Ivana Buttry

Čapkova vila, francouzské zahrady a land art

Při setkání se zahradní architektkou jsem nejdřív byla zvědavá, jak přišla ke svému zvláštnímu příjmení. Vím, že ho nemá po manželovi, pochází totiž z umělecké rodiny Svatošových. Tatínek Ivan je známý malíř, jeden ze dvou bratrů je filmař. Příjmení, lásku ke své profesi i land artu mi vysvětlila v následujícím rozhovoru.

 

text Pavla Apostolaki, foto archiv Ivany Buttry

 

buttryjpg.jpg
Ivana Buttry

 

Tedy napřed to příjmení Buttry. Je pěkné, ale kde se vzalo?

Je to dívčí jméno mé babičky z matčiny strany, která pocházela z francouzské rodiny, jejíž kořeny sahají snad až k Napoleonovi. Začala jsem ho používat po studiích architektury, kdy jsem psala různé příspěvky pro rozhlas, a jak jsem byla mladá, chtěla jsem být jen sama za sebe. Dnes jsem naopak moc ráda, že mám tak velkou a soudržnou rodinu Svatošových, ale příjmení už jsem si ponechala.

Vystudovala jste architekturu na ČVUT, potom zahradní architekturu v Mělníku. Vaše absolventská práce se zabývala přínosem Karla a Josefa Čapkových okrasnému zahradnictví. Přitahovalo vás spojení obou bratří se zahradou?

Tvorbu bratří Čapků mám nesmírně ráda, a přestože jsem ji dobře znala, najednou jsem se na to dívala jiným, širším pohledem. V jejich dílech jsem hledala odkazy na zahradní architekturu. Láska k zahradnictví vzešla od jejich tatínka, který měl v Malých Svatoňovicích skalku a věnoval se jí na vysoké úrovni. Josef a Karel pak uplatňovali získané poznatky ve svých zahradách v domě na pražských Vinohradech, Karel pak na Strži ve Staré Huti u Dobříše. Díky psaní absolventské práce jsem obě dvě lokality navštívila a měla určitá privilegia. Mohla jsem si například ve Vinohradské vile zvednout telefon Karla Čapka – a představte si, byl funkční. Nebo si sednout do křesla Karla Čapka na Strži. V době mé návštěvy dělali na Strži probírky a kácení stromů, které tam rostly za Čapkova pobytu. Požádala jsem zahradníka, aby mi uřízl kousek ze stromu, který sázel sám Karel Čapek. Spisovatel zahradě svěřil své nejcennější poklady. V těžké době po podepsání mnichovské dohody zakopal svoje rukopisy ve schránkách pod stromy.

 

buttry2jpg.jpg
Zenová zahrada sochaře Erica Borji v Beaumont Monteux

 

 

Polovina dvojvily a zahrada bratří Čapků v Praze se rekonstruuje. Muzeum se na Vinohradech otevře pro veřejnost pravděpodobně začátkem roku 2018. Vy jste však dům a jeho okolí navštívila již před mnoha lety. Co vás nejvíce upoutalo?

Obrovský kámen ve vstupní části. Ten dostal Karel Čapek na památku od horníků, kterým věnoval svoje dílo PRVNÍ PARTA. I když se děj románu odehrává především v podzemí, přesto jsou v knize popisy předzahrádek havířů. Lásku k přírodě vyjadřoval co nejčastěji.

V souvislosti s pinožením na záhoncích známe ZAHRADNÍKŮV ROK, fejetony o strastech a slastech zahrádkářů. Málokdo však ví, že Karel Čapek patří mezi průkopníky českého zahradnictví…

V novinách radil s návrhy zahrad, konzultoval je se čtenáři. Známá byla i jeho přátelství s celou řadou odborníků, s architektem Vaňkem z Chrudimi, s kaktusáři, se kterými si čile vyměňoval korespondenci. V dopisech prokazoval hluboké odborné znalosti pramenící z dlouhého bádání, studování a z práce na vlastní zahradě. Mimochodem v jeho knihovně najdete řadu titulů o zahradnictví ve francouzštině, němčině, angličtině. Bratři Čapkové udělali pro české zahradnictví opravdu hodně, coby známé osobnosti své doby byli pro mnoho lidí vzorem a inspirovali je pro zahradničení.

Ovlivněna částečným francouzským původem jste tíhla k Francii a během studia architektury jste získala roční stáž v Bretani. Čím pro vás byl pobyt v Nantes přínosný?

Především jsem tam zažila neobyčejně otevřený přístup ke všem změnám, moderním úpravám, i prostor pro uplatnění mladých architektů. Nebáli se barev nebo inovativního řešení třeba uprostřed ulice. V tomto městě u oceánu například umístili lampy podél tras tramvají ve tvaru lodních stěžňů.

Vás však především uchvátily francouzské zahrady. Proč patří Francie mezi mistry zahradní architektury?

Na svých zahradách si vždy zakládali. Měli je pro zábavu, odpočinek, potěchu i užitek. Podepsal se na tom dlouholetý vývoj, kulturní zázemí a historická tradice. Vrozený cit pro eleganci, šarm, který mají Francouzi pod kůží. Rodí se s tím a jsou k tomu vychováváni. Když budeme hovořit o starých zahradách, byl v této zemi vždy dostatek diváků, kteří ocenili krásu. Mám samozřejmě na mysli aristokracii, jež tímto způsobem demonstrovala svoji moc, bohatství a chtěla oslnit své okolí.

 

buttry3jpg.jpg
Ivana Buttry se věnuje i land artu – tvoří umělecká díla přímo v přírodě. PŮLNOČNÍ SLUNCE je jedním z nich. 

 

 

Došlo s příchodem Velké francouzské revoluce k úpadku historických zahrad?

Naštěstí nebyly zdevastovány absolutně. A na zámcích, v archivech, kronikách či v knihách zůstala dokumentace, podle které se mohly zahrady obnovit.

Když jsem navštívila parky v Paříži, překvapilo mne, jak zahradníci dokázali elegantně skloubit dohromady okrasné květiny, bylinky a zeleninu…

Francouzi umí velmi dobře začlenit užitkovou zahradu do té okrasné. Na rozdíl od Čechů, kteří mají zakódováno, že se musí zelenina oddělit od květinových partií. I když názory se pomalu mění. Před časem jsem dělala návrh zahrady pro ředitele jedné velké firmy, který měl moderní, minimalistický dům. Takovou reminiscenci na funkcionalismus. Majitel miloval pěstování rajčat. Nebyl problém jeho koníček do zahrady zakomponovat. Spíš šlo o to, že se za to pán trochu styděl. Předělali jsme tedy koncepci a vášnivý pěstitel získal rajčatový kout u vchodu ze své ložnice. Byl úplně nadšený, protože ráno vstal a v pantoflích se prošel mezi keříky.

Trend praktických zahrad přetrvává ve Francii i nadále. Jsou obyvatelé šikovní amatéři nebo vyhledávají služby zahradních architektů?

Je to individuální. Většinou mají zažitou spolupráci s odborníkem. To v Čechách trochu vázne. Lidé si myslí, že zvládnou navrhnout zahradu sami či s pomocí Jardy od vedle. A potom se tento rukopis na zahradách podepisuje. Přitom architekt nemusí být extrémně drahý. Poradí, ušetří vám čas, peníze. Nasměruje vás. Francouzi třeba jen absolvují konzultaci s architektem, nechají si zpracovat návrh a poté si zahradu udělají sami. Není sice tak dokonalá, jako když pozvou firmu na klíč, ale mají pak k zahradě daleko lepší vztah. Vypiplají si ji od základu, dokážou to, jelikož si předávají znalosti z generace na generaci. Nebo absolvují kursy, workshopy, odpolední školy.

 

banner_clanek

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 25. 4. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/17 - výběr z článků

Video k májové Xantypě

Video k májové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Editorial

Editorial

Vážení a milí, Herečka Zuzana Stivínová v roce 2009 odjela s celou rodinou do New Yorku, kde strávila následujících sedm let, protože její manžel, molekulární biolog, dostal nabídku pracovat tam ve výzkumu. Hned po návratu domů byla ale zase v jednom kole. Po veleúspěšné sérii Pustina hrála v televizním filmu Monstrum režiséra Viktora Polesného manželku sochaře Otakara Švece, tvůrce Stalinova pomníku, který se tyčil na Letné. A nejnověji ji můžete vidět na scéně MeetFactory na Smíchově, kde fantasticky hraje velice náročnou roli fitness trenérky v inscenaci Irwina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat v režii Natálie Deákové. Jaké to bylo žít v Americe, jak ji pobyt na Manhattanu obohatil a jak se Zuzana cítí po návratu zpátky, o tom a mnohém dalším si pro Xantypu povídala s Janem Lukešem. Ten byl tentokrát hodně pilný a stihl ještě vyzpovídat Zdeňka Sternberga na téma odkaz šlechtických rodů a závazek vůči předkům. Tento muž, téměř čtyřiadevadesátiletý, je stále neuvěřitelně svěží a navzdory všem možným ústrkům, které mu komunistický režim připravil, a novým začátkům po návratu z emigrace nezahořkl. Zkrátka pravý aristokrat!

Zuzana Stivínová

Zuzana Stivínová

Osmidílný seriál PUSTINA stál více méně na její postavě osudem i lidským podraznictvím zkoušené starostky malé severočeské obce. V televizním filmu MONSTRUM je manželkou nešťastného autora Stalinova pomníku na Letné. Pro vypjaté role má své dispozice: mluví s gradující vnitřní naléhavostí, bezchybně artikuluje, v jejích větách zcela chybí obvyklá slovní vata a uniformní řečová klišé. Evidentně má jasno v životě i práci, ale ne bez pochyb a schopnosti akceptovat jiný názor, jiný postoj. Je empatická, i když to tak zprvu nevypadá, a když si vedle vás stoupne na vysokých podpatcích, můžete lehce znejistět.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Emir Kusturica

Emir Kusturica

Světoznámý srbský režisér Emir Kusturica na březnovém Febiofestu představil svůj nový film, fantaskní féerii NA MLÉČNÉ DRÁZE. Dvaašedesátiletý filmař během závěrečného festivalového večera převzal cenu Kristián za přínos světové kinematografii.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Barevný svět Jana Šafránka

Barevný svět Jana Šafránka

Odedávna se říká, že malíř maluje vlastní životopis. Toto tvrzení podle mě dokonale platí u Jana Šafránka. Jeho trvalou inspirací jsou ohniska dennodenního mezilidského počínání, místa, kde se sám pohyboval a která bystře pozoroval. Sledujeme hospodu, kde se chlapi uzavírají do svého pivního bezčasí s představou, že pod zářivkami a mraky kouře docílí svých absolutních pravd. Sledujeme kavárnu, ono místo „čekání na to, co nikdy nepřijde“, kde se moudra a fabulace prolínají až k nerozeznání. Sledujeme noční podniky a bary, kde se sny o erotickém ideálu rozplývají v drsné realitě tragikomické pokleslosti.

Drahoš míří na Hrad

Drahoš míří na Hrad

Není „sluníčkář“, má obavy o českou demokracii, vládu s komunisty by nejmenoval, bezpečnost bez NATO si neumí představit

Bioložka Hana Svobodová

Bioložka Hana Svobodová

Suchozemská želva, kterou si zamilovala v první třídě a stále ji má, předurčila její osud. Dnes je bioložka Hana Svobodová již uznávanou odbornicí, věnující se mořským želvám. Především v Indonésii bylo díky intenzivní práci této neústupné dívky již zachráněno přes sedm set tisíc želvích vajec! Přečetla si korán, aby pochopila místní kulturu, a naučila se indonésky. Mimo jiné právě připravuje příručku s přesnými instrukcemi, jak chránit tyto nádherné tvory, neboť většina z nich je dnes bohužel kriticky ohrožena vyhynutím. Když tuto křehkou dívku uvidíte, první, co vás napadne, je: Malá holka s velkým snem… a s citlivým srdcem, odvahou a silnou vůlí, dodala bych ještě.

Smutná zpráva

Smutná zpráva

S lítostí oznamujeme, že 11. května 2017 nás navždy opustil PhDr. Milan Sládek, Ph.D., MA. Světoběžník, světoobčan. Začátkem roku 1995 založil Xantypu, od té doby ji vydával a časem přiřadil ke svým Kovohutím Příbram, kde byl předsedou představenstva. Vzpomínáme na něho s vděčností. Čest jeho památce.

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

Eva Turnová

Eva Turnová

Eva Turnová je veřejnosti asi nejvíce známa jako bývalá baskytaristka a zpěvačka skupin DG 307 a The Plastic People of the Universe; nyní má vlastní soubor Eturnity. Eva je ovšem ženou mnoha profesí a mimo hudební dráhu také maluje, překládá, a od roku 2011 se na stránkách týdeníků objevují její sloupky TURNOVÝ HÁJ. Ty pak každoročně vycházejí v „sebraných spisech“ pod stejným názvem. Doposud vyšlo pět dílů a na jaro se chystá vydání šestého.

Michal Hrůza

Michal Hrůza

Zpěvák, skladatel a textař Michal Hrůza slaví dvacet let hudební činnosti. K té příležitosti mu vyšlo album SÁM SE SEBOU, potěšil se třemi koncerty se symfonickým orchestrem a na jaře bude pokračovat v turné. Jelikož se s Michalem známe poměrně dlouho, tykali jsme si.

Diana Ross

Diana Ross

Na výsluní světové slávy se dostala jako členka dívčího tria Supremes, později se ovšem prosadila jako sólistka. Je považována za jednu z komerčně nejúspěšnějších osobností amerického šoubyznysu. Zároveň je filmová herečka a producentka a v neposlední řadě matka pěti dětí.

Ivana Chýlková

Ivana Chýlková

V televizní show TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS překvapila Ivana Chýlková mnohé diváky působivými proměnami do podoby hvězd světové populární hudby. Ale to jen ty, kteří neznají její dráhu divadelní a filmovou, která je mnohonásobně hlubšími, psychologicky propracovanými proměnami desítek a možná už stovek postav doslova poseta. O to větší potěšení bylo sledovat takové proměny při našem rozhovoru z pouhého metru vzdálenosti. Tři hodiny líčení, převlékání ze šatů do šatů, fotografování a nakonec interview takřka bez tématu, nadto v pošramoceném zdravotním stavu, to je daň za známou tvář. Ale jakmile přijde náležitý impuls, i znavená a pobledlá tvář dostane jiskru, chrapot je rozražen zvučným hlasem a ruce se začnou míhat v naléhavé gestikulaci.

Martina Špinková

Martina Špinková

Osmdesát procent lidí si přeje umřít doma, ve svém prostředí, kde jsou mu nablízku jeho nejbližší lidé, jeho pejsek, kočka… Splní se to jen asi čtyřem procentům. Martina Špinková už více než patnáct let pomáhá tento nepoměr změnit. Spoluzaložila domácí hospic Cesta domů, dlouho byla jeho ředitelkou a nyní se jako šéfredaktorka a ilustrátorka stejnojmenného nakladatelství prostřednictvím knížek snaží, aby téma smrti bylo přijímáno jako něco, co se osobně týká každého z nás.

Petr Koura

Petr Koura

Historik Petr Koura se zabývá dějinami 20. století, historii vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je také ředitelem společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem, zaměřené na historii česko-německých vztahů a na vybudování stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Loni vyšla v nakladatelství Academia jeho kniha SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI, jež podrobně líčí mladický vzdor v dobách nacistického útlaku prostřednictvím západní hudby. „Je to první dílo, které se zasvěceně a se sympatií věnuje fenoménu, jenž byl za nacistické okupace a později v lidové demokracii jedním z nejzajímavějších a nejneprozkoumanějších výrazů odporu k ideologickým režimům v Evropě,“ napsal v předmluvě ke Kourově obsáhlé práci spisovatel Josef Škvorecký.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Pavel Fischer, kandidát na prezidenta. Především ale milující otec, který dal svým dětem přednost před kariérou. Opustil diplomacii, když mu umíral syn. Dnes o této smutné zkušenosti říká: „Stálo to za to.“ Silný příběh našeho bývalého velvyslance v Paříži je plný vrcholů a pádů – a slibuje, že rozumí lidem, kteří se ocitli na dně. Mohla by to být dobrá kvalifikace na prezidenta. A ono umět dokonale několik světových jazyků a mít dobré kontakty i v americkém Kongresu taky není k zahození.

Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková

Nová kniha Andrey Sedláčkové KAŽDÝ NĚCO TAJÍ je společenský román ze současnosti, který nás zavede do atraktivního prostředí filmových celebrit. Snad každý máme nějakého kostlivce ve skříni, a když je člověk navíc hvězda, jeho život se může stát pouhou hříčkou v rukou bezskrupulózního bulváru, který umně využívá nejnižších pudů všech, jejichž prázdné životy často plní. S Andreou Sedláčkovou, ženou mnoha talentů, jsem si chtěla povídat o její nové knize, ale nedalo mi to a nakonec jsme mluvily i o jejím dobrodružném životě, nikoliv nepodobném jednomu z jejích filmových scénářů…

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil

Narodil se v Brně, kde se také odehrává většina jeho povídek a všechny jeho romány. Proč tato kulisa? „Brno je pro mě velice zvláštní město. A troufnu si tvrdit, že nejen pro mě. Není totiž náhodou, že právě v Brně se narodili dva největší spisovatelé druhé poloviny dvacátého století: Bohumil Hrabal a Milan Kundera,“ vysvětluje Jiří Kratochvil.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/17

XANTYPA XANTYPA 05/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Inzerce
janackovafilharmonie