Newyorské metro

Umění v podzemí

Pán, kterému se otevřel kufr a pronásleduje úprkem své odlétající stránky rukopisu, červený zajíc, plastický podmořský svět s hejny drobných rybek a oranžových hvězdic, květy a sytě červené bobule ptačího zobu ve velikém zvětšení, sloni dovádějící na zdi, pánské a dámské klobouky, rojící se včely, liliputánské bronzové postavičky, např. žena, která si čte knihu a přitom sedí na mrtvém byznysmenovi podloženém hromadou peněz… To vše a mnohé další je zde k vidění, takže pokud jste chtěli jet metrem do umělecké galerie, nemusíte nasedat na vlak, protože už jste v ní.

text a foto Eva Heyd

 

metrojpg.jpg
Zastávka metra na 42. ulici

 

 

Newyorské metro patří k nejstarším na světě. Alfred Ely Beach postavil model a představil podzemní dopravní systém v roce 1869. Jeho Beach Pneumatic Transit na dolním Manhattanu mezi Warren a Murray Street měřil sice pouze devadesát pět metrů, ale představoval velmi zajímavé a inovativní řešení, neboť systém pracoval na stlačený vzduch v potrubí. Oproti londýnskému metru, které už bylo tehdy v provozu nějakých šest let a používalo klasické lokomotivy, to byl zcela nový přístup. Bohužel se však hlavně z důvodů finančních ne­ujal a místo toho se začaly ve městě stavět trasy nadzemních vlaků. První trať na Greenwich Street byla v provozu od roku 1868 a byla vystavěna na sloupech nad úrovní ulice a vozy se tahaly na kabelu parním strojem detašovaným mimo trať.

 

banner_clanek


Později se však parní lokomotivy ukázaly jako vhodnější a méně poruchové. Poté, co firma New York Elevated Railway Company vyřešila na této pionýrské lince celou škálu problémů a zavedla mnoho vylepšení, pustila se do stavby další trati nad Třetí avenue, která spojovala South Ferry a 129. ulici. Brzy vznikly také tratě nad Šestou, Třetí a Druhou avenue. Tento systém rychlé dopravy zkrátil několikahodinovou výpravu do Central parku na jízdu trvající několik minut.
Jedna z pádných pohnutek, proč se město vrátilo k myšlence podzemní dopravy, přišla v podobě tzv. velkého blizardu v roce 1988, pověstné sněhové bouře, která na týden naprosto ochromila město. Metrové závěje znemožňovaly pohyb dokonce i hasičů a záchranek. Jak by se v té chvíli hodila podzemka! Vzápětí se tedy začalo jednat, byly vyprojektovány plány a stavba začala s počátkem nového století. Konečně byla o čtyři roky později otevřena první linka, která vedla ze City Hall přes Grand Central a Time Square na 145. ulici v Harlemu. Za pět centů vyzkoušelo podzemku hned první den sto tisíc pasažérů.

 

metro2jpg.jpg
Chuck Close, portrét Loua Reeda ve stanici na 86. ulici a 2. avenue

 


Dnes složitým systémem podzemních drah cestuje na čtyři a půl milionů lidí denně. Newyorské metro je nejdelší na světě (zhruba 380 km) a staví ve 472 stanicích ve čtyřech městských obvodech. Ne všechny tratě však vedou v podzemí. V některých částech mimo Manhattan je ještě možné se projet nadzemkou a prohlédnout si tak město z výšky.
Obnovit tvář metra
Z osmdesátých let si pamatuji „subway“ jako místo připomínající očistec, obzvlášť v létě. Ve čtyřicetistupňových vedrech byli lidé ve vagonech bez klimatizace uzavřeni jako v roztavených plechovkách od sardinek. Špinavé, páchnoucí vlaky dokonale pokrývala divoká graffiti, která se za daných okolností jako umění vnímat nedala. Kola starých vysloužilých vozů vrzala, v zatáčkách divoce vřískala a jízda celkově připomínala pouťový zážitek na lochnesce. Některým stanicím bylo lépe se vyhnout, do Bronxu a Harlemu raději vůbec nejezdit. Spící bezdomovci a procházející muzikanti jsou sice v newyorském metru nevyhnutelným koloritem i dnes, ale jinak se mnohé nepochybně změnilo k lepšímu.
Městský dopravní podnik MTA (Metropolitan Transit Authority), který spravuje mimo jiné také metro, se koncem osmdesátých let rozhodl přece jen řešit celkový úpadek a z gruntu obnovit celý systém. Nejenže vyměnil staré vlaky a rekonstruuje stanice, ale také vznikl program, který se nazývá MTA Arts & Design, jehož prostřednictvím jsou zadávány výtvarným umělcům místa v jednotlivých stanicích, pro které navrhují umělecké objekty. Většinou jde o mozaiky ze skleněných dílků, keramických dlaždic, ale také o práce z bronzu, nerezové oceli, skla; někteří autoři využívají fotografii nebo pracují se světlem. Umělci jsou vybíráni komisí složenou z odborníků i ze zástupců jednotlivých komunit v dané části města. Porota projde množství návrhů, určí finalisty a zhodnotí s nimi projekty pro jednotlivé lokality. Do soutěže může na počátku vstoupit kdokoliv a zakázky jsou placeny z programu Percent for Art (Procento pro umění). Podle zákona se požaduje od města utratit každoročně jedno procento z celkového rozpočtu na umění na veřejných místech, což se snaží prostřednictvím programu splnit.

 

metro3jpg.jpg
Chuck Close, AUTOPOTRÉT

 

 

Kdo jsou autoři?
Výzdoba některých zastávek na Manhattanu, kde byly více než sto let staré mozaiky precizně zrestaurovány, ukazuje, jak krásné byly původní stanice. Například na South Ferry je k vidění drobná, ale fascinující keramická dlaždice s obrazem lodi na moři, jejímž autorem byl tehdy nejproslavenější designér Christopher La Farge. První stanice metra Old City Hall je dnes již přístupná jen jako součást muzea MTA; se svým fantastickým proskleným atriem a krásným vydlaždičkovaným klenutým stropem od španělského mistra Rafaela Guastavina stojí za samostatnou návštěvu. Původní mozaiky byly zrestaurovány také na Bleecker Street (také od La Farge) nebo ve stanici na 28. ulici – jejich autorem je Squire Vickers. Ten pracoval jako architekt a designer pro MTA více než třicet let a do roku 1942 se podepsal na téměř třech stovkách zastávek. I přesto, že rozpočet byl často velmi nízký a objem práce ohromný, Vickersovy mozaiky mají navzájem rozdílné, velmi zajímavé vzory a barevné kombinace.

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 03. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 04/18 - výběr z článků

Video k dubnové Xantypě

Video k dubnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, doba je tak intenzivní, že je mi občas líto, že nejsme deník a ne­můžeme ihned reagovat na silné okamžiky, v nichž žijeme. Vražda investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně, sílící demonstrace na Slovensku proti vládě, do níž prorůstá organizovaný zločin, demise nejvyšších vládních představitelů. V Čechách demonstrace proti bývalému příslušníkovi pohotovostního pluku Ondráčkovi ve vysoké politické funkci, trapný inaugurační projev českého prezidenta a odchody znechucených poslanců z Vladislavského sálu, čistky vlády bez důvěry. Při vyhlašování Českého lva v Rudolfinu režisér Jan Svěrák zveřejnil výzvu Pět vět na obranu svobody veřejnoprávních médií, jež jsou pojistkou demokracie, avšak v poslední době jsou často napadána. U toho jsem byla a byl to příjemný závan jednoty lidí, kteří podobně smýšlejí, stejně tak jako demonstrace na podporu veřejnoprávních médií na Václaváku nebo stávka studentů na obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot… a kdo ví, co dalšího se ještě stane v roce, kdy slavíme 100 let republiky. Uvažuji, jaký vliv asi má tak překotné dění na naši psychiku, navíc při pomyšlení na katastrofy, které se u nás udály v letech 1938, 1948, 1968.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Petr Janeček

Petr Janeček

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Děti z Vesny

Děti z Vesny

Dětská léčebna Vesna v Janských Lázních v Krkonoších je jedním z největších léčebných a rehabilitačních zařízení v České republice, kde používají tzv. Vojtovu metodu při péči o děti s dětskou mozkovou obrnou a pohybovým onemocněním. Lékaři a fyzioterapeuti jsou zde přímými pokračovateli odkazu profesora Václava Vojty a rodiče zde léčených dětí si jeho metodu chválí.

Kultura - výběr z článků

Konstanty a proměny, jak je vidí

Konstanty a proměny, jak je vidí

Zatímco v létě mnohé „kulturní stánky“ spíše podřimují, galerie se těší nebývalému zájmu návštěvníků. Zejména ti, kteří přijíždějí zdaleka, v nich hledají koncentrovanou podobu regionu, jeho kulturních tradic i současných uměleckých aktivit. Lidé, kteří do výstavních síní zajdou mnohokrát za rok, tu zase vítají nové a nezvyklé dotyky s uměním, výrazně překračující obrysy dotyčné oblasti. Ředitel Moravské galerie v Brně Jan Press považuje právě službu návštěvníkům za jednu z priorit.

Klavírista Lukáš Klánský

Klavírista Lukáš Klánský

Festival Dvořákova Praha se každoročně chlubí jmény předních světových sólistů i orchestrů. Nezapomíná ale ani na výrazné mladé talenty, kteří se mohou pyšnit celou řadou úspěchů na mezinárodní scéně a mají nakročeno k zářné kariéře. Tzv. Den D Dvořákovy Prahy bude 14. září ve Dvořákově síni Rudolfina tentokrát patřit společnému koncertu klavíristy Lukáše Klánského a korejské houslistky Bomsori Kim. Koncert by neměl ujít vaší pozornosti, o těchto muzikantech ještě hodně uslyšíme.

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Otec fusionismu s pověstí avantgardního muže

Předchází jej pověst velmi avantgardního muže – koneckonců jeho zjev nezapře fakt, že je umělcem tělem i duší. Přiznám se proto, že mě poněkud překvapilo, když do mých dveří vešel muž sice s fialovou kšticí, ale s tradiční kyticí a podnosem báječných českých dvojctihodných koláčků. Povídání s ním bylo velmi příjemné, ale rozkvetl teprve tehdy, když přišla řeč na jeho lásku – fusionismus. Jeho přirozená plachost byla najednou ta tam, zaníceně mi vyprávěl o všem, co se svým milovaným uměním zažil, zažívá a ještě plánuje zažít. Koneckonců, vždyť mu bylo teprve sedmdesát…

Výstava Retro biják 60. – 90. let

Výstava Retro biják 60. – 90. let

Již klasické snímky jako VRCHNÍ, PRCHNI!, DÍVKA NA KOŠTĚTI nebo PANE, VY JSTE VDOVA! patří mezi důvěrně známá díla československé kinematografie. Téměř sedmdesát slavných filmů, seriálů a pohádek z 60. až 90. let, včetně zde uvedených, si připomeneme ve čtyřech patrech Tančícího domu, kde je od května na půl roku vystaveno přes dvě stě originálních kostýmů doplněných filmovými rekvizitami a fotografiemi.

Něco za něco

Něco za něco

Divadlo pod Palmovkou Praha

Komiks

Komiks

V souvislosti s vývojem rockové hudby panoval v minulosti v české kotlině názor, že největším nepřítelem lidstva byly rock and roll a coca cola. Přidal bych k tomu ještě jeden produkt, a tím byl komiks. Rock and roll je dnes už uznávanou veličinou coby základ hudby, která od druhé poloviny padesátých let až do současnosti poznamenala dějiny muziky i dalších uměleckých žánrů, včetně komiksu. Coca cola je dnes jednou z nejprestižnějších značek. Komiks ale o své místo na slunci paradoxně stále bojuje.

Lukáš Vondráček

Lukáš Vondráček

Navzdory mládí patří dvaatřicetiletý Lukáš Vondráček do absolutní špičky světových pianistů. V roce 2016 zvítězil na nejnáročnější pianistické soutěži Queen Elisabeth v Bruselu a jeho život dostal hvězdné obrátky.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/18

XANTYPA XANTYPA 04/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne