Věčný tulák Charlie

„Byl vážný,“ říká o legendárním komikovi Charlesi Chaplinovi jeho syn Eugene

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

 

Text Jindřich Rosendorf, foto Martina Root, gettyimages a archiv

 

charliejpg.jpg

 

Byl to okamžik, který patrně ovlivnil i vývoj kinematografie. Producent a režisér Mack Sennett v ateliéru společnosti Keystone, vyrábějící filmové grotesky, jakoby mimochodem vybídl začínajícího Chaplina: „Udělejte si nějakou komickou masku, Charlie. Co vás napadne…“ A žvýkal dál konec doutníku. „Neměl jsem ani ponětí, jak bych se měl namaskovat,“ vzpomínal po letech Chaplin. „Cestou do šatny mě však napadlo, abych si vzal kalhoty jako pytel, veliké boty, hůlku a buřinku. Chtěl jsem, aby ten kostým byl samý protiklad: pytlovité kalhoty a těsný kabát, malá buřinka a ohromné boty. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli mám vypadat mladě, nebo staře, ale když jsem si uvědomil, že si mne Sennett představoval daleko staršího, přidal jsem malý knírek, který mi dodá na věku, ale nebude mi bránit ve výrazu. Neměl jsem potuchy, jakého člověka vlastně budu představovat. Ale v okamžiku, kdy jsem se oblékl, kostým a maska mně vnukly jeho osobnost. Začal jsem se do něho vciťovat a ve chvíli, kdy jsem vkročil před kameru, rozžil se mi samostatným životem… Gagy a komické nápady se mně v hlavě jen rojily…“ Legenda, která díky genialitě svého tvůrce dosáhla nesmrtelnosti, se právě zrodila.

 

chaplin2jpg.jpg
Charlie Chaplin, 1927

 

chaplin1jpg.jpg
Vítej doma, Charlie! – slavný rodák na nádraží Paddington v Londýně, 1931

 

 

Balet jako ze života
„Při různých setkáních se mě lidé nejčastěji ptají na otce jako na neopakovatelného krále komiků. V mých vzpomínkách se mně ale vybavuje hlavně jako laskavý, starostlivý, ale i důsledný rodič, který se nás vždy se zájmem ptal, co se nám ten den povedlo, co ne, a dbal přísně na náš školní prospěch. Vzdělání nám kladl na srdce v první řadě,“ ohlíží se za posledními „švýcarskými roky“ Charlieho Chaplina jeho dnes pětašedesátiletý syn Eugene. „Měl přes věkový rozdíl krásný vztah s naší maminkou a v soukromí byl vlastně jako každý jiný člověk – někdy veselý a spokojený, jindy třeba ustaraný a ponořený do vlastní práce. V hloubi duše byl ale vlastně – jako snad každý opravdový klaun – vážný.“
Eugene Chaplin je prezidentem Mezinárodního festivalu komediálních filmů ve švýcarském Vevey. Renomovaný mistr zvuku a producent, který spolupracoval při natáčení například se skupinami Rolling Stones či Queen, nebo s Davidem Bowiem. Je pátým dítětem Charlese Chaplina a jeho čtvrté, o 36 roků mladší manželky, herečky Oony O’Neillové.
Nedávno se Eugene Chaplin přijel podívat do Plzně na baletní inscenaci tamního Divadla J. K. Tyla nazvanou Chap­lin. Její libretista, choreograf a režisér, šéf baletního souboru Jiří Pokorný se nechal inspirovat životem Charlieho Chaplina. „Představení mě nadchlo, a nejen proto, že v jedné z dětských rolí jsem tu měl možnost poznat i sám sebe,“ usmívá se a chválí Eugene Chaplin. „Líbilo by se i mému otci, on balet miloval. Upoutalo mě, že zatímco v různých divadelních představeních, která čerpají z otcova života, si tvůrci ve světě vybírají zpravidla pouze některý úsek, epizodu, nebo jen jedno konkrétní dílo, zde je vlastně celý život velmi imaginativně vtělen do jediné baletní inscenace. To je výjimečné!“

 

chaplin3jpg.jpg
Charles Chaplin v kruhu rodiny – na prázdninách v Saint Cap Ferrat, červenec 1957. Zleva: manželka Oona, dcera Geraldina, synové Eugene a Michael, dcery Victoria a Josephine

 

 

První „záskok“
Výjimečný a připomínající divokou horskou dráhu byl ovšem především skutečný život Charlieho Chaplina. Rodiče byli chudí varietní umělci, protloukající se vaudevillovými scénami viktoriánského Londýna, otec navíc sotva rok po Charlieho narození rodinu opustil; kvůli „nemírnému pití“ zemřel v pouhých sedmatřiceti letech. Maminka Hannah se snažila o Charlieho i staršího bratra Sidneye starat se co nejlíp; živobytí si opatřovala jako tanečnice a zpěvačka po kabaretech a music hallech a děti na ni zpravidla po večerech čekávaly za kulisami. Její křehké zdraví, sužované stále častěji nemocemi, jí ubíralo možnosti uplatnění postupně skoro k nule. Až se dostavil konec, který paradoxně naznačil i nový začátek. Při jednom vystoupení ztratila hlas, přešla do šepotu a obecenstvo, většinou opilí vojáci, do hanlivých posměšků a hlučného pískotu. Musela z pódia utéct a režisér představení vystrčil ze zákulisí na jeviště teprve pětiletého Charlieho. Zazpíval tehdy populární šlágr JACK JONES a sál byl rázem jeho – na jeviště se mu k nohám snesla sprška mincí. „Připadal jsem si na tom pódiu najednou jako doma,“ vzpomínal. „Mluvil jsem s obecenstvem, tancoval jsem a předvedl několik imitačních čísel… lidé se řehtali, řičeli a znovu mi házeli mince. Ten večer jsem vystoupil v životě poprvé, zatímco maminka naposled.“ Další roky dětství se kvůli ztrátě obživy rychle propadají do absolutní bídy – Charlie s bratrem se nevyhnou ani chudobinci a škole pro sirotky a opuštěné děti. Maminka je pro duševní nemoc zbavena svéprávnosti, skončí v ústavu a oběma bratrům je víc a víc domovem ulice. „Kennington, Lambeth… čtvrti, kde tehdy žil a čelil nouzi, jak uměl. Dělal třeba kamelota, tiskaře, skláře, pokoušel se vyrábět hračky, pomáhal v ordinaci, ale nevzdával se snu stát se hercem,“ popisuje Eugene Chaplin. „Stepoval v dřevácích, rok působil v dětském cirkusu, zkoušel uplatnit pantomimický a komediální talent i v kabaretech a divadlech West Endu. Nakonec se uchytil jako komik u londýnské divadelní společnosti Freda Karna a s ní vyjížděl na dlouhé zájezdové šňůry nejen po Anglii.“ Karnova skupina hostovala v roce 1908 také na scéně pražského Varieté, dnes Hudebního divadla Karlín, a mladý Chap­lin byl tehdy už výraznou postavou jejího programu. „Jestli ale skutečně Prahu navštívil i on, nevím,“ krčí rameny Eugene, „Sám se o tom nezmiňoval, i když k vaší zemi měl vztah. V roce 1925 přijal na dálku nabídnuté čestné členství v uměleckém sdružení Devětsil, po druhé světové válce se zasazoval o obnovu zničených Lidic a k jeho spolupracovníkům a přátelům patřil i český herec Rudolf Myzet.“

 

chaplin4jpg.jpg
S Mahátmou Gándhím
chaplin5jpg.jpg
KID – Charlie Chaplin a Jackie Coogan v dojemné souhře

 

 

Konečně film!
Kormidlem osudu trhne nakonec nevědomky sám Fred Karno; roku 1912 vysílá svůj ansámbl na turné do Ameriky. I s Chap­linem. Zpátky se Charlie už nevrátí. Jeho komická role opilého diváka, který z hlediště „ruší“ spořádané představení, mu vynese nabídku jednoleté smlouvy v ateliérech, odkud vyjíždějí ke svým ztřeštěným kouskům i tolik populární „keystonští strážníci“. Charlie Chaplin tedy spěchá do Los Angeles, aby se konečně potkal s filmem. Je to setkání osudové. Rychle pochopí, že jde o zábavu pro nejširší vrstvy „obyčejných“ lidí – jeho tulák bude jedním z nich. Jen během roku 1914 natočí pro Keystone rekordních 35 grotesek. Jeho neomylný instinkt zachytit humor a brilantně vystavěné komické gagy slaví ohromné úspěchy; biografy při jeho filmech praskají ve švech. Tulákovo kouzlo působí a Chaplinova popularita závratně roste. Koncem roku 1914 podepisuje kontrakt s majiteli společnosti Essaney, pro niž udělá 15 krátkých filmů, další pak v letech 1916 až 1917 ve společnosti Mutual Film Corporation. Své filmy už vytváří sám od námětů přes scénář, režii až po vlastní ztvárnění titulních rolí. Později je opatří i vlastní hudbou. A dosavadní „rychlovýrobu“ grotesek také důsledně profesionalizuje; jednotlivé scény neváhá zkoušet tak dlouho, dokud nemají punc dokonalosti. Je prvním člověkem, který zazáří jako filmová hvězda v globálním měřítku. Idol milionů. A vlastně také nad jiné viditelným ztělesněním amerického snu – z nejhlubšího dna vzhůru až na vrchol.
Se slávou přicházejí i peníze. Hodně peněz. Už v roce 1917 je to milion dolarů. A s nimi především – samostatnost. Nezávislost. Nejen luxusní dům v Beverly Hills a vlastní nově zbudované studio. Charlie míří uměleckými plány dál a výš. Nad krátké, drsné grotesky poskládané z bláznivých honiček a dortových bitev. Jeho tulák má vnést do potemnělých kinosálů opravdu lidské hodnoty.

 

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 03. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 04/2019 - výběr z článků

Beatles 1969

Beatles 1969

Dopoledne 30. ledna roku 1969, londýnská ulice Saville Row. Sídlí tu několik přepychových pánských krejčovství, ale také společnost Apple, kterou minulý rok založili Beatles. Ti právě společně s klávesistou Billym Prestonem vystoupali na střechu budovy společnosti, aby odehráli krátký a zároveň svůj definitivně poslední koncert. I když z ulice nejsou vidět, produkce zakrátko vyvolá rozruch mezi chodci a ti se začnou – plni radostného vzru­šení – shlukovat do té mí­ry, že je narušena doprava a policie se rozhodne zakročit…

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Exotičtí motýli se do skleníku Fata Morgana v trojské botanické zahradě vrátí letos v pořadí už posedmnácté. Tentokrát se představí v možná překvapivé roli, a to coby cestovatelé. Dozvíte se, odkud a kam se motýli přesouvají, kolik kilometrů dokáže motýl uletět za jediný den, který druh uletí největší vzdálenost, a mnoho dalších zajímavostí. I tentokrát budete mít příležitost pozorovat líhnutí motýlů z kukel umístěných v expozici. Nenechte si ujít jedinečnou možnost sledovat jejich první vzlétnutí, ladný let i pestrobarevnou přehlídku motýlích křídel.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne