Jaroslav Kalfař

Kosmonaut z Čech

Jaroslav Kalfař (29) se narodil a vyrůstal v Praze, od patnácti let však žije v USA. Vystudoval tvůrčí psaní na New York University, kde získal prestižní stipendium E. L. Doctorow Fellowship. Jeho debutový román KOSMONAUT Z ČECH byl u nás uveden v rámci literárních večerů v pražském Centru současného umění DOX ve vzducholodi Gulliver.

 

text Magdalena Šebestová, foto archiv

 kalfarjpg.jpg

 

Originální prvotina Jaroslava Kal­faře KOSMONAUT Z ČECH, plná lidskosti a humoru, ihned vzbudila obrovský ohlas u odborné kritiky i u čtenářů. V českém překladu Veroniky Volhejnové vyšla v nakladatelství Plus, v anglickém originále (Spaceman of Bohemia) ji vydalo nakladatelství Little, Brown and Company (2017), práva byla již prodána do řady zemí. Hrdinou románu je Jakub Procházka, který jako malý chlapec osiřel a vyrůstal na venkově u prarodičů. Později byl vybrán, aby tvořil jednočlennou posádku na kosmické misi k Venuši. Ve své vesmírné samotě si vytvoří silné emocionální pouto s jediným společníkem – mimozemským pavoukem, s nímž vede filozofické debaty o lásce, o své ženě Lence, o vině, o životě a smrti, ale také o výtečné chuti špeku a lískooříškové nutelly. Na cestě k Venuši se Jakub dostává do střetu s utajenými ruskými rivaly. Podaří se mu vrátit zpátky na Zem? Získá zpět Lenčinu lásku? Autor míní, že hlavně realistické sci-fi ve stylu filmu GRAVITACE zažívá v současné době velký comeback, on však spíše než velkým efektům dává přednost lidskému příběhu.

banner_clanek

 

Nazývají vás americkým spisovatelem českého původu. Jak to s vámi vlastně bylo?
Narodil jsem se v Praze, a když mi bylo jedenáct, máma odjela za prací do Ameriky. Tam se znovu provdala a já jsem se za ní o čtyři roky později vypravil.
Plánoval jste tam zůstat?
Vůbec ne. Jel jsem jen na prázdniny. Chtěl jsem trochu pobýt s mámou, ale pak mi učarovalo moře, sluníčko, pláže… Zůstat tam bylo spontánní a dost unáhlené rozhodnutí; anglicky jsem neuměl a vůbec jsem neuvažoval o tom, co tam budu dělat.
Říkal jste, že jste už v šesti letech chtěl být spisovatelem…
Odmalinka jsem miloval knížky a pokaždé, když jsem ležel s chřipkou, znovu a znovu jsem pročítal ROBINSONA CRUSOA. Moje druhá volba byla astronaut, jenže mám dost špatný zrak a v té době ještě astronauti nesměli nosit brýle.
Jak jste žil v USA?
Zažádal jsem si o zelenou kartu, a po dvou letech na střední jsem chtěl přejít přímo na vysokou.
Jak jste v USA bojoval s angličtinou?
První rok to byla hrůza. Když člověk nemluví dobře anglicky, Američani mají za to, že je hloupej. Styděl jsem se, že se nedomluvím, nemůžu sledovat kulturní dění a hlavně nejsem schopný rozeznat, kdo je kdo a proč. Zkrátka jsem se stáhl do sebe a ani jsem se nesnažil hledat kamarády. Měl jsem ale internet, televizi a knížky, takže jsem si celkem vystačil.
Jak dlouho vám to vydrželo?
Asi po roce jsem se jazyk trochu naučil a rozhodl se definitivně zůstat v Americe. Došlo mi, že se prostě budu muset začlenit. Pomalu jsem si našel přátele a svoji první americkou holku. Taky jsem se rozhodl odejít ze školy o dva roky dřív.
Proč?
Připadalo mi, že to, co se tam vykládá, jsem se už učil v Praze, tak jsem udělal test, díky němuž jsem mohl nastoupit na vysokou školu, i když jsem nedokončil střední.
Takže „hloupý“ bílý kluk, který neuměl anglicky, přeskočil několik tříd a šel hned na vysokou?
Bohužel mi na imigračním oddělení ztratili dokumenty, takže jsem na vysokou nemohl jít hned. Ale začal jsem pracovat.
Co jste dělal?
Byl jsem číšníkem, přijímal jsem platby na kase… Kromě toho, že jsem si celkem slušně vydělával, mi to taky hodně pomohlo s angličtinou. Když se na to dívám zpětně, myslím, že jsem odešel ze střední spíš proto, že jsem nevěděl, co se sebou. Až dneska vidím, že to vlastně bylo dobře.
Jak se vám dařilo platit školné?
Musel jsem pracovat na plný úvazek. Je pravda, že částky, které se platí na některých školách, jsou závratné a pro normálního člověka naprosto nedosažitelné.
A co vaše dobrodružná maminka?
Maminka se s Američanem rozvedla a vrátila se do Prahy, kde dnes žije, zatímco já jsem se usadil v New Yorku.
Jak se dívala na vaše, často asi poněkud živelné, rozhodování?
Máma mi vždycky dávala volnost a nechávala mě dělat vlastní rozhodnutí a tím i vlastní chyby, takže jsem se v tom často plácal. Myslím ale, že mi to jenom prospělo. Pořád mi ale fandí a podporuje mě.
Vystudoval jste vysokou školu a jak to bylo dál s vaším psaním?
Po vysoké škole na Floridě jsem se začal poohlížet po postgraduálu v tvůrčím psaní. Strašně jsem stál o nejprestižnější program svého druhu v New Yorku, kde přednášeli spisovatelé, které obdivuji – Jonathan Safran Foer, Zadie Smith, Darin Strauss. Svoji roli hrála i vidina života v New Yorku. Ale je to příšerně drahé, tak jsem si říkal, že to ani nebudu zkoušet. Jenže můj profesor mě přesvědčil: „Nemáš co ztratit, aspoň to zkus!“ Nakonec jsem tam poslal soubor svých povídek. Za čtyři měsíce zazvonil telefon a oznámili mi, že mě nejen vzali, ale že mi dávají plné stipendium!
Stačilo stipendium na živobytí v New Yorku a na studium?
Pořád jsem musel trochu pracovat, ale už ne na plný úvazek, takže jsem nejen dva roky studoval tvůrčí psaní pod tím nejlepším vedením, ale mohl jsem napsat i první verzi KOSMONAUTA.
Přiznal jste, že vás New York vždycky lákal. Jak se vám tam žije?
Když jsem tam přišel, byl jsem v hrozném pokušení užívat si života. Jenže jsem si předsevzal, že během kursu napíšu knihu, i kdybych se třeba měl zavřít do skříně. V New Yorku je člověk pořád pod hrozným tlakem, takže musí po čertech makat. I ta nejjednodušší věc je tam těžká a taky je tam příšerně draho. Vždycky říkám, že se nás to město pokouší zabít. Ale zároveň ho nejde nemilovat…
Svému předsevzetí jste dostál, knihu jste napsal. Čím si vysvětlujete obrovský úspěch neznámého mladíka z Čech s jeho prvotinou?
Asi tím, že jsem našel správnou kombinaci – sci-fi, česká historie a hodně pozemských věcí. Přiznám se ale, že jsem měl hrůzu, že to nezvládnu spojit tak, aby to dávalo smysl a aby to byl ucelený příběh. Napsal jsem hodně verzí, než jsem došel k té konečné. Byla to kombinace disciplíny a velké dávky štěstí. A k mé velké radosti se ukázalo, že historie Čech lidi zajímá, a to jak ta dávná spletitá, tak i ta ne moc hezká novodobá.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 24. 04. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/18 - výběr z článků

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Setkání se šumavskými samotáři

Setkání se šumavskými samotáři

„Poustevník, člověk žijící dlouhodobě mimo společnost, programový samotář. Ještě nedávno jsem něco takového pokládal za romantický mýtus, záležitost dávno minulou. Na Šumavě jsem ale takové lidi potkal. Poustevníci mezi námi stále žijí. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato kniha. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce, případně ve starých usedlostech – někdy udržovaných, většinou ne. K některým se dá dojet po polní cestě autem, k dalším se musí lesem přes hodinu pěšky. Žijí v přírodě, okolí o nich moc neví, nemají důvod se ukazovat. Ačkoli mívají návštěvy, jsou sami – nepočítáme-li tedy zvířata a živly. Samotu si zvolili. Ano, pro mnohé to byl útěk, ale copak my, civilizovaný lid, před civilizací, před jinými lidmi a sami před sebou neutíkáme? Někdy do vyloženě zhoubných vod.“

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Pozvání do předminulého století

Pozvání do předminulého století

Devatenácté století vnímáme s vědomím toho, jaké hrůzy přineslo to následující, jako takřka idylický věk. Bylo dobou mnoha vynálezů, provázela ho všeobecná víra v pokrok a modernizaci, zároveň zůstávalo pevně ukotvené v tradici. Více než polovinu 19. století u nás vládl stejný panovník, císař František Josef I.

Daniel Sobotka

Daniel Sobotka

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK sídlí v Obecním domě. Koncerty tohoto hudebního tělesa jsou natolik přitažlivé, že svůj sál pro tisíc dvě stě posluchačů, tu překrásnou secesní, jedinečně a vlastenecky zdobenou Smetanovu síň, dokáže abonentními koncerty hravě zaplnit dva večery po sobě. Do té míry oblíbený je FOK, ve světě známý jako Prague Symphony Orchestra. Povídali jsme si s jeho ředitelem Danielem Sobotkou.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Martin Barry a reSITE

Martin Barry a reSITE

V červnu se v Praze koná 7. ročník konference reSITE, představující lepší řešení pro urbanizovaný svět a jeho obyvatele. Na akci se sjede na padesát mluvčích se světovým renomé, v publiku se očekává přes tisíc představitelů měst, architektů, designérů, zástupců developerských společností, politiků i občanských iniciativ. Hlavní postavou akce je předseda a zakladatel organizace reSITE, americký krajinný architekt žijící na pražské Letné – Martin Barry.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Lidé - výběr z článků

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

Ric Ocasek a Pavlína Pořízková

V souvislosti s dubnovým uvedením americké skupiny The Cars a jejího frontmana a hlavní autorské osobnosti Rika Ocaska do Síně slávy rock’n’rollu znovu ožívá téměř neuvěřitelný příběh jeho manželky, topmodelky českého původu Pavlíny Pořízkové. Počátkem sedmdesátých let minulého století plnil přední stránky zahraničních médií. Připomíná se ale i příběh jejich manželství. Věkově nerovnocenný pár, jenž od sebe dělí šestnáct let, spolu prožil již více než tři desetiletí. V oblasti šoubyznysu to je dost výjimečné. Drsná americká média tuhle dvojici označila jako „krásku a zvíře“. Časopis Harper’s Bazaar Pavlínu totiž v roce 1992 zařadil mezi deset nejkrásnějších žen světa a i dnes, kdy již překročila padesátku, je stále velmi půvabná a křivky jejího těla by jí mohla závidět nejedna dvacetiletá. Ric však má do ideálu mužské krásy daleko…

Vlasta Čiháková Noshiro

Vlasta Čiháková Noshiro

Historička umění, japanistka a kurátorka Vlasta Čiháková Noshiro (73) žije v Čechách, za svou druhou vlast však považuje Japonsko. Mnoho let tam pracovala, od Japonců se naučila pokoře a sebeovládání. Císař Akihito jí letos udělil prestižní japonské vyznamenání Řád vycházejícího slunce.

Aleš Formánek

Aleš Formánek

Důsledně černobílé fotografie Aleše Formánka jsou jako kočky, které žijí hned několik životů; první, kdy autor zvěční svůj „model“ v jeho/jejím každodenním prostředí, druhý, kdy fotografie putuje zpět ke svému překvapenému „hrdinovi“, a další, kdy ho/ji s ní opět vyfotí s emocí, kterou jeho fotografie vyvolala. Ve výjimečných případech se tento rituál opakuje i několikrát.

Petr Janeček

Petr Janeček

Pérák žije v kolektivní paměti jako mytická postava protinacistického odboje, jako nepolapitelný superman, který to gestapákům vždy nandá. Do ulic se vydává po setmění, díky pérům připevněným na botách skáče přes ohrady i ze střechy na střechu… Etnolog a folklorista Petr Janeček o něm nyní vydal v nakladatelství Argo rozsáhlou publikaci MÝTUS O PÉRÁKOVI. MĚSTSKÁ LEGENDA MEZI FOLKLOREM A POPULÁRNÍ KULTUROU.

Marek Ždánský

Marek Ždánský

Marek Ždánský miluje odmalička zvířata. Nakonec si splnil sen a patnáct let pracoval v ZOO Praha jako ošetřovatel lidoopů. Dnes už se živí něčím jiným, ale láska ke zvířatům, obzvlášť ke gorilám, mu zůstala.

Radkin Honzák

Radkin Honzák

Setkání s věhlasným psychiatrem Radkinem Honzákem je prý něco jako svátek. Nadšení jsou z něj studenti Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde přednáší, čtenáři jeho knih i ti, kdo se s ním setkají jen tak. Šíří kolem sebe pohodu, dobrou náladu a nenásilně vede lidi k zamyšlení. Nedalo mi to a některé otázky jsem mu poslala mailem dříve, než jsme se potkali. Vzápětí mi přišlo: „Každá otázka je těhotná odpovědí. Otevřem si porodnici a budem dbát, aby bylo minimum potratů.“

Šiniči Tohei

Šiniči Tohei

Aikido vzniklo počátkem dvacátého století, kdy ho z japonských bojových umění rozvinul Morihei Uešiba. Nejvyšším mistrem jeho školy se stal Koiči Tohei, jenž techniky aikida dále rozvíjel a obohatil ho o meditaci a dechová cvičení. V roce 1974 Koiči Tohei založil vlastní směr s názvem Ki-aikido, který klade důraz na duchovní stránku technik a energii Ki. V roce 2010 převzal vedení jeho syn Šiniči Tohei, který je dnes prezidentem celosvětové organizace.

Miroslav Balaštík

Miroslav Balaštík

Brněnský Host je dnes bezesporu jedním z nejprestižnějších a nejúspěšnějších českých nakladatelství. Ročně vydává více než sto titulů a jeho autoři získali četné literární ceny; patří k nim například Kateřina Tučková, Petra Soukupová, Jiří Hájíček či Radka Denemarková. V tomto nakladatelském domě se také vzedmula vlna zájmu o skandinávské detektivky, když v roce 2008 vyšel překlad světového bestselleru Stiega Larssona MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY. Jeho šéfredaktor a spolumajitel Miroslav Balaštík zároveň už víc než dvacet let řídí literární časopis Host, publikuje provokativní eseje o literatuře a poslední dobou i o politice. A stále čeká na velký román.

Michal Oktavian Gürtler

Michal Oktavian Gürtler

Ve středu 19. července 2017 byl předsedou představenstva společnosti Kovohutě Příbram nástupnická, a.s. zvolen pan Michal Oktavian Gürtler, Dipl. El. Ing. ETH. V představenstvu i ve funkci jeho předsedy nahradil v květnu zesnulého PhDr. Milana Sládka.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne