Marianne Faithfullová

Divy, divoženky, dračice, dámy

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

 

text Leoš Šedo, foto gettyimages a archiv

 

marianne1jpg.jpg
Nassau, Bahamy, 1982

 

Narodila se 29. prosince 1946 v Londýně jako Marianne Evelyn Gabriel Faithfullová. Jejím otcem byl univerzitní profesor, v té době důstojník britské armády, Robert Glyn Faithfull, matka pocházela z prostředí rakousko-uherské šlechty. Matčiným prastrýcem byl Leopold von Sacher-Masoch (1836–1895), autor erotické novely VENUŠE V KOŽICHU, která – ve spojení s jeho jménem – dala název eroticky slastnému vnímání bolesti a utrpení…
Dětství Marianne nebylo příliš radostné. Rodiče se rozvedli, když jí bylo šest, jistou dobu bojovala s tuberkulózním onemocněním. V Readingu, kde žila s matkou, byla přijata do klášterní školy sv. Josefa, ústavu s velmi dobrou pověstí. Ve městě působila významná studentská divadelní společnost Progress Theatre (svého času byl jejím členem známý dramatik Ken­neth Branagh), a právě tady udělala Maria­nne své první herecké krůčky.

 

marianne2jpg.jpg

baner-clanek


Zároveň si čas od času dodávala odvahy k pěveckým vystoupením po malých klubech a kavárnách. Sama se jednoduchým způsobem doprovázela na kytaru a úspěch těchto minirecitálů jistil její půvabný zjev.
Ten jí o něco později v Londýně začal doširoka otevírat dveře do míst, kde se scházela bohémská a umělecká společnost. Jejím prvním partnerem byl John Dunbar, majitel umělecké galerie Indica (začas se zde seznámí John Lennon s Yoko Ono). Dunbar ji přivedl i na jednu party, které se účastnili členové Rolling Stones se svým tehdejším manažerem Andrewem Loogem Oldhamem.
„Uviděl jsem anděla s velkýma kozama a zlanařil jsem ji,“ shrnul později poněkud cynicky Oldham svoji snahu přivést Ma­rianne do nahrávacích a televizních studií. Součástí plánu byla nějaká romantická píseň, kterou by se nová hvězdička uvedla. Jagger s Richardsem se zpočátku chtěli ze „zakázky“ vykroutit, nakonec je Oldham zamkl v kuchyni s tím, že je nepustí dřív, než něco použitelného složí. Výsledkem byla balada AS TEARS GO BY, která se skutečně stala prvním Marianniným hitem. Samotní Rolling Stones ji později nahráli také, křehkou baladou s použitím smyčců vlastně „předběhli“ beatlesovskou, respektive mccartneyovskou YESTERDAY.
Blíží se polovina šedesátých let, Ma­rianne úspěšně odstartovala svoji kariéru. Zároveň se však rozjela po dráze, v jejíchž zákrutech na ni budou číhat nejrůznější nebezpečí a několikrát i smrt.

 

marianne3jpg.jpg
S Mickem Jaggerem

 

Hvězdou roztančeného Londýna
Za Johna Dunbara se provdala v roce 1965, tentýž rok se narodil jejich syn Nicholas. Jenže vztahy s Rolling Stones, na samém začátku spíš pracovní a společenské, rychle přerostou do zcela jiné podoby. Skončila v náruči Micka Jaggera, s nímž od roku 1966 tvořila pár ostře sledovaný bulvárem. Druhým takovým párem byli Jaggerův kolega z kapely Brian Jones a Anita Pallenbergová. Nekonformní rockeři a jejich blízké okolí se v té době stávali terčem policejních razií, jejichž cílem bylo především nalézt zakázané drogy. Při jedné takové příležitosti byla zadržena i Marianne, ve chvíli příchodu policie oblečená pouze v kožešinovém přehozu, jak s voyerským gustem dokola opakoval tehdejší tisk.
V roce 1968 čekala s Jaggerem dítě, těhotenství však skončilo potratem. Jejich soužití ovšem přineslo i další spolupráci uměleckou, respektive vzájemné ovlivnění. Marianne ho seznámila s Bulgakovovým románem MISTR A MARKÉTKA, což jej přivedlo k napsání textu písně SYMPATHY FOR THE DEVIL. Různým způsobem inspirovala i několik dalších stoneovských songů, sama je autorkou textu SISTER MORPHINE. Tady se pánové mimochodem nezachovali příliš čestně, protože její spoluautorství zpočátku neuváděli, a tím jí upírali i podíl na tantiémách.
S jednou písní vystoupila i v pověstném televizním „rokenrollovém cirkuse“ Rolling Stones na konci roku 1968. Hudební revue v cirkusových kulisách tenkrát představila mj. Johna Lennona s Yoko Ono, Erika Claptona, skupiny The Who a Jethro Tull a jako hlavní hvězdy samozřejmě iniciátory projektu, samotné Rolling Stones. Revue se nakonec v době svého vzniku nevysílala, Jagger byl údajně nespokojen s výkonem skupiny. Materiál dlouho ležel v šuplíku, část byla pokládána za ztracenou, zrestaurován a vydán byl až v polovině devadesátých let jako zajímavý dokument.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 24. 04. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/18 - výběr z článků

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Setkání se šumavskými samotáři

Setkání se šumavskými samotáři

„Poustevník, člověk žijící dlouhodobě mimo společnost, programový samotář. Ještě nedávno jsem něco takového pokládal za romantický mýtus, záležitost dávno minulou. Na Šumavě jsem ale takové lidi potkal. Poustevníci mezi námi stále žijí. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato kniha. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce, případně ve starých usedlostech – někdy udržovaných, většinou ne. K některým se dá dojet po polní cestě autem, k dalším se musí lesem přes hodinu pěšky. Žijí v přírodě, okolí o nich moc neví, nemají důvod se ukazovat. Ačkoli mívají návštěvy, jsou sami – nepočítáme-li tedy zvířata a živly. Samotu si zvolili. Ano, pro mnohé to byl útěk, ale copak my, civilizovaný lid, před civilizací, před jinými lidmi a sami před sebou neutíkáme? Někdy do vyloženě zhoubných vod.“

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Pozvání do předminulého století

Pozvání do předminulého století

Devatenácté století vnímáme s vědomím toho, jaké hrůzy přineslo to následující, jako takřka idylický věk. Bylo dobou mnoha vynálezů, provázela ho všeobecná víra v pokrok a modernizaci, zároveň zůstávalo pevně ukotvené v tradici. Více než polovinu 19. století u nás vládl stejný panovník, císař František Josef I.

Daniel Sobotka

Daniel Sobotka

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK sídlí v Obecním domě. Koncerty tohoto hudebního tělesa jsou natolik přitažlivé, že svůj sál pro tisíc dvě stě posluchačů, tu překrásnou secesní, jedinečně a vlastenecky zdobenou Smetanovu síň, dokáže abonentními koncerty hravě zaplnit dva večery po sobě. Do té míry oblíbený je FOK, ve světě známý jako Prague Symphony Orchestra. Povídali jsme si s jeho ředitelem Danielem Sobotkou.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Osobnosti - výběr z článků

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Juraj Herz

Juraj Herz

Lidský život je román, energie z něj vycházející věčná. Ten jeho obsahoval vše, co doba přinášela, koncentrovaně. Vévodil mu šarm a kouzlo osobnosti, byl vášnivý, plný lásky, něhy, vzdoru i hněvu, měl své chvíle klidu, míru i bouří.

Věčný tulák Charlie

Věčný tulák Charlie

Zná ho celý svět. S buřinkou, hůlkou a groteskní chůzí. Neodolatelně komický i dojemný – melancholický klaun, gentleman, snílek, antihrdinský hrdina i osamělý človíček věčně doufající v nějaké romantické dobrodružství. Tulák Charlie. Snad nejslavnější postava v dějinách filmu. Od narození jeho stvořitele sira Charlese Spencera Chaplina uplyne 16. dubna už 130 let, jeho tulák opanoval stříbrná plátna bouřlivě se rozvíjejícího nového fenoménu – tehdy ještě němého – filmu před 105 lety.

Dvojrole Jiřího Dostála

Dvojrole Jiřího Dostála

Na okraji Příbrami, ve Lhotě, za mostem na soutoku řeky Litavky a Obenického potoka, stojí Kovohutě a v nich na tři sta lidí, především hutníků-olovářů, pomáhá svou prací každý měsíc XANTYPĚ na svět. Kovohutě jsou jejím donátorem a vydavatelem, a v jejich čele stojí Ing. Jiří Dostál, generální ředitel se srdcem personalisty.

Josef Illík

Josef Illík

Josef Illík stál za kamerou takových filmů jako KOČÁR DO VÍDNĚ, KLADIVO NA ČARODĚJNICE, UCHO, UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE nebo TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU. Byl však také vynikajícím fotografem, po němž zůstala jedinečná sbírka zhruba čtyř tisíc černobílých negativů. Z některých, zachycujících Prahu v letech 1945–1958, byly zhotoveny fotografie a publikovány v knize, kterou vydalo nakladatelství Argo.

Jiří Hrzán

Jiří Hrzán

Jiřímu Hrzánovi se podařilo vytvořit herecký typ. Typ kluka, který není frajersky suverénní. Naopak, je to spíš smolař sužovaný občasnými trablemi a komplexy. Někdy se už už zdá, že se dá do breku. Nedá, ale v tom okamžiku jako komik zaručeně vítězí i nad velkými škarohlídy. Jen těžko bychom v naší kinematografii hledali nešťastnějšího a utrápenějšího ženicha, než jakého předvedl v komedii SVATBA JAKO ŘEMEN. Nechce se věřit, že už je to osmdesát let, kdy se tento věčně mladý kluk 30. března 1939 v Táboře narodil.

Radim Špaček

Radim Špaček

S Radimem Špačkem (*1973) se znám necelých deset let, obdivuji jeho pracovitost, vstřícnost i otevřenost. Na sklonku minulého roku představil svůj nový film z nedávné historie a zároveň ze sportovního prostředí ZLATÝ PODRAZ. Námět pozoruhodného snímku mi s Radimovým osobnostním typem nešel tak úplně dohromady, rozhodl jsem se ho tedy na okolnosti vzniku tohoto filmu – a nejenom na ně – zeptat.

Taťána Kovaříková

Taťána Kovaříková

S několikaměsíčním synem Maxem v náručí ozdobila první číslo měsíčníku Xantypa. Psal se rok 1995 a už tehdy patřila ke špičce tuzemských návrhářů. Jak dnes tvoří úspěšná Taťána Kovaříková? Proč ji její profese neustále baví a jak vznikají dámské kolekce, jimiž podtrhuje ženskost a rafinovanost? O tom hovořila s XANTYPOU v prostorách svého útulného butiku TATIANA v Praze na Starém Městě.

Paul McCartney a jeho Martha

Paul McCartney a jeho Martha

„Víte, Martha byla jedinečná, my dva jsme byli pro sebe stvořeni,“ řekl Paul McCartney v roce 1999 v jednom rozhovoru. A po chvíli, očividně přemožen vzpomínkami, dodal: „S Marthou mi prostě bylo dobře.“ Takže radši hned, aby nedošlo k omylu: není řeč o žádné Paulově dvounohé ctitelce, ale o fence bobtaila neboli staroanglického ovčáka, která v té době už byla v psím nebi. Martě Paul věnoval svoji písničku MARTHA MY DEAR z dnes již legendárního BÍLÉHO ALBA Beatles, které vyšlo 22. listopadu 1968.

Alena Mihulová

Alena Mihulová

Zlomem se pro ni stala v sedmnácti letech role ve filmu SESTŘIČKY, při jehož natáčení se zamilovala do muže svého života – režiséra Karla Kachyni. Druhým významným bodem se stal snímek DOMÁCÍ PÉČE, za nějž získala na festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus a v americkém Palm Springs Cenu pro nejlepší herečku.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 04/2019

XANTYPA XANTYPA 04/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne