Václav Bedřich

Režisér, animátor a výtvarník animovaných filmů

Je podepsán pod těmi nejlepšími Večerníčky. Kdo by neznal POHÁDKY OVČÍ BABIČKY, ŠTAFLÍKA A ŠPAGETKU, O MAKOVÉ PANENCE A MOTÝLU EMANUELOVI, ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE, MAXIPSA FÍKA, O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE nebo BOBA A BOBKA – KRÁLÍKY Z KLOBOUKU. Režíroval i znělku VEČERNÍČKU, která děti, a nejen je, přivolává k televizním obrazovkám nepřetržitě od roku 1965. Za svůj život natočil 357 kreslených, ploškových i loutkových animovaných filmů, které získaly řadu cen u nás i ve světě. Pro Xantypu na něj zavzpomínala jeho dcera Uljana Jiravová.

 

text Pavlína Kourová, foto archiv Uljany Jiravové

 

bedrichjpg.jpg
Doma při práci, 1980

 

Váš tatínek musel být strašně pracovitý člověk…
Ano, je neuvěřitelné, co všechno za svůj život stihl. On třeba nerad jedl, protože ho to zdržovalo od důležitějších věcí. Když se dočetl, že kosmonauti ve vesmíru polykají místo jídla jen pilulky, říkával – kdybych tak měl takové pilulky! Svoji práci opravdu miloval. A jeho druhou láskou byla chata v Kostelci nad Černými lesy. Postavil ji v šedesátém roce a vybudoval kolem ní zahradu. Pozemek byl mírně z kopečka a tatínek tam vytvořil terásky se schůdky. Nevypadal na to, ale měl obrovskou sílu, pořád ho vidím, jak tahá kameny. Sázel kytičky, keře, stromy. Byl to holý pozemek, když jsme tam přišli, jen v rohu stála vysoká bříza, a on na něm vytvořil krásnou zahradu, ale ne nějak vypiplanou, všechno tam je takové divoké.
Kreslil všude. Doma na Letné měl takový koutek s pracovním stolem, ještě donedávna to tam vonělo temperovými barvami, chodila jsem tam tu vůni čichat, na chatě si vždycky vynesl stoleček ven a i tam kreslil, animoval a koloroval.

 

bedrich2jpg.jpg
ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE (1975). Tento třináctidílný VEČERNÍČEK Václav Bedřich nejen režíroval, ale i sám nakreslil. 

 


Kolem jste pobíhala vy…
…a moji dva sourozenci, mám ještě o čtyři roky mladší sestru a o pět let mladšího brášku. Kolikrát jsme tatínka pozorovali, jak si předcvičuje pohyby postaviček, které rozkresloval. To bylo legrační. Kreslil, najednou vstal od stolu a přehrával si třeba nějaký taneční krok. Svojí prací žil, ale na nás si vždycky udělal čas. Strašně rádi jsme si třeba hráli na indiány a on nám vyrobil čelenky, toulce a šípy, postavil stožár, na němž jsme každé ráno vztyčovali vlajku. Na chatě nám také udělal hřiště a postavil takovou boudičku, kde se dalo o prázdninách i přespávat. To bylo úžasné dětství. Měl rád přírodu a učil nás ji znát. Na chatě rozestavěl na okno skleničky s vodou, natrhal do nich kytičky, zjistil si, jak se jmenují, dal k nim cedulky se jmény a pak nás z nich zkoušel. Dělali jsme táboráky, u nich nás učil skautské písničky a vyprávěl nám o skautu, hodně na něj vzpomínal, skautoval od malička.
Chatu a zahradu tak miloval, že nechtěl nikam jinam jezdit. Trávili jsme tam celé léto. Maminka by bývala jela ráda i jinam, kde nebude muset nakupovat, vařit, prát, uklízet, ale tatínek se nechtěl z chaty hnout. To, co dokázal v animovaném filmu, by určitě nedokázal bez maminky, která zůstala v domácnosti a vytvářela mu zázemí. Starala se o praktický chod domácnosti, vyřizovala věci na úřadech…
Takže veškeré domácí práce byly na mamince?
Tatínek uklízel. A pak dělal věci, které ho bavily. Jemu šly snad všechny rukodělné práce. Šil nádherné kšiltovky, vyráběl nábytek, třeba když jsem se vdala, vyrobil mi gauč na míru, protože jsme se nastěhovali do paneláku a tam se nic z toho, co se prodávalo v obchodech, nevešlo. Ještě pořád ho mám, a i když na něm rajtují prckové, moji čtyři vnuci, ani se nehne, je bytelný. Domů i na chatu vyráběl poličky, skříňky, křesílka, ty i potahoval, naučil se čalounit.

 

baner-clanek


Učili jste se to od něj?
Tatínek byl narozený ve znamení Panny, tudíž byl velmi precizní. Takže když jsme začali na chatě něco dělat, třeba natírat vrátka, tak nám okamžitě stál za zády – a jak to děláš, takhle se to musí… Každou práci musel mít pod dohledem, takže nás to za chvíli přestalo bavit a on se pak strašně divil, že nechceme nic dělat.
Vedl vás ke kreslení? Vím, že vy jste se stala inženýrkou, ale pokračuje někdo z vašich sourozenců v jeho oboru?
Nejlíp z nás kreslil bráška, ale ani on se tomu nevěnuje. Tatínek nás k tomu ovšem vedl. Na chatě rozdal čtvrtky nebo napnul plátna, dal nám barvy a malovali jsme. Nebo si pamatuji, že jsme s ním jezdili do obory Hvězda, měli jsme bloky a tužky a kreslili jsme. Já jsem nekreslila nikdy moc pěkně, bavilo mě to, ale měla jsem těžkou ruku. Můj vnuk ale kreslí krásně, tak třeba půjde jednou v jeho stopách on.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 5. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne