Petr Janeček

O Pérákovi a dalších městských legendách

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

 

připravila Pavlína Kourová, foto archiv P. Janečka

 

 perak1jpg.jpg

 

Kdy jste o Pérákovi slyšel poprvé?
O Pérákovi mi poprvé vyprávěla moje babička, když jsem byl na základní škole, někdy v druhé polovině osmdesátých let. Babička byla za války jako osmnáctiletá pracovně nasazená v muniční továrně v Poličce ve východních Čechách. S ostatními dívkami si tam o Pérákových kouscích často vyprávěly. Podle babičky byl Pérák hrdinný odbojář, který si díky šikovným „zlatým českým ručičkám“ vyrobil skákací zařízení z ocelových pér. Přehnaným vyprávěním o tom, jak Pérák skáče ze střechy na střechu, babička moc nevěřila, podle ní Pérákovy hrdinské činy lidé zveličili, ale o jeho existenci byla přesvědčená. Jako školáka mne toto téma moc zaujalo – daleko víc než američtí superhrdinové jako Batman či Spiderman. Když jsem se později během studia na Univerzitě Karlově začal věnovat moderním mýtům a legendám, k Pérákovi jsem se vrátil. Vyvrcholením tohoto v podstatě celoživotního zájmu je pak moje nová kniha, na které jsem pracoval přes deset let.
Kde se Pérák všude objevoval? Pouze v Praze nebo i v jiných oblastech?
V obecném povědomí je Pérák spjatý s Prahou, ale za války se vyskytoval téměř ve všech větších českých a moravských městech. Nejčastěji se o něm vyprávělo ve středních, západních a východních Čechách – z velkých měst například v Plzni, Hradci Králové či Pardubicích; na Moravě pak především v Brně a Zlíně. Spatřován byl především v průmyslových oblastech – v dělnických koloniích na periferii, v okolí továren, popřípadě na nádražích či u železničních viaduktů. Jednalo se o typicky městskou záležitost. Péráka sice znali i lidé na venkově, ale pouze jako fantoma, který řádí ve velkých městech. Zajímavé je, že se Pérák vyskytoval už dávno před válkou – první zmínky o něm máme už z roku 1919 ze severozápadních Čech, z Mostecka a Ústecka. Zde v noci skákal po cestě před horníky vracejícími se z nočních směn.

 

perak2jpg.jpg
Komiksový Pérák Adolfa Lachmana, 2002

 


Zkoušeli ho kluci za války napodobovat? Připevnit si na boty péra z gauče a skákat?
Ano, a nejen kluci, ale i dívky! Tahle zábava vydržela dětem i dlouho po válce a vedla k mnoha rozbitým kolenům – na pružinových pérech jde totiž skákat jen velice obtížně. Děti v tomto nejvíc ovlivnil poválečný animovaný film Jiřího Trnky PÉRÁK A SS, ve kterém Pérák skáče právě na pérech vytažených z gauče. Mimochodem, tahle zábava žije mezi dětmi dodnes – když se některé dozví o Pérákovi, vzbudí to často touhu ho napodobit. Dnes už ale existují moderní a bezpečnější skákací zařízení, která takovéto skoky umožňují.

 

perak3jpg.jpg
Pérák z animovaného filmu Jiřího Trnky a Jiřího Brdečky PÉRÁK A SS, 1946

 


A věděli nacisté, že se o Pérákovi mezi lidmi mluví? Neprověřovali, zda skutečně nejde o reálného odbojáře? Nenašel jste nějaké zmínky o něm např. ve zprávách Sicherheitsdienstu, nacistické zpravodajské služby?
Nacisté obecně věnovali „šeptandě“ či „agentuře Jedna paní povídala“, tedy ústně šířeným klepům, zvěstem a povídačkám, jen velice málo pozornosti. V písemných pramenech jsem žádné zmínky o hledání Péráka ze strany úřadů nenašel. Péráka ignorovalo i české četnictvo a policie. Pokud vyprávění o něm náhodou zaregistrovali, chápali je jako pouhé vtipy či anekdoty, které nebylo nutné zahrnout do oficiálního hlášení. Jinak tomu bylo ale později, v období komunismu, které „šeptandě“ věnovalo daleko větší pozornost. V letech 1959 a 1960 podnikl v Jičíně místní Sbor národní bezpečnosti několikatýdenní hon na Péráka, který si dokonce vysloužil zápis v městské kronice.

 

perak4jpg.jpg
Komiksový Pérák Jiřího Gruse, 2003

 


A je pravda, že Pérák inspiroval Jaroslava Foglara k postavě Široka?
Podle mne nepochybně. Skákající, nebývale fyzicky zdatný Široko, fantom tajuplných Stínadel, se poprvé objevuje v románu STÍNADLA SE BOUŘÍ, který vyšel až po válce, v roce 1947. V prostředí pražských skautů, kde Foglar působil, byl Pérák za války i po válce nesmírně oblíbené téma. Sám jsem jedny z nejzajímavějších vyprávění o Pérákovi nasbíral právě od bývalých pražských skautů. Samotný Foglar se navíc již od dětství intenzivně zajímal o strašidelná vyprávění a duchařské historky, takže si válečného Péráka nemohl nechat uniknout. Široko je nejslavnější literární zpracování Péráka. Podobně je Pérákem inspirovaný i slavný Maxipes Fík, pes skákající na pérech z animovaného večerníčku Rudolfa Čechury a Jiřího Šalamouna.
Je Pérák ryze česká postava nebo najdeme podobnou i v jiných zemích?
Pérák pojatý jako superhrdina bojující proti nacistům je ryze česká záležitost. Samotná postava skákajícího fantoma na pérech se ale objevovala i v jiných zemích. Na Slovensku tak za války řádil Pérákův příbuzný zvaný Fosforový človek. Ruští Péráci, nazývaní Poprygunčiki, strašili v Petrohradě po bolševické revoluci. Němečtí Péráci zvaní Hüpfemännchen zase skákali po východním Německu těsně po druhé světové válce. Všichni tito skákající fantomové, včetně českého Péráka, vycházejí z jediného zdroje – britského přízraku nazývaného Spring-heeled Jack (Skákající Jack či Honza na pérách), který děsil velká anglická města během viktoriánského období v druhé třetině 19. století. Český Pérák je jeho nejslavnějším potomkem.

 

banner_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 03. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 04/18 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Lidé - výběr z článků

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

V souvislosti s dubnovým uvedením americké skupiny The Cars a jejího frontmana a hlavní autorské osobnosti Rika Ocaska do Síně slávy rock’n’rollu znovu ožívá téměř neuvěřitelný příběh jeho manželky, topmodelky českého původu Pavlíny Pořízkové. Počátkem sedmdesátých let minulého století plnil přední stránky zahraničních médií. Připomíná se ale i příběh jejich manželství. Věkově nerovnocenný pár, jenž od sebe dělí šestnáct let, spolu prožil již více než tři desetiletí. V oblasti šoubyznysu to je dost výjimečné. Drsná americká média tuhle dvojici označila jako „krásku a zvíře“. Časopis Harper’s Bazaar Pavlínu totiž v roce 1992 zařadil mezi deset nejkrásnějších žen světa a i dnes, kdy již překročila padesátku, je stále velmi půvabná a křivky jejího těla by jí mohla závidět nejedna dvacetiletá. Ric však má do ideálu mužské krásy daleko…

Vlasta Čiháková Noshiro

Vlasta Čiháková Noshiro

Historička umění, japanistka a kurátorka Vlasta Čiháková Noshiro (73) žije v Čechách, za svou druhou vlast však považuje Japonsko. Mnoho let tam pracovala, od Japonců se naučila pokoře a sebeovládání. Císař Akihito jí letos udělil prestižní japonské vyznamenání Řád vycházejícího slunce.

Aleš Formánek

Aleš Formánek

Důsledně černobílé fotografie Aleše Formánka jsou jako kočky, které žijí hned několik životů; první, kdy autor zvěční svůj „model“ v jeho/jejím každodenním prostředí, druhý, kdy fotografie putuje zpět ke svému překvapenému „hrdinovi“, a další, kdy ho/ji s ní opět vyfotí s emocí, kterou jeho fotografie vyvolala. Ve výjimečných případech se tento rituál opakuje i několikrát.

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Radkin Honzák

Radkin Honzák

Setkání s věhlasným psychiatrem Radkinem Honzákem je prý něco jako svátek. Nadšení jsou z něj studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší, čtenáři jeho knih i ti, kdo se s ním setkají jen tak. Šíří kolem sebe pohodu, dobrou náladu a nenásilně vede lidi k zamyšlení. Nedalo mi to a některé otázky jsem mu poslala mailem dříve, než jsme se potkali. Vzápětí mi přišlo: „Každá otázka je těhotná odpovědí. Otevřem si porodnici a budem dbát, aby bylo minimum potratů.“

Šiniči Tohei

Šiniči Tohei

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

Miroslav Balaštík

Miroslav Balaštík

Brněnský Host je dnes bezesporu jedním z nejprestižnějších a nejúspěšnějších českých nakladatelství. Ročně vydává více než sto titulů a jeho autoři získali četné literární ceny; patří k nim například Kateřina Tučková, Petra Soukupová, Jiří Hájíček či Radka Denemarková. V tomto nakladatelském domě se také vzedmula vlna zájmu o skandinávské detektivky, když v roce 2008 vyšel překlad světového bestselleru Stiega Larssona MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY. Jeho šéfredaktor a spolumajitel Miroslav Balaštík zároveň už víc než dvacet let řídí literární časopis Host, publikuje provokativní eseje o literatuře a poslední dobou i o politice. A stále čeká na velký román.

Michal Oktavian Gürtler

Michal Oktavian Gürtler

Ve středu 19. července 2017 byl předsedou představenstva společnosti Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. zvolen pan Michal Oktavian Gürtler, Dipl. El. Ing. ETH. V představenstvu i ve funkci jeho předsedy nahradil v květnu zesnulého PhDr. Milana Sládka.

Oktavía Jónsdóttir

Oktavía Jónsdóttir

Oktavía Jónsdóttir z Islandu je bezpečnostní expertka a členka odborných bezpečnostních vzdělávacích programů zaměřených na podporu médií v místech konfliktů, represivních politik či nově vznikajících demokracií. Je zakladatelkou a ředitelkou poradenské firmy Human Link Network, zabývající se bezpečností on-line médií a organizací občanské společnosti ve virtuálním prostředí a členkou poradního sboru Freedom of the Press Foundation podporujícího novináře zaměřené na odhalování špatného hospodaření, korupce a porušování zákona vládou. Oktavía je také poradkyní členů třetí nejsilnější parlamentní strany Icelandic Pirate Party.

Miroslav A. Liškutín

Miroslav A. Liškutín

„Již od útlého mládí jsem toužil a chtěl, aby se létání stalo hlavním cílem mého života,“ napsal v jedné ze svých memoárových knih brigádní generál v. v. Miroslav A. Liškutín. Tato touha se hrdinovi leteckých bitev druhé světové války splnila. Vedle generálmajora Emila Bočka je naším posledním žijícím operačním stíhacím pilotem britského Královského letectva RAF. A za téměř sto let svého života – 23. srpna oslavil devadesáté osmé narozeniny – má bezpočet důvodů bilancovat.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/18

XANTYPA XANTYPA 04/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne