Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

 

Text Libuše Koubská, foto archiv a gettyimages

 

kundera1jpg.jpg

 

Tenkrát seděl v hloubi protáhlého kvelbu knihkupectví ve slavném Štorchově domě na Staroměstském náměstí v Praze. Dnes je spisovatel v Paříži a v prostorách renomovaného knihkupectví sídlí masážní salon Thajský ráj. Rybičky Garra rufa tam okusují nohy turistům. Svatý Václav na bělouši a s praporcem v ruce, namalovaný podle návrhu Mikoláše Alše na fasádě domu, stoicky přihlíží. Jako přihlížel před pětapadesáti lety, jen možná vybledlejší a šedivější než dnes, neboť v té době ještě nebyly k mání tak syté barvy. Přesto se do ní zkusme na chvíli vrátit.

 

kundera2jpg.jpg

 

Drobinka v kapse
Scéna začíná následovně: spisovatel, pozdější hvězda světové literatury s  chováním tajnosnubné primadony, trčí osaměle u stolečku mezi přeplněnými policemi knih, před sebou velikou mísu cukroví. Z náměstí vstupuje do knihkupectví dívka. Mladý prodavač vpředu u pultu z ní má očividně radost: „Svlečno, teda pardon, slečno – ale jste asi sečtělá, tak se neurazíte – to jste hodná, že jste přišla!!! A nějaký autorovy knížky si nesete? Nebo si u nás ještě něco koupíte?“ povykuje s čerstvým vydáním Kunderova dramatu MAJITELÉ KLÍČŮ v ruce. A jak je v ráži, začne improvizovaně vyzpěvovat píseň z té hry: „Když jste svlečno, svlečna, svlékněte si to prádlo, svlékněte si tu kůži, svlékněte se třeba do kostí!“
Dívka cítí, že se začíná nezadržitelně červenat, ani ne kvůli přitrapnělému prodavači, jako kvůli spisovateli. Ale nedá se nic dělat, musí vpřed. Chce ho přece vidět na vlastní oči, chlapíka, který napsal „Vezmi mne s sebou, ať půjdeš kamkoli! / Ať půjdeš do dálek, či před dům do polí. / Já ti nebudu překážet. Ne, to bych nechtěla. / Já se ti umenším! Chceš? Budu bez těla.“ Taky napsal báseň RŮŽE. „Tu růži, co dát se chtěla všem. / Táhnout jak vůně všemi muži / a v mužích chutnat celou zem…“ Uměla totiž – ve svých šestnácti letech – většinu jeho básní nazpaměť.
Od prodavače už je naštěstí pokoj a ona klopýtá ke stolku vzadu mezi regály. Stydí se toho muže v intelektuálském roláku, který podle toho, co píše, vidí ženám – a to i těm už úplně dospělým – na dno jejich černých duší. Nemyslí si o něm, že je cynik, myslí si, že je frajer.
Spisovatel, dramatik a básník s tváří kultivovaného boxera jí vlídně pokyne k druhému křesílku. Dívka rudá jako rak si opatrně sedá naproti němu, mezi nimi stojí ta vrchovatá mísa cukroví. Spisovatel ji pobídne, aby ochutnala. Sám si taky sáhne pro vanilkový rohlíček. Kousne si a pár drobinek spadne pod stůl. Dívka na ně s obdivem civí. Pak s hrůzou poslouchá samu sebe, jak nahlas recituje: „Ať půjdeš do dálek, kde bolest nebolí, / ať půjdeš do své těžké denní práce, / vezmi mne s sebou! Stanu se čímkoli! / Stanu se třeba drobinkou v tvé kapse.“
„Některé ženy a dívky proti té básničce rozhořčeně protestovaly. Že je ponižující. Ale vám se tedy asi líbí?!“ raduje se autor.
Dívka mlčí, neumí na to odpovědět. Ví jenom, že báseň VEZMI MNE S SEBOU přesně odpovídá stavu její aktuální zamilovanosti, ale to se přece nehodí říkat. Navíc si není jistá, jestli v autorově otázce nebyla ironie. Tak jen sedí a kouká. Spisovatel se jí tedy zeptá, kam chodí do školy. Řekne, že na dvanáctiletku na Vinohradech, na třídě Wilhelma Piecka, do druhého ročníku. Jedí dál cukroví. Nakonec se jí spisovatel otáže, jak se jmenuje, a vezme jí z ruky knížky, které si přinesla s sebou: básnickou sbírku MONOLOGY, soubor povídek SMĚŠNÉ LÁSKY, divadelní hru MAJITELÉ KLÍČŮ. Energickým rukopisem do nich postupně napíše: Libuši Burdové srdečně Milan Kundera. Dívka poděkuje a vypadne. Přitom si všimne, že do knihkupectví konečně přibylo pár dalších zájemců o autogram. Zaraduje se – za spisovatele i za prodavače a taky proto, že už má setkání za sebou.

 

kundera3jpg.jpg

 

Mlha budoucího času
Železnou a Rytířskou ulicí doslova protančí. Dodnes si pamatuje, že to bylo v listopadu, tma jako v pytli už v pět odpoledne, navlhlí, lhostejní chodci spěchali mezi schikanederovsky prosvítajícími lucernami. „Za chvíli zavřou dveře vagónů. / Ale ty neodjížděj! Zůstaň ještě! / Vím. Je tu sychravo. A prší. Ale já ti dám / všechnu, všechnu něhu, kterou mám!“
Kunderova poezie, od níž se on sám později distancoval, ji okouzluje. Ale to distancování, jakož i mnoho dalších událostí a činů pluje zatím v mlze budoucího času. Vždyť jeden z největších českých románů 20. století ŽERT existuje zatím pouze ve spisovatelově mysli, v jeho zkušenosti, v rozpracovaném rukopise. Stejně tak referát NESAMOZŘEJMOST EXISTENCE ČESKÉHO NÁRODA, s kterým vystoupí na legendárním IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1967.

  

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 03. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 04/2019 - výběr z článků

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Beatles 1969

Beatles 1969

Dopoledne 30. ledna roku 1969, londýnská ulice Saville Row. Sídlí tu několik přepychových pánských krejčovství, ale také společnost Apple, kterou minulý rok založili Beatles. Ti právě společně s klávesistou Billym Prestonem vystoupali na střechu budovy společnosti, aby odehráli krátký a zároveň svůj definitivně poslední koncert. I když z ulice nejsou vidět, produkce zakrátko vyvolá rozruch mezi chodci a ti se začnou – plni radostného vzru­šení – shlukovat do té mí­ry, že je narušena doprava a policie se rozhodne zakročit…

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Exotičtí motýli se do skleníku Fata Morgana v trojské botanické zahradě vrátí letos v pořadí už posedmnácté. Tentokrát se představí v možná překvapivé roli, a to coby cestovatelé. Dozvíte se, odkud a kam se motýli přesouvají, kolik kilometrů dokáže motýl uletět za jediný den, který druh uletí největší vzdálenost, a mnoho dalších zajímavostí. I tentokrát budete mít příležitost pozorovat líhnutí motýlů z kukel umístěných v expozici. Nenechte si ujít jedinečnou možnost sledovat jejich první vzlétnutí, ladný let i pestrobarevnou přehlídku motýlích křídel.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne