Taťána G. Brzobohatá

O tom, jak je krásné pomáhat

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

 

text Ilja Kučera ml., foto Benedikt Renč a archiv T. G. brzobohaté

 

kucharova1jpg.jpg

 

Taťáno, prozraďte, jak vlastně vznikl ná­zev vaší nadace Krása pomoci? Působí velmi pozitivně, vyplývá z něj, že pomáhat je krásné?
Přesně takhle byl myšlený. Vycházela jsem trochu i z motta Miss World: „Beauty with a Purpose“, protože součástí této mise je pomáhat, podporovat. Patří to k poslání vítězky. Takže i odtud vzešla určitá inspirace. Navíc se mi název Krása pomoci ohromně zalíbil, i když se mi zdá, že v angličtině Beauty of Help zní ještě lépe. Ale už jsme si na něj zvykli i v češtině a já ho ráda používám i pro svá děvčata v týmu a dobrovolníky, kterým říkáme naše „Krásky pomoci“.

 

kucharova2jpg.jpg


V červenci 2017 jste dokonce zastupovala český neziskový sektor a Krásu pomoci na půdě OSN v New Yorku a nebylo to poprvé. Prozraďte, oč šlo…
Měla jsem tu čest již poněkolikáté vystoupit v OSN, a to při různých příležitostech. Letošní rok jsme zahájili užší spolupráci mezi vládou, mnou a mojí nadací, a to i proto, že ČR po dvaceti letech předsedá hospodářské a sociální radě OSN – ECOSOC, což je třetí nejvýznamnější orgán této globální organizace. Předsedáme mu prostřednictvím naší velvyslankyně, paní Marie Chatardové. I tento fakt považuji za významný, je totiž teprve třetí ženou, která historicky předsedá ECOSOC, a vůbec první Češkou, která zaujímá takto významný post. 
Mám pocit, že v důsledku demografických změn stoupl v posledních letech význam práce nadací, které se věnují právě seniorům a propagaci aktivního stáří. Díky mým aktivitám v zahraničí jsem měla možnost seznámit se s lidmi z vlády i OSN, kteří si všimli mé nadační aktivity. Měli jsme možnost se osobně setkat v NY i s Pan Ki-munem, bývalým generálním tajemníkem. Vyslechl si, co a proč děláme, velice ho to zaujalo a navrhl: „Pojďme vymyslet něco společně, potřebujeme lidi, jako jste vy.“ Po této první dobré zkušenosti s námi v roce 2015 následovala účast v Ženevě na Hospodářské pracovní skupině ke stárnutí, kde jsme měli podobnou prezentaci, a po dvou letech všechno vyvrcholilo vloni v červenci, kdy jsem zastupovala na zasedání Vysokého politického fóra v OSN celý český neziskový sektor. Byla to naše zatím asi nejvýznamnější účast v OSN se zástupci dalších členských zemí z celého světa, a to při příležitosti národního přezkumu naplňování Cílů udržitelného rozvoje. V roce 2015 se totiž všechny členské země OSN zavázaly k tomu, že vyřeší společně nejpalčivější problémy, které trápí planetu a které byly shrnuty do sedmnácti cílů. V České republice se tyto cíle promítly do strategie ČR 2030. Do udržitelného rozvoje nepatří jen životní prostředí, jak se to občas zjednodušuje, ale také naše podpora lidí a zdraví v každém věku, genderové vyrovnání, mezigenerační vztahy atd.
Zároveň pomáháme šířit osvětu o tom, co jsou vůbec Cíle udržitelného rozvoje (snad čím dál tím známější zkratka SDGs) a jak k nim můžeme my všichni přispět. Oceňuji přístup české vlády a naši spolupráci na tomto významném celospolečenském tématu. Jsem velice ráda, že se zapojily i ostatní známé osobnosti, které pomáhají toto téma komunikovat. Každý zastupuje své téma, kterému se věnuje. Fakt, že jsem se zaměřila před skoro deseti lety jako jediná Miss World na senio­ry, je mezinárodní fenomén, který ve společnosti není tolik běžný, ani v zahraničí.

 

kucharova3jpg.jpg
Nadace Krása pomoci poprvé představila v roce 2015 svou činnost na půdě OSN, kde jako první nevládní organizace zastupovala seniorskou problematiku z ČR.

 


Co k tomu přivedlo vás?
Několik důvodů od těch osobních, až po ty racionální. Vyrůstala jsem v mezigeneračním domě, kde jsme všichni žili pospolu. Mě často hlídali babičky, dědové a vztah, který mám neustále s prarodiči, je výjimečný. Příběh každého z nás začíná přece v rodině, hodně nás ovlivňuje, i díky ní jsem dneska tím, kým jsem. Když jsme potom zakládali nadaci, nechali jsme si dělat průzkumy a uvažovali, na koho se zaměřit. Zjistili jsme, že jednoznačně nejzranitelnější skupina, která potřebuje naši oporu a pomoc, jsou senioři. Když jsem jako úřadující Miss World cestovala po světě a podporovala různé organizace, už tehdy jsem si všímala, jak často se věnují převážně dětem. To je samozřejmě velmi důležité a potřebné, ale já jsem cítila, že chci jít jinou cestou, a průzkumy to jen potvrdily. Dneska vůbec nepochybuji o tom, že je dobře, že jsem se právě na tuhle oblast zaměřila. Když se rozhodnete využít svůj potenciál ve prospěch nějaké oblasti, která vám je blízká, zviditelňujete to téma, získáváte pro něj prostředky a systematicky zlepšujete tu danou oblast. Když to nevzdáte a vydržíte, tak to muže vést k trvalým změnám, o které usilujeme.
Napadne vás třeba někdo z hollywoodských herců nebo světových sportovců, kdo se věnuje seniorům?
Je to téma, kterého se lidi bojí. Kolem stáří a seniorů panují předsudky, a právě ty jsou na celé té věci to nejhorší. Díky setkávání se s našimi seniorskými klienty a seniory vůbec mohu říct, že se jedná o lidi moudré, vděčné za pozornost a často i vitální. Někteří senioři by si přáli stále pracovat a být více aktivní i společensky, mají chuť do života, ale naše společnost a preferovaný „kult mládí“ jim k tomu nedávají patřičné možnosti.

 

baner-clanek


Když vyjdete z vašich dosavadních zkušeností, co v naší zemi a v této době seniorům nejvíc schází, co nejvíc potřebují?
Je to individuální. S našimi klienty řešíme různé věci, jejich zdravotní a psychický stav se vyvíjí a mění, reagujeme na aktuální potřeby každého zvlášť. Ale když se pokusím o shrnutí, asi největší problém, hned vedle finanční situace seniorů, je tady u nás samota a izolace od okolního světa. Když jsou senioři třeba částečně nesoběstační a uvěznění u sebe v bytě, nikdo je nena­vštěvuje, nemají pocit užitečnosti, nemají rodinu nebo zkrátka rodina nefunguje. Až půl milionu seniorů, kteří jsou odkázáni jenom sami na sebe, žije osamoceně. Strá­dají psychicky a velmi rychle odcházejí i fyzické síly a jakákoliv motivace do života. Z toho plynou další následky, například špatné stravování a podvýživa seniorů, a to nejen v nemocnicích a „eldéenkách“, ale právě v jejich domácnostech. Toto je jedna z dalších nejpalčivějších věcí, na kterou se nyní také zaměřujeme osvětovou kampaní s paní doc.Ivou Holmerovou. Proto kolikrát stačí třeba jenom náš zájem, víc si všímat okolí, zavolat, zeptat se, navštívit, jít si popovídat, protože pro většinu seniorů jsme my opravdu jediný kontakt s okolním světem.
Otázka možná netaktní, ale vy se po všem, co jste se prostřednictvím vaší nadace dozvěděla, stáří obáváte?
Čím déle se tomuto tématu věnuji, tím méně se stáří obávám. Strach do mého života nepatří. Stáří se nebojím, protože dnes už vím, jak mnoha věcem můžu sama předejít, a věřím, že pokud budu přece jenom jednou potřebovat pomoc někoho dalšího, že ta pomoc tu bude. Je ale důležitá prevence po všech stránkách a jakási příprava. Je důležité udržování dobrých vztahů a dívat se na sebe i svět trochu víc optimisticky. Pokud se o sebe člověk stará, udržuje i mentální hygienu a má radost ze života, neměl by mít důvod se něčeho bát. Samozřejmě, stát se může cokoliv, člověka může potkat neštěstí, ale rozhodně není cesta se něčeho dopředu celý život bát. Pak hrozí, že si právě to přitáhnete.

 

kucharova4jpg.jpg
První ročník předávání cen SDG’s v Černínském paláci, kterou pořádá Asociace společenské zodpovědnosti. Jaro 2017

 

 

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 03. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 04/18 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Petr Janeček

Petr Janeček

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/18

XANTYPA XANTYPA 04/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne