Petr Weigl

Není důležité, co uděláš, ale jak…

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

 

text Tereza Pokorná, fotografie archiv Petra Weigla

 

 weigl1jpg.jpg

 

Ani zdejší kritika nešetřila chválou. Příběhy se dají vyprávět mnoha způsoby. On zvolil ten, který oslovuje všechny naše smysly tak, jak to umí pouze hudba. Zobrazil lidské pocity řečí těla, slovem a barvitostí obrazů. Zeyerův melodram RADÚZ A MAHULENA, který měl svoji filmovou premiéru v roce 1971, se stal výjimečným úkazem své doby. Stejným způsobem promlouvá jeho poetika, již tvoří monumentalita přírody a do ní zasazená subtilita lidského projevu, nesoucí v sobě silné city, k divákům i dnes. Filmy Petra Weigla nestárnou, pouze my do nich dorůstáme mírou vlastního poznání. Jsou proměnlivé, jako my sami, je v nich vždy prostor pro vlastní zrcadlení. Hlavní roli hraje autenticita, podstatné místo má symbolika. Umožňují nám prolnout se s postavami jeho příběhů, jež všechny vedou boj mezi dobrem a zlem, boj za své a pro své hodnoty, boj, který se odehrává v každém z nás.
O jeho díle se mluví jako o vizualizované hudbě, poezii v obrazech.
Natočil čtyřicet šest filmů, získal ocenění u nás, v západní Evropě i USA. Pracoval pro pražské Národní divadlo, operní domy v Německu, Francii, Španělsku. Jeho berlínská premiéra Straussovy SALOME byla vysílána do celého světa. Zázračný byl dvacetiletý úspěch Prokofjevova ROMEA A JULIE v našem Národním divadle. Pod jeho vedením vznikla díla jako RUSALKA, FAUST A MARKÉTKA, MARIE STUARTOVNA, EVŽEN ONĚGIN, UTRPENÍ SVATÉHO šEBeSTIÁNA, nesmírně tvrdá, erotická a až bolestně naturalistická LADY MACBETH Z MCENSKÉHO ÚJEZDU, oproti tomu zcela opačné POETICKÉ ÚVAHY VE VOLNÝCH CHVÍLÍCH, nebo expresivní, surrealistická OLOVĚNÁ NOC.
Měl možnost pracovat s nejlepšími dirigenty, zpěváky, choreografy a tanečníky světa, vybíral si vynikající výtvarníky, obsazoval herce, kteří dokázali dokonale naplnit jeho představy, zobrazit touhy a vášně rezonující s jeho vlastními. To byl také zřejmě klíč k působivosti jím vyprávěných příběhů, kdy si divák mnohdy neuvědomil, že například Magda Vášáryová nehovoří, ale zpívá operní árii, a že odpověď, kterou jí dává Milan Kňažko, ve skutečnosti vychází z hrdla Luciana Pavarottiho. Tedy syntéza toho nejlepšího.

 

banner_clanek


Odpověď na otázku, kde se vzala nesmírná síla fantazie a představivost, která je Petrovi Weiglovi vlastní, je jasná. V dětství. Narodil se 16. března 1939, den poté, kdy Adolf Hitler vstoupil do Prahy, a on se coby malé dítě ocitl v mlýnském kole krutých dějin, ze kterého mohl utéci pouze do svého vnitřního světa. Maminka Němka, tatínek židovského původu. V jejich rodinách bylo vše prodchnuto množstvím protikladů, jak myšlenkových, tak sociálních, náboženských i rasových. Jeden strýc z matčiny strany se znal s Hitlerem, druhý se později stal přítelem prezidenta Eisenhowera, jeden člen rodiny bojoval ve Španělsku proti generálu Francovi, jiný padl u Stalingradu, tetička zemřela při obraně varšavského ghetta. Tatínek vstal jednoho dne po obědě od stolu, oznámil své ženě a dětem, že byl předvolán k výslechu a odešel do tzv. Pečkárny. Už ho nikdy neviděli. Maminka byla nesmírně silná a odhodlaná milující žena, gestapo po ní marně chtělo rozvod, nezlomili ji. Pro záchranu svého muže udělala vše, ale svůj boj prohrála. Zabili ho. Dceru se jí před transportem zachránit podařilo, malý Petr byl všemu přítomen, o všem věděl, vše se navždy otisklo do jeho paměti. Neskonalý obdiv a úcta k mamince trvá po celý jeho život. Předala mu v tom čase základní hodnoty lidského života. Válka skončila, ale šok z toho, co vše se vlastně stalo, čeho je člověk schopen, se v době klidu ještě zvětšil. Ze židovské rodiny nezůstal nikdo.

 

weigl2jpg.jpg
Z baletu PAS DE QUATRE

 

 

Arnošt Lustig přežil koncentrační tábor a neztratil víru v člověka, váš kolega Ju­raj Herz v něj opravdovou důvěru nikdy nezískal…
Ve mně zůstal strach, který bije na poplach. Viděl jsem, jak náchylný je člověk ke zlu, jakou moc nad ním má, jak ho dokáže pohltit. Krutí byli najednou i lidé, u kterých jsme měli poschovávaný majetek. Ne každý ho vrátil a já pochopil dávnou pravdu, že lidi poznáš jen ve zkouškách a není jich mnoho, kteří projdou. Poznal jsem však i ty, kteří byli schopni nést těžký zvrat údělu jen proto, aby se nezpronevěřili své cti, ušlechtilosti, Bohu. Věděl jsem již tehdy, že smíš přijít o vše, ale nikdy o důstojnost. To bylo zásadní.

 

weigl3jpg.jpg
Jan Tříska a Magda Vášáryová v dramatu RADúZ A MAHULENA

 

 

Jak může malé dítě v takové situaci získat důvěru k životu?
Nemůže. Závisí na lidech okolo, jakým způsobem ho nasměrují. Maminka se snažila zprostředkovat nám krásno přes hudbu, výtvarné předměty, umění. Stále se u nás vyprávělo a já byl zvědavý. Měla v sobě přirozenou aristokratičnost, pomáhala druhým, po válce k nám přicházeli báječní lidé všech možných osobností, národností, světonázorů i vrstev, kteří měli za sebou většinou pestrý, románový život. Hltal jsem jejich příběhy, chtěl se poučit. Například jeden ze starších obdivovatelů maminky podporoval Franze Werfela, byl milencem Maty Hari a doma měl v rámečku palubní lístek na Titanik, který nechal propadnout.

 

weigl4jpg.jpg
Z filmu UTRPENÍ SVATÉHO šEBeSTIÁNA

 

 

Kdy vás zaujal film?
Po válce mě nejprve ohromilo baletní představení ŠÍPKOVÉ RŮŽENKY. Okouzlila mě celá ta divadelní atmosféra. Pak přišel film a já si ho okamžitě zamiloval pro jeho schopnost vytvořit dokonalou iluzi pravdy. Žít ve snech a představách mi bylo až nebezpečně vlastní. Stal se ze mně nadšený konzument, ale ani mě nenapadlo myslet tak daleko, že by film mohl být mojí profesí. S nápadem přihlásit se na zkoušky na FAMU přišel otec mého nejlepšího kamaráda. Učil tam. Okamžitě jsem zatoužil po režii, ale nestihl se připravit. Zkusil jsem produkci s tím, že přestoupím. Vzali mě, přestoupit ale šéf katedry nedovolil. Buď zůstanu, nebo mě vyhodí. Bylo mi osmnáct let, těžce jsem to nesl. Utěšovali mě spolužáci Evald Schorm, Honza Němec a Věra Chytilová, která řekla: „Jsi tu s námi, glejt nepotřebuješ, dostaneš se k tomu jinak.“ Naštěstí měla pravdu. Byli to, všichni tři, skvělí kamarádi a velmi mne ovlivnili.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 03. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 04/18 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Petr Janeček

Petr Janeček

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Osobnosti - výběr z článků

Alan Pajer

Alan Pajer

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Robert Plant

Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy

Kovy

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

David Cibula

David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Ladislav Špaček

Ladislav Špaček

V době, kdy mívaly pojmy prezident republiky a mluvčí hlavy státu ještě svůj původní význam, stával Ladislav Špaček po boku Václava Havla. Na Pražském hradě působil od rozdělení republiky až po ukončení Havlova druhého mandátu ve funkci prezidenta České republiky. Pak se začal plně věnovat etiketě, která ho dnes živí. Od té doby napsal třiadvacet knih. Poslední z nich nese prostý název – ETIKETA.

Daniela Kolářová

Daniela Kolářová

Herečka Daniela Kolářová patří už padesát let ke stálicím českého divadla i filmu. Seznámili jsme se v osmdesátých letech, v roce 1989 jsme pořídili rozhovor pro tehdejší relativně svobodný časopis Scéna. Vzhledem k jejím podpisům několika protirežimních výzev (včetně slavné petice Několik vět) naše interview mohlo vyjít až po listopadu 1989. Daniela se tehdy aktivně zapojila do politiky, dva roky byla poslankyní ČNR za Občanské fórum. Po dvou letech se vrátila do divadla a pokračovala ve své pozoruhodné kariéře, v níž nikdy nesázela na pohodlné stereotypy. Letos v březnu získala na zahajovacím večeru MFF PRAHA – FEBIOFEST cenu Kristián za přínos české kinematografii. Nabitý sál Obecního domu ji ocenil potleskem vstoje. Když jsem připravoval náš současný rozhovor pro Xantypu, našel jsem naše povídání, staré bezmála třicet let. Připadlo mi natolik výstižné a nadčasové, že jsem se rozhodl použít jeho nejzajímavější pasáže.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/18

XANTYPA XANTYPA 04/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne