Taťána G. Brzobohatá

O tom, jak je krásné pomáhat

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

 

text Ilja Kučera ml., foto Benedikt Renč a archiv T. G. brzobohaté

 

kucharova1jpg.jpg

 

Taťáno, prozraďte, jak vlastně vznikl ná­zev vaší nadace Krása pomoci? Působí velmi pozitivně, vyplývá z něj, že pomáhat je krásné?
Přesně takhle byl myšlený. Vycházela jsem trochu i z motta Miss World: „Beauty with a Purpose“, protože součástí této mise je pomáhat, podporovat. Patří to k poslání vítězky. Takže i odtud vzešla určitá inspirace. Navíc se mi název Krása pomoci ohromně zalíbil, i když se mi zdá, že v angličtině Beauty of Help zní ještě lépe. Ale už jsme si na něj zvykli i v češtině a já ho ráda používám i pro svá děvčata v týmu a dobrovolníky, kterým říkáme naše „Krásky pomoci“.

 

kucharova2jpg.jpg


V červenci 2017 jste dokonce zastupovala český neziskový sektor a Krásu pomoci na půdě OSN v New Yorku a nebylo to poprvé. Prozraďte, oč šlo…
Měla jsem tu čest již poněkolikáté vystoupit v OSN, a to při různých příležitostech. Letošní rok jsme zahájili užší spolupráci mezi vládou, mnou a mojí nadací, a to i proto, že ČR po dvaceti letech předsedá hospodářské a sociální radě OSN – ECOSOC, což je třetí nejvýznamnější orgán této globální organizace. Předsedáme mu prostřednictvím naší velvyslankyně, paní Marie Chatardové. I tento fakt považuji za významný, je totiž teprve třetí ženou, která historicky předsedá ECOSOC, a vůbec první Češkou, která zaujímá takto významný post. 
Mám pocit, že v důsledku demografických změn stoupl v posledních letech význam práce nadací, které se věnují právě seniorům a propagaci aktivního stáří. Díky mým aktivitám v zahraničí jsem měla možnost seznámit se s lidmi z vlády i OSN, kteří si všimli mé nadační aktivity. Měli jsme možnost se osobně setkat v NY i s Pan Ki-munem, bývalým generálním tajemníkem. Vyslechl si, co a proč děláme, velice ho to zaujalo a navrhl: „Pojďme vymyslet něco společně, potřebujeme lidi, jako jste vy.“ Po této první dobré zkušenosti s námi v roce 2015 následovala účast v Ženevě na Hospodářské pracovní skupině ke stárnutí, kde jsme měli podobnou prezentaci, a po dvou letech všechno vyvrcholilo vloni v červenci, kdy jsem zastupovala na zasedání Vysokého politického fóra v OSN celý český neziskový sektor. Byla to naše zatím asi nejvýznamnější účast v OSN se zástupci dalších členských zemí z celého světa, a to při příležitosti národního přezkumu naplňování Cílů udržitelného rozvoje. V roce 2015 se totiž všechny členské země OSN zavázaly k tomu, že vyřeší společně nejpalčivější problémy, které trápí planetu a které byly shrnuty do sedmnácti cílů. V České republice se tyto cíle promítly do strategie ČR 2030. Do udržitelného rozvoje nepatří jen životní prostředí, jak se to občas zjednodušuje, ale také naše podpora lidí a zdraví v každém věku, genderové vyrovnání, mezigenerační vztahy atd.
Zároveň pomáháme šířit osvětu o tom, co jsou vůbec Cíle udržitelného rozvoje (snad čím dál tím známější zkratka SDGs) a jak k nim můžeme my všichni přispět. Oceňuji přístup české vlády a naši spolupráci na tomto významném celospolečenském tématu. Jsem velice ráda, že se zapojily i ostatní známé osobnosti, které pomáhají toto téma komunikovat. Každý zastupuje své téma, kterému se věnuje. Fakt, že jsem se zaměřila před skoro deseti lety jako jediná Miss World na senio­ry, je mezinárodní fenomén, který ve společnosti není tolik běžný, ani v zahraničí.

 

kucharova3jpg.jpg
Nadace Krása pomoci poprvé představila v roce 2015 svou činnost na půdě OSN, kde jako první nevládní organizace zastupovala seniorskou problematiku z ČR.

 


Co k tomu přivedlo vás?
Několik důvodů od těch osobních, až po ty racionální. Vyrůstala jsem v mezigeneračním domě, kde jsme všichni žili pospolu. Mě často hlídali babičky, dědové a vztah, který mám neustále s prarodiči, je výjimečný. Příběh každého z nás začíná přece v rodině, hodně nás ovlivňuje, i díky ní jsem dneska tím, kým jsem. Když jsme potom zakládali nadaci, nechali jsme si dělat průzkumy a uvažovali, na koho se zaměřit. Zjistili jsme, že jednoznačně nejzranitelnější skupina, která potřebuje naši oporu a pomoc, jsou senioři. Když jsem jako úřadující Miss World cestovala po světě a podporovala různé organizace, už tehdy jsem si všímala, jak často se věnují převážně dětem. To je samozřejmě velmi důležité a potřebné, ale já jsem cítila, že chci jít jinou cestou, a průzkumy to jen potvrdily. Dneska vůbec nepochybuji o tom, že je dobře, že jsem se právě na tuhle oblast zaměřila. Když se rozhodnete využít svůj potenciál ve prospěch nějaké oblasti, která vám je blízká, zviditelňujete to téma, získáváte pro něj prostředky a systematicky zlepšujete tu danou oblast. Když to nevzdáte a vydržíte, tak to muže vést k trvalým změnám, o které usilujeme.
Napadne vás třeba někdo z hollywoodských herců nebo světových sportovců, kdo se věnuje seniorům?
Je to téma, kterého se lidi bojí. Kolem stáří a seniorů panují předsudky, a právě ty jsou na celé té věci to nejhorší. Díky setkávání se s našimi seniorskými klienty a seniory vůbec mohu říct, že se jedná o lidi moudré, vděčné za pozornost a často i vitální. Někteří senioři by si přáli stále pracovat a být více aktivní i společensky, mají chuť do života, ale naše společnost a preferovaný „kult mládí“ jim k tomu nedávají patřičné možnosti.

 

baner-clanek


Když vyjdete z vašich dosavadních zkušeností, co v naší zemi a v této době seniorům nejvíc schází, co nejvíc potřebují?
Je to individuální. S našimi klienty řešíme různé věci, jejich zdravotní a psychický stav se vyvíjí a mění, reagujeme na aktuální potřeby každého zvlášť. Ale když se pokusím o shrnutí, asi největší problém, hned vedle finanční situace seniorů, je tady u nás samota a izolace od okolního světa. Když jsou senioři třeba částečně nesoběstační a uvěznění u sebe v bytě, nikdo je nena­vštěvuje, nemají pocit užitečnosti, nemají rodinu nebo zkrátka rodina nefunguje. Až půl milionu seniorů, kteří jsou odkázáni jenom sami na sebe, žije osamoceně. Strá­dají psychicky a velmi rychle odcházejí i fyzické síly a jakákoliv motivace do života. Z toho plynou další následky, například špatné stravování a podvýživa seniorů, a to nejen v nemocnicích a „eldéenkách“, ale právě v jejich domácnostech. Toto je jedna z dalších nejpalčivějších věcí, na kterou se nyní také zaměřujeme osvětovou kampaní s paní doc.Ivou Holmerovou. Proto kolikrát stačí třeba jenom náš zájem, víc si všímat okolí, zavolat, zeptat se, navštívit, jít si popovídat, protože pro většinu seniorů jsme my opravdu jediný kontakt s okolním světem.
Otázka možná netaktní, ale vy se po všem, co jste se prostřednictvím vaší nadace dozvěděla, stáří obáváte?
Čím déle se tomuto tématu věnuji, tím méně se stáří obávám. Strach do mého života nepatří. Stáří se nebojím, protože dnes už vím, jak mnoha věcem můžu sama předejít, a věřím, že pokud budu přece jenom jednou potřebovat pomoc někoho dalšího, že ta pomoc tu bude. Je ale důležitá prevence po všech stránkách a jakási příprava. Je důležité udržování dobrých vztahů a dívat se na sebe i svět trochu víc optimisticky. Pokud se o sebe člověk stará, udržuje i mentální hygienu a má radost ze života, neměl by mít důvod se něčeho bát. Samozřejmě, stát se může cokoliv, člověka může potkat neštěstí, ale rozhodně není cesta se něčeho dopředu celý život bát. Pak hrozí, že si právě to přitáhnete.

 

kucharova4jpg.jpg
První ročník předávání cen SDG’s v Černínském paláci, kterou pořádá Asociace společenské zodpovědnosti. Jaro 2017

 

 

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 03. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 04/18 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Petr Janeček

Petr Janeček

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Osobnosti - výběr z článků

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Paul McCartney a jeho Martha

Paul McCartney a jeho Martha

„Víte, Martha byla jedinečná, my dva jsme byli pro sebe stvořeni,“ řekl Paul McCartney v roce 1999 v jednom rozhovoru. A po chvíli, očividně přemožen vzpomínkami, dodal: „S Marthou mi prostě bylo dobře.“ Takže radši hned, aby nedošlo k omylu: není řeč o žádné Paulově dvounohé ctitelce, ale o fence bobtaila neboli staroanglického ovčáka, která v té době už byla v psím nebi. Martě Paul věnoval svoji písničku MARTHA MY DEAR z dnes již legendárního BÍLÉHO ALBA Beatles, které vyšlo 22. listopadu 1968.

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Martin Řezníček

Martin Řezníček

První zkušenosti získal v BBC. Odtud odešel do České televize, pět let byl jejím zpravodajem ve Washingtonu, nyní je moderátorem hlavní zpravodajské relace Události a zástupcem šéfredaktora.

Fritz Hückel

Fritz Hückel

V pohádkách a dějinách královských rodů platí, že vladařskou korunu a všechno, co patří ke království, zdědí potomek panovnické dynastie. Dědické žezlo se však předávalo i v rodinách řemeslníků. Když se manželce novojičínského velkokloboučníka Augustina Hückela (1838–1917) narodil roku 1885 syn Friedrich (řečený Fritz), byli rodiče přesvědčeni, že se příslušník čtvrté generace slovutného rodu vydá stejnou cestou, jakou mu předurčila dávná řemeslnická tradice. Ne vždy však platí zvykové zákony…

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/18

XANTYPA XANTYPA 04/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 03/2019

XANTYPA XANTYPA 03/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne