Sidse Babett Knudsen

Zralá žena, která se neohlíží na stereotypy

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

 

text Libuše Koubská, foto gettyimages

 

 knudsenjpg.jpg

 

Narodila se 22. listopadu 1968 v Kodani, ale její rodiče, fotograf Ebbe Knudsen a jeho žena Susanne, učitelka handicapovaných dětí, se s ní a s jejími dvěma mladšími bratry Lassem a Niclasem přestěhovali do Tanzánie. Tam Sidse prožila dětství. Odtamtud údajně pramení také její chuť cestovat a zároveň i její raná samostatnost. Už ve dvanácti letech si vydělávala kapesné tím, že na kole rozvážela noviny. Ve čtrnácti pomáhala v pekařství, v patnácti v knihovně. V knihovně se jí zvlášť líbilo, čtenářka byla a je vášnivá.
Samostatná, sečtělá a v exotickém prostředí vyrostlá dívka snila o herecké dráze. Být tak hlavní hrdinkou v některé z her Tennesseho Williamse! Když jí bylo necelých osmnáct, odjela do Paříže. Neuměla ani slovo francouzsky, ale začala tam pracovat jako au-pair, hlídala děti. Nakonec to dopadlo tak, že v Paříži vystudovala herectví a hrála v divadle Théatre de l’ombre. „Také jsem tehdy napsala divadelní hru, jmenovala se PRÁZDNÁ ŽIDLE. Bylo to o Bohu, který se ocitne bez práce, lidé mu přestanou věřit. Bůh se nudí, pouští se do rozhovorů s trucovitými lidmi, provokuje je, svádí, soucítí s nimi, zlobí se na ně. Hrála jsem toho Boha, na scéně jsem měla vlasy dlouhé až na zadek, na nohou vysokánské kozačky a v ruce ghetto-blaster (přenosný radiomagnetofon populární koncem osmdesátých let – pozn. aut.), který dokolečka opakoval: ‚otoč kazetu, otoč kazetu, otoč kazetu…‘. Měla jsem sice příšerný přízvuk, nechápala jsem však, proč obecenstvo umírá smíchem,“ vzpomíná na tu dobu v rozhovoru pro francouzský časopis Elle.
Pak se vydala do New Yorku – na další herecká studia.

 

knudsen2jpg.jpg
S Tomem Hanksem ve Florencii

 

 

Nevěsta
Po návratu do rodného Dánska vystupovala s tamějším experimentálním souborem Far302 a hrála také v Královském divadle v Kodani. Filmovou kariéru zahájila jako devětadvacetiletá v dramatu dánského režiséra Jonase Elmera LET’S GET LOST. Za hlavní roli Julie dostala tehdy Sidse Babett Knudsen hned dvě dánské prestižní filmové ceny, cenu Robert a cenu Bodil, což je dánský ekvivalent francouzského Césara. O tři roky později tyto dvě ceny obdržela opět, tentokrát za roli v romantické komedii TEN JEDINÝ.

 

banner_clanek


V našich kinech jsme se s jejím filmovým herectvím mohli seznámit prostřednictvím tragikomedie uváděné v češtině pod slibně záhadným názvem STARÝ, NOVÝ, PŮJČENÝ, MODRÝ. Šlo tam o velký předsvatební flám a o velké, náhlé vzplanutí po mnoha stránkách nebezpečné lásky. Objevily se v něm četné atributy nové doby, velkoměstský styl života, deprese, HIV pozitivita, drogy, ale také třeba exotické kadeřnictví. Film natočila dánská režisérka Natasha Anthy v roce 2003 a herečce nabídla roli nevěsty. Recenzenti psali, že se jedná o postmoderní variantu příběhů o lásce, jež si nedá poroučet. Nevěstě jste to stoprocentně věřili.
Snímek dánské režisérky Susanne Bier PO SVATBĚ, v němž Sidse Babett Knudsen rovněž hrála, byl nominován v roce 2007 na Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film.

Premiérka
Opravdový mezinárodní věhlas přinesl herečce ovšem už zmiňovaný televizní seriál, u nás nyní uváděný pod titulem VLÁDA, ve světě všeobecně podle dánského originálu jako BORGEN. Pojem Borgen znamená v dánštině totéž co český Hrad, zkráceně se tak nazývá kodaňský Christiansborg Palace, sídlo premiérů, parlamentu a Nejvyššího soudu. Sidse Babett Knudsen v seriálu ztělesňuje fiktivní dánskou premiérku jménem Birgitte Nyborg, sympatickou, ctižádostivou a silnou ženu, která má ambice vést co nejlépe svou zemi a zároveň se co nejlépe starat i o svou rodinu, svého muže a dvě děti. Upřímná snaha je ovšem jedna strana mince, drtivé soukolí moci, politiky, podrazů, nedostatku času, každodenní úmornosti a těžké krize v rodině je strana druhá. Přicházejí chyby, porážky, trápení, ale i vítězství, chvíle pociťovaného přátelství, štěstí. A naopak, jako na houpačce, jako v životě. Hlavně to té dánské premiérce alias Sidse Babett Knudsen všechno naprosto věříte. „To je politika, občas prohraješ,“ řekne. Když se prudce narovná a se svým modrošedým pohledem a statečným úsměvem jde čelit dalším dračím hlavám, narovnáte se s ní.
Po veleúspěšném BORGEN neboli VLÁDĚ přišly další nabídky na seriály. V loňském roce byly dokončeny WESTWORLD a INFERNO, oba jsou to temné snímky, thrillery, v INFERNU hraje spolu s Tomem Hanksem.

Dívka z Brestu
Zřejmě díky těmto thrillerům a také díky svému poslednímu celovečernímu filmu DÍVKA Z BRESTU si Sidse Babett Knudsen vysloužila novinový titulek Královna, z níž mrazí. V DÍVCE Z BRESTU má titulní úlohu lékařky, pneumoložky. Ta zjistí souvislosti mezi podivnými úmrtími pacientů a lékem pro diabetiky, jenž se používá už třicet let. Scénář je napsán podle skutečného příběhu doktorky Irene Frachon, která se pustila do nerovného a nebezpečného boje s molochem farmaceutických firem. Film označovaný jako medicínský thriller bude u nás promítán pod názvem 150 MILIGRAMŮ v rámci Festivalu francouzského filmu na konci března.
K této roli pomohla Knudsen slavná francouzská herečka Catherine Deneuve. Jednoho večera, během večeře s režisérkou Emmanuelle Bercot si povídaly o obsazení režisérčina chystaného filmu na téma medicínsko-farmaceutický skandál. „Měla byste se podívat na BORGEN,“ doporučila jí Catherine Deneuve. „Ta herečka je pro roli ve vašem filmu přímo předurčená, navíc mluví výborně francouzsky.“
Loni na podzim přijela Sidse Babett Knudsen do Paříže na jeho úspěšnou premiéru. Prý se tam cítila velmi příjemně, chodila volně po ulicích, lidé ji přece jen na každém kroku nepoznávali, tak jako to bývá v Kodani. A ona má očividně ráda soukromí, které si hlídá. Takže se toho o ní ví pramálo, jen to, že má dvanáctiletého syna Louise Raye, že si potrpí na dobré jídlo, především vegetariánské. Že před čtyřmi lety přestala kouřit a že tu a tam žvýká tabák. Že se podílela na scénáři VLÁDY také autorsky. A že deník Le Figaro o ní napsal: „S ní nikdy nepřichází klišé. Dodává svým ženským postavám vážnost a jas. Je to zralá žena, která ztělesňuje život a neohlíží se na stereotypy.“

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Bioložka Hana Svobodová

Bioložka Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Smutná zpráva

Smutná zpráva

S lítostí oznamujeme, že 11. května 2017 nás navždy opustil PhDr. Milan Sládek, Ph.D., MA. Světoběžník, světoobčan. Začátkem roku 1995 založil Xantypu, od té doby ji vydával a časem přiřadil ke svým Kovohutím Příbram, kde byl předsedou představenstva. Vzpomínáme na něho s vděčností. Čest jeho památce.

Regionální speciality, které musíte ochutnat

Regionální speciality, které musíte ochutnat

Přišli jste na chuť cestování za kulinářskými zážitky? Přinášíme pět gurmánských tipů na speciality, které svou zemi proslavily i za hranicemi.

Osobnosti - výběr z článků

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne