Žaneta Bandžuchová

Jsem jediná, ale jako rarita se necítím

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

 

text Petr Hříbal, foto Adam Hříbal a archiv Ž. bandžuchové

 

bandzuchovajpg.jpg

 

Rozhodla se pro první z nich. Proč? Operovat malá miminka jí nejprve přišlo fyzicky i mentálně hodně složité. Postupem času však názor změnila. Následující roky a to, co dělá pro malé děti se srdečními vadami u nás i v zahraničí, jsou důkazem správnosti tohoto rozhodnutí. Tato jediná žena mezi tuzemskými dětskými kardiochirurgy vše zvládá se sebejistým nadhledem a navíc s uvolněnou grácií.

Dospělé kardiochirurgii jste se začala věnovat v nemocnici na pražském Karlově náměstí, po roce a půl jste přešla do Dětského kardiocentra 2. LF UK a FN Motol, kde jste už deset let. Jaké máte plány na další desetiletí?
Chtěla bych tu zůstat, protože místní Dětské kardiocentrum je jediné v České republice. Mám atestaci na dospělou a dětskou kardiochirurgii, mohu operovat i asistovat při operacích. Ročně odoperujeme asi pět set dětí, z toho já osobně osmdesát až sto.

 

bandzuch2jpg.jpg
MUDr. Žaneta Bandžuchová je jedinou ženou mezi tuzemskými dětskými kardiochirurgy.

 

Přibývá počet dětí, které potřebují operaci srdce?
Myslím, že jejich počet je zhruba stále stejný. Důvodem je lepší prenatální diagnostika, ale evidujeme také hodně potratů, a to jak dětí se srdeční vadou, tak i těch zdravých.
Počet operací zvyšuje vaše účast na zahraničních misích. Jak jste se k nim dostala?
Před časem jsem byla s rodinou na dovolené v keňském Nairobi. Potom jsme začali společně se současným primářem Romanem Gebauerem přemýšlet o tom, že bychom chtěli rozšířit naši činnost i do rozvojových zemí. Nabyla jsem pocit, že bych chtěla pomáhat dětem, kterým hrozí to, že buď zemřou, nebo v dospělém věku budou jenom přežívat. A ty malé děti jsou tak krásné.

banner_clanek


Jak to všechno začalo?
Po zmiňované dovolené jsem oslovila slovenskou ambasádu v Keni, která měla kontakt na jednu soukromou kliniku v Nairobi, patřící pod správu britských řádových sester. Sešla jsem se s její ředitelkou, nabídla jí naši pomoc, a ona se následně s naším vedením domluvila na zahájení spolupráce. Nejdříve jsme museli sestavit chirurgický tým, který zahrnuje nejenom dva chirurgy, ale i anesteziologa, zdravotní sestry a pracovníky pro pooperační péči. Ta je velice důležitá a v rozvojových zemích není na dobré úrovni.
Kolik lidí tvoří váš tým?
Konkrétně v Nairobi sestával z devíti lidí. Navíc byl zvláštní tím, že byl česko-slovenský. Protože jsme nemohli najít všechny potřebné členy v Praze, oslovili jsme Bratislavu.
Proč byl problém najít vhodné lidi?
Někteří prostě nechtěli, nechápali, proč by měli pomáhat dětem někde v Africe, jiní se vymluvili na rodinné důvody.

 

bandzuchova3jpg.jpg
Tým Dětského kardiocentra 2. LF UK a FN Motol na keňské misi v Nairobi

 

Kromě vytvoření týmu určitě proběhla i příprava v daném místě…
Místní kardiologové museli z celé Keni vybrat třicet až padesát dětí, které potřebovaly operaci, a potom nám poslali jejich seznam. My jsme první den po příjezdu prošli všechny jejich nálezy a podle nich jsme vybrali patnáct dětí, které během naší dvoutýdenní mise odoperujeme.
Co při výběru rozhoduje nejvíc?
Musíme posoudit, odkud které dítě pochází, jaké má rodinné zázemí. Jeho vada by neměla být komplexní, protože taková vyžaduje následující stálou kardiologickou kontrolu, což v místních podmínkách není možné. Vybírali jsme tedy takové závažné vady, u kterých je kontrola nutná pouze jednou nebo dvakrát za měsíc.
Komu jste váš verdikt oznamovali? Lékařům nebo přímo rodičům?
Náš výběr pro operační program jsme před­ložili místním kardiologům. Ti potom řekli rodičům, jestli jejich dítě bude operováno, nebo půjde domů s tím, že se do programu může dostat příští rok.
Kolikrát jste už tuto misi absolvovali?
V Nairobi jsme byli čtyřikrát, vždy jednou za rok. Ze začátku to byla naše víceméně soukromá aktivita, na kterou jsme museli sehnat peníze. S letenkami a ubytováním nám pomohla slovenská ambasáda, na další výdaje jsme se pokoušeli sehnat sponzory mezi bohatšími lidmi. Ti ale neměli zájem. Naštěstí nám vyšly vstříc farmaceutické firmy, s nimiž spolupracujeme, které nám nějaké prostředky poskytly. Výjimkou nebyly ani velké finanční dary jednotlivců.
Na kolik přijde taková dvoutýdenní mise?
Jedna operace stojí zhruba pět set tisíc ko­run, takže celkově se dostaneme na několik milionů.
Ke Keni se následně připojily další ze­mě…
Ano. Potom, co si Keňu vzal pod svá křídla vládní zdravotně humanitární program MEDEVAC, přibyly i mise do Jordánska, Kambodže a Maroka. V současnosti je si­tuace taková, že nás šest dětských kardio­chirurgů se každý rok věnuje misím šest týdnů. Důvodem je to, abychom mohli rotovat a zajistit operativu tady v Čechách.
Moment, v republice je dohromady jenom šest dětských kardiologů?
Přesně tak. Kardiologů pro dospělé je mnohem víc, asi sedmdesát. Pro srovnání, na Slovensku je jediné kardiocentrum v Bratislavě, kde ročně odoperují dvě stě padesát dětí. A pro bližší představu, v počtu šesti dětských kardiochirurgů nejenom operujeme, ale dva roky už také transplantujeme, praktikujeme mimotělní oběh a k tomu jezdíme na zahraniční mise. Aktuálně navíc pomáháme s rozjezdem kardiocentra ve slovinské Lublani, kam jeden z nás létá každý týden.
Jste jedinou ženou mezi tuzemskými dětskými kardiochirurgy. Cítíte se výjimečně?
Tady už ani tolik ne. I když při mém příchodu do kardiocentra někteří kroutili hlavou a nevěřili, že vydržím. Teď už jsem určitou inspirací pro ostatní, hlavně pro medičky. Když vidí, že jako žena a matka vše zvládám, projevují o tento obor větší zájem. V Keni jsem ze začátku narazila na jistou aroganci ze strany mužů. Ale potom, co jsme si vše vyříkali, se situace zlepšila. V Jordánsku na mě naopak nahlíželi jako na raritu a při první operaci mě sledovalo pět místních lékařů. Do té doby neviděli ženu operovat.
Na zahraniční mise se ale vydávají ne­jen dětští kardiochirurgové…
Pokud vím, tak se uskutečňují i mise ortopedů, očních specialistů a plastických chirurgů z různých českých nemocnic. Dlužno dodat, že nezbytnou součástí programu našich misí je také edukace místního personálu.
Liší se diagnózy vašich dětských pa­cientů tady a třeba v Asii?
Vrozené srdeční vady jsou všude stejné, ale pokud jde o anatomii, existují rozdíly. Uložení a založení chlopní a šlašinek, papilární svaly a muskulatura srdce jsou jiné. A například komorový defekt je v Evropě úplně jinak uložený než třeba v Asii.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 24. 04. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 05/18 - výběr z článků

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Setkání se šumavskými samotáři

Setkání se šumavskými samotáři

„Poustevník, člověk žijící dlouhodobě mimo společnost, programový samotář. Ještě nedávno jsem něco takového pokládal za romantický mýtus, záležitost dávno minulou. Na Šumavě jsem ale takové lidi potkal. Poustevníci mezi námi stále žijí. Vlastně ne mezi námi, spíš mimo nás. O setkáních s nimi je tato kniha. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotce, případně ve starých usedlostech – někdy udržovaných, většinou ne. K některým se dá dojet po polní cestě autem, k dalším se musí lesem přes hodinu pěšky. Žijí v přírodě, okolí o nich moc neví, nemají důvod se ukazovat. Ačkoli mívají návštěvy, jsou sami – nepočítáme-li tedy zvířata a živly. Samotu si zvolili. Ano, pro mnohé to byl útěk, ale copak my, civilizovaný lid, před civilizací, před jinými lidmi a sami před sebou neutíkáme? Někdy do vyloženě zhoubných vod.“

Rumunskými horskými silnicemi

Rumunskými horskými silnicemi

Bylo časné ráno. Snášeli jsme po schodech dolů do auta věci na náš měsíční šestitisícikilometrový okruh po Balkánu. Kristýna pak usedla za volant, já vedle ní a obtěžkáni očekáváními i předsudky o Rumunsku jsme vyrazili na D jedničku. Stále dostatečně brzo na to, abychom se stačili vyhnout zácpám, které tvoří její neodmyslitelný kolorit každý den.

Pozvání do předminulého století

Pozvání do předminulého století

Devatenácté století vnímáme s vědomím toho, jaké hrůzy přineslo to následující, jako takřka idylický věk. Bylo dobou mnoha vynálezů, provázela ho všeobecná víra v pokrok a modernizaci, zároveň zůstávalo pevně ukotvené v tradici. Více než polovinu 19. století u nás vládl stejný panovník, císař František Josef I.

Daniel Sobotka

Daniel Sobotka

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK sídlí v Obecním domě. Koncerty tohoto hudebního tělesa jsou natolik přitažlivé, že svůj sál pro tisíc dvě stě posluchačů, tu překrásnou secesní, jedinečně a vlastenecky zdobenou Smetanovu síň, dokáže abonentními koncerty hravě zaplnit dva večery po sobě. Do té míry oblíbený je FOK, ve světě známý jako Prague Symphony Orchestra. Povídali jsme si s jeho ředitelem Danielem Sobotkou.

Martin Barry a reSITE

Martin Barry a reSITE

V červnu se v Praze koná 7. ročník konference reSITE, představující lepší řešení pro urbanizovaný svět a jeho obyvatele. Na akci se sjede na padesát mluvčích se světovým renomé, v publiku se očekává přes tisíc představitelů měst, architektů, designérů, zástupců developerských společností, politiků i občanských iniciativ. Hlavní postavou akce je předseda a zakladatel organizace reSITE, americký krajinný architekt žijící na pražské Letné – Martin Barry.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

Jiří Suchý z Tábora

Jiří Suchý z Tábora

Nadějného herce Jiřího Suchého z Tábora (*1988) jsem poprvé zaznamenal ještě v DISKu v inscenaci MARKÉTA LAZAROVÁ, později mě bavily jeho postavy, říznuté rafinovaným naivismem, v pozoruhodných produkcích Cabaretu Calembour. Z rolí „vážných“ vzpomínám na jeho kreaci homosexuálního policisty v českobudějovickém Blackoutu, v Národním divadle pak zúročuje zkušenosti i z kabaretní nadsázky kupříkladu v klicperovské féerii MLYNÁŘOVA OPIČKA, v rozpohybovaném Shakespearově SNU ČAROVNÉ NOCI uplatní i svou fyzickou zdatnost. Jeho herectví je nerozplizlé, má pevný tvar. Perfektní dikce, kterou u některých jeho kolegů-vrstevníků postrádám, suverénně vstupovala do ucha i diktafonu při našem setkání v jedné pražské kavárně.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Osobnosti - výběr z článků

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Catherine Deneuve

Catherine Deneuve

Byla prvořadou hvězdou březnového filmového festivalu FEBIOFEST, který letos oslavil pětadvacáté výročí svého vzniku. Francouzská herecká legenda Catherine Deneuve na závěrečném galavečeru převzala cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Pak spolu s publikem zhlédla americké drama SOUBOJ POHLAVÍ o tenistce Billie Jean Kingové a jejích genderových aktivitách. Absolvovala také následující večírek, kde v proskleném salonku měla povoleno kouřit. S ředitelem festivalu Kamilem Spáčilem a dalšími společníky si povídala hlavně o šedesátých letech a Jeanu-Paulovi Belmondovi.

Miroslav Donutil

Miroslav Donutil

Snem každého umělce je, aby se po vyslovení jeho jména už nemuselo nic dalšího dodávat. V kavárně Platýz jsem se sešel s Miroslavem Donutilem.

Josef Beran

Josef Beran

Poslední vůle statečného českého kardinála se vyplní. Papež František svolil přenést jeho ostatky z Vatikánu do vlasti. Mnozí už v to nevěřili, málokdo doufal. Teď se dávné přání promění ve skutečnost. Josef Beran se domů vrací po bezmála půlstoletí od skonu v nedobrovolném římském exilu. Z hrobky pod vatikánskou bazilikou svatého Petra do katedrály svatého Víta v Praze. Kruh se konečně uzavírá.

Petr Weigl

Petr Weigl

Petr Weigl, filmový a divadelní režisér, jehož doménou je obor hudebně-dramatický, dokáže jít na dřeň pocitů svého diváka. Za našimi hranicemi, kde vznikla většina jeho děl, se o něm píše jako o Viscontim televizní obrazovky. Jemný, elegantní muž neobyčejné hloubky a síly. Filozof jdoucí s pokorou životem, nechávající za sebou stopu výjimečnosti a noblesy. Jeho tvorba – emocionalita, estetika a imaginace oslovující lidské duše – není napodobitelná. Snad proto nemá předchůdce, ani pokračovatele.

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

Pablo Picasso a jeho jezevčík Lump

„Coby muž to byl především sadista. Když se mu podařilo narvat někomu ruce do palečnic, byl radostí bez sebe. Před jeho ‚žertíky‘, jeho sžíravým sarkasmem a škodolibostí si nebyl nikdo jistý,“ napsala Ariana Huffingtonová ve své knize o Picassovi. Nikdo… žádný z jeho kolegů a přátel, žádné z jeho čtyř dětí, jedna ani druhá manželka, natož ta či ona z jeho početných milenek a múz. Psů si tento bezmezně egoistický umělec vážil

Taťána G. Brzobohatá

Taťána G. Brzobohatá

Taťána Gregor Brzobohatá získala v roce 2006, jako jediná Češka v historii, ještě pod svým dívčím jménem Kuchařová, záviděníhodnou korunku Miss World. Je současně úspěšnou českou topmodelkou, která stojí už téměř deset let v čele nadmíru užitečné nadace Krása pomoci. Nadace, jejíž činnost je zaměřena na pomoc seniorům, nadace, jejíž renomé překročilo hranice České republiky a jejíž jméno opakovaně zaznělo i na půdě OSN. Je tedy mnoho témat, o nichž je zajímavé si s touto sympaticky bezprostřední a výřečnou mladou dámou popovídat. Tak se stalo jednoho odpoledne v tiché kavárně na pražském Smíchově a výsledkem jsou následující řádky.

Jiří Lábus

Jiří Lábus

Ikona českého filmu, divadla a dabingu Jiří Lábus je velmi přívětivý, ale překvapivě dost plachý člověk. S rozhovorem souhlasil, jen aby pomohl propagovat nový film HASTRMAN, který je prvním celovečerním hraným počinem jeho přítele, režiséra Ondřeje Havelky. Film vznikl na motivy stejnojmenné knihy Miloše Urbana, jež získala cenu Magnesia Litera. Jeho hlavní postavou je „člověk ve zvířeti a zvíře v člověku“ – hastrman alias baron de Caus, zosobněný Karlem Dobrým. Jiří Lábus mu byl filmovým sluhou.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne