sestavil kompletní katalog hodinek Prim jejich velký znalec Libor Hovorka. Ve skvostném provedení – publikace obsahuje několik stovek fotografií jednotlivých typů hodinek, hodin, budíků, ale i reklamních materiálů a snímků z dějin výroby – ji vydalo nakladatelství Host.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Když se „zpumprlíkují“ sloni a paviáni

Že se zvířata umějí taky pěkně „zpumprlíkovat“, dokazují mnohá osobní svědectví i záznamy na YouTube, na nichž lze zhlédnout opojení psů, koček, slepic i koal padajících ze stromů kvůli přílišné intoxikaci z eukalyptových listů, ale i povalující se skupiny opilých slonů. V Jižní Africe existuje strom marula, domorodci oblíbený jako u nás lípa, který milují sloni, a nikdo mu neřekne jinak než sloní strom. Diskutuje se o tom, jestli jeho plody opíjejí, či nikoli.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Dva kohouti na venezuelském smetišti

Stát se dvěma prezidenty je odchylka připomínající dvouhlavé tele. Avšak zatímco vycpané tele ve vitríně předvádíme za mírný poplatek návštěvníkům zábavních parků, z existence dvou prezidentů nemá v zemi zmítané politickým chaosem profit nikdo. Poté, co tamní parlament odmítl uznat druhý mandát prezidenta Nicoláse Madura a jeho předseda Juan Guaidó sám sebe prohlásil prezidentem prozatímním, se v téhle situaci nachází i jihoamerická Venezuela.

Názory - výběr z článků

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Babiš vložil Agrofert do svěřenského fondu.

Likvidaci antimafiánské policie shledali poslanci O.K. Cesta do pekel

2017: Bude to bolet

2017: Bude to bolet

Rok začal, už jede a my se v něm vezeme, koukáme z okýnka, mnozí vyděšeni, co se letos stane, jak to dopadne. Čekají nás dvě volební kampaně, jedna před sněmovními volbami, které proběhnou na podzim, druhá před prezidentskou přímou volbou na počátku roku 2018. Ponoříme se do vařící vody a bude to bolet.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2019

XANTYPA XANTYPA 078/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne