Sidse Babett Knudsen

Zralá žena, která se neohlíží na stereotypy

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

 

text Libuše Koubská, foto gettyimages

 

 knudsenjpg.jpg

 

Narodila se 22. listopadu 1968 v Kodani, ale její rodiče, fotograf Ebbe Knudsen a jeho žena Susanne, učitelka handicapovaných dětí, se s ní a s jejími dvěma mladšími bratry Lassem a Niclasem přestěhovali do Tanzánie. Tam Sidse prožila dětství. Odtamtud údajně pramení také její chuť cestovat a zároveň i její raná samostatnost. Už ve dvanácti letech si vydělávala kapesné tím, že na kole rozvážela noviny. Ve čtrnácti pomáhala v pekařství, v patnácti v knihovně. V knihovně se jí zvlášť líbilo, čtenářka byla a je vášnivá.
Samostatná, sečtělá a v exotickém prostředí vyrostlá dívka snila o herecké dráze. Být tak hlavní hrdinkou v některé z her Tennesseho Williamse! Když jí bylo necelých osmnáct, odjela do Paříže. Neuměla ani slovo francouzsky, ale začala tam pracovat jako au-pair, hlídala děti. Nakonec to dopadlo tak, že v Paříži vystudovala herectví a hrála v divadle Théatre de l’ombre. „Také jsem tehdy napsala divadelní hru, jmenovala se PRÁZDNÁ ŽIDLE. Bylo to o Bohu, který se ocitne bez práce, lidé mu přestanou věřit. Bůh se nudí, pouští se do rozhovorů s trucovitými lidmi, provokuje je, svádí, soucítí s nimi, zlobí se na ně. Hrála jsem toho Boha, na scéně jsem měla vlasy dlouhé až na zadek, na nohou vysokánské kozačky a v ruce ghetto-blaster (přenosný radiomagnetofon populární koncem osmdesátých let – pozn. aut.), který dokolečka opakoval: ‚otoč kazetu, otoč kazetu, otoč kazetu…‘. Měla jsem sice příšerný přízvuk, nechápala jsem však, proč obecenstvo umírá smíchem,“ vzpomíná na tu dobu v rozhovoru pro francouzský časopis Elle.
Pak se vydala do New Yorku – na další herecká studia.

 

knudsen2jpg.jpg
S Tomem Hanksem ve Florencii

 

 

Nevěsta
Po návratu do rodného Dánska vystupovala s tamějším experimentálním souborem Far302 a hrála také v Královském divadle v Kodani. Filmovou kariéru zahájila jako devětadvacetiletá v dramatu dánského režiséra Jonase Elmera LET’S GET LOST. Za hlavní roli Julie dostala tehdy Sidse Babett Knudsen hned dvě dánské prestižní filmové ceny, cenu Robert a cenu Bodil, což je dánský ekvivalent francouzského Césara. O tři roky později tyto dvě ceny obdržela opět, tentokrát za roli v romantické komedii TEN JEDINÝ.

 

banner_predplatne_clanek


V našich kinech jsme se s jejím filmovým herectvím mohli seznámit prostřednictvím tragikomedie uváděné v češtině pod slibně záhadným názvem STARÝ, NOVÝ, PŮJČENÝ, MODRÝ. Šlo tam o velký předsvatební flám a o velké, náhlé vzplanutí po mnoha stránkách nebezpečné lásky. Objevily se v něm četné atributy nové doby, velkoměstský styl života, deprese, HIV pozitivita, drogy, ale také třeba exotické kadeřnictví. Film natočila dánská režisérka Natasha Anthy v roce 2003 a herečce nabídla roli nevěsty. Recenzenti psali, že se jedná o postmoderní variantu příběhů o lásce, jež si nedá poroučet. Nevěstě jste to stoprocentně věřili.
Snímek dánské režisérky Susanne Bier PO SVATBĚ, v němž Sidse Babett Knudsen rovněž hrála, byl nominován v roce 2007 na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film.

Premiérka
Opravdový mezinárodní věhlas přinesl herečce ovšem už zmiňovaný televizní seriál, u nás nyní uváděný pod titulem VLÁDA, ve světě všeobecně podle dánského originálu jako BORGEN. Pojem Borgen znamená v dánštině totéž co český Hrad, zkráceně se tak nazývá kodaňský Christiansborg Palace, sídlo premiérů, parlamentu a Nejvyššího soudu. Sidse Babett Knudsen v seriálu ztělesňuje fiktivní dánskou premiérku jménem Birgitte Nyborg, sympatickou, ctižádostivou a silnou ženu, která má ambice vést co nejlépe svou zemi a zároveň se co nejlépe starat i o svou rodinu, svého muže a dvě děti. Upřímná snaha je ovšem jedna strana mince, drtivé soukolí moci, politiky, podrazů, nedostatku času, každodenní úmornosti a těžké krize v rodině je strana druhá. Přicházejí chyby, porážky, trápení, ale i vítězství, chvíle pociťovaného přátelství, štěstí. A naopak, jako na houpačce, jako v životě. Hlavně to té dánské premiérce alias Sidse Babett Knudsen všechno naprosto věříte. „To je politika, občas prohraješ,“ řekne. Když se prudce narovná a se svým modrošedým pohledem a statečným úsměvem jde čelit dalším dračím hlavám, narovnáte se s ní.
Po veleúspěšném BORGEN neboli VLÁDĚ přišly další nabídky na seriály. V loňském roce byly dokončeny WESTWORLD a INFERNO, oba jsou to temné snímky, thrillery, v INFERNU hraje spolu s Tomem Hanksem.

Dívka z Brestu
Zřejmě díky těmto thrillerům a také díky svému poslednímu celovečernímu filmu DÍVKA Z BRESTU si Sidse Babett Knudsen vysloužila novinový titulek Královna, z níž mrazí. V DÍVCE Z BRESTU má titulní úlohu lékařky, pneumoložky. Ta zjistí souvislosti mezi podivnými úmrtími pacientů a lékem pro diabetiky, jenž se používá už třicet let. Scénář je napsán podle skutečného příběhu doktorky Irene Frachon, která se pustila do nerovného a nebezpečného boje s molochem farmaceutických firem. Film označovaný jako medicínský thriller bude u nás promítán pod názvem 150 MILIGRAMŮ v rámci Festivalu francouzského filmu na konci března.
K této roli pomohla Knudsen slavná francouzská herečka Catherine Deneuve. Jednoho večera, během večeře s režisérkou Emmanuelle Bercot si povídaly o obsazení režisérčina chystaného filmu na téma medicínsko-farmaceutický skandál. „Měla byste se podívat na BORGEN,“ doporučila jí Catherine Deneuve. „Ta herečka je pro roli ve vašem filmu přímo předurčená, navíc mluví výborně francouzsky.“
Loni na podzim přijela Sidse Babett Knudsen do Paříže na jeho úspěšnou premiéru. Prý se tam cítila velmi příjemně, chodila volně po ulicích, lidé ji přece jen na každém kroku nepoznávali, tak jako to bývá v Kodani. A ona má očividně ráda soukromí, které si hlídá. Takže se toho o ní ví pramálo, jen to, že má dvanáctiletého syna Louise Raye, že si potrpí na dobré jídlo, především vegetariánské. Že před čtyřmi lety přestala kouřit a že tu a tam žvýká tabák. Že se podílela na scénáři VLÁDY také autorsky. A že deník Le Figaro o ní napsal: „S ní nikdy nepřichází klišé. Dodává svým ženským postavám vážnost a jas. Je to zralá žena, která ztělesňuje život a neohlíží se na stereotypy.“

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Drahoš míří na Hrad

Drahoš míří na Hrad

Není „sluníčkář“, má obavy o českou demokracii, vládu s komunisty by nejmenoval, bezpečnost bez NATO si neumí představit

Bioložka Hana Svobodová

Bioložka Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Smutná zpráva

Smutná zpráva

S lítostí oznamujeme, že 11. května 2017 nás navždy opustil PhDr. Milan Sládek, Ph.D., MA. Světoběžník, světoobčan. Začátkem roku 1995 založil Xantypu, od té doby ji vydával a časem přiřadil ke svým Kovohutím Příbram, kde byl předsedou představenstva. Vzpomínáme na něho s vděčností. Čest jeho památce.

Regionální speciality, které musíte ochutnat

Regionální speciality, které musíte ochutnat

Přišli jste na chuť cestování za kulinářskými zážitky? Přinášíme pět gurmánských tipů na speciality, které svou zemi proslavily i za hranicemi.

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne