Taťána G. Brzobohatá

O tom, jak je krásné pomáhat

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

 

text Ilja Kučera ml., foto Benedikt Renč a archiv T. G. brzobohaté

 

kucharova1jpg.jpg

 

Taťáno, prozraďte, jak vlastně vznikl ná­zev vaší nadace Krása pomoci? Působí velmi pozitivně, vyplývá z něj, že pomáhat je krásné?
Přesně takhle byl myšlený. Vycházela jsem trochu i z motta Miss World: „Beauty with a Purpose“, protože součástí této mise je pomáhat, podporovat. Patří to k poslání vítězky. Takže i odtud vzešla určitá inspirace. Navíc se mi název Krása pomoci ohromně zalíbil, i když se mi zdá, že v angličtině Beauty of Help zní ještě lépe. Ale už jsme si na něj zvykli i v češtině a já ho ráda používám i pro svá děvčata v týmu a dobrovolníky, kterým říkáme naše „Krásky pomoci“.

 

kucharova2jpg.jpg


V červenci 2017 jste dokonce zastupovala český neziskový sektor a Krásu pomoci na půdě OSN v New Yorku a nebylo to poprvé. Prozraďte, oč šlo…
Měla jsem tu čest již poněkolikáté vystoupit v OSN, a to při různých příležitostech. Letošní rok jsme zahájili užší spolupráci mezi vládou, mnou a mojí nadací, a to i proto, že ČR po dvaceti letech předsedá hospodářské a sociální radě OSN – ECOSOC, což je třetí nejvýznamnější orgán této globální organizace. Předsedáme mu prostřednictvím naší velvyslankyně, paní Marie Chatardové. I tento fakt považuji za významný, je totiž teprve třetí ženou, která historicky předsedá ECOSOC, a vůbec první Češkou, která zaujímá takto významný post. 
Mám pocit, že v důsledku demografických změn stoupl v posledních letech význam práce nadací, které se věnují právě seniorům a propagaci aktivního stáří. Díky mým aktivitám v zahraničí jsem měla možnost seznámit se s lidmi z vlády i OSN, kteří si všimli mé nadační aktivity. Měli jsme možnost se osobně setkat v NY i s Pan Ki-munem, bývalým generálním tajemníkem. Vyslechl si, co a proč děláme, velice ho to zaujalo a navrhl: „Pojďme vymyslet něco společně, potřebujeme lidi, jako jste vy.“ Po této první dobré zkušenosti s námi v roce 2015 následovala účast v Ženevě na Hospodářské pracovní skupině ke stárnutí, kde jsme měli podobnou prezentaci, a po dvou letech všechno vyvrcholilo vloni v červenci, kdy jsem zastupovala na zasedání Vysokého politického fóra v OSN celý český neziskový sektor. Byla to naše zatím asi nejvýznamnější účast v OSN se zástupci dalších členských zemí z celého světa, a to při příležitosti národního přezkumu naplňování Cílů udržitelného rozvoje. V roce 2015 se totiž všechny členské země OSN zavázaly k tomu, že vyřeší společně nejpalčivější problémy, které trápí planetu a které byly shrnuty do sedmnácti cílů. V České republice se tyto cíle promítly do strategie ČR 2030. Do udržitelného rozvoje nepatří jen životní prostředí, jak se to občas zjednodušuje, ale také naše podpora lidí a zdraví v každém věku, genderové vyrovnání, mezigenerační vztahy atd.
Zároveň pomáháme šířit osvětu o tom, co jsou vůbec Cíle udržitelného rozvoje (snad čím dál tím známější zkratka SDGs) a jak k nim můžeme my všichni přispět. Oceňuji přístup české vlády a naši spolupráci na tomto významném celospolečenském tématu. Jsem velice ráda, že se zapojily i ostatní známé osobnosti, které pomáhají toto téma komunikovat. Každý zastupuje své téma, kterému se věnuje. Fakt, že jsem se zaměřila před skoro deseti lety jako jediná Miss World na senio­ry, je mezinárodní fenomén, který ve společnosti není tolik běžný, ani v zahraničí.

 

kucharova3jpg.jpg
Nadace Krása pomoci poprvé představila v roce 2015 svou činnost na půdě OSN, kde jako první nevládní organizace zastupovala seniorskou problematiku z ČR.

 


Co k tomu přivedlo vás?
Několik důvodů od těch osobních, až po ty racionální. Vyrůstala jsem v mezigeneračním domě, kde jsme všichni žili pospolu. Mě často hlídali babičky, dědové a vztah, který mám neustále s prarodiči, je výjimečný. Příběh každého z nás začíná přece v rodině, hodně nás ovlivňuje, i díky ní jsem dneska tím, kým jsem. Když jsme potom zakládali nadaci, nechali jsme si dělat průzkumy a uvažovali, na koho se zaměřit. Zjistili jsme, že jednoznačně nejzranitelnější skupina, která potřebuje naši oporu a pomoc, jsou senioři. Když jsem jako úřadující Miss World cestovala po světě a podporovala různé organizace, už tehdy jsem si všímala, jak často se věnují převážně dětem. To je samozřejmě velmi důležité a potřebné, ale já jsem cítila, že chci jít jinou cestou, a průzkumy to jen potvrdily. Dneska vůbec nepochybuji o tom, že je dobře, že jsem se právě na tuhle oblast zaměřila. Když se rozhodnete využít svůj potenciál ve prospěch nějaké oblasti, která vám je blízká, zviditelňujete to téma, získáváte pro něj prostředky a systematicky zlepšujete tu danou oblast. Když to nevzdáte a vydržíte, tak to muže vést k trvalým změnám, o které usilujeme.
Napadne vás třeba někdo z hollywoodských herců nebo světových sportovců, kdo se věnuje seniorům?
Je to téma, kterého se lidi bojí. Kolem stáří a seniorů panují předsudky, a právě ty jsou na celé té věci to nejhorší. Díky setkávání se s našimi seniorskými klienty a seniory vůbec mohu říct, že se jedná o lidi moudré, vděčné za pozornost a často i vitální. Někteří senioři by si přáli stále pracovat a být více aktivní i společensky, mají chuť do života, ale naše společnost a preferovaný „kult mládí“ jim k tomu nedávají patřičné možnosti.

 

banner_clanek


Když vyjdete z vašich dosavadních zkušeností, co v naší zemi a v této době seniorům nejvíc schází, co nejvíc potřebují?
Je to individuální. S našimi klienty řešíme různé věci, jejich zdravotní a psychický stav se vyvíjí a mění, reagujeme na aktuální potřeby každého zvlášť. Ale když se pokusím o shrnutí, asi největší problém, hned vedle finanční situace seniorů, je tady u nás samota a izolace od okolního světa. Když jsou senioři třeba částečně nesoběstační a uvěznění u sebe v bytě, nikdo je nena­vštěvuje, nemají pocit užitečnosti, nemají rodinu nebo zkrátka rodina nefunguje. Až půl milionu seniorů, kteří jsou odkázáni jenom sami na sebe, žije osamoceně. Strá­dají psychicky a velmi rychle odcházejí i fyzické síly a jakákoliv motivace do života. Z toho plynou další následky, například špatné stravování a podvýživa seniorů, a to nejen v nemocnicích a „eldéenkách“, ale právě v jejich domácnostech. Toto je jedna z dalších nejpalčivějších věcí, na kterou se nyní také zaměřujeme osvětovou kampaní s paní doc.Ivou Holmerovou. Proto kolikrát stačí třeba jenom náš zájem, víc si všímat okolí, zavolat, zeptat se, navštívit, jít si popovídat, protože pro většinu seniorů jsme my opravdu jediný kontakt s okolním světem.
Otázka možná netaktní, ale vy se po všem, co jste se prostřednictvím vaší nadace dozvěděla, stáří obáváte?
Čím déle se tomuto tématu věnuji, tím méně se stáří obávám. Strach do mého života nepatří. Stáří se nebojím, protože dnes už vím, jak mnoha věcem můžu sama předejít, a věřím, že pokud budu přece jenom jednou potřebovat pomoc někoho dalšího, že ta pomoc tu bude. Je ale důležitá prevence po všech stránkách a jakási příprava. Je důležité udržování dobrých vztahů a dívat se na sebe i svět trochu víc optimisticky. Pokud se o sebe člověk stará, udržuje i mentální hygienu a má radost ze života, neměl by mít důvod se něčeho bát. Samozřejmě, stát se může cokoliv, člověka může potkat neštěstí, ale rozhodně není cesta se něčeho dopředu celý život bát. Pak hrozí, že si právě to přitáhnete.

 

kucharova4jpg.jpg
První ročník předávání cen SDG’s v Černínském paláci, kterou pořádá Asociace společenské zodpovědnosti. Jaro 2017

 

 

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 03. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 04/18 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Petr Janeček

Petr Janeček

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Osobnosti - výběr z článků

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/18

XANTYPA XANTYPA 04/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne