Marianne Faithfullová

Divy, divoženky, dračice, dámy

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

 

text Leoš Šedo, foto gettyimages a archiv

 

marianne1jpg.jpg
Nassau, Bahamy, 1982

 

Narodila se 29. prosince 1946 v Londýně jako Marianne Evelyn Gabriel Faithfullová. Jejím otcem byl univerzitní profesor, v té době důstojník britské armády, Robert Glyn Faithfull, matka pocházela z prostředí rakousko-uherské šlechty. Matčiným prastrýcem byl Leopold von Sacher-Masoch (1836–1895), autor erotické novely VENUŠE V KOŽICHU, která – ve spojení s jeho jménem – dala název eroticky slastnému vnímání bolesti a utrpení…
Dětství Marianne nebylo příliš radostné. Rodiče se rozvedli, když jí bylo šest, jistou dobu bojovala s tuberkulózním onemocněním. V Readingu, kde žila s matkou, byla přijata do klášterní školy sv. Josefa, ústavu s velmi dobrou pověstí. Ve městě působila významná studentská divadelní společnost Progress Theatre (svého času byl jejím členem známý dramatik Ken­neth Branagh), a právě tady udělala Maria­nne své první herecké krůčky.

 

marianne2jpg.jpg

baner-clanek


Zároveň si čas od času dodávala odvahy k pěveckým vystoupením po malých klubech a kavárnách. Sama se jednoduchým způsobem doprovázela na kytaru a úspěch těchto minirecitálů jistil její půvabný zjev.
Ten jí o něco později v Londýně začal doširoka otevírat dveře do míst, kde se scházela bohémská a umělecká společnost. Jejím prvním partnerem byl John Dunbar, majitel umělecké galerie Indica (začas se zde seznámí John Lennon s Yoko Ono). Dunbar ji přivedl i na jednu party, které se účastnili členové Rolling Stones se svým tehdejším manažerem Andrewem Loogem Oldhamem.
„Uviděl jsem anděla s velkýma kozama a zlanařil jsem ji,“ shrnul později poněkud cynicky Oldham svoji snahu přivést Ma­rianne do nahrávacích a televizních studií. Součástí plánu byla nějaká romantická píseň, kterou by se nová hvězdička uvedla. Jagger s Richardsem se zpočátku chtěli ze „zakázky“ vykroutit, nakonec je Oldham zamkl v kuchyni s tím, že je nepustí dřív, než něco použitelného složí. Výsledkem byla balada AS TEARS GO BY, která se skutečně stala prvním Marianniným hitem. Samotní Rolling Stones ji později nahráli také, křehkou baladou s použitím smyčců vlastně „předběhli“ beatlesovskou, respektive mccartneyovskou YESTERDAY.
Blíží se polovina šedesátých let, Ma­rianne úspěšně odstartovala svoji kariéru. Zároveň se však rozjela po dráze, v jejíchž zákrutech na ni budou číhat nejrůznější nebezpečí a několikrát i smrt.

 

marianne3jpg.jpg
S Mickem Jaggerem

 

Hvězdou roztančeného Londýna
Za Johna Dunbara se provdala v roce 1965, tentýž rok se narodil jejich syn Nicholas. Jenže vztahy s Rolling Stones, na samém začátku spíš pracovní a společenské, rychle přerostou do zcela jiné podoby. Skončila v náruči Micka Jaggera, s nímž od roku 1966 tvořila pár ostře sledovaný bulvárem. Druhým takovým párem byli Jaggerův kolega z kapely Brian Jones a Anita Pallenbergová. Nekonformní rockeři a jejich blízké okolí se v té době stávali terčem policejních razií, jejichž cílem bylo především nalézt zakázané drogy. Při jedné takové příležitosti byla zadržena i Marianne, ve chvíli příchodu policie oblečená pouze v kožešinovém přehozu, jak s voyerským gustem dokola opakoval tehdejší tisk.
V roce 1968 čekala s Jaggerem dítě, těhotenství však skončilo potratem. Jejich soužití ovšem přineslo i další spolupráci uměleckou, respektive vzájemné ovlivnění. Marianne ho seznámila s Bulgakovovým románem MISTR A MARKÉTKA, což jej přivedlo k napsání textu písně SYMPATHY FOR THE DEVIL. Různým způsobem inspirovala i několik dalších stoneovských songů, sama je autorkou textu SISTER MORPHINE. Tady se pánové mimochodem nezachovali příliš čestně, protože její spoluautorství zpočátku neuváděli, a tím jí upírali i podíl na tantiémách.
S jednou písní vystoupila i v pověstném televizním „rokenrollovém cirkuse“ Rolling Stones na konci roku 1968. Hudební revue v cirkusových kulisách tenkrát představila mj. Johna Lennona s Yoko Ono, Erika Claptona, skupiny The Who a Jethro Tull a jako hlavní hvězdy samozřejmě iniciátory projektu, samotné Rolling Stones. Revue se nakonec v době svého vzniku nevysílala, Jagger byl údajně nespokojen s výkonem skupiny. Materiál dlouho ležel v šuplíku, část byla pokládána za ztracenou, zrestaurován a vydán byl až v polovině devadesátých let jako zajímavý dokument.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 24. 04. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/18 - výběr z článků

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Setkání se šumavskými samotáři

Setkání se šumavskými samotáři

„Poustevník, člověk žijící dlouhodobě mimo společnost, programový samotář. Ještě nedávno jsem něco takového pokládal za romantický mýtus, záležitost dávno minulou. Na Šumavě jsem ale takové lidi potkal. Poustevníci mezi námi stále žijí. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato kniha. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce, případně ve starých usedlostech – někdy udržovaných, většinou ne. K některým se dá dojet po polní cestě autem, k dalším se musí lesem přes hodinu pěšky. Žijí v přírodě, okolí o nich moc neví, nemají důvod se ukazovat. Ačkoli mívají návštěvy, jsou sami – nepočítáme-li tedy zvířata a živly. Samotu si zvolili. Ano, pro mnohé to byl útěk, ale copak my, civilizovaný lid, před civilizací, před jinými lidmi a sami před sebou neutíkáme? Někdy do vyloženě zhoubných vod.“

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Pozvání do předminulého století

Pozvání do předminulého století

Devatenácté století vnímáme s vědomím toho, jaké hrůzy přineslo to následující, jako takřka idylický věk. Bylo dobou mnoha vynálezů, provázela ho všeobecná víra v pokrok a modernizaci, zároveň zůstávalo pevně ukotvené v tradici. Více než polovinu 19. století u nás vládl stejný panovník, císař František Josef I.

Daniel Sobotka

Daniel Sobotka

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK sídlí v Obecním domě. Koncerty tohoto hudebního tělesa jsou natolik přitažlivé, že svůj sál pro tisíc dvě stě posluchačů, tu překrásnou secesní, jedinečně a vlastenecky zdobenou Smetanovu síň, dokáže abonentními koncerty hravě zaplnit dva večery po sobě. Do té míry oblíbený je FOK, ve světě známý jako Prague Symphony Orchestra. Povídali jsme si s jeho ředitelem Danielem Sobotkou.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne