Petr Weigl

Není důležité, co uděláš, ale jak…

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

 

text Tereza Pokorná, fotografie archiv Petra Weigla

 

 weigl1jpg.jpg

 

Ani zdejší kritika nešetřila chválou. Příběhy se dají vyprávět mnoha způsoby. On zvolil ten, který oslovuje všechny naše smysly tak, jak to umí pouze hudba. Zobrazil lidské pocity řečí těla, slovem a barvitostí obrazů. Zeyerův melodram RADÚZ A MAHULENA, který měl svoji filmovou premiéru v roce 1971, se stal výjimečným úkazem své doby. Stejným způsobem promlouvá jeho poetika, již tvoří monumentalita přírody a do ní zasazená subtilita lidského projevu, nesoucí v sobě silné city, k divákům i dnes. Filmy Petra Weigla nestárnou, pouze my do nich dorůstáme mírou vlastního poznání. Jsou proměnlivé, jako my sami, je v nich vždy prostor pro vlastní zrcadlení. Hlavní roli hraje autenticita, podstatné místo má symbolika. Umožňují nám prolnout se s postavami jeho příběhů, jež všechny vedou boj mezi dobrem a zlem, boj za své a pro své hodnoty, boj, který se odehrává v každém z nás.
O jeho díle se mluví jako o vizualizované hudbě, poezii v obrazech.
Natočil čtyřicet šest filmů, získal ocenění u nás, v západní Evropě i USA. Pracoval pro pražské Národní divadlo, operní domy v Německu, Francii, Španělsku. Jeho berlínská premiéra Straussovy SALOME byla vysílána do celého světa. Zázračný byl dvacetiletý úspěch Prokofjevova ROMEA A JULIE v našem Národním divadle. Pod jeho vedením vznikla díla jako RUSALKA, FAUST A MARKÉTKA, MARIE STUARTOVNA, EVŽEN ONĚGIN, UTRPENÍ SVATÉHO šEBeSTIÁNA, nesmírně tvrdá, erotická a až bolestně naturalistická LADY MACBETH Z MCENSKÉHO ÚJEZDU, oproti tomu zcela opačné POETICKÉ ÚVAHY VE VOLNÝCH CHVÍLÍCH, nebo expresivní, surrealistická OLOVĚNÁ NOC.
Měl možnost pracovat s nejlepšími dirigenty, zpěváky, choreografy a tanečníky světa, vybíral si vynikající výtvarníky, obsazoval herce, kteří dokázali dokonale naplnit jeho představy, zobrazit touhy a vášně rezonující s jeho vlastními. To byl také zřejmě klíč k působivosti jím vyprávěných příběhů, kdy si divák mnohdy neuvědomil, že například Magda Vášáryová nehovoří, ale zpívá operní árii, a že odpověď, kterou jí dává Milan Kňažko, ve skutečnosti vychází z hrdla Luciana Pavarottiho. Tedy syntéza toho nejlepšího.

 

baner-clanek


Odpověď na otázku, kde se vzala nesmírná síla fantazie a představivost, která je Petrovi Weiglovi vlastní, je jasná. V dětství. Narodil se 16. března 1939, den poté, kdy Adolf Hitler vstoupil do Prahy, a on se coby malé dítě ocitl v mlýnském kole krutých dějin, ze kterého mohl utéci pouze do svého vnitřního světa. Maminka Němka, tatínek židovského původu. V jejich rodinách bylo vše prodchnuto množstvím protikladů, jak myšlenkových, tak sociálních, náboženských i rasových. Jeden strýc z matčiny strany se znal s Hitlerem, druhý se později stal přítelem prezidenta Eisenhowera, jeden člen rodiny bojoval ve Španělsku proti generálu Francovi, jiný padl u Stalingradu, tetička zemřela při obraně varšavského ghetta. Tatínek vstal jednoho dne po obědě od stolu, oznámil své ženě a dětem, že byl předvolán k výslechu a odešel do tzv. Pečkárny. Už ho nikdy neviděli. Maminka byla nesmírně silná a odhodlaná milující žena, gestapo po ní marně chtělo rozvod, nezlomili ji. Pro záchranu svého muže udělala vše, ale svůj boj prohrála. Zabili ho. Dceru se jí před transportem zachránit podařilo, malý Petr byl všemu přítomen, o všem věděl, vše se navždy otisklo do jeho paměti. Neskonalý obdiv a úcta k mamince trvá po celý jeho život. Předala mu v tom čase základní hodnoty lidského života. Válka skončila, ale šok z toho, co vše se vlastně stalo, čeho je člověk schopen, se v době klidu ještě zvětšil. Ze židovské rodiny nezůstal nikdo.

 

weigl2jpg.jpg
Z baletu PAS DE QUATRE

 

 

Arnošt Lustig přežil koncentrační tábor a neztratil víru v člověka, váš kolega Ju­raj Herz v něj opravdovou důvěru nikdy nezískal…
Ve mně zůstal strach, který bije na poplach. Viděl jsem, jak náchylný je člověk ke zlu, jakou moc nad ním má, jak ho dokáže pohltit. Krutí byli najednou i lidé, u kterých jsme měli poschovávaný majetek. Ne každý ho vrátil a já pochopil dávnou pravdu, že lidi poznáš jen ve zkouškách a není jich mnoho, kteří projdou. Poznal jsem však i ty, kteří byli schopni nést těžký zvrat údělu jen proto, aby se nezpronevěřili své cti, ušlechtilosti, Bohu. Věděl jsem již tehdy, že smíš přijít o vše, ale nikdy o důstojnost. To bylo zásadní.

 

weigl3jpg.jpg
Jan Tříska a Magda Vášáryová v dramatu RADúZ A MAHULENA

 

 

Jak může malé dítě v takové situaci získat důvěru k životu?
Nemůže. Závisí na lidech okolo, jakým způsobem ho nasměrují. Maminka se snažila zprostředkovat nám krásno přes hudbu, výtvarné předměty, umění. Stále se u nás vyprávělo a já byl zvědavý. Měla v sobě přirozenou aristokratičnost, pomáhala druhým, po válce k nám přicházeli báječní lidé všech možných osobností, národností, světonázorů i vrstev, kteří měli za sebou většinou pestrý, románový život. Hltal jsem jejich příběhy, chtěl se poučit. Například jeden ze starších obdivovatelů maminky podporoval Franze Werfela, byl milencem Maty Hari a doma měl v rámečku palubní lístek na Titanik, který nechal propadnout.

 

weigl4jpg.jpg
Z filmu UTRPENÍ SVATÉHO šEBeSTIÁNA

 

 

Kdy vás zaujal film?
Po válce mě nejprve ohromilo baletní představení ŠÍPKOVÉ RŮŽENKY. Okouzlila mě celá ta divadelní atmosféra. Pak přišel film a já si ho okamžitě zamiloval pro jeho schopnost vytvořit dokonalou iluzi pravdy. Žít ve snech a představách mi bylo až nebezpečně vlastní. Stal se ze mně nadšený konzument, ale ani mě nenapadlo myslet tak daleko, že by film mohl být mojí profesí. S nápadem přihlásit se na zkoušky na FAMU přišel otec mého nejlepšího kamaráda. Učil tam. Okamžitě jsem zatoužil po režii, ale nestihl se připravit. Zkusil jsem produkci s tím, že přestoupím. Vzali mě, přestoupit ale šéf katedry nedovolil. Buď zůstanu, nebo mě vyhodí. Bylo mi osmnáct let, těžce jsem to nesl. Utěšovali mě spolužáci Evald Schorm, Honza Němec a Věra Chytilová, která řekla: „Jsi tu s námi, glejt nepotřebuješ, dostaneš se k tomu jinak.“ Naštěstí měla pravdu. Byli to, všichni tři, skvělí kamarádi a velmi mne ovlivnili.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 03. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 04/18 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Petr Janeček

Petr Janeček

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/18

XANTYPA XANTYPA 04/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne