Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

Příběh „krásky a zvířete“

V souvislosti s dubnovým uvedením americké skupiny The Cars a jejího frontmana a hlavní autorské osobnosti Rika Ocaska do Síně slávy rock’n’rollu znovu ožívá téměř neuvěřitelný příběh jeho manželky, topmodelky českého původu Pavlíny Pořízkové. Počátkem sedmdesátých let minulého století plnil přední stránky zahraničních médií. Připomíná se ale i příběh jejich manželství. Věkově nerovnocenný pár, jenž od sebe dělí šestnáct let, spolu prožil již více než tři desetiletí. V oblasti šoubyznysu to je dost výjimečné. Drsná americká média tuhle dvojici označila jako „krásku a zvíře“. Časopis Harper’s Bazaar Pavlínu totiž v roce 1992 zařadil mezi deset nejkrásnějších žen světa a i dnes, kdy již překročila padesátku, je stále velmi půvabná a křivky jejího těla by jí mohla závidět nejedna dvacetiletá. Ric však má do ideálu mužské krásy daleko…

 

text Jaroslav Císař, foto gettyimages

 

ocasek1jpg.jpg
Modelka Pavlína Pořízková a muzikant Ric Ocasek v roce 1990

 

Příběh „krásky“
Pavlína Pořízková se narodila v Prostějově (9. 4. 1965). Ve věku jejích tří let jí do života neblaze zasáhla srpnová okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu. Její rodiče, matka Anna a otec Jiří, totiž pouhé čtyři dny po obsazení země emigrovali. Pavlína byla v té době u babičky. Prchali na motorce směrem k Mikulovu. Odtud zamířili do Vídně, poté pokračovali až do Švédska, kde se usadili ve městě Lund. Naivně předpokládali, že dceru k sobě vezmou v nejkratším možném čase. Jenže to se přepočítali. Socialistické Československo nemělo zájem na tom, aby se z hranice stalo korzo. Naopak odmítalo dítě vydat a trvalo na návratu rodičů. Ti se obrátili na řadu mezinárodních organizací s prosbou o pomoc. Ani to však nepomohlo. Kauza se mezitím stala středem pozornosti západních sdělovacích prostředků. Vše se zkomplikovalo i odsouzením Jiřího Pořízky československým soudem na osmnáct měsíců nepodmíněně za ilegální opuštění republiky.
Rodiče všemožně zkoušeli dceru dostat do Švédska. Nejprve požádali dva švédské piloty malých letadel, kteří se legálně vypravili na strojírenský veletrh v Brně, aby při zpáteční cestě vzali dítě s sebou. Vybavili je i dopisem babičce, aby s nimi vnučku poslala. Tenhle pokus se ale nezdařil údajně proto, že se Pavlínini prarodiče nedokázali se Švédy domluvit. Anna Pořízková, když již byla podruhé těhotná, vyzkoušela jiný riskantní krok. Vydávala se za ženu jednoho z pilotů, když opět zamířili do Československa. Ovšem tuhle lest československé úřady odhalily, a jelikož už měla švédské občanství, byla paní Anna alespoň internována v bytě, kde žila s babičkou i malá Pavlína. Ve své bývalé vlasti pak porodila syna Jáchyma.

 

ocasek4jpg.jpg
Rodinné foto: zleva Jonathan Raven Ocasek, Oliver Orion Ocasek, Pavlína Pořízková a Ric Ocasek, 2016

 


Mezinárodní tahanici o Pavlínu Pořízkovou pomohl rozetnout až podpis československých představitelů pod závěrečnou dohodou Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, k němuž došlo v srpnu 1975, a rovněž přímluva tehdejšího švédského premiéra Olofa Palmeho. Dívka se až v téměř deseti letech dostala za rodiči do Švédska a získala zde občanství.
Pavlína vzpomínala, jak byla tehdy často vystavena urážkám, že jako přivandrovalkyně z Východu přišla pobírat velkorysé sociální dávky. Ani mezi jejími rodiči idyla dlouho netrvala. Rozešli se, protože si Pavlínin otec našel jinou ženu. To přineslo jeho bývalé manželce a dceři vážné problémy existenčního rázu.

 

banner_clanek


Rozuzlení se objevilo neočekávaně. Ka­ma­rádka Pavlíny Pořízkové, nadšená fo­tografka, se pokoušela prosadit, a tak s půvabnou dívkou nafotila kolekci, kterou pak nabídla agentuře Elite. Ředitele agentury však místo talentu fotografky zaujala pózující modelka. Pozdější hvězda modelingu měla úžasné fyzické předpoklady. Při svých 180 centimetrech výšky disponovala mírami 86–57–89 cm. Patnáctiletou Pavlínu pozvali do Paříže k uzavření smlouvy a svět se jí otevřel dokořán; napomohla tomu i přestěhováním do USA v roce 1983.
Postupně se objevila na titulních stranách všech světových prestižních časopisů včetně Vogue, Elle nebo Glamour; v roce 1987 pózovala i na obálce Playboye. Jako rozhodující se však dodnes připomíná moment, když se v roce 1983 objevila jako nejmladší modelka a zároveň první dívka ze střední Evropy na obálce speciálu magazínu Sports Illustrated zaměřeného na plavky. To už se ovšem z Pavlíny stala Paulina.
Přirozený půvab otevřel Pavlíně Pořízkové i cestu do filmových ateliérů. Zahrála si již ve více než dvaceti filmech. Svůj nevšední životní příběh popsala i v autobiografickém románu LÉTO MODELKY (vyšel i v českém překladu), za nějž získala ocenění za nejlepší prvotinu. Martina Formanová její příběh, zaměřený zvláště na její matku, popsala v knize PŘÍPAD PAVLÍNA, která byla uvedena na trh v roce 2014.

 

ocasek2jpg.jpg
Pavlína Pořízková pózuje na Jazz&Models Exhibition Opening v Miláně, 2010

 

Příběh „zvířete“
Ric Ocasek se narodil v Baltimore (23. 3. 1949) jako Richard Otčásek. Jeho prarodiče přišli do Ameriky z Československa a jeho otec posléze pracoval pro NASA jako počítačový specialista. Když bylo Rikovi šestnáct, rodina se přestěhovala do Clevelandu v Ohiu, kde absolvoval střední školu a začal studovat na univerzitě. Jenže to už ho stále více přitahovala muzika, a ta vše přebila.
Osudovým se mu stalo setkání s Benjaminem Orrem, jenž působil jako kytarista a sólový zpěvák v jedné místní skupině, která si říkala Grasshoppers a měla v televizi i svůj pravidelný pořad. Kuriózní je, že Orr, rodák z Lakewoodu v Ohiu, se narodil jako Orzechowski a v jeho žilách koloval doslova mix středoevropské krve, a to polské, ruské, německé, ale i české. S kytaristou, jenž měl také umělecké jméno – Elliot Easton (narodil se jako El­liot Shapiro), utvořili soubor ve stylu tria Crosby, Stills & Nash a říkali si Milk­wood. Vydali dokonce i jedno album. Tak se zrodil zárodek pozdějších úspěšných The Cars, kteří se na konci sedmdesátých let vynořili s tzv. novou vlnou. Dokončeme však životní příběh Benjamina Orra, jinak basisty téhle kapely. V říjnu 2000, ve věku pouhých 53 let podlehl rakovině slinivky břišní. Ric potom svému dlouholetému kamarádovi a spoluhráči složil na památku píseň SILVER.

 

ocasek3jpg.jpg
Ric Ocasek, frontman skupiny The Cars, 2005

 

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 24. 04. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/18 - výběr z článků

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Setkání se šumavskými samotáři

Setkání se šumavskými samotáři

„Poustevník, člověk žijící dlouhodobě mimo společnost, programový samotář. Ještě nedávno jsem něco takového pokládal za romantický mýtus, záležitost dávno minulou. Na Šumavě jsem ale takové lidi potkal. Poustevníci mezi námi stále žijí. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato kniha. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce, případně ve starých usedlostech – někdy udržovaných, většinou ne. K některým se dá dojet po polní cestě autem, k dalším se musí lesem přes hodinu pěšky. Žijí v přírodě, okolí o nich moc neví, nemají důvod se ukazovat. Ačkoli mívají návštěvy, jsou sami – nepočítáme-li tedy zvířata a živly. Samotu si zvolili. Ano, pro mnohé to byl útěk, ale copak my, civilizovaný lid, před civilizací, před jinými lidmi a sami před sebou neutíkáme? Někdy do vyloženě zhoubných vod.“

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Pozvání do předminulého století

Pozvání do předminulého století

Devatenácté století vnímáme s vědomím toho, jaké hrůzy přineslo to následující, jako takřka idylický věk. Bylo dobou mnoha vynálezů, provázela ho všeobecná víra v pokrok a modernizaci, zároveň zůstávalo pevně ukotvené v tradici. Více než polovinu 19. století u nás vládl stejný panovník, císař František Josef I.

Daniel Sobotka

Daniel Sobotka

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK sídlí v Obecním domě. Koncerty tohoto hudebního tělesa jsou natolik přitažlivé, že svůj sál pro tisíc dvě stě posluchačů, tu překrásnou secesní, jedinečně a vlastenecky zdobenou Smetanovu síň, dokáže abonentními koncerty hravě zaplnit dva večery po sobě. Do té míry oblíbený je FOK, ve světě známý jako Prague Symphony Orchestra. Povídali jsme si s jeho ředitelem Danielem Sobotkou.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Martin Barry a reSITE

Martin Barry a reSITE

V červnu se v Praze koná 7. ročník konference reSITE, představující lepší řešení pro urbanizovaný svět a jeho obyvatele. Na akci se sjede na padesát mluvčích se světovým renomé, v publiku se očekává přes tisíc představitelů měst, architektů, designérů, zástupců developerských společností, politiků i občanských iniciativ. Hlavní postavou akce je předseda a zakladatel organizace reSITE, americký krajinný architekt žijící na pražské Letné – Martin Barry.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Lidé - výběr z článků

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař

Jaroslav Kalfař (29) se narodil a vyrůstal v Praze, od patnácti let však žije v USA. Vystudoval tvůrčí psaní na New York University, kde získal prestižní stipendium E. L. Doctorow Fellowship. Jeho debutový román KOSMONAUT Z ČECH byl u nás uveden v rámci literárních večerů v pražském Centru současného umění DOX ve vzducholodi Gulliver.

Vlasta Čiháková Noshiro

Vlasta Čiháková Noshiro

Historička umění, japanistka a kurátorka Vlasta Čiháková Noshiro (73) žije v Čechách, za svou druhou vlast však považuje Japonsko. Mnoho let tam pracovala, od Japonců se naučila pokoře a sebeovládání. Císař Akihito jí letos udělil prestižní japonské vyznamenání Řád vycházejícího slunce.

Aleš Formánek

Aleš Formánek

Důsledně černobílé fotografie Aleše Formánka jsou jako kočky, které žijí hned několik životů; první, kdy autor zvěční svůj „model“ v jeho/jejím každodenním prostředí, druhý, kdy fotografie putuje zpět ke svému překvapenému „hrdinovi“, a další, kdy ho/ji s ní opět vyfotí s emocí, kterou jeho fotografie vyvolala. Ve výjimečných případech se tento rituál opakuje i několikrát.

Petr Janeček

Petr Janeček

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Radkin Honzák

Radkin Honzák

Setkání s věhlasným psychiatrem Radkinem Honzákem je prý něco jako svátek. Nadšení jsou z něj studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší, čtenáři jeho knih i ti, kdo se s ním setkají jen tak. Šíří kolem sebe pohodu, dobrou náladu a nenásilně vede lidi k zamyšlení. Nedalo mi to a některé otázky jsem mu poslala mailem dříve, než jsme se potkali. Vzápětí mi přišlo: „Každá otázka je těhotná odpovědí. Otevřem si porodnici a budem dbát, aby bylo minimum potratů.“

Šiniči Tohei

Šiniči Tohei

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

Miroslav Balaštík

Miroslav Balaštík

Brněnský Host je dnes bezesporu jedním z nejprestižnějších a nejúspěšnějších českých nakladatelství. Ročně vydává více než sto titulů a jeho autoři získali četné literární ceny; patří k nim například Kateřina Tučková, Petra Soukupová, Jiří Hájíček či Radka Denemarková. V tomto nakladatelském domě se také vzedmula vlna zájmu o skandinávské detektivky, když v roce 2008 vyšel překlad světového bestselleru Stiega Larssona MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY. Jeho šéfredaktor a spolumajitel Miroslav Balaštík zároveň už víc než dvacet let řídí literární časopis Host, publikuje provokativní eseje o literatuře a poslední dobou i o politice. A stále čeká na velký román.

Michal Oktavian Gürtler

Michal Oktavian Gürtler

Ve středu 19. července 2017 byl předsedou představenstva společnosti Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. zvolen pan Michal Oktavian Gürtler, Dipl. El. Ing. ETH. V představenstvu i ve funkci jeho předsedy nahradil v květnu zesnulého PhDr. Milana Sládka.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne