Keira Knightley

Již podruhé britskou herečku Keiru Knightley práce na filmu zavála do Čech, kde právě natáčela poválečné drama THE AFTERMATH (NÁSLEDKY), v němž ztělesňuje hlavní ženskou roli, manželku britského důstojníka Rachel Morganovou. Děj filmu vznikl podle stejnojmenné knihy Rhidiana Brooka a zavádí nás do Hamburku v roce 1946.

 

text Veronika Pechová, foto gettyimages a archiv

 

kiera1jpg.jpg

 

Herečkou od dětství
Keira Knightley se narodila 22. března 1985 v Teddingtonu v Middlesexu jako Kiera Christina. Jméno dostala po ruské olympioničce v krasobruslení Kiře Ivanové (1963–2001) a později si ho změnila na Keira. Vzdělání získala na Stanley Junior School, Teddington School a Esher College. Keira pochází z umělecké rodiny, je dcerou bývalé herečky a úspěšné dramatičky Sharman Macdonald (1951), která pochází ze skotského Glasgow. Jako herečka působila v divadle v Londýně – 7:84 Theatre Company a Royal Court Theatre a v Londýně také potkala svého budoucího manžela, herce Willa Knightleye (1946), který je členem londýnského Half Moon Theatre. V roce 1976 se vzali a do tří let se jim narodil syn Caleb, Keira o šest let později. Sharman se prosadila jako autorka divadelních her KDYŽ JSEM BYLA MALÁ, KŘIČELA JSEM A ŘVALA nebo ZIMNÍ HOST.
Již ve třech letech chtěla Keira vlastního agenta. Toho dostala o čtyři roky později. V šesti letech u ní lékaři zjistili dyslexii, a tak nosila speciální brýle, aby mohla číst. Matka ji motivovala tím, že jí slíbila, že když se bude učit, tak bude moci o prázdninách hrát divadlo. A tak se stalo, že vystoupila v amatérských inscenacích JULIE a SPOJENÉ STÁTY. Objevovala se v televizních reklamách, v roce 1993 debutovala v televizním snímku KRÁLOVSKÁ OSLAVA a o rok později se poprvé objevila na plátnech kin ve filmech VESNICKÁ AFÉRA a NEVINNÉ LŽI. Toužila hrát ve sci-fi HVĚZDNÉ VÁLKY: EPIZODA I – SKRYTÁ HROZBA. Pro svoji podobu s Natalií Portman, která hrála královnu Amidalu, byla obsazena do role její služebné Padmé. „Byly jsme si s Natalií tak podobné, že ani matka mne pod líčidly nepoznala. Dlouho bylo tajemstvím, že postavy královny Amidaly a její služebné nejsou Nataliiny dvojrole. Producenti to dopředu záměrně neprozradili, aby se nepřišlo o moment překvapení. Nebylo to jednoduché natáčení. Bojovala jsem s neviditelnými bojovníky, které představovaly lepenkové značky na podlaze v trikovém studiu. Ale díky tomuto filmu jsem dosáhla uznání svého bratra, který mne do té doby nebral vůbec vážně.“ V patnácti přišla první hanbatá scéna ve filmu DÍRA, v němž odhalila svá prsa. „Když o tom přemýšlím, tak nahota zase není tak hrozná. I na pláži chodí ženy bez podprsenky.“ Ke hvězdným výšinám ji vynesla role členky fotbalového týmu, nadšené fotbalistky Jules Paxton v komedii BLAFUJ JAKO BECKHAM; kvůli této roli trénovala Keira pět měsíců fotbal. Za roli získala několik ocenění: Cenu londýnských filmových kritiků pro novou herečku, Cenu za herecký výkon ex aequo na Mezinárodním festivalu ženských filmů v Bordeaux. Pak přišla role Lary ve dvoudílném televizním zpracování slavného Pasternakova románu DOKTOR ŽIVAGO. Práce ji v roce 2002 přivedla do Čech, kde pracovní pobyt spojila s návštěvou karlovarského festivalu.

 

kiera2jpg.jpg
Z natáčení filmu The aftermath v Praze, 2017

 

 

Dobytí Hollywoodu a dvě nominace na Oscara
V Hollywoodu se prosadila rolí půvabné guvernérovy dcery Elizabeth Swan v úspěšné dobrodružné komedii PIRÁTI Z KARIBIKU: PROKLETÍ ČERNÉ PERLY (2003) a jejich pokračováních s podtituly – TRUHLA MRTVÉHO MUŽE, NA KONCI SVĚTA a DEAD MEN TELL NO TALES. Za roli Elizabeth Bennetové v PÝŠE A PŘEDSUDKU podle stejnojmenného románu Jane Austen byla Keira Knightley nominována na Oscara. „To bylo skvělé. Hrozně mi to zvedlo sebevědomí. Najednou jsem se cítila jako člověk na svém místě.“ Keira zaujala i rolí bývalé modelky Domino Harvey, která se z touhy po dobrodružství stala lovkyní lidí ve filmu DOMINO (2005). Skutečná Domino se na filmu podílela jako poradkyně, ale premiéry se již nedožila, zemřela na předávkování drogami. Za roli Joan Clarke, snoubenky geniálního britského matematika Alana Turinga (Benedict Cumberbatch) v životopisném dramatu KÓD ENIGMY (2014), získala druhou oscarovou nominaci. Další skutečnou postavou je slavná francouzská spisovatelka Colette (1873–1954), kterou hraje ve stejnojmenném filmu (2017); poté ji čeká ztvárnění ruské panovnice Kateřiny Veliké ve stejnojmenném filmu v režii Barbry Streisand.

 

kiera3jpg.jpg
S Johnnym Deppem, ve filmu Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly, 2003

 

 

Uspěla i v divadle
V prosinci 2009 debutovala v divadle Comedy Theatre v londýnském West Endu v Molièrově MISANTROPOVI a za svůj výkon byla nominována na Cenu Laurence Olivera. V roce 2011 hrála roli Karen Wrightové v inscenaci Lilian Hellman THE CHILDREN´S HOUR opět na scéně londýnského Comedy Theatre a v říjnu 2015 úspěšně debutovala v broadwayském Roundabout Theatre Company hlavní rolí v inscenaci Tereza Raquinová.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 28. 3. 2017

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 04/17 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Leoš Válka

Leoš Válka

V roce 1981 emigroval do Austrálie, kde založil několik společností specializovaných na stavby, interiérový design a development. Po návratu do Prahy inicioval a s finanční pomocí partnerů zrealizoval projekt výstavby největší soukromé výstavní instituce v České republice, která se zcela vymyká tradičnímu pojetí galerie. Je tedy zakladatel, navíc ředitel a předseda představenstva Centra současného umění DOX. Na základě nominace prezidenta Václava Havla za dlouhodobý přínos a zásluhy v oblasti výtvarného umění mu byla v roce 2011 udělena cena Ministerstva kultury ČR, letos ho ministr kultury ocenil titulem Mecenáš české kultury.

Světla a stíny Kibery

Světla a stíny Kibery

Kibera v centru keňské Nairobi se pomalu probouzí k životu. Slunce už je na obloze pár hodin, ale tady vše začíná ožívat až kolem deváté. Za chvíli je všude rušno, otevírají se stovky místních krámků, každý nabízí své zboží či dovednosti. Tam šijí z barevných látek, jinde vaří ugali (typický pokrm z kukuřičné mouky, vody a soli), kadeřnice mají napilno, na úpravu vlasů si tu všichni potrpí, řemeslníci nabízejí své výrobky… Vše je prašné, špinavé a rychlé. Řidiči se vás snaží dostat do svých matatu, malých mikrobusů. V jazyce původních osídlenců znamená Kibera les nebo džungli. A slum svému pojmenování není nic dlužen. Je to obrovský pulsující organismus. Zvyknout si chce čas. Kontrast zdrcujících životních podmínek a milých lidí je velice silný.

Iggy Pop

Iggy Pop

Letošní sedmdesátník Iggy Pop svou tvorbou stále popírá označení, které by se vzhledem k jeho dlouhodobému působení na hudební scéně snadno nabízelo – hudební fosilie. Naznačují to ostatně také dvě přezdívky, kterými byl v médiích počastován: Kmotr punku a Rockový leguán. Svým životním stylem je často srovnáván s Jimem Morrisonem, frontmanem legendárních The Doors. Určitě je sbližuje jejich devastující životní styl, pijácké a drogové excesy, ale už v tom se jejich cesty brzy rozcházejí. O čtyři roky starší Jim se nedožil ani třiceti, kdežto Iggy působí na hudební scéně více než padesát let.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Karel Jerie

Karel Jerie

Imaginativní svět Karla Jerie je plný lovců, superhrdinů, úklidových čet, dinosaurů i andělů. Většina z nich se během nadcházejícího měsíce zabydlí ve smíchovské Galerii Portheimka. Rozsáhlá retrospektivní výstava jednoho z nejvýraznějších současných výtvarníků a komiksových autorů se přitom vtěsná do dvou písmen: XL.

Editorial

Editorial

Vážení a milí, mám radost, že jsme uzavřeli spolupráci s Centrem současného umění DOX. Je to galerie mimořádná, za pár let existence si získala mezinárodní věhlas. Na ploše šesti tisíc metrů čtverečních pořádá významné světové výstavy, divadelní performance, vzdělávací pořady i další akce. A za tím vším stojí Leoš Válka, drobný muž s mohutnou vizí, kterého si velice vážím (a zdaleka nejen já). Emigroval, od roku 1981 žil v Austrálii, a po revoluci se světoběžník s mnoha zkušenostmi do Čech vrátil. Přeměnil starou fabriku v krásnou moderní architekturu, založil galerii a je jejím ředitelem. Dlouho o galerii snil, a dříve než DOX v pražských Holešovicích vybudoval, inspiroval se v nejslavnějších výstavních domech nejen v Evropě. Jak centrum vznikalo a jak se předtím vyvíjel dobrodružný život Leoše Války v emigraci, to se dozvíte v rozhovoru, který s ním vedla Magda Šebestová.

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Osobnosti - výběr z článků

Paul McCartney a jeho Martha

Paul McCartney a jeho Martha

„Víte, Martha byla jedinečná, my dva jsme byli pro sebe stvořeni,“ řekl Paul McCartney v roce 1999 v jednom rozhovoru. A po chvíli, očividně přemožen vzpomínkami, dodal: „S Marthou mi prostě bylo dobře.“ Takže radši hned, aby nedošlo k omylu: není řeč o žádné Paulově dvounohé ctitelce, ale o fence bobtaila neboli staroanglického ovčáka, která v té době už byla v psím nebi. Martě Paul věnoval svoji písničku MARTHA MY DEAR z dnes již legendárního BÍLÉHO ALBA Beatles, které vyšlo 22. listopadu 1968.

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Ivo Skalský

Ivo Skalský

O medicínu se zajímal už na gymnáziu, přestože ani jeden z rodičů nepracoval v oboru. Záhy zjistil, že ho láká chirurgie. Léta operoval v prestižním Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze (IKEM), kde se pod bdělým dohledem profesora Jana Pirka a MUDr. Petra Pavla vypracoval na špičkového kardiochirurga. V roce 2013 byl jmenován primářem Kardiochirurgického oddělení Nemocnice Na Homolce v Praze a přednostou tamního kardiocentra. S MUDr. Ivem Skalským (1967) jsme hovořili o předním postavení této nemocnice u nás i ve světě, o záchraně života Michala Viewegha i o tom, co dělá, když právě neoperuje.

Ladislav Mrkvička

Ladislav Mrkvička

Publikum ho zná z mnoha divadelních her, filmů a seriálů. Ladislav Mrkvička prošel několika divadelními soubory a největší stopu zanechal v Praze v Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) a Na zábradlí u Evalda Schorma. Jeho kariéru před kamerou odstartoval film ATENTÁT. Protože je přesvědčen, že o jeho životě a názorech už bylo všechno řečeno, je nesnadné přesvědčit ho, aby znovu otevřel stará témata. Tento rozhovor je tedy výjimkou a asi byste nevěřili, jak dlouho vznikal. Publikujeme jej k 80. narozeninám tohoto výrazného umělce.

Ondřej Veselý

Ondřej Veselý

Diváci ho mohou znát především ze seriálu České televize VYPRÁVĚJ, kde skvěle ztvárnil jednu z hlavních rolí, „záporáka“ Jardu France. Pochází z umělecké, zejména hudebně zaměřené rodiny, jeho maminka byla metodičkou zpěvu, tatínek operním zpěvákem a později šéfem opery v Jihočeském divadle. Ondřej vystudoval hereckou konzervatoř v Ostravě a diváci ho mohli vídat ve Slezském divadle v Opavě, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích a v letních sezonách na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Aktuálně hraje v pražském Divadle pod Palmovkou.

Adele

Adele

Tváří a postavou přímo slovanský typ, hlasem a projevem naopak odkazuje k černým interpretkám rhytm and blues. Zpěvačka a autorka, jejíž alba vycházejí označena číslovkou rovnající se jejímu věku v době nahrávání. Svět populární hudby ji zná jako Adele.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/17

XANTYPA XANTYPA 04/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne