Bioložka Hana Svobodová

Zachránila tisíce želvích vajec

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

 

text Gabriela Kleinová, foto archiv www.morskezelvy.cz

 

zelvy1jpg.jpg

 

Láska k želvám tu byla už od dětství. Jak to ale bylo dál?

Už moje Středoškolská odborná činnost (SOČ) na gymnáziu se týkala plazů v tropech. Ve třetím ročníku jsem pak jako dobrovolník vycestovala do Mexika pomáhat v centru na ochranu želv. Tam jsem pochopila, jak nutné je dělat věci s potřebnými znalostmi a na vysoké úrovni, aby měly smysl. Na Přírodovědecké fakultě UK jsem už svoji bakalářskou i diplomovou práci psala o želvách. Když jsem odjížděla na nejjižnější místo v Irsku, mysleli si všichni, že jsem se zbláznila. Ale právě tam je nejsevernější místo, kde lze potkat kožatku velkou, největší mořskou želvu (délka 2 metry, váha 800 kilogramů). Dva měsíce jsem seděla na útesu v poměrně chladném počasí a sbírala potřebná data. Pracovat přímo v terénu, v přírodě mne naplňuje nejvíc.

Jak jste se dostala do Indonésie?

V Indonésii žije šest ze sedmi druhů mořských želv. Všechny jsou ohroženy vyhynutím, některé kriticky. Přesto tam téměř nikdo nepomáhá. Zřejmě je to tím, že v zemi není dostatečné pohodlí, zdravotnictví je na velmi nízké úrovni, stále je nesnesitelné horko a anglicky se skoro nedomluvíte. Ale nechtěla jsem jet do míst, kde už je spousta biologů. Příležitost jsem dostala díky programu Darmasiswa, který každoročně vyhlašuje indonéská vláda a lze se na něj přihlásit prostřednictvím indonéského velvyslanectví. Vybírali tehdy jen několik málo uchazečů asi ze sedmdesáti států, povedlo se a já jsem odjížděla rovnou na osm měsíců; cílem bylo naučit se indonésky přímo na tamější univerzitě.

 

zelvy2jpg.jpg

 

Jaké byly vaše první pocity v Indonésii?

Indonésie je nádherná. Obrovská biodiverzita, žijí zde tygři, sloni a ještě stále tu jsou deštné pralesy. Ty bohužel hrozně rychle mizí, a to ovlivňujeme i my tady v Evropě. Pokusme se společně vyřadit palmový olej. Pomůže to! Další šok pro mne bylo množství plastových odpadů, jimiž jsou ostrovy zahlceny – a firmy na jejich recyklaci žádné. Běžné je odkládat odpad na hromadu, kterou pak někdo zapálí, anebo házet do moře. Jednou mi na ostrov připlul pytel plný jednorázových plastových krabiček od jídla, někdo ho jen tak po obědě vyhodil z lodi… Odpadky na ostrově sbíráme denně. Jak zacházet s plasty, tam lidé nevědí. Do nedávné doby si balili jídlo do banánových listů, ty pak odhodili do přírody a příroda je vstřebala. Plasty zůstávají. Ale nejsem člověk, který by někam přišel a říkal lidem, jak co mají dělat. To nejde, Indonésané jsou hrdý národ a věci neřeší tak jako my, mají na všechno dost času. Je potřeba je motivovat, inspirovat možnostmi a oni pomalu najdou svou cestu. Občas je příjemné trochu zpomalit a já si vždycky říkám, že takhle v klidu bych chtěla umět žít napořád. Pak ale v momentě, kdy je nutné něco změnit, jim trvá vše dlouho a nic se neděje. Jedna z nejdůležitějších věcí v Indonésii je trpělivost, a to ať už při každodenní práci s lidmi nebo i při jednání s úředníky či policií.

 

zelvy3jpg.jpg
Odpadky  jsou pro mořský i ostrovní ekosystém katastrofou, pomoci s jejich úklidem mohou přijet i dobrovolníci.

 

 

Proč želvy vymírají?

Je to způsobeno celkově se zhoršujícími podmínkami pro jejich přežití. Jejich potravou jsou medúzy. Želvy si je dnes, bohužel, pletou s plasty, pozřou je a pak s ucpanými střevy umírají vlastně hlady. A nejen to. Mockrát jsem viděla mládě želvy s plastovým kroužkem od víčka z PET lahve jako obojkem, který je pomalu dusil. Nebo dospělou želvu se zaraženým brčkem v nose. A pak je tu samozřejmě tíživým problémem sběr želvích vajec na prodej; stále je to oblíbená pochoutka, i když zakázaná a zdraví nebezpečná. Proto, prosím, nikdy nikde nejezte želví vejce ani maso. Loni v březnu jsem se setkala i s tím, kdy na pláži čekali zloději, svítili na želvu baterkou, ona se lekla, začala odcházet zpět do moře, a oni ta vejce chtěli tak moc, že ji zabili a nožem jí je vyndali přímo z těla. A nakonec neobyčejně drastický způsob získávání želvoviny na výrobu suvenýrů, které vypadají jako plastové! Mnoho turistů ani netuší, že kvůli náramkům a náušnicím byla živá želva přibita za ploutve na desku a držena nad ohněm. Ve chvíli, kdy je krunýř horký, lze želvovinovou vrstvu nožem oddělit od spodní kostěné vrstvy, prostě se želvě želvovina zaživa za horka seškrábe ze zad. Nakonec ji zmrzačenou a napůl upečenou nechají v bolestech umírat… Bohužel většina Asiatů zatím nemá téměř žádný vztah ke zvířatům, vůbec si neuvědomují, že i zvířata mají emoce a stejně jako my mají touhu a právo žít. 

Ale tohle povědomí nebylo poměrně nedávno ani u nás…

Přesně tak. V prosinci jsem byla v Praze na přednášce Jane Goodall, což je mimochodem jeden z mých velkých vzorů. Je jí třiaosmdesát let, létá po světě a přednáší o šimpanzích a potřebě chránit přírodu. To ona popsala světu bolest a utrpení gorilího mláděte poté, co mu lovci zabili matku, viděla ho plakat. To bylo v Americe a Evropě v sedmdesátých letech průlomové sdělení. A je to třeba předávat dalším lidem. Zvířata cítí a mohou být šťastná i trpět, stejně jako lidé. I o tom si chci s lidmi povídat, podnítit je k lásce k přírodě. Každý z nás má možnost něco změnit k lepšímu a každý z nás by měl převzít zodpovědnost za své chování. I malá pomoc může mít dalekosáhlé důsledky. A také naopak. Naše konzumní společnost má vliv na životní prostředí na celé planetě.

Na čem teď pracujete?

Ráda bych vytvořila manuál, standardy, takového průvodce, podle kterého by měla centra na ochranu mořských želv celosvětově postupovat, aby želvám pomáhala efektivně. V současné době totiž mnohá z nich účinnou pomoc neposkytují. Indonéská vláda několik takových center vybudovala, jenže tam většina želv zemře. Jsou chovány v bazéncích se sladkou vodou, mají zakrnělé svaly, nevyvinuté plíce, protože se nemohou potápět dostatečně hluboko, neumí si hledat potravu a hlavně ztratí svůj instinkt migrovat po oceánu, ten mají pouze osmačtyřicet hodin po vylíhnutí. Takže po vypuštění plavou jen podél pobřeží a tam pak hynou. Zkrátka špatná strategie, za finančního přispění turistů, kteří se na ně jezdí dívat.
Tato centra sledujeme a věřím, že způsob „ochrany“ v nich se brzy díky naší snaze změní. Pomoci mohou i turisté, že do takových center s bazény, třeba i na Srí Lance, nebudou chodit a raději podpoří centra, která chrání želvy správným způsobem. Na všechny tyto aktivity (přímá ochrana želv na ostrovech v oblasti Berau, vzdělávání, rozvoj místních komunit, monitoring a pomoc ostatním centrům pro želvy) neustále sháním peníze a vítám jakoukoliv pomoc.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 4. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Drahoš míří na Hrad

Drahoš míří na Hrad

Není „sluníčkář“, má obavy o českou demokracii, vládu s komunisty by nejmenoval, bezpečnost bez NATO si neumí představit

Smutná zpráva

Smutná zpráva

S lítostí oznamujeme, že 11. května 2017 nás navždy opustil PhDr. Milan Sládek, Ph.D., MA. Světoběžník, světoobčan. Začátkem roku 1995 založil Xantypu, od té doby ji vydával a časem přiřadil ke svým Kovohutím Příbram, kde byl předsedou představenstva. Vzpomínáme na něho s vděčností. Čest jeho památce.

Regionální speciality, které musíte ochutnat

Regionální speciality, které musíte ochutnat

Přišli jste na chuť cestování za kulinářskými zážitky? Přinášíme pět gurmánských tipů na speciality, které svou zemi proslavily i za hranicemi.

Lidé - výběr z článků

JUDr. Jiří Havelka

JUDr. Jiří Havelka

Na přelomu 30. a 40. let minulého století patřil docent JUDr. Jiří Havelka mezi naše nejvlivnější politiky. Za války se to nelíbilo Němcům, po válce Čechům. Obvinění z kolaborace z něj sňal před sedmdesáti lety (1947) Národní soud. Cejchu protektorátního ministra se ovšem nezbavil až do smrti. S tímto stigmatem musely žít i jeho děti.

Adam Plachetka

Adam Plachetka

Současných českých umělců v oblasti klasické hudby, kteří by bez nadsázky patřili ke světové špičce brázdící s přehledem přední světové scény, a přitom nezavršili ani Kristova léta, je jako šafránu. Příkladně vzácným klenotem na poli operním je basbarytonista Adam Plachetka. Majitel jemně sametového a technicky vybroušeného hlasu, přesvědčivého herectví a osobitého výrazu si podmanil již takřka celý operní svět od Prahy po New York. O tom, že je výtečným mozartovským interpretem, přesvědčí letos mimo jiné i publikum festivalu LÍPA MUSICA.

Jana Fabiánová

Jana Fabiánová

Než se Jana narodila, její mamince Nadě Urbánkové řekla herečka a vědma Helena Růžičková: „Bude to holka a bude mít neskutečný talent na muziku, pohyb a jazyky, a ty se vůbec neopovažuj jí v tom bránit! Je to špička vaší rodinné pyramidy a právě ona bude nejlepší.“ Předpověď se splnila a Jana Fabiánová se prosadila i za velkou louží, kde vystupuje jako Yanna Fabian se skupinou The Infinite Seas.

Jan Míša Černý

Jan Míša Černý

Když ho navštívíte v jeho zaměstnání, dostanete na památku leporelo s medvědy, pohled s medvědy, kalendář s medvědy, pokud si přivedete malé dítě, pochutná si na darovaném Brumíkovi. Na stěnách okolo vás visí obrázky hnědých huňáčů a na křeslech sedí plyšoví medvědi různých velikostí…

Sestra Angelika

Sestra Angelika

Je upovídaná, velmi otevřená a je s ní legrace. Hodně toho stihne a hlavně se nezdráhá přijímat nové výzvy. Sestra Angelika je řeholnice z řádu kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského. V rozhovoru popisuje svůj život, nebojí se hodnotit dějiny katolické církve, i své působení v roli vychovatelky problémové mládeže. Vzpomíná na své studium na DAMU i na to, jak ošetřovala umírajícího prezidenta Václava Havla.

Nyima Lhamo

Nyima Lhamo

Setkání s Tibeťankou Nyimou Lhamo, která během rozhovoru několikrát marně zadržovala slzy, bylo velmi emocionální a odnesla jsem si z něj silný dojem. Zdánlivě křehká a velmi půvabná žena přijela do České republiky, aby se podělila o tragický příběh svého strýce Trulku Tenzina Deleka Rinpoche. Tento reinkarnovaný lama, který zasvětil život vzdělávání svých lidí, byl čínskými úřady na základě vykonstruovaného obvinění odsouzen na doživotí a po třinácti letech v žaláři byl v červnu 2015 zavražděn.

František Flegl

František Flegl

Máj, lásky čas, je jako stvořený pro návštěvu Rezidence Zámeček, ukryté na samotě v lese nedaleko od centra Františkových Lázní. Zamilovaní zde najdou soukromí, zajatci rušného světa útěk do klidu a snad každého zaujme nevšední historie místa spjatá s osobou majitele Františka Flegla. (Mimochodem - pokud si předplatíte v květnu 2017 Xantypu za 588 Kč, získáte k ní ubytování ve stylových pokojích v Rezidenci Zámeček v hodnotě 2750 Kč!)

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Psí záchranáři Jaroslava Sedláka

Jaroslav Sedlák je zakladatelem Jihočeské záchranné brigády kynologů. Se psy žije celý život a z několika vychoval psí záchranáře, kteří se specializují na hledání v sutinách a pod vodou, například na Lipenské přehradě.

Petra Špalková

Petra Špalková

Dvacet pět písmen, dvacet pět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku“ i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry – jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností – si totiž děláte sami.

Leonard Cohen

Leonard Cohen

Popkultura má zvláště v hudební oblasti přímo magickou moc. Dokáže vymazat mnohé z toho, čím dotyčná osobnost byla, a zploští ji většinou na hlavní odstín, který snáší nejvíce zlatých vajec. Podobný osud postihl i Leonarda Cohena, spojovaného zpravidla s označením písničkář. Jeho hudební kariéra v podstatné míře překryla tu literární. Nejdříve byl však téměř desetiletí básníkem, než přišly jeho písně.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne