Magdaléna Borová

Málokdy jdeme zlatou střední cestou

Herečka Magdaléna Borová není příliš známá z médií, divadelní fanoušci o ní ovšem dobře vědí, protože technicky skvěle vybavená, všestranná interpretka patří už řadu let k oporám činohry Národního divadla. Fandím jí už poměrně dlouho, za roli Elisabeth v inscenaci PÝCHA A PŘEDSUDEK jsem ji v zatím poslední anketě kritiků nominoval na výkon roku. Setkání s ní nad zázvorovým čajem bylo velmi příjemné.

 

text Jan Kerbr, foto archiv ND

 

borova1jpg.jpg
Z inscenace JAKO BŘITVA

 

 

Pocházíte z divadelnické rodiny (rodiče herci Hanuš Bor a Milena Šajdková) a další divadelnickou rodinu se svým mužem, hercem Divadla Na zábradlí Miloslavem Königem také vytváříte. Myslíte, že i vaše děti budou k Thálii inklinovat?

Žofce je sedm a Cyrilovi pět, ano, vyjadřují se expresivně, ale myslím, že to všechny děti…

Některé jsou přece jenom uzavřenější…

Tak to ty naše ne. Ale vůbec nepředpokládám, že by to bylo nějak geneticky podmíněné, my s Mílou nejsme vůbec typičtí extroverti.

Dětství jste prožila v Liberci, takže první kontakt s divadlem – i přes rodiče – musel být s tím tamějším. Vybavujete si nějaký silný divadelní zážitek z dětství?

Máma i táta tam hráli, takže já byla v divadle velice často. Mám silný zážitek z revoluce, to mi bylo devět, hrálo se OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE podle Bohumila Hrabala, diváci byli součástí jeviště, účinkující běh inscenace zastavili a začali hovořit o tom, co se stalo v Praze, jak se k tomu staví herci, úplně jsem tomu nerozuměla, ale cítila jsem, že se něco děje. A z dětských inscenací si pamatuji KUBULU A KUBU KUBIKULU, herci si vybírali ke spoluúčinkování děti, ztvárňující kovářovy potomky, prosily jsme se sestrou rodiče, aby nás vzali na jeviště, oni to ovšem nemohli dělat příliš často, aby se z nás nestaly protekční děti. Mnohokrát jsem viděla také HLOUPÉHO HONZU, máma hrála princeznu a titulní roli Jaromír Meduna, který byl tehdy v Liberci v angažmá. A taky jsme chodili do Naivního divadla, kde dělají dodnes divadlo světových parametrů.

Na DAMU jste se dostala snadno a na první pokus?

Nebyla jsem na tom tak, že bych si nedovedla představit jinou profesi, ale po gymnáziu jsem si podala přihlášku a dopadlo to dobře. Byla jsem zvyklá hrát, máma učila na soukromém gymnáziu, kde jsem studovala, dramatickou výchovu, a se souborem, který na této bázi vznikl, jsme sjezdili Jiráskovy Hronovy, Šrámkovy Písky a podobně.

Jaké pedagogy jste zažila na DAMU?

Z herců Evu Salzmannovou a Borise Rösnera, byli jsme poslední ročník, který Boris dovedl k absolutoriu.

 

banner_clanek

 

Vzpomínáte na něho?

Dodnes a velice často. Nejenom já. Slyším to od spousty lidí, i neherců, od všech, kteří se s ním setkali. Jsem v Národním divadle v angažmá se spolužákem Pavlem Baťkem, nedávno jsme si říkali, že na Borise velmi často myslíme, on byl velice živoucí, i při práci na roli nebo po představení mě dost často napadne, co by na to asi řekl. Nebo jak by se chechtal, když třeba vznikne v divadle nějaká hysterická situace. A Pavel na něho, myslím, vzpomíná i jako na chlapa, který ho formoval.

Kteří spolužáci s vámi v tom posledním Rösnerově ročníku byli?

Z těch, kteří se věnují divadlu, to jsou Zuzka Kajnarová, Anča Remková, Veronika Týcová, Zuzana Onufráková, již zmiňovaný Pavel, Dan Bambas a Mirek Hrabě. Petr Rakušan a Linda Burmeisterová, myslím, nejsou momentálně herecky aktivní.

Vy jste hned po absolutoriu získala angažmá v Národním divadle…

Nějak se to povedlo. Zní to banálně, dostala jsem nabídku a přijala ji.

S čím jste na naší první scéně začínala?

Už během studia jsem hrála v Brechtově DOBRÉM ČLOVĚKU ZE SEČUÁNU a dále ve hře ELDORÁDO současného německého dramatika Mariuse von Mayenburga. Pak jsem na větší role čekala, i když jsem nějaké přebírala po těhotných kolegyních. Pikantní je, že větší role začaly přicházet, až když jsem zase otěhotněla já, ale nemám si na co stěžovat.

 

borova2jpg.jpg
S Táňou Medveckou v inscenaci JAKO BŘITVA

 

 

Vzpomínám, že jste ve hře Toma Stopparda ARKÁDIE vytvořila roli mladé geniální matematičky. Pronikla jste nějak do této královské nauky nebo jste se jen naučila roli?

S matematikou nemám nic společného. Snažila jsem se téma pochopit, ale na úrovni zvládnutí role. Měla jsem tu inscenaci velice ráda, byl to můj první výrazný úkol v činohře Národního divadla.

Já jsem vám tu genialitu věřil…

No, teď se učím s dcerou ve druhé třídě matematiku jakoby znovu, to je úplně jiný postup, než jak to bylo ve škole vštěpováno nám, celé to staví na tautologickém myšlení, děti musí na všechno přijít samy. „Nechytám se“ při této metodě už ve druhé třídě!

Ještě než přejdeme k dalším vašim úkolům, jeden dotaz osobní. Životního partnera Miloslava Königa jste poznala ve škole?

Věděla jsem, že někdo takový existuje. Já pomalu končila, když on studovat začínal. Sblížili jsme se ovšem v Pekařově, což je vesnice v Sudetech. S režisérem Štěpánem Páclem a dramaturgyní Terezou Marečkovu, kteří stáli u zrodu divadelního spolku Masopust (Š. Pácl je teď v angažmá v Národním divadle, T. Marečková nadále „provozuje“ Masopust – pozn. aut.), jsme dělali pašije, které vznikly jako doprovodná akce při opravě tamní kaple. Bylo to dost romantické sblížení, hráli jsme ty pašije sami dva, navíc je to kraj, kde se Míla narodil. Bylo to jedinečné představení, všechno se dělo venku. Poutníci s knězem šli přírodou, a my jsme přecházeli po jednotlivých zastaveních s nimi a postupně celé pašije hráli. Na závěr se u kaple odehrálo Kristovo ukřižování. Vystupovali jsme jen my dva, postavy jsme odlišovali pouze barevnými šátky.

Znamená to, že váš budoucí muž hrál i Krista?

Krista ne, to byla loutka, ale o všechny ostatní mužské a ženské postavy jsme se podělili. Složili jsme si k tomu i hudbu, Tereza se Štěpánem napsali scénář. Hráli jsme tam pak ještě pár dalších představení.

 

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 3. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 04/17 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Osobnosti - výběr z článků

David Cibula

David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Ladislav Špaček

Ladislav Špaček

V době, kdy mívaly pojmy prezident republiky a mluvčí hlavy státu ještě svůj původní význam, stával Ladislav Špaček po boku Václava Havla. Na Pražském hradě působil od rozdělení republiky až po ukončení Havlova druhého mandátu ve funkci prezidenta České republiky. Pak se začal plně věnovat etiketě, která ho dnes živí. Od té doby napsal třiadvacet knih. Poslední z nich nese prostý název – ETIKETA.

Daniela Kolářová

Daniela Kolářová

Herečka Daniela Kolářová patří už padesát let ke stálicím českého divadla i filmu. Seznámili jsme se v osmdesátých letech, v roce 1989 jsme pořídili rozhovor pro tehdejší relativně svobodný časopis Scéna. Vzhledem k jejím podpisům několika protirežimních výzev (včetně slavné petice Několik vět) naše interview mohlo vyjít až po listopadu 1989. Daniela se tehdy aktivně zapojila do politiky, dva roky byla poslankyní ČNR za Občanské fórum. Po dvou letech se vrátila do divadla a pokračovala ve své pozoruhodné kariéře, v níž nikdy nesázela na pohodlné stereotypy. Letos v březnu získala na zahajovacím večeru MFF PRAHA – FEBIOFEST cenu Kristián za přínos české kinematografii. Nabitý sál Obecního domu ji ocenil potleskem vstoje. Když jsem připravoval náš současný rozhovor pro Xantypu, našel jsem naše povídání, staré bezmála třicet let. Připadlo mi natolik výstižné a nadčasové, že jsem se rozhodl použít jeho nejzajímavější pasáže.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne