Jaroslav Dušek

Mám raději metafory než popisnost

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

text Jan Kerbr, foto Divadlo Na Jezerce a Jana Pertáková

 

dusek1jpg.jpg
Jaroslav Dušek předčítá text Jaromíra Rašína.

 

 

Rozuměl jsem dobře informaci, kterou jste po aplausu při premiéře podával, že jste objevil knížku Jaromíra Rašína v trutnovském antikvariátu?
Takhle to nebylo. Já text synovce prvního ministra financí Československé republiky Aloise Rašína znal už dřív. Před mnoha lety jsem ho dostal od jednoho diváka, který mi ho přinesl s tím, že by se mi to mohlo líbit. Hned jsem si text nepřečetl, nechal odležet, po čase jsem se k němu vrátil a zaujal mě. Cvičně jsem ho četl na akcích v Divadle Kampa, zkoušel jsem, co to s diváky udělá, a jevilo se to slibně. Půvab tkví v určitém rozporu mezi poněkud „šroubovanější“ retro formou a v prozíravém odhadu budoucnosti, který se Rašínovi ve dvacátých letech minulého století dost podařil. V Trutnově jsem pořídil knížku, do té doby jsem měl jen opis. Titul jsem našel v internetové nabídce antikvariátu. Ukazoval jsem ji při premiéře z pódia, protože po generálce se mě někteří diváci potutelně ptali, zda ten Rašín skutečně existoval, měli blízko k tomu vidět v tom mystifikaci typu Cimrman. Do textu jsem nepřidával nic, jenom větu o státu, řízeném jako firma, která podle mého z Rašínovy předlohy přirozeně vyplynula. Já začal v posledních letech včelařit, ve SLÁVĚ STROJŮ A MĚST se toto téma, vlastně i jako metafora, objevuje, navíc ho spolutvůrce inscenace Petr Nikl zabudoval do výtvarného řešení scény.

Jak vás napadlo realizovat projekt v tomto divadle?
Honza Hrušínský se mě ptal, nepřichystám-li pro Jezerku něco nového. A měl odvahu jít do titulu, který je vzhledem k jejich repertoáru dost netradiční. Bavilo mě inscenovat text víceméně okrajový, který v době svého vzniku, kdy se lidstvo holedbalo různými novými objevy, musel mnohým připadat jako škarohlídský.

 

dusek2jpg.jpg
Jaroslav Dušek a Petr Nikl překvapí v inscenaci též kostýmními variacemi.

 

 

Víte něco bližšího o autorovi?
Ne příliš, byl ředitelem druhé největší pojišťovny, ve dvě odpoledne vždy odjížděl z kanceláře na svůj statek u Liběchova, trávil tam čas v přírodě, mimo jiné se svými včelami, meditacemi i překlady z latiny a řečtiny, byl to tedy vzdělanec klasického typu, také zároveň kulaťoučký bonviván, na fotce jako asketa rozhodně nepůsobí. Odešel pak do Chorvatska, kde umřel v roce 1951, chtěl, aby po smrti byla jeho pozoruhodná a bohatá knihovna vhozena do moře, partnerka prý jeho přání nevyhověla a svazky rozprodala. Text SLÁVY STROJŮ A MĚST jsem krátil, zvláště popisy přírody a meditativně-filozofické pasáže, v nichž se třeba odvolává na Otokara Březinu. Také se do jevištního tvaru už nevešel pozoruhodný rozbor fenoménu filmu, k němuž se Rašín stavěl velmi odmítavě jako k povrchní zábavě. Přirovnával film k rentgenu v tom smyslu, že oboje zobrazí z živého těla pouze kostru. Tak ostře se do toho pustil už ve dvacátých letech, kdy film nabíral teprve dech a časem přinesl i úctyhodné výsledky.

Vy sám jste ve filmech, zvláště v první „sérii“ Jana Hřebejka, vynikl. Jak se na tak striktní názor díváte?
Upřímně řečeno, docela ho sdílím. Film se vydal spíš směrem naturalismu, krev opravdu stříká, násilí i sex bývají ztvárněny co nejvěrněji. Mám raději metafory než popisnost. Třeba Aki Kaurismäki nebo David Lynch jsou mi blízcí tím, jak pracují se symboly. Popisné filmy „jako ze života“ diváky zpitoměly natolik, že jednak přestali být schopni vnímat současně více vrstev díla, jednak si pak každý připadá u takových filmů jako povolaný kritik. Vzpomínám, jak kdysi paní profesorka Palková, která nás vyučovala fonetice, zmiňovala, že v období normalizace zmizely náročnější vícevrstevnaté filmy, které nahradila „dobrá komerce“, rozmanité „napínavé“ detektivky či westerny, řemeslně zručně natočené. Tyto filmy sice dovedou „zabavit“, nicméně postupně vedou k jakémusi otupění. Zaplavují kina, zatímco pozoruhodné snímky, například Gatlifův EXIL, se v kinech ani neohřejí; když nestihnete premiéru, příští týden už je neuvidíte. Musíte po nich pátrat.

 

baner-clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 26. 03. 2019.

Objednat si Xantypy můžete i zde

XANTYPA 04/2019 - výběr z článků

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Beatles 1969

Beatles 1969

Dopoledne 30. ledna roku 1969, londýnská ulice Saville Row. Sídlí tu několik přepychových pánských krejčovství, ale také společnost Apple, kterou minulý rok založili Beatles. Ti právě společně s klávesistou Billym Prestonem vystoupali na střechu budovy společnosti, aby odehráli krátký a zároveň svůj definitivně poslední koncert. I když z ulice nejsou vidět, produkce zakrátko vyvolá rozruch mezi chodci a ti se začnou – plni radostného vzru­šení – shlukovat do té mí­ry, že je narušena doprava a policie se rozhodne zakročit…

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Erika Stárková

Erika Stárková

Mezi známé osobnosti povýšil herečku Eriku Stárkovou seriál MOST!, který už po uvedení prvního dílu začal bořit rekordy ve sledovanosti a jeho hlášky se od té doby dávají k lepšímu ve venkovských hospodách i v pražských kavárnách.

Příběhy paláců před Pražským hradem

Příběhy paláců před Pražským hradem

Monumentální stavební komplex Schwarzenberského paláce zaujímá v panoramatu Prahy výraznou polohu. Stavba, připomínající svým zjevem spíše venkovský zámek než městskou rezidenci, od Hradčanského náměstí oddělená zdmi a branami, vytváří spolu se sousedním Salmovským palácem urbanistický celek vynikající kvality, zároveň markantní dominantu příjezdové rampy k Hradu. Jeho renesanční architektura evokuje severoitalské reminiscence, zatímco strohost trojkřídlého Salmovského paláce připomíná architekturu Říma, Paříže či Vídně. Oba paláce reprezentují staletí českých a evropských dějin, jejímiž aktéry jsou i Lobkowiczové, Rožmberkové, Švamberkové, Eggenbergové, Schwarzenbergové a Salmové.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Vypravte se na cestu okolo světa na křídlech motýla

Exotičtí motýli se do skleníku Fata Morgana v trojské botanické zahradě vrátí letos v pořadí už posedmnácté. Tentokrát se představí v možná překvapivé roli, a to coby cestovatelé. Dozvíte se, odkud a kam se motýli přesouvají, kolik kilometrů dokáže motýl uletět za jediný den, který druh uletí největší vzdálenost, a mnoho dalších zajímavostí. I tentokrát budete mít příležitost pozorovat líhnutí motýlů z kukel umístěných v expozici. Nenechte si ujít jedinečnou možnost sledovat jejich první vzlétnutí, ladný let i pestrobarevnou přehlídku motýlích křídel.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Eliška Tyrolerová

Eliška Tyrolerová

Pro mnohé nevidomé jsou nenahraditelnými parťáky doma i v rušných ulicích. Než však dostanou reflexní vestu a průkaz, absolvují speciální výcvik. V nadačním fondu Mathilda, který se od roku 2010 zaměřuje na lidi se závažným zrakovým postižením, se čtyřnohým svěřencům věnuje také třicetiletá Eliška Tyrolerová, která Xantypu pozvala přímo do kanceláře Mathildy nedaleko Václavského náměstí. A jak jinak, společnost nám během rozhovoru dělal černý labrador Cedrik.

Osobnosti - výběr z článků

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne