Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

Příběh „krásky a zvířete“

V souvislosti s dubnovým uvedením americké skupiny The Cars a jejího frontmana a hlavní autorské osobnosti Rika Ocaska do Síně slávy rock’n’rollu znovu ožívá téměř neuvěřitelný příběh jeho manželky, topmodelky českého původu Pavlíny Pořízkové. Počátkem sedmdesátých let minulého století plnil přední stránky zahraničních médií. Připomíná se ale i příběh jejich manželství. Věkově nerovnocenný pár, jenž od sebe dělí šestnáct let, spolu prožil již více než tři desetiletí. V oblasti šoubyznysu to je dost výjimečné. Drsná americká média tuhle dvojici označila jako „krásku a zvíře“. Časopis Harper’s Bazaar Pavlínu totiž v roce 1992 zařadil mezi deset nejkrásnějších žen světa a i dnes, kdy již překročila padesátku, je stále velmi půvabná a křivky jejího těla by jí mohla závidět nejedna dvacetiletá. Ric však má do ideálu mužské krásy daleko…

 

text Jaroslav Císař, foto gettyimages

 

ocasek1jpg.jpg
Modelka Pavlína Pořízková a muzikant Ric Ocasek v roce 1990

 

Příběh „krásky“
Pavlína Pořízková se narodila v Prostějově (9. 4. 1965). Ve věku jejích tří let jí do života neblaze zasáhla srpnová okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu. Její rodiče, matka Anna a otec Jiří, totiž pouhé čtyři dny po obsazení země emigrovali. Pavlína byla v té době u babičky. Prchali na motorce směrem k Mikulovu. Odtud zamířili do Vídně, poté pokračovali až do Švédska, kde se usadili ve městě Lund. Naivně předpokládali, že dceru k sobě vezmou v nejkratším možném čase. Jenže to se přepočítali. Socialistické Československo nemělo zájem na tom, aby se z hranice stalo korzo. Naopak odmítalo dítě vydat a trvalo na návratu rodičů. Ti se obrátili na řadu mezinárodních organizací s prosbou o pomoc. Ani to však nepomohlo. Kauza se mezitím stala středem pozornosti západních sdělovacích prostředků. Vše se zkomplikovalo i odsouzením Jiřího Pořízky československým soudem na osmnáct měsíců nepodmíněně za ilegální opuštění republiky.
Rodiče všemožně zkoušeli dceru dostat do Švédska. Nejprve požádali dva švédské piloty malých letadel, kteří se legálně vypravili na strojírenský veletrh v Brně, aby při zpáteční cestě vzali dítě s sebou. Vybavili je i dopisem babičce, aby s nimi vnučku poslala. Tenhle pokus se ale nezdařil údajně proto, že se Pavlínini prarodiče nedokázali se Švédy domluvit. Anna Pořízková, když již byla podruhé těhotná, vyzkoušela jiný riskantní krok. Vydávala se za ženu jednoho z pilotů, když opět zamířili do Československa. Ovšem tuhle lest československé úřady odhalily, a jelikož už měla švédské občanství, byla paní Anna alespoň internována v bytě, kde žila s babičkou i malá Pavlína. Ve své bývalé vlasti pak porodila syna Jáchyma.

 

ocasek4jpg.jpg
Rodinné foto: zleva Jonathan Raven Ocasek, Oliver Orion Ocasek, Pavlína Pořízková a Ric Ocasek, 2016

 


Mezinárodní tahanici o Pavlínu Pořízkovou pomohl rozetnout až podpis československých představitelů pod závěrečnou dohodou Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, k němuž došlo v srpnu 1975, a rovněž přímluva tehdejšího švédského premiéra Olofa Palmeho. Dívka se až v téměř deseti letech dostala za rodiči do Švédska a získala zde občanství.
Pavlína vzpomínala, jak byla tehdy často vystavena urážkám, že jako přivandrovalkyně z Východu přišla pobírat velkorysé sociální dávky. Ani mezi jejími rodiči idyla dlouho netrvala. Rozešli se, protože si Pavlínin otec našel jinou ženu. To přineslo jeho bývalé manželce a dceři vážné problémy existenčního rázu.

 

baner-clanek


Rozuzlení se objevilo neočekávaně. Ka­ma­rádka Pavlíny Pořízkové, nadšená fo­tografka, se pokoušela prosadit, a tak s půvabnou dívkou nafotila kolekci, kterou pak nabídla agentuře Elite. Ředitele agentury však místo talentu fotografky zaujala pózující modelka. Pozdější hvězda modelingu měla úžasné fyzické předpoklady. Při svých 180 centimetrech výšky disponovala mírami 86–57–89 cm. Patnáctiletou Pavlínu pozvali do Paříže k uzavření smlouvy a svět se jí otevřel dokořán; napomohla tomu i přestěhováním do USA v roce 1983.
Postupně se objevila na titulních stranách všech světových prestižních časopisů včetně Vogue, Elle nebo Glamour; v roce 1987 pózovala i na obálce Playboye. Jako rozhodující se však dodnes připomíná moment, když se v roce 1983 objevila jako nejmladší modelka a zároveň první dívka ze střední Evropy na obálce speciálu magazínu Sports Illustrated zaměřeného na plavky. To už se ovšem z Pavlíny stala Paulina.
Přirozený půvab otevřel Pavlíně Pořízkové i cestu do filmových ateliérů. Zahrála si již ve více než dvaceti filmech. Svůj nevšední životní příběh popsala i v autobiografickém románu LÉTO MODELKY (vyšel i v českém překladu), za nějž získala ocenění za nejlepší prvotinu. Martina Formanová její příběh, zaměřený zvláště na její matku, popsala v knize PŘÍPAD PAVLÍNA, která byla uvedena na trh v roce 2014.

 

ocasek2jpg.jpg
Pavlína Pořízková pózuje na Jazz&Models Exhibition Opening v Miláně, 2010

 

Příběh „zvířete“
Ric Ocasek se narodil v Baltimore (23. 3. 1949) jako Richard Otčásek. Jeho prarodiče přišli do Ameriky z Československa a jeho otec posléze pracoval pro NASA jako počítačový specialista. Když bylo Rikovi šestnáct, rodina se přestěhovala do Clevelandu v Ohiu, kde absolvoval střední školu a začal studovat na univerzitě. Jenže to už ho stále více přitahovala muzika, a ta vše přebila.
Osudovým se mu stalo setkání s Benjaminem Orrem, jenž působil jako kytarista a sólový zpěvák v jedné místní skupině, která si říkala Grasshoppers a měla v televizi i svůj pravidelný pořad. Kuriózní je, že Orr, rodák z Lakewoodu v Ohiu, se narodil jako Orzechowski a v jeho žilách koloval doslova mix středoevropské krve, a to polské, ruské, německé, ale i české. S kytaristou, jenž měl také umělecké jméno – Elliot Easton (narodil se jako El­liot Shapiro), utvořili soubor ve stylu tria Crosby, Stills & Nash a říkali si Milk­wood. Vydali dokonce i jedno album. Tak se zrodil zárodek pozdějších úspěšných The Cars, kteří se na konci sedmdesátých let vynořili s tzv. novou vlnou. Dokončeme však životní příběh Benjamina Orra, jinak basisty téhle kapely. V říjnu 2000, ve věku pouhých 53 let podlehl rakovině slinivky břišní. Ric potom svému dlouholetému kamarádovi a spoluhráči složil na památku píseň SILVER.

 

ocasek3jpg.jpg
Ric Ocasek, frontman skupiny The Cars, 2005

 

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 24. 04. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/18 - výběr z článků

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Setkání se šumavskými samotáři

Setkání se šumavskými samotáři

„Poustevník, člověk žijící dlouhodobě mimo společnost, programový samotář. Ještě nedávno jsem něco takového pokládal za romantický mýtus, záležitost dávno minulou. Na Šumavě jsem ale takové lidi potkal. Poustevníci mezi námi stále žijí. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato kniha. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce, případně ve starých usedlostech – někdy udržovaných, většinou ne. K některým se dá dojet po polní cestě autem, k dalším se musí lesem přes hodinu pěšky. Žijí v přírodě, okolí o nich moc neví, nemají důvod se ukazovat. Ačkoli mívají návštěvy, jsou sami – nepočítáme-li tedy zvířata a živly. Samotu si zvolili. Ano, pro mnohé to byl útěk, ale copak my, civilizovaný lid, před civilizací, před jinými lidmi a sami před sebou neutíkáme? Někdy do vyloženě zhoubných vod.“

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Pozvání do předminulého století

Pozvání do předminulého století

Devatenácté století vnímáme s vědomím toho, jaké hrůzy přineslo to následující, jako takřka idylický věk. Bylo dobou mnoha vynálezů, provázela ho všeobecná víra v pokrok a modernizaci, zároveň zůstávalo pevně ukotvené v tradici. Více než polovinu 19. století u nás vládl stejný panovník, císař František Josef I.

Daniel Sobotka

Daniel Sobotka

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK sídlí v Obecním domě. Koncerty tohoto hudebního tělesa jsou natolik přitažlivé, že svůj sál pro tisíc dvě stě posluchačů, tu překrásnou secesní, jedinečně a vlastenecky zdobenou Smetanovu síň, dokáže abonentními koncerty hravě zaplnit dva večery po sobě. Do té míry oblíbený je FOK, ve světě známý jako Prague Symphony Orchestra. Povídali jsme si s jeho ředitelem Danielem Sobotkou.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Lidé - výběr z článků

Jitka Zelenková

Jitka Zelenková

Albem INTIMITY oslaví Jitka Zelenková sotva uvěřitelných padesát let v křehké profesi zpěvačky. Udržet se takovou dobu ve špičce populární hudby rozhodně není jen tak.

Hana Jirmusová Lazarowitz

Hana Jirmusová Lazarowitz

Český Krumlov se pyšní mnoha architektonickými skvosty. Jedním z nich je bezesporu také renesanční budova někdejšího městského pivovaru, v jejíž velkolepých prostorách dnes sídlí světově proslulé Egon Schiele Art Centrum. O jeho minulosti i současnosti hovořila XANTYPA s ředitelkou Hanou Jirmusovou Lazarowitz.

Josef Engliš

Josef Engliš

Rozumělo se jaksi samo sebou, že „u Baťů“ ve Zlíně muselo být všechno nejdokonalejší, největší, nejvýkonnější, zkrátka nejlepší. Platilo to i o letecké dopravě, kterou se již od dvacátých let snažil prosadit zakladatel firmy Tomáš Baťa. V době těsně před okupací, v roce 1939, čítala flotila letadel firmy Baťa již 53 strojů a její součástí byla i chlouba a kuriozita tehdejší techniky – vírník Cierva C-30, i když sloužil převážně jako atrakce při častých leteckých dnech. Jedním z kapitánů zlínské vzdušné flotily byl olomoucký rodák Josef Engliš, technický vedoucí leteckého oddělení firmy Baťa. Byl to vysoce kvalifikovaný profesionál, o němž se vědělo kromě jiného, že ve firmě patří k těm několika málo lidem, kteří si mohou dovolit říci šéfovi ne.

Jaro Rataj

Jaro Rataj

Z recepčního s doktorátem se Slovák Jaro Rataj vypracoval v úspěšného rakouského hoteliéra. Na rozhovor přijel do Prahy z jižního Burgenlandu vlakem. Šéf termálního resortu Allegria přicestoval se svojí ženou, s níž tvoří pár už dvaadvacet let. Se smíchem vysvětlovali, že zvolili vlak, protože se tak vyhnuli setrvalým komplikacím na naší D1. Tušila jsem, že mě nečeká setkání s akurátním byznysmenem, protože jsem si na YouTube pustila hymnu resortu, kterou nazpíval se svými zaměstnanci. Z klipu jsem nabyla dojmu, že jsou buď dobře placenými herci, anebo vidím opravdu sehraný tým. Pochvalné recenze, jednaosmdesátiprocentní obsazenost či ocenění Vítěz roku 2018 Travelersˇ choice však dává tušit, že Jaro Rataj dokáže lidi kolem sebe motivovat. Jak to dělá? A jak se za posledních patnáct let proměnil výběr míst, kde chceme strávit dovolenou?

Viktor Zavadil

Viktor Zavadil

Jednadvacátého srpna, symbolicky v den padesátého výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy, měl premiéru film Roberta Sedláčka JAN PALACH. Hlavní roli vytvořil Viktor Zavadil, s nímž jsme se k rozhovoru sešli 10. srpna, v předvečer dne, kdy by bylo Janu Palachovi sedmdesát let.

Lucie Polišenská

Lucie Polišenská

Herečku Lucii Polišenskou (1986) jsem jako výrazný, nezaměnitelný typ zaregistroval už při studentských představeních pražské DAMU v divadle Disk. Její projev byl suverénní, energický a například i v prezentované tragédii VÉVODKYNĚ Z AMALFI dával tušit, že interpretčin komediální potenciál je výrazný.

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Biolog a farář Marek Orko Vácha

Vinná réva, slunečnice, výhled na Pálavu, blízkost Národního parku Podyjí. Také krásný poutní kostel, kde měl roku 1726 primici Prokop Diviš. To jsou Lechovice u Znojma, kde spravuje svou farnost katolický kněz, přírodovědec a odborník na lékařskou etiku Marek Orko Vácha. „Lechovice jsou nejlepší farnost ve vesmíru, kterou jsem mohl dostat. Jen si to představte: jdu otevřít kostel a lítá tam dudek, jindy zase luňák červený. Dvě stě metrů za kostelem jsem objevil pro biologii novou lokalitu pestrokřídlece podražcového, což je fantastický motýl.“ A u motýlů jsme se také sešli k rozhovoru. Tentokrát to bylo v jejich chrámu – ve skleníku Fata Morgana v pražské botanické zahradě. Právě tam probíhal proces jejich zrození.

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser

Jak se tehdy asi cítil, když se v médiích objevila zpráva – cituji: „Ředitelem Národního divadla Brno se od 1. listopadu 2014 stane dosavadní umělecký šéf činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Martin Glaser. Jeho jmenování dnes schválila na doporučení odborné komise Rada města Brna.“ (zdroj ČTK)

Jonny Lang

Jonny Lang

Bluesman, který má ve svých třiceti šesti letech za sebou přes dvě dekády vystupování a nahrávání desek, získal svoji první platinovou nahrávku, když mu bylo patnáct. Po několika bouřlivých letech se v roce 2001 usadil, oženil se s herečkou Haylie Johnsonovou, s níž má pět dětí. Na svém turné s poslední deskou SIGNS se zastavil i v Praze, kde jsme si povídali o životě a hudbě před jeho vystoupením v Lucerna music baru.

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Podnikatel Miloš Vajner chce dělat radost druhým

Liberecké zábavní centrum Babylon už dnes není třeba obšírně představovat. Jeho autor Miloš Vajner však nadále vymýšlí nové druhy zábavy. Nyní působí na golfovém hřišti Ještěd, asi patnáct kilometrů od Liberce, kde již dříve vybudoval adventure golf a IQkoutek s interaktivními exponáty. Už třetím rokem tu vytváří zábavně poučný lesopark. Je plný kvízů, logických hádanek, naučných stezek, lanových prolézaček nebo dřevěných domečků. To celé na ploše o velikosti třinácti fotbalových hřišť.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne