Iggy Pop

Stále svěží sedmdesátiletý průkopník

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

 

text Jaroslav Císař, foto gettyimages a archiv

 

iggy1jpg.jpg

 

Michigan, kde se Iggy Pop narodil ve městě Muskegan 21. dubna 1947 jako James Newell Osterberg, se v souladu s americkým národnostním tavícím tyglíkem tehdy vyznačoval velice různorodou populací původem především z Francie, Německa, Irska, Polska a Itálie. Vliv na to měl zvláště Detroit a okolí, které bylo v té době centrem amerického automobilového průmyslu, nasávajícím pracovní sílu ze široka daleka. Po otci v žilách Iggyho Popa koluje směs německo-anglicko-irské krve, po matce norsko-
-dánské. Jeho otec neměl vstup do života vůbec jednoduchý, protože byl adoptovaný švédsko-americkou rodinou (odtud ono rodné příjmení v původní podobě Österberg). Nakonec působil jako učitel angličtiny a trenér baseballu.

 

baner-clanek

 

Hudební začátky
Pozdější rocková hvězda začínala počátkem 60. let (prameny se neshodují, zda to byl rok 1963 nebo 1964) v Detroitu jako bubeník v souboru The Iguanas. Skupina vydala pouze jediný singl v nákladu tisíc kopií, který pak rozprodávala během svých koncertů. Na jeho A-stranu zařadila coververzi známé skladby Bo Diddleyho MONA. Je třeba zdůraznit, že převážně dělnické obecenstvo z automobilek v Detroitu holdovalo tvrdé muzice. Kapely tehdejších rebelských rockerů mu jí dopřávaly opravdu dosytosti. Kvas detroitské hudební scény zrodil také soubory jako MC5, Ted Nugent & The Amboy Dukes či Grand Funk.
I když James Newell Osterberg u The Iguanas dlouho nevydržel, pečeť svého působení u této formace nese ve svém uměleckém jméně po celý život. Iggy odkazuje právě na ni a jako Pop se pozdější zpěvák, skladatel, občasný herec a producent pojmenoval podle jednoho místního feťáka. V roce 1965 u souboru The Prime Movers už Iggy Pop figuruje jako zpěvák. V následujícím roce se sice nakrátko přestěhoval do Chicaga, ale na podzim 1967 je už zase zpátky, aby zahájil svou cestu za hudební proslulostí a především svým průkopnictvím. Formuje soubor The Psychedelic Stooges, který zanedlouho pod pozměněnou hlavičkou Iggy & The Stooges poprvé vystoupil naživo, a to v Ann Arbor na večírku v předvečer svátku Všech svatých (31. října), známém jako Halloween. Přibližně v té době Iggy rovněž debutuje jako herec v jednom obskurním uměleckém filmu po boku herečky německého původu, která si říkala Nico a byla zároveň zpěvačkou-nezpěvačkou kultovních The Velvet Underground. I to však hraje důležitou roli v košatějícím hudebním příběhu Iggyho Popa.

 

iggy2jpg.jpg
Doma v Miami, 2005

 

 

Osudová náhoda
The Stooges, jak si kapela zkrátila své jméno, zatím koncertují jako o závod, i když především pouze v Michiganu. Během té doby hráli i jednou jako předkapela nepoměrně slavnějších Blood, Sweat & Tears. Počátkem roku 1969 souboru nahrála náhoda, která přeje připraveným a invenčním. Danny Fields, hledač talentů u firmy Elektra Records, zrovna pobýval v Detroitu, aby zde podepsal smlouvu s jinou již zmiňovanou skupinou, a to MC5. Navštívil přitom i koncert The Stooges a pak nezaváhal ani minutu. Jednoduché průrazné a tvrdé rytmické popěvky na pouhé tři akordy mu učarovaly a neodradila ho ani skutečnost, že technická úroveň muzikantů nebyla zrovna valná. Iggy Pop už tehdy na sebe strhával pozornost publika svým dynamickým chováním na pódiu. Proslulé byly zejména jeho střemhlavé skoky do „kotle“ fanoušků hned pod pódiem, tzv. stage diving. Nejednou to odnesl i krvavými šrámy. Když dovršil svou šedesátku, přislíbil, že se skákáním skoncuje, ale předsevzetí mu příliš dlouho nevydrželo…
Za dojem, který The Stooges na Fieldse udělali, si skupina odnesla nahrávací smlouvu na vydání debutového alba v hodnotě pět tisíc dolarů. Jak později v roce 1988 Danny Fields vzpomínal, získat novou skupinu pro firmu tehdy vůbec neměl v plánu, ani v popisu práce, ale nemohl si pomoci, byla to láska na první pohled. Jen pro srovnání: Kontrakt s MC5 tehdy firmu vyšel na dvacet tisíc dolarů. Oba honoráře prý tehdy převyšovaly běžné finanční nabídky, s nimiž se většina jejich kolegů z branže mohla setkat. Hudební publicista Ben Edmonds zjevení skupiny ve srovnání s jejich souputníky popisoval téměř poeticky: „MC5 byli dynamit, ohromná rock’n’rollová mašina, kdežto s The Stooges jste odplouvali k útesu moderního hudebního stylu do míst, kde jste nikdy předtím nebyli.“

 

iggy3jpg.jpg
Iggy s Davidem Bowiem, 1970

 

 

The Stooges a jejich debut
Nebylo tedy náhodné, že se produkce debutového alba skupiny neujal nikdo menší než John Cale, další člen The Velvet Underground. Ten by se věru nezabýval souborem, který by v jeho očích umělecky nepřečníval. Nahrávání desky trvalo pouhé čtyři srpnové dny roku 1969. Na pultech obchodů s gramofonovými deskami se objevila za necelý měsíc v září. Vyšla u Elektra Records, kde své nahrávky vydávali i Iggy Popem uznávaní The Doors v čele s jejich frontmanem Jimem Morrisonem. V americkém žebříčku se první velká deska The Stooges se stejnojmenným názvem dostala na 106. místo.
Půda pro následný vzestup skupiny byla jaksepatří nakypřena. Netrvalo ani rok a The Stooges uvedli na trh další album FUN HOUSE, tentokrát ovšem bez účasti Johna Calea. Jenže následující roky jsou svědectvím o poněkud zmatené existenci téhle formace, na níž se bezesporu podepsaly drogy. A Iggy v tomto směru rozhodně nehrál druhé housle. Skupina trpěla personálními změnami i nucenými přestávkami kvůli detoxikačním odvykacím kúrám svého sólového zpěváka. Několikrát se rozpadla, Iggy ji zase obnovil. Do roku 1973 stačila připravit celkem tři studiová alba; se značnou přestávkou přidala v novém tisíciletí další dvě – v roce 2007 a 2013.

 

iggy4jpg.jpg
Iggy & The Stooges, 1969

 

 

Iggy jako sólista
Situace se vyhrotila natolik, že se sám Iggy Pop nechává v květnu 1975 hospitalizovat v Los Angeles na psychiatrické klinice, specializované na léčbu narkomanů. Pokud byste se domnívali, že do tohoto prostředí nedokáže proniknout múza, byli byste překvapeni. Opět zasáhla náhoda. Iggy Pop se totiž na klinice seznámil s Davidem Bo­wiem. Je to popsáno odlišně: podle jedné verze zde Bowie také prodělával odvykací léčbu, podle té druhé zde byl pouhým návštěvníkem. Jisté je, že v tomto prostředí došlo k uměleckému sblížení výjimečných tvůrčích osobností. Bowie pozval Popa k účasti na svém turné k novému albu STATION TO STATION. Jenže mezitím je ještě stačila policie v Rochesteru ve státě New York zatknout za držení drog, také si dopřáli dovolenou ve Francii. O něco později nakrátko přesídlili i do Západního Berlína, kde cítili tolerantnější přístup k drogové kultuře. Tyto skutečnosti představovaly pro tehdejší bulvární média vydatná sousta; spekulovala, že jejich vztah přerostl čistě tvůrčí a umělecké hranice.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 3. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 04/17 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Dagmar Pecková

Dagmar Pecková

Světoznámá česká mezzosopranistka Dagmar Pecková představí v dubnu svůj nový komponovaný pořad. Premiéra kabaretu WANTED – zasvěceného tvorbě Kurta Weilla – proběhne 12. dubna ve velkém sále pražské Lucerny. Podobu připravované revue, jejíž režii a výpravu vytváří známé autorské duo CABANI, naznačila už tisková konference ze začátku března. Pódium Lucerny ozdobil barový pult, balkony se proměnily v dobový šantán s pestře oděnými tanečníky a tanečnicemi. O této velkorysé show, pořádané během sedmnácti dubnových večerů v produkci Sagl Production, jsme si povídali s její inspirátorkou a protagonistkou.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne