Keira Knightley

Již podruhé britskou herečku Keiru Knightley práce na filmu zavála do Čech, kde právě natáčela poválečné drama THE AFTERMATH (NÁSLEDKY), v němž ztělesňuje hlavní ženskou roli, manželku britského důstojníka Rachel Morganovou. Děj filmu vznikl podle stejnojmenné knihy Rhidiana Brooka a zavádí nás do Hamburku v roce 1946.

 

text Veronika Pechová, foto gettyimages a archiv

 

kiera1jpg.jpg

 

Herečkou od dětství
Keira Knightley se narodila 22. března 1985 v Teddingtonu v Middlesexu jako Kiera Christina. Jméno dostala po ruské olympioničce v krasobruslení Kiře Ivanové (1963–2001) a později si ho změnila na Keira. Vzdělání získala na Stanley Junior School, Teddington School a Esher College. Keira pochází z umělecké rodiny, je dcerou bývalé herečky a úspěšné dramatičky Sharman Macdonald (1951), která pochází ze skotského Glasgow. Jako herečka působila v divadle v Londýně – 7:84 Theatre Company a Royal Court Theatre a v Londýně také potkala svého budoucího manžela, herce Willa Knightleye (1946), který je členem londýnského Half Moon Theatre. V roce 1976 se vzali a do tří let se jim narodil syn Caleb, Keira o šest let později. Sharman se prosadila jako autorka divadelních her KDYŽ JSEM BYLA MALÁ, KŘIČELA JSEM A ŘVALA nebo ZIMNÍ HOST.
Již ve třech letech chtěla Keira vlastního agenta. Toho dostala o čtyři roky později. V šesti letech u ní lékaři zjistili dyslexii, a tak nosila speciální brýle, aby mohla číst. Matka ji motivovala tím, že jí slíbila, že když se bude učit, tak bude moci o prázdninách hrát divadlo. A tak se stalo, že vystoupila v amatérských inscenacích JULIE a SPOJENÉ STÁTY. Objevovala se v televizních reklamách, v roce 1993 debutovala v televizním snímku KRÁLOVSKÁ OSLAVA a o rok později se poprvé objevila na plátnech kin ve filmech VESNICKÁ AFÉRA a NEVINNÉ LŽI. Toužila hrát ve sci-fi HVĚZDNÉ VÁLKY: EPIZODA I – SKRYTÁ HROZBA. Pro svoji podobu s Natalií Portman, která hrála královnu Amidalu, byla obsazena do role její služebné Padmé. „Byly jsme si s Natalií tak podobné, že ani matka mne pod líčidly nepoznala. Dlouho bylo tajemstvím, že postavy královny Amidaly a její služebné nejsou Nataliiny dvojrole. Producenti to dopředu záměrně neprozradili, aby se nepřišlo o moment překvapení. Nebylo to jednoduché natáčení. Bojovala jsem s neviditelnými bojovníky, které představovaly lepenkové značky na podlaze v trikovém studiu. Ale díky tomuto filmu jsem dosáhla uznání svého bratra, který mne do té doby nebral vůbec vážně.“ V patnácti přišla první hanbatá scéna ve filmu DÍRA, v němž odhalila svá prsa. „Když o tom přemýšlím, tak nahota zase není tak hrozná. I na pláži chodí ženy bez podprsenky.“ Ke hvězdným výšinám ji vynesla role členky fotbalového týmu, nadšené fotbalistky Jules Paxton v komedii BLAFUJ JAKO BECKHAM; kvůli této roli trénovala Keira pět měsíců fotbal. Za roli získala několik ocenění: Cenu londýnských filmových kritiků pro novou herečku, Cenu za herecký výkon ex aequo na Mezinárodním festivalu ženských filmů v Bordeaux. Pak přišla role Lary ve dvoudílném televizním zpracování slavného Pasternakova románu DOKTOR ŽIVAGO. Práce ji v roce 2002 přivedla do Čech, kde pracovní pobyt spojila s návštěvou karlovarského festivalu.

 

kiera2jpg.jpg
Z natáčení filmu The aftermath v Praze, 2017

 

 

Dobytí Hollywoodu a dvě nominace na Oscara
V Hollywoodu se prosadila rolí půvabné guvernérovy dcery Elizabeth Swan v úspěšné dobrodružné komedii PIRÁTI Z KARIBIKU: PROKLETÍ ČERNÉ PERLY (2003) a jejich pokračováních s podtituly – TRUHLA MRTVÉHO MUŽE, NA KONCI SVĚTA a DEAD MEN TELL NO TALES. Za roli Elizabeth Bennetové v PÝŠE A PŘEDSUDKU podle stejnojmenného románu Jane Austen byla Keira Knightley nominována na Oscara. „To bylo skvělé. Hrozně mi to zvedlo sebevědomí. Najednou jsem se cítila jako člověk na svém místě.“ Keira zaujala i rolí bývalé modelky Domino Harvey, která se z touhy po dobrodružství stala lovkyní lidí ve filmu DOMINO (2005). Skutečná Domino se na filmu podílela jako poradkyně, ale premiéry se již nedožila, zemřela na předávkování drogami. Za roli Joan Clarke, snoubenky geniálního britského matematika Alana Turinga (Benedict Cumberbatch) v životopisném dramatu KÓD ENIGMY (2014), získala druhou oscarovou nominaci. Další skutečnou postavou je slavná francouzská spisovatelka Colette (1873–1954), kterou hraje ve stejnojmenném filmu (2017); poté ji čeká ztvárnění ruské panovnice Kateřiny Veliké ve stejnojmenném filmu v režii Barbry Streisand.

 

kiera3jpg.jpg
S Johnnym Deppem, ve filmu Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly, 2003

 

 

Uspěla i v divadle
V prosinci 2009 debutovala v divadle Comedy Theatre v londýnském West Endu v Molièrově MISANTROPOVI a za svůj výkon byla nominována na Cenu Laurence Olivera. V roce 2011 hrála roli Karen Wrightové v inscenaci Lilian Hellman THE CHILDREN´S HOUR opět na scéně londýnského Comedy Theatre a v říjnu 2015 úspěšně debutovala v broadwayském Roundabout Theatre Company hlavní rolí v inscenaci Tereza Raquinová.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 3. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 04/17 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Osobnosti - výběr z článků

James Pfaus

James Pfaus

Čím je Mick Jagger v rockové muzice, tím je James Pfaus pro sexuologii – žijící legendou. Ví, co se vám děje v mozku, pokud máte sex ve stanu a dovnitř se začne sápat medvěd. Vyzkoumal, že vaše první sexuální zkušenost určí to, co budete po zbytek života považovat za atraktivní. Je přesvědčený, že sex a duševní zdraví se navzájem ovlivňují. A tabuizace sexu a jeho kontrola je podle něj politická a mocenská záležitost.

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nenahraditelný Miroslav Horníček

Nevím, odkud se vzalo tvrzení, že každý člověk je nahraditelný. Kupodivu zlidovělo, přestože nikoho nikým úplně nahradit nelze. Protože každý je jedinečný. Anebo – někdy – vlastně i nesmrtelný! Jako například Miroslav Horníček.

Kate Bush

Kate Bush

Vstupenky na její ohlášené koncerty – dvaadvacet večerů v londýnském sále Hammersmith Apollo – na podzim roku 2014 zmizely během pouhých patnácti minut. Není divu, naposledy byla na turné na samém počátku své kariéry, v roce 1979. Mezitím se příznivci a obdivovatelé anglické zpěvačky, autorky, ale také tanečnice, herečky a ženy mnoha dalších talentů Kate Bush museli spokojit s deskami a videoklipy.

Xindl X

Xindl X

Ondřeji Ládkovi, známému jako Xindl X, letos vyšlo šesté album (SEXY EXITY). Současně oslavil deset let na umělecké scéně. Kromě písniček pro sebe píše také pro jiné zpěváky, je autorem divadelní hry DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ (pro Švandovo divadlo), spoluautorem knihy BRUNO V HLAVĚ, hudby k muzikálu CYRANO! CYRANO! CYRANO! POSLEDNÍ ROXANIN SEN, uvedeném v Divadle na Vinohradech (za niž byl nominován na cenu Alfréda Radoka), filmového scénáře RESTART a prvních dílů televizního seriálu COMEBACK. Je prostě šikovný. S takovými lidmi je radost posedět a poklábosit.

Sir Winston Churchill

Sir Winston Churchill

Jednoho dne koncem roku 1953 pozval Winston Churchill několik přátel na své venkovské sídlo Chartwell, aby společně s jeho rodinou zhlédli v televizi filmovou verzi románu Charlese Dickense Oliver Twist. Churchillův pudl Rufus II. zaujal místo – jak bylo jeho zvykem – na klíně svého páníčka. Sotvaže se na obrazovce vynořil zlosyn Bill a chystal se utopit svého psa Bullseye, zakryl Churchill Rufusovi oči a domlouval mu: „Radši se na to nekoukej, můj milý, to je pro tebe moc brutální! Ale neboj, já ti řeknu, jak to dopadlo.“

Stanislav Holý

Stanislav Holý

S jeho dílem se setkal snad každý z nás. Ať už šlo o kreslené vtipy na stránkách populárního časopisu Mladý svět, ilustrace v učebnicích a knížkách, ale zejména pak o legendární televizní pořad Studio Kamarád. Ostatně, na obrazovkách České televize můžeme jeho plyšové „jůheláky“ vídat dodnes. Výtvarník, ilustrátor a grafik Stanislav Holý, od jehož úmrtí letos uplynulo dvacet let, měl mimořádně široký umělecký záběr. Od zmíněného kresleného humoru a knižních ilustrací přes animovaný film, návrhy loutek, užitou grafiku, scénické projekty a monumentální malbu, realizace v architektuře až po litografii. Zároveň byl velice laskavý člověk, což se výrazně promítlo do jeho tvorby. Na léta s ním zavzpomínala pro Xantypu jeho žena Marie Holá, která společně se synem Matějem pečuje o jeho odkaz.

Ondřej Sokol

Ondřej Sokol

Je úspěšný herec, moderátor, režisér a překladatel. Také je uměleckým šéfem Činoherního klubu. Jelikož se nějaký čas známe, mohu říct, že ač je vnímán širší veřejností jako člověk, jemuž je blízký humor, nejraději má ironii, v níž je obsažen v kombinaci s opačným pólem.

Mikuláš Bek

Mikuláš Bek

Výrazná postava našeho akademického světa Mikuláš Bek působil jako vysokoškolský učitel na univerzitách v Praze, Olomouci a Brně. Později byl prorektorem, následně rektorem Masarykovy univerzity, jímž je dosud. Nyní kandiduje do Senátu.

Sandra Kleinová

Sandra Kleinová

Její maminka byla herečka, tatínek hudebník, ona se našla ve sportu. V jejím případě to byl tenis a sympatická Sandra Kleinová se mu věnovala profesionálně. Pak tenis vyměnila za sportovní komentátorství a péči o rodinu.

Jindřich Štreit

Jindřich Štreit

Kantor, jak si sám někdy říká, je pokorný člověk, který se významně zasloužil o zviditelnění moravské vesničky se stejnojmenným hradem – vynikající fotograf Jindřich Štreit, jinak Jindra ze Sovince.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne