Magdaléna Borová

Málokdy jdeme zlatou střední cestou

Herečka Magdaléna Borová není příliš známá z médií, divadelní fanoušci o ní ovšem dobře vědí, protože technicky skvěle vybavená, všestranná interpretka patří už řadu let k oporám činohry Národního divadla. Fandím jí už poměrně dlouho, za roli Elisabeth v inscenaci PÝCHA A PŘEDSUDEK jsem ji v zatím poslední anketě kritiků nominoval na výkon roku. Setkání s ní nad zázvorovým čajem bylo velmi příjemné.

 

text Jan Kerbr, foto archiv ND

 

borova1jpg.jpg
Z inscenace JAKO BŘITVA

 

 

Pocházíte z divadelnické rodiny (rodiče herci Hanuš Bor a Milena Šajdková) a další divadelnickou rodinu se svým mužem, hercem Divadla Na zábradlí Miloslavem Königem také vytváříte. Myslíte, že i vaše děti budou k Thálii inklinovat?

Žofce je sedm a Cyrilovi pět, ano, vyjadřují se expresivně, ale myslím, že to všechny děti…

Některé jsou přece jenom uzavřenější…

Tak to ty naše ne. Ale vůbec nepředpokládám, že by to bylo nějak geneticky podmíněné, my s Mílou nejsme vůbec typičtí extroverti.

Dětství jste prožila v Liberci, takže první kontakt s divadlem – i přes rodiče – musel být s tím tamějším. Vybavujete si nějaký silný divadelní zážitek z dětství?

Máma i táta tam hráli, takže já byla v divadle velice často. Mám silný zážitek z revoluce, to mi bylo devět, hrálo se OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE podle Bohumila Hrabala, diváci byli součástí jeviště, účinkující běh inscenace zastavili a začali hovořit o tom, co se stalo v Praze, jak se k tomu staví herci, úplně jsem tomu nerozuměla, ale cítila jsem, že se něco děje. A z dětských inscenací si pamatuji KUBULU A KUBU KUBIKULU, herci si vybírali ke spoluúčinkování děti, ztvárňující kovářovy potomky, prosily jsme se sestrou rodiče, aby nás vzali na jeviště, oni to ovšem nemohli dělat příliš často, aby se z nás nestaly protekční děti. Mnohokrát jsem viděla také HLOUPÉHO HONZU, máma hrála princeznu a titulní roli Jaromír Meduna, který byl tehdy v Liberci v angažmá. A taky jsme chodili do Naivního divadla, kde dělají dodnes divadlo světových parametrů.

Na DAMU jste se dostala snadno a na první pokus?

Nebyla jsem na tom tak, že bych si nedovedla představit jinou profesi, ale po gymnáziu jsem si podala přihlášku a dopadlo to dobře. Byla jsem zvyklá hrát, máma učila na soukromém gymnáziu, kde jsem studovala, dramatickou výchovu, a se souborem, který na této bázi vznikl, jsme sjezdili Jiráskovy Hronovy, Šrámkovy Písky a podobně.

Jaké pedagogy jste zažila na DAMU?

Z herců Evu Salzmannovou a Borise Rösnera, byli jsme poslední ročník, který Boris dovedl k absolutoriu.

 

baner-clanek

 

Vzpomínáte na něho?

Dodnes a velice často. Nejenom já. Slyším to od spousty lidí, i neherců, od všech, kteří se s ním setkali. Jsem v Národním divadle v angažmá se spolužákem Pavlem Baťkem, nedávno jsme si říkali, že na Borise velmi často myslíme, on byl velice živoucí, i při práci na roli nebo po představení mě dost často napadne, co by na to asi řekl. Nebo jak by se chechtal, když třeba vznikne v divadle nějaká hysterická situace. A Pavel na něho, myslím, vzpomíná i jako na chlapa, který ho formoval.

Kteří spolužáci s vámi v tom posledním Rösnerově ročníku byli?

Z těch, kteří se věnují divadlu, to jsou Zuzka Kajnarová, Anča Remková, Veronika Týcová, Zuzana Onufráková, již zmiňovaný Pavel, Dan Bambas a Mirek Hrabě. Petr Rakušan a Linda Burmeisterová, myslím, nejsou momentálně herecky aktivní.

Vy jste hned po absolutoriu získala angažmá v Národním divadle…

Nějak se to povedlo. Zní to banálně, dostala jsem nabídku a přijala ji.

S čím jste na naší první scéně začínala?

Už během studia jsem hrála v Brechtově DOBRÉM ČLOVĚKU ZE SEČUÁNU a dále ve hře ELDORÁDO současného německého dramatika Mariuse von Mayenburga. Pak jsem na větší role čekala, i když jsem nějaké přebírala po těhotných kolegyních. Pikantní je, že větší role začaly přicházet, až když jsem zase otěhotněla já, ale nemám si na co stěžovat.

 

borova2jpg.jpg
S Táňou Medveckou v inscenaci JAKO BŘITVA

 

 

Vzpomínám, že jste ve hře Toma Stopparda ARKÁDIE vytvořila roli mladé geniální matematičky. Pronikla jste nějak do této královské nauky nebo jste se jen naučila roli?

S matematikou nemám nic společného. Snažila jsem se téma pochopit, ale na úrovni zvládnutí role. Měla jsem tu inscenaci velice ráda, byl to můj první výrazný úkol v činohře Národního divadla.

Já jsem vám tu genialitu věřil…

No, teď se učím s dcerou ve druhé třídě matematiku jakoby znovu, to je úplně jiný postup, než jak to bylo ve škole vštěpováno nám, celé to staví na tautologickém myšlení, děti musí na všechno přijít samy. „Nechytám se“ při této metodě už ve druhé třídě!

Ještě než přejdeme k dalším vašim úkolům, jeden dotaz osobní. Životního partnera Miloslava Königa jste poznala ve škole?

Věděla jsem, že někdo takový existuje. Já pomalu končila, když on studovat začínal. Sblížili jsme se ovšem v Pekařově, což je vesnice v Sudetech. S režisérem Štěpánem Páclem a dramaturgyní Terezou Marečkovu, kteří stáli u zrodu divadelního spolku Masopust (Š. Pácl je teď v angažmá v Národním divadle, T. Marečková nadále „provozuje“ Masopust – pozn. aut.), jsme dělali pašije, které vznikly jako doprovodná akce při opravě tamní kaple. Bylo to dost romantické sblížení, hráli jsme ty pašije sami dva, navíc je to kraj, kde se Míla narodil. Bylo to jedinečné představení, všechno se dělo venku. Poutníci s knězem šli přírodou, a my jsme přecházeli po jednotlivých zastaveních s nimi a postupně celé pašije hráli. Na závěr se u kaple odehrálo Kristovo ukřižování. Vystupovali jsme jen my dva, postavy jsme odlišovali pouze barevnými šátky.

Znamená to, že váš budoucí muž hrál i Krista?

Krista ne, to byla loutka, ale o všechny ostatní mužské a ženské postavy jsme se podělili. Složili jsme si k tomu i hudbu, Tereza se Štěpánem napsali scénář. Hráli jsme tam pak ještě pár dalších představení.

 

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 3. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 04/17 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Osobnosti - výběr z článků

Rudolf Desenský

Rudolf Desenský

Jak jsem měl možnost ho letmo poznat, řekl bych, že se snaží co nejvíc porozumět přírodě, nade vše miluje zvířata, zvláště psy a víc než kdo jiný jim rozumí.

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš

Vladimír Beneš – hráč, který neakceptuje nic jiného než úspěch, remíza neexistuje, prohra je fatální. Jeho vesmírem je mozek, největší vášní neurochirurgie, nejvyšším zákonem pak dobro pacienta, a to ať už má podobu jakoukoliv – dobro i pacient.

Gene Deitch

Gene Deitch

Režisér a scenárista Gene Deitch je obdařen velikým talentem, jenž ho vynesl mezi naprosté špičky svého oboru, což potvrzuje nejen slavný filmový Oscar, jehož je majitelem, nejen pět dalších nominací na tuto trofej, více než sto padesát jiných cen pocházejících ze všech možných konců světa, ale především práce, kterou má za sebou a které se v „pozměněné“ formě věnuje do dnešních dnů. Je mlád devadesát tři let a má dvě životní lásky tvořící jeden neoddělitelný celek – svoji ženu Zdenku a animovaný film.

Janek Ledecký

Janek Ledecký

Není u nás úspěšnějšího muzikálového autora, než je Janek Ledecký, jehož HAMLETA vidělo v České republice, na Slovensku, v Koreji a Japonsku milion dvě stě tisíc diváků! Kromě toho se věnuje své sólové pěvecké kariéře a užívá si úspěchů svých dětí: nadaného výtvarníka a hudebníka Jonáše a dvojnásobné olympijské vítězky v lyžování a snowboardingu Ester. S Jankem jsme dlouholetí přátelé.

Bára Poláková

Bára Poláková

Skláním se před každým, kdo něco umí. Tím spíš, pokud se mu daří ve více oborech. Barbora Poláková je například úspěšná herečka i zpěvačka. Za hlavní ženskou roli ve filmu KVARTETO byla nominována na Českého lva a videoklip singlu PO VÁLCE z jejího posledního alba ZE.MĚ má na YouTube už přes dva a půl milionu zhlédnutí! Ale povídali jsme si i o jejích dcerách a partnerovi, herci Pavlu Liškovi.

Hynek Čermák

Hynek Čermák

Dosud nikdy se mi nestalo, že bych po pár minutách rozhovoru pocítil z někoho takovou otevřenost a empatii jako z herce Hynka Čermáka. Naložil jsem s tím tak, že jsem mu nabídl tykání. Přijal.

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2018

XANTYPA XANTYPA 09/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne