Lassie, Hačikó, Greyfriars Bobby

Příběhy psí oddanosti

Lassie, tato elegantní, dlouhosrstá kolie je snad nejznámějším psem všech dob. Její knižní a potažmo filmový osud dojímá dodnes. A přitom nelze popřít, že je de facto pouhým „klonem“ neméně půvabné Tootsie, kterou nezná nikdo.

 

text Daňa Horáková, foto archiv

 

psi1jpg.jpg
Z filmu LASSIE SE VRACÍ (1943). První filmová role Elizabeth Taylorové

 

Tootsie jako předobraz Lassie
Tootsie byla spolehlivá a statečná kolie patřící Eriku Knightovi (1897–1943), jemuž se stala předobrazem hrdinky jeho románu LASSIE SE VRACÍ. Také autora zná jen hrstka zasvěcenců. Někteří psi, například Snoopy nebo Rin Tin Tin, jsou pros­tě tak jedineční, že svou popularitou zastínili zásluhy svých tvůrců.
Eric Knight se narodil 10. dubna 1897 v yorkshirském Menstonu. Jeho otec, obchodník s diamanty, byl zabit během druhé búrské války v Africe, načež se jeho choť, povoláním pokojská ruského cara, odebrala do Petrohradu. Svého sotva dvouletého synka ponechala u vzdáleného strýce, jemuž v hrabství Yorkshire patřilo malé hospodářství, kde žilo také několik psů. Dokonce se říkalo, že tady „je jediným skutečným králem ještě pořád pes“. A vyprávělo se tu o nich množství historek. Každá druhá rodina zde měla v příbuzenstvu někoho, jehož pes byl prodán, ale vrátil se zpátky domů. Byly to příběhy, které se nezapomínají.

 

banner_clanek


Když bylo Erikovi patnáct, matka ho povolala k sobě do Massachusetts, kam následovala svého druhého, amerického chotě. Eric zde vystudoval Cambridge Latin School a učarovala mu novinařina a film. Už krátce po dvacítce byl znám jako jeden z prvních a vynikajících filmových kritiků ve Spojených státech. Koupil si teriéra, oženil se, stal se otcem tří dcer.
Jednoho dne zazvonil na jeho redak­čním stole telefon a ve sluchátku se ozval filmový producent Samuel Goldwyn: „Mladý muži, jak to tak vypadá, máte o filmu páru. Nechcete si sbalit svých pět švestek a pracovat tady pro mě?“ Tím „tady“ mínil Hollywood, kde právě založil svou, dnes legendární společnost Metro-Gold­wyn-Mayer. Eric Knight nikdy netoužil psát scénáře pro samolibé režiséry, chtěl se věnovat literatuře, ale protože byl čerst­vě rozvedený a plat mu sotva stačil na alimenty a hypotéku, vzal svého psa a vydali se na cestu napříč Amerikou. Psa mu pár dní po příjezdu do Los Angeles přejelo auto. Nového si nepořídil, protože chtěl zpátky. Zpátky na východní pobřeží, zpátky k literatuře, zpátky do časů svého dětství, někam, kde „vládnou“ psi.

 

psi2jpg.jpg
Americká adaptace japonského snímku (z roku 1987) HAČIKÓ – PŘÍBĚH PSA (2009) s Richardem Gerem v roli univerzitního profesora.

 


A tak si, sotvaže vydal několik více méně úspěšných románů, se svou druhou manželkou, kvakerkou Jere, koupil v Pennsylvánii farmu. Ve snaze získat si sympatie svých sousedů, půjčoval jim různé stroje a další technické vymoženosti, jež si pořídil. Za půjčení pluhu mu na oplátku jeden z nich daroval štěně kolie: „Byla to holčička, jmenovala se Tootsie, a stal se z ní nejněžnější, nejoddanější a nejvěrnější pes, jakého jsme kdy měli. Dožila se čtrnácti let, a když zemřela, pochovali jsme ji na naší farmě. Tootsie rozuměla mnoha slovům a reagovala na tucty povelů a pokynů. Od Erika se nehnula na krok. Když musel pracovně do Washingtonu, sedla si před vrata naší farmy a čekala tam na něho, dokud se nevrátil. Stejně jako románová a filmová Lassie čekala na svého Joa,“ vzpomínala Erikova žena Jere.
Eric o Tootsiných dobrodružstvích, taškařicích a pokrocích pravidelně informoval čtenáře svého týdenního sloupku v časopise The Saturday Evening Post. „Tootsie miloval nade vše. Strávil s ní každou volnou chvilku, učil ji stále nové a nové kousky a nepřestával žasnout nad její inteligencí. Navíc ji s sebou bral na cesty za čtenáři. Dokud četl ze svých románů, seděla na pódiu, a když dočetl, začalo představení… Eric si dokonce nenechal vymluvit, že
Tootsie ovládá více řečí,“ popisovala Jere. V jeho románu Lassie projde kus své pouti s Rowliem Palmerem, který projíždí na svém voze taženým kobylou vesnicemi a prodává keramiku. Tento rozšafný hrnčíř si jednou povzdechne: „Lassie, ty nám rozumíš docela dobře, ale my lidé ti nerozumíme skoro vůbec. A přitom se považujeme za nejchytřejší stvoření ze všech.“

 

psi3jpg.jpg
Mezi fanoušky Lassie patří i chrt jménem Spasitel, pes seriálové rodiny Simpsonových. Sotvaže Homer, Marge, Bart a další zmizí ve svých ložnicích a usnou, pouští si Spasitel v jejich obýváku staré filmy s Lassie.

 

 

Nádherný příběh na pozadí velké hospodářské krize
V době doznívající hospodářské krize koncem třicátých let 20. století chce The Post o jejích globálních důsledcích informovat své čtenáře a vyšle Erika na reportáž do Anglie. Shodou okolností do jeho rodného hrabství Yorkshire, kde na vlastní oči vidí, do jak fatální finanční situace strhla masová nezaměstnanost tisíce živitelů rodin. Po návratu do Států Eric zpracuje své zážitky do povídky LASSIE SE VRACÍ. The Post ji zveřejní 17. prosince 1938. Reakce čtenářů ohromí jak redakci, tak autora. Do redakce časopisu jsou doručeny pytle dopisů od nadšených, dojatých a vděčných čtenářů. Eric rozšíří povídku na román, Metro-Goldwyn-Mayer koupí filmová práva a obsadí sotva desetiletou Elizabeth Taylorovou do její první filmové role.
Jen pro připomenutí: Lassie žije v rodině horníka Sama, provází denně jeho syna Joea do školy a odpoledne na něho před školou čeká. Den co den. Sam přijde o práci a ve snaze uživit rodinu, prodá svou nádhernou fenku bohatému vévodovi z Rudlingu do jeho psince. Jenomže Lassie nechce žít odloučena od své rodiny, podhrabe se z železné klece a vrátí se domů. Scéna, kdy Eric Knight líčí, jak Joe po „chlapském“ rozhovoru s otcem se slzami v očích Lassie vysvětluje, že se musí vrátit k vévodovi, protože jinak by jeho táta vypadal jako podvodník, je srdcervoucí.
Vévoda kolii přestěhuje do Skotska, ale Lassie znovu uteče. Její odysea je plná nástrah a zloduchů, ale i soucitných pomocníků, jako je už onen výše zmíněný hrnčíř Rowlie, jehož vlastní pes se v románu jmenuje – jak jinak? – Tootsie. Tootsie uměla stát na zadních nohou na překlopené misce a současně balancovat jinou misku na nose. Uměla skákat skrz obruč a prozradit štěkotem svůj věk. Chodila na dřevěné kouli, a pokud byla zdvořile požádána, vzala do tlamy britskou vlajku a obešla diváky. Navíc uměla sesbírat mince hozené za zem a nosit je Rowliemu. A dokázala dokonce v publiku odhalit to nejhezčí děvče, samozřejmě s pomocí tajných znamení svého pána. Stejně jako Erikova Tootsie.
Zpátky k ději. Zubožená, vyhla­dovělá, vyčerpaná Lassie se po mnohaměsíčním strastiplném pu­to­vání na jih konečně „po břiše doplazí“ do ulice, kde stojí Joeova škola, a čeká na něj. Domů už dojít nedokázala, ale šťastný Joe si svého psa odnesl v náručí. Vévoda díky své vnučce (Liz Taylorová) pochopí, že odloučit tohoto psa od jeho rodiny by bylo nelidské, nabídne Samovi místo správce svého psince, a jestli nezemřeli, tak žijí šťastně dodnes…

Skutečné příběhy
Erikova „pohádka“ nemohla skončit jinak než happy endem, ale osudy mnoha skutečně existujících psů dokazují, že není pouhým výmyslem. Čas od času se objeví zvíře, které svou oddaností uchvátí a rozpláče celý svět. Například japonský pes Hačikó (1923–1935), plemeno akita inu, denně doprovázel svého pána, profesora Tokijské univerzity Hidesaburó Uena, když šel do práce, a čekal na něj večer na vlakovém nádraží. Když Ueno náhle zemřel na pracovišti, vzal si psa k sobě profesorův zahradník. Hačikó však každý večer po devět let odcházel na nádraží, doufaje, že se jeho pán konečně jednou vrátí z práce domů. Jeho oddanost dojala celé Japonsko. Po jeho smrti v roce 1935 mu byl na tokijském nádraží Šibuja odhalen pomník. Bronzový Hačikó tam věrně čeká na svého pána. Jeho příběh byl také literárně a filmově zpracován a mnoho lidí pak zatoužilo si pořídit plemeno akita inu (stejně jako v případě Lassie kolii).

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 24. 04. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/18 - výběr z článků

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Setkání se šumavskými samotáři

Setkání se šumavskými samotáři

„Poustevník, člověk žijící dlouhodobě mimo společnost, programový samotář. Ještě nedávno jsem něco takového pokládal za romantický mýtus, záležitost dávno minulou. Na Šumavě jsem ale takové lidi potkal. Poustevníci mezi námi stále žijí. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato kniha. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce, případně ve starých usedlostech – někdy udržovaných, většinou ne. K některým se dá dojet po polní cestě autem, k dalším se musí lesem přes hodinu pěšky. Žijí v přírodě, okolí o nich moc neví, nemají důvod se ukazovat. Ačkoli mívají návštěvy, jsou sami – nepočítáme-li tedy zvířata a živly. Samotu si zvolili. Ano, pro mnohé to byl útěk, ale copak my, civilizovaný lid, před civilizací, před jinými lidmi a sami před sebou neutíkáme? Někdy do vyloženě zhoubných vod.“

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Pozvání do předminulého století

Pozvání do předminulého století

Devatenácté století vnímáme s vědomím toho, jaké hrůzy přineslo to následující, jako takřka idylický věk. Bylo dobou mnoha vynálezů, provázela ho všeobecná víra v pokrok a modernizaci, zároveň zůstávalo pevně ukotvené v tradici. Více než polovinu 19. století u nás vládl stejný panovník, císař František Josef I.

Daniel Sobotka

Daniel Sobotka

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK sídlí v Obecním domě. Koncerty tohoto hudebního tělesa jsou natolik přitažlivé, že svůj sál pro tisíc dvě stě posluchačů, tu překrásnou secesní, jedinečně a vlastenecky zdobenou Smetanovu síň, dokáže abonentními koncerty hravě zaplnit dva večery po sobě. Do té míry oblíbený je FOK, ve světě známý jako Prague Symphony Orchestra. Povídali jsme si s jeho ředitelem Danielem Sobotkou.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne