František Flegl

Romantika nejmenšího zámečku v Čechách

Máj, lásky čas, je jako stvořený pro návštěvu Rezidence Zámeček, ukryté na samotě v lese nedaleko od centra Františkových Lázní. Zamilovaní zde najdou soukromí, zajatci rušného světa útěk do klidu a snad každého zaujme nevšední historie místa spjatá s osobou majitele Františka Flegla. (Mimochodem - pokud si předplatíte v květnu 2017 Xantypu za 588 Kč, získáte k ní ubytování ve stylových pokojích v Rezidenci Zámeček v hodnotě 2750 Kč!)

text Jana Flašková, foto archiv F. Flegla

 zamecekjpg.jpg

 

Na vstupních dveřích vidím nálepku Maurerova gastronomického průvodce. Tu bych zde, na lesní samotě, opravdu nečekala…

Jsem rád za tu další na rok 2017. Vlastně ale nic neznamená, protože záleží na spokojenosti konkrétních lidí, kteří sem přijdou. Každý host je pro nás, jako by to byl pan Maurer sám. Ještě cennější je pro mě spolupráce s francouzskou ambasádou, když probíhá po celém světě projekt Good France na oslavu francouzské kuchyně. Jednadvacátého března se ho účastní na pět tisíc světových šéfkuchařů, dělají menu z typických francouzských jídel a komise po celém světě vybere restaurace, které se jim líbí prostředím, kvalitou servírovaných jídel a originalitou, a následně dostanou potvrzení, že smějí vařit certifikovanou francouzskou kuchyni. Kdo z nich ho získá, může být na sebe pyšný, protože opravdu něco umí. Letos jsme se zúčastnili podruhé a pro naše stálé hosty připravili krásný večer.

Při této příležitosti vaříte pouze vy, stejně jako zde v Rezidenci Zámeček?

Vaření je pro mě opravdovým koníčkem, ať se jedná o tvorbu menu do gastronomické soutěže, nebo přípravu večeří pro hosty Zámečku. Máme tady pouze tři pokoje, což znamená maximální kapacitu šest osob, takže se o jejich chuťové buňky dokážu postarat sám. Vše musí být naprosto bezchybné – jak suroviny, zpracování, tak i způsob servírování a péče o zákazníka. Klidné svědomí ze stoprocentně odvedené práce mám vlastně tehdy, když jsou hosté spokojeni (usměv).

Kde jste získal vzdělání?

Už na základní škole jsem měl jasno, že se chci věnovat gastronomii. Vzpomínám si, jak na jaře roku 1989 ředitel rozhodoval, jaké další vzdělání nám „povolí“. Otec nebyl pro tehdejší režim tou správnou osobou, takže jsem se na střední hotelovou školu v Mariánských Lázních nedostal, ale krátce po revoluci jsem začal studovat na první soukromé škole zaměřené na gastronomii v Karlových Varech. Na praxi jsem byl v pražském gastrokomplexu Elite, který byl otevřen na náměstí Míru v bývalém Domě železničářů a už tehdy tam fungovala fine dining restaurace. Byl tam poměrně složitý, takzvaně francouzský systém obsluhy. Postupně jsem se z pozice commis de brasseur dostal až na pozici chef de rang a viděl jsem hosty z celého světa, což byla vynikající škola toho, jak se dá dělat gastronomie na vysoké úrovni pro odpovídající klientelu.

 

baner-clanek

 

V prostředí pohostinství jste vyrůstal. Myslíte si, že právě to vás ovlivnilo při výběru povolání?

Určitě ano. V roce 2016 bylo Zámečku sto let. Původně byl postaven jako výletní místo s možností občerstvení pro lázeňské hosty. Za bývalého režimu ale začala stavba chátrat. V šedesátých sedmdesátých letech se dostala do správy družstva Jednota, která nechala přistavit zázemí a plně nemovitost přizpůsobila gastronomii. V té době měl můj otec po vojně, nastoupil sem do zaměstnání a seznámil se tady s matkou, která měla na starosti provoz sezonní kavárny. Aby mohli obsáhnout provoz Zámečku, bydleli v jednom z oněch tří pokojů a v roce 1977 mě z porodnice přivezli rovnou sem, takže se dá říci, že je to můj rodný dům, v němž jsem viděl zodpovědnou péči o hosty odmalička.

Byl to důvod, proč jste se rozhodl Zámeček získat a vlastně ho tím zachránit?

Byl to jeden z důvodů. Po revoluci Zámeček zprivatizovali bývalí funkcionáři Jednoty, dá se říci, že ho sami sobě prodali. Ve vidině rychlého zisku ho pak pronajímali, nájemci nechtěli investovat do něčeho, co jim nepatří, budova se tak brzy dostala do špatného technického stavu a stala se přítěží. Tehdejší majitel řekl, že ji prodá tomu, kdo mu přinese kufr peněz. Ke stavbě nenáležely pozemky a bez pozemků nebyla žádná banka ochotná poskytnout úvěr. Bylo to tehdy celkem složité, ale nakonec, v roce 2004, se mi podařilo Zámeček včetně pozemků odkoupit a začít s rekonstrukcemi. Toho už se bohužel otec nedožil, ale určitě nade mnou drží ochrannou ruku.

 

zamecek2jpg.jpg
František Flegl

 

 

Jak náročná byla rekonstrukce?

Chtěl jsem, aby veškeré výzdoby, například štuky, byly provedeny nanejvýš citlivě, proto jsem se na nich domluvil s firmou, která provádí rekonstrukce kostelů, klášterů, zámků a podobných památek. Vše je udělané tak, aby to vypadalo dobově, křesla jsem nechal dovézt z Itálie, protože právě tam jsem našel taková, která nejlépe vystihují dobu, v níž Zámeček vznikl. Měli jsme tu i kastelána z Karlštejna, který sice našel nějaké drobné chybičky, ale bylo jich jen pár.

V roce 2015 jste byl vyhlášen Živnostníkem roku za Karlovarský kraj. Jaký to byl pocit?

Samozřejmě jsem měl obrovskou radost z toho, že to, co přináší radost mně, oceňují i jiní, což v dnešní době považuji za veliké plus. Zároveň to pro mě ovšem znamenalo i jakési břímě udržet standard nejen na takové úrovni, na jaké je, ale snažit se být stále lepší a lepší. Protože pokud někdo dělá svou práci opravdu zodpovědně, je sám sobě nejpřísnějším kritikem.

Ubytování ve stylových pokojích v Rezidenci Zámeček v hodnotě 2750 Kč získáte, pokud si v květnu předplatíte Xantypu za 588 Kč. Více informací zde http://www.xantypa.cz/predplatne  

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Bioložka Hana Svobodová

Bioložka Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Smutná zpráva

Smutná zpráva

S lítostí oznamujeme, že 11. května 2017 nás navždy opustil PhDr. Milan Sládek, Ph.D., MA. Světoběžník, světoobčan. Začátkem roku 1995 založil Xantypu, od té doby ji vydával a časem přiřadil ke svým Kovohutím Příbram, kde byl předsedou představenstva. Vzpomínáme na něho s vděčností. Čest jeho památce.

Lidé - výběr z článků

Galina Miklínová

Galina Miklínová

Před sedmi lety potěšil dvanáctiletou Rozárku a pětiletého Jonáše maminčin neobvyklý dárek. Byl sice stvořen z obyčejné příze a vlny, ale protože mamince nechybí fantazie a talent, staly se darované komické figurky filmovými hvězdami. V kinech celého světa je obdivují děti i dospělí. Jejich podivuhodné příběhy popsal básník Pavel Šrut v knížce, která se stala bestsellerem. Nazval je Lichožrouty, což není přezdívka, ale poetické jméno související se zvláštními osudy ponožek, které občas marně hledáme v prádelním koši, když nám jedna chybí do páru. Legrační podobu, trochu lidskou, propůjčila Lichožroutům právě Rozárčina a Jonášova maminka – výtvarnice Galina Miklínová, jedna z nejosobitějších autorek a režisérek českého animovaného filmu.

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara

Jaroslav Čvančara se v životě rozkročil doširoka. Jelikož jeho rodina vlastnila unikátní filmový archiv, půjčovnu a provozovala několik pražských kin, zamiloval si kinematografii. Kromě toho se stal badatelem zejména o období druhé světové války, o čemž napsal řadu výborných knih, byl odborným poradcem u několika filmů a působil v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Navíc je už skoro padesát let kapelníkem countryové skupiny Taxmeni, s níž natočil dvacet alb.

Dominik Božek a Lucie Božková

Dominik Božek a Lucie Božková

Nejdůležitější je pro něj rodina, i když při všem, co má na svých bedrech, se nabízí otázka, jestli se nejedná pouze o líbivou frázi. Jak si žije potomek slavného šlechtického rodu, který je spřízněn dokonce s královnou Viktorií a s princem Albertem?

Jan Werich

Jan Werich

Stejnojmenná kniha nakladatelství Práh je dílem někdejšího novinářského esa prestižního ča­sopisu Mladý svět Jiřího Janouška, který se měl možnost s Werichem mnohokrát setkat.

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Hana Jirmusová Lazarowitz

Hana Jirmusová Lazarowitz

Český Krumlov se pyšní mnoha architektonickými skvosty. Jedním z nich je bezesporu také renesanční budova někdejšího městského pivovaru, v jejíž velkolepých prostorách dnes sídlí světově proslulé Egon Schiele Art Centrum. O jeho minulosti i současnosti hovořila XANTYPA s ředitelkou Hanou Jirmusovou Lazarowitz.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/2018

XANTYPA XANTYPA 12/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne