Ivana Buttry

Čapkova vila, francouzské zahrady a land art

Při setkání se zahradní architektkou jsem nejdřív byla zvědavá, jak přišla ke svému zvláštnímu příjmení. Vím, že ho nemá po manželovi, pochází totiž z umělecké rodiny Svatošových. Tatínek Ivan je známý malíř, jeden ze dvou bratrů je filmař. Příjmení, lásku ke své profesi i land artu mi vysvětlila v následujícím rozhovoru.

 

text Pavla Apostolaki, foto archiv Ivany Buttry

 

buttryjpg.jpg
Ivana Buttry

 

Tedy napřed to příjmení Buttry. Je pěkné, ale kde se vzalo?

Je to dívčí jméno mé babičky z matčiny strany, která pocházela z francouzské rodiny, jejíž kořeny sahají snad až k Napoleonovi. Začala jsem ho používat po studiích architektury, kdy jsem psala různé příspěvky pro rozhlas, a jak jsem byla mladá, chtěla jsem být jen sama za sebe. Dnes jsem naopak moc ráda, že mám tak velkou a soudržnou rodinu Svatošových, ale příjmení už jsem si ponechala.

Vystudovala jste architekturu na ČVUT, potom zahradní architekturu v Mělníku. Vaše absolventská práce se zabývala přínosem Karla a Josefa Čapkových okrasnému zahradnictví. Přitahovalo vás spojení obou bratří se zahradou?

Tvorbu bratří Čapků mám nesmírně ráda, a přestože jsem ji dobře znala, najednou jsem se na to dívala jiným, širším pohledem. V jejich dílech jsem hledala odkazy na zahradní architekturu. Láska k zahradnictví vzešla od jejich tatínka, který měl v Malých Svatoňovicích skalku a věnoval se jí na vysoké úrovni. Josef a Karel pak uplatňovali získané poznatky ve svých zahradách v domě na pražských Vinohradech, Karel pak na Strži ve Staré Huti u Dobříše. Díky psaní absolventské práce jsem obě dvě lokality navštívila a měla určitá privilegia. Mohla jsem si například ve Vinohradské vile zvednout telefon Karla Čapka – a představte si, byl funkční. Nebo si sednout do křesla Karla Čapka na Strži. V době mé návštěvy dělali na Strži probírky a kácení stromů, které tam rostly za Čapkova pobytu. Požádala jsem zahradníka, aby mi uřízl kousek ze stromu, který sázel sám Karel Čapek. Spisovatel zahradě svěřil své nejcennější poklady. V těžké době po podepsání mnichovské dohody zakopal svoje rukopisy ve schránkách pod stromy.

 

buttry2jpg.jpg
Zenová zahrada sochaře Erica Borji v Beaumont Monteux

 

 

Polovina dvojvily a zahrada bratří Čapků v Praze se rekonstruuje. Muzeum se na Vinohradech otevře pro veřejnost pravděpodobně začátkem roku 2018. Vy jste však dům a jeho okolí navštívila již před mnoha lety. Co vás nejvíce upoutalo?

Obrovský kámen ve vstupní části. Ten dostal Karel Čapek na památku od horníků, kterým věnoval svoje dílo PRVNÍ PARTA. I když se děj románu odehrává především v podzemí, přesto jsou v knize popisy předzahrádek havířů. Lásku k přírodě vyjadřoval co nejčastěji.

V souvislosti s pinožením na záhoncích známe ZAHRADNÍKŮV ROK, fejetony o strastech a slastech zahrádkářů. Málokdo však ví, že Karel Čapek patří mezi průkopníky českého zahradnictví…

V novinách radil s návrhy zahrad, konzultoval je se čtenáři. Známá byla i jeho přátelství s celou řadou odborníků, s architektem Vaňkem z Chrudimi, s kaktusáři, se kterými si čile vyměňoval korespondenci. V dopisech prokazoval hluboké odborné znalosti pramenící z dlouhého bádání, studování a z práce na vlastní zahradě. Mimochodem v jeho knihovně najdete řadu titulů o zahradnictví ve francouzštině, němčině, angličtině. Bratři Čapkové udělali pro české zahradnictví opravdu hodně, coby známé osobnosti své doby byli pro mnoho lidí vzorem a inspirovali je pro zahradničení.

Ovlivněna částečným francouzským původem jste tíhla k Francii a během studia architektury jste získala roční stáž v Bretani. Čím pro vás byl pobyt v Nantes přínosný?

Především jsem tam zažila neobyčejně otevřený přístup ke všem změnám, moderním úpravám, i prostor pro uplatnění mladých architektů. Nebáli se barev nebo inovativního řešení třeba uprostřed ulice. V tomto městě u oceánu například umístili lampy podél tras tramvají ve tvaru lodních stěžňů.

Vás však především uchvátily francouzské zahrady. Proč patří Francie mezi mistry zahradní architektury?

Na svých zahradách si vždy zakládali. Měli je pro zábavu, odpočinek, potěchu i užitek. Podepsal se na tom dlouholetý vývoj, kulturní zázemí a historická tradice. Vrozený cit pro eleganci, šarm, který mají Francouzi pod kůží. Rodí se s tím a jsou k tomu vychováváni. Když budeme hovořit o starých zahradách, byl v této zemi vždy dostatek diváků, kteří ocenili krásu. Mám samozřejmě na mysli aristokracii, jež tímto způsobem demonstrovala svoji moc, bohatství a chtěla oslnit své okolí.

 

buttry3jpg.jpg
Ivana Buttry se věnuje i land artu – tvoří umělecká díla přímo v přírodě. PŮLNOČNÍ SLUNCE je jedním z nich. 

 

 

Došlo s příchodem Velké francouzské revoluce k úpadku historických zahrad?

Naštěstí nebyly zdevastovány absolutně. A na zámcích, v archivech, kronikách či v knihách zůstala dokumentace, podle které se mohly zahrady obnovit.

Když jsem navštívila parky v Paříži, překvapilo mne, jak zahradníci dokázali elegantně skloubit dohromady okrasné květiny, bylinky a zeleninu…

Francouzi umí velmi dobře začlenit užitkovou zahradu do té okrasné. Na rozdíl od Čechů, kteří mají zakódováno, že se musí zelenina oddělit od květinových partií. I když názory se pomalu mění. Před časem jsem dělala návrh zahrady pro ředitele jedné velké firmy, který měl moderní, minimalistický dům. Takovou reminiscenci na funkcionalismus. Majitel miloval pěstování rajčat. Nebyl problém jeho koníček do zahrady zakomponovat. Spíš šlo o to, že se za to pán trochu styděl. Předělali jsme tedy koncepci a vášnivý pěstitel získal rajčatový kout u vchodu ze své ložnice. Byl úplně nadšený, protože ráno vstal a v pantoflích se prošel mezi keříky.

Trend praktických zahrad přetrvává ve Francii i nadále. Jsou obyvatelé šikovní amatéři nebo vyhledávají služby zahradních architektů?

Je to individuální. Většinou mají zažitou spolupráci s odborníkem. To v Čechách trochu vázne. Lidé si myslí, že zvládnou navrhnout zahradu sami či s pomocí Jardy od vedle. A potom se tento rukopis na zahradách podepisuje. Přitom architekt nemusí být extrémně drahý. Poradí, ušetří vám čas, peníze. Nasměruje vás. Francouzi třeba jen absolvují konzultaci s architektem, nechají si zpracovat návrh a poté si zahradu udělají sami. Není sice tak dokonalá, jako když pozvou firmu na klíč, ale mají pak k zahradě daleko lepší vztah. Vypiplají si ji od základu, dokážou to, jelikož si předávají znalosti z generace na generaci. Nebo absolvují kursy, workshopy, odpolední školy.

 

banner_predplatne_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 4. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Drahoš míří na Hrad

Drahoš míří na Hrad

Není „sluníčkář“, má obavy o českou demokracii, vládu s komunisty by nejmenoval, bezpečnost bez NATO si neumí představit

Bioložka Hana Svobodová

Bioložka Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Smutná zpráva

Smutná zpráva

S lítostí oznamujeme, že 11. května 2017 nás navždy opustil PhDr. Milan Sládek, Ph.D., MA. Světoběžník, světoobčan. Začátkem roku 1995 založil Xantypu, od té doby ji vydával a časem přiřadil ke svým Kovohutím Příbram, kde byl předsedou představenstva. Vzpomínáme na něho s vděčností. Čest jeho památce.

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Elvis Presley

Elvis Presley

Před čtyřiceti lety 16. srpna 1977 zemřel v Memphisu hudebník, bez něhož by současná moderní populární hudba vypadala zcela jinak. Král rock-and-rollu Elvis Presley, který stál u kolébky muziky, od té doby nazývané rock.

Jeanne Moreauová

Jeanne Moreauová

Francouzský film TĚLO DIANY, který koncem roku 1968 vznikal v koprodukci s československou kinematografií, není filmovou historií zvlášť ceněn, ale díky tomu, že se částečně natáčel v Praze, poskytl mi coby novopečené redaktorce měsíčníku Film a doba neocenitelnou příležitost seznámit se s jeho hlavní představitelkou Jeanne Moreauovou a dokonce s ní udělat rozhovor, který pak vyšel v prvním čísle ročníku 1969.

Vladimír Koza

Vladimír Koza

Vladimír Koza jako první v České republice provedl v roce 1993 nepříbuzenskou transplantaci kostní dřeně s českým dárcem. Založil Český národní registr dárců dřeně a Nadaci pro transplantace kostní dřeně, díky čemuž mohly být zachráněny tisíce lidských životů. Byl to vizionář s obrovským pracovním nasazením a současně s hluboce lidským přístupem k nemocným. Člověk s bytostnou potřebou svobody, přirozenou autoritou, sebevědomý, ale zároveň pokorný. Neokázalý, se smyslem pro humor, na většině fotografií a televizních záběrů se usmívá. Lékař, jakého by si přál mít vedle sebe každý, kdo vážně onemocní. Nebyl mu vyměřen dlouhý život, zemřel před pěti roky v nedožitých osmapadesáti letech. Ale svůj čas vrchovatě naplnil. O panu primáři jsem si povídala s jeho dcerami Naděždou Lasotovou a Markétou Sobotovou.

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk

Do svých čtyřiaosmdesáti let se Tomáš Garrigue Masaryk těšil dobrému zdraví a obdivuhodné psychické kondici. S plným nasazením se věnoval všem státnickým povinnostem, plynoucím z výkonu jeho prezidentského úřadu, kromě toho se snažil vědecky a literárně pracovat a podílel se na reedicích svých literárních děl. Ještě při oslavě patnáctého výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1933, projel na koni Prahou; v prosinci 1933 se v třeskutém mrazu zúčastnil v Hostivaři pohřbu bývalého ministerského předsedy Antonína Švehly. V té době prožíval i své poslední citové vzplanutí k sochařce Heleně Scholzové-Železné, s níž se sblížil v létě 1932 v Topoľčiankách, kde vytvářela jeho sochu, a až do jara 1934 s ní udržoval čilou korespondenci.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne