Václav Bedřich

Režisér, animátor a výtvarník animovaných filmů

Je podepsán pod těmi nejlepšími Večerníčky. Kdo by neznal POHÁDKY OVČÍ BABIČKY, ŠTAFLÍKA A ŠPAGETKU, O MAKOVÉ PANENCE A MOTÝLU EMANUELOVI, ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE, MAXIPSA FÍKA, O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE nebo BOBA A BOBKA – KRÁLÍKY Z KLOBOUKU. Režíroval i znělku VEČERNÍČKU, která děti, a nejen je, přivolává k televizním obrazovkám nepřetržitě od roku 1965. Za svůj život natočil 357 kreslených, ploškových i loutkových animovaných filmů, které získaly řadu cen u nás i ve světě. Pro Xantypu na něj zavzpomínala jeho dcera Uljana Jiravová.

 

text Pavlína Kourová, foto archiv Uljany Jiravové

 

bedrichjpg.jpg
Doma při práci, 1980

 

Váš tatínek musel být strašně pracovitý člověk…
Ano, je neuvěřitelné, co všechno za svůj život stihl. On třeba nerad jedl, protože ho to zdržovalo od důležitějších věcí. Když se dočetl, že kosmonauti ve vesmíru polykají místo jídla jen pilulky, říkával – kdybych tak měl takové pilulky! Svoji práci opravdu miloval. A jeho druhou láskou byla chata v Kostelci nad Černými lesy. Postavil ji v šedesátém roce a vybudoval kolem ní zahradu. Pozemek byl mírně z kopečka a tatínek tam vytvořil terásky se schůdky. Nevypadal na to, ale měl obrovskou sílu, pořád ho vidím, jak tahá kameny. Sázel kytičky, keře, stromy. Byl to holý pozemek, když jsme tam přišli, jen v rohu stála vysoká bříza, a on na něm vytvořil krásnou zahradu, ale ne nějak vypiplanou, všechno tam je takové divoké.
Kreslil všude. Doma na Letné měl takový koutek s pracovním stolem, ještě donedávna to tam vonělo temperovými barvami, chodila jsem tam tu vůni čichat, na chatě si vždycky vynesl stoleček ven a i tam kreslil, animoval a koloroval.

 

bedrich2jpg.jpg
ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE (1975). Tento třináctidílný VEČERNÍČEK Václav Bedřich nejen režíroval, ale i sám nakreslil. 

 


Kolem jste pobíhala vy…
…a moji dva sourozenci, mám ještě o čtyři roky mladší sestru a o pět let mladšího brášku. Kolikrát jsme tatínka pozorovali, jak si předcvičuje pohyby postaviček, které rozkresloval. To bylo legrační. Kreslil, najednou vstal od stolu a přehrával si třeba nějaký taneční krok. Svojí prací žil, ale na nás si vždycky udělal čas. Strašně rádi jsme si třeba hráli na indiány a on nám vyrobil čelenky, toulce a šípy, postavil stožár, na němž jsme každé ráno vztyčovali vlajku. Na chatě nám také udělal hřiště a postavil takovou boudičku, kde se dalo o prázdninách i přespávat. To bylo úžasné dětství. Měl rád přírodu a učil nás ji znát. Na chatě rozestavěl na okno skleničky s vodou, natrhal do nich kytičky, zjistil si, jak se jmenují, dal k nim cedulky se jmény a pak nás z nich zkoušel. Dělali jsme táboráky, u nich nás učil skautské písničky a vyprávěl nám o skautu, hodně na něj vzpomínal, skautoval od malička.
Chatu a zahradu tak miloval, že nechtěl nikam jinam jezdit. Trávili jsme tam celé léto. Maminka by bývala jela ráda i jinam, kde nebude muset nakupovat, vařit, prát, uklízet, ale tatínek se nechtěl z chaty hnout. To, co dokázal v animovaném filmu, by určitě nedokázal bez maminky, která zůstala v domácnosti a vytvářela mu zázemí. Starala se o praktický chod domácnosti, vyřizovala věci na úřadech…
Takže veškeré domácí práce byly na mamince?
Tatínek uklízel. A pak dělal věci, které ho bavily. Jemu šly snad všechny rukodělné práce. Šil nádherné kšiltovky, vyráběl nábytek, třeba když jsem se vdala, vyrobil mi gauč na míru, protože jsme se nastěhovali do paneláku a tam se nic z toho, co se prodávalo v obchodech, nevešlo. Ještě pořád ho mám, a i když na něm rajtují prckové, moji čtyři vnuci, ani se nehne, je bytelný. Domů i na chatu vyráběl poličky, skříňky, křesílka, ty i potahoval, naučil se čalounit.

 

banner_predplatne_clanek


Učili jste se to od něj?
Tatínek byl narozený ve znamení Panny, tudíž byl velmi precizní. Takže když jsme začali na chatě něco dělat, třeba natírat vrátka, tak nám okamžitě stál za zády – a jak to děláš, takhle se to musí… Každou práci musel mít pod dohledem, takže nás to za chvíli přestalo bavit a on se pak strašně divil, že nechceme nic dělat.
Vedl vás ke kreslení? Vím, že vy jste se stala inženýrkou, ale pokračuje někdo z vašich sourozenců v jeho oboru?
Nejlíp z nás kreslil bráška, ale ani on se tomu nevěnuje. Tatínek nás k tomu ovšem vedl. Na chatě rozdal čtvrtky nebo napnul plátna, dal nám barvy a malovali jsme. Nebo si pamatuji, že jsme s ním jezdili do obory Hvězda, měli jsme bloky a tužky a kreslili jsme. Já jsem nekreslila nikdy moc pěkně, bavilo mě to, ale měla jsem těžkou ruku. Můj vnuk ale kreslí krásně, tak třeba půjde jednou v jeho stopách on.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 5. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Osobnosti - výběr z článků

Martina Špinková

Martina Špinková

Osmdesát procent lidí si přeje umřít doma, ve svém prostředí, kde jsou mu nablízku jeho nejbližší lidé, jeho pejsek, kočka… Splní se to jen asi čtyřem procentům. Martina Špinková už více než patnáct let pomáhá tento nepoměr změnit. Spoluzaložila domácí hospic Cesta domů, dlouho byla jeho ředitelkou a nyní se jako šéfredaktorka a ilustrátorka stejnojmenného nakladatelství prostřednictvím knížek snaží, aby téma smrti bylo přijímáno jako něco, co se osobně týká každého z nás.

Petr Koura

Petr Koura

Historik Petr Koura se zabývá dějinami 20. století, historii vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je také ředitelem společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem, zaměřené na historii česko-německých vztahů a na vybudování stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Loni vyšla v nakladatelství Academia jeho kniha SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI, jež podrobně líčí mladický vzdor v dobách nacistického útlaku prostřednictvím západní hudby. „Je to první dílo, které se zasvěceně a se sympatií věnuje fenoménu, jenž byl za nacistické okupace a později v lidové demokracii jedním z nejzajímavějších a nejneprozkoumanějších výrazů odporu k ideologickým režimům v Evropě,“ napsal v předmluvě ke Kourově obsáhlé práci spisovatel Josef Škvorecký.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Pavel Fischer, kandidát na prezidenta. Především ale milující otec, který dal svým dětem přednost před kariérou. Opustil diplomacii, když mu umíral syn. Dnes o této smutné zkušenosti říká: „Stálo to za to.“ Silný příběh našeho bývalého velvyslance v Paříži je plný vrcholů a pádů – a slibuje, že rozumí lidem, kteří se ocitli na dně. Mohla by to být dobrá kvalifikace na prezidenta. A ono umět dokonale několik světových jazyků a mít dobré kontakty i v americkém Kongresu taky není k zahození.

Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková

Nová kniha Andrey Sedláčkové KAŽDÝ NĚCO TAJÍ je společenský román ze současnosti, který nás zavede do atraktivního prostředí filmových celebrit. Snad každý máme nějakého kostlivce ve skříni, a když je člověk navíc hvězda, jeho život se může stát pouhou hříčkou v rukou bezskrupulózního bulváru, který umně využívá nejnižších pudů všech, jejichž prázdné životy často plní. S Andreou Sedláčkovou, ženou mnoha talentů, jsem si chtěla povídat o její nové knize, ale nedalo mi to a nakonec jsme mluvily i o jejím dobrodružném životě, nikoliv nepodobném jednomu z jejích filmových scénářů…

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil

Narodil se v Brně, kde se také odehrává většina jeho povídek a všechny jeho romány. Proč tato kulisa? „Brno je pro mě velice zvláštní město. A troufnu si tvrdit, že nejen pro mě. Není totiž náhodou, že právě v Brně se narodili dva největší spisovatelé druhé poloviny dvacátého století: Bohumil Hrabal a Milan Kundera,“ vysvětluje Jiří Kratochvil.

Jaroslav Plesl

Jaroslav Plesl

Domluvit si s pracovně velmi vytíženým hercem Dejvického divadla Jaroslavem Pleslem (*1974) čas na rozhovor není tak docela snadné, o to příjemnější je potom posezení se vstřícným, vtipným a prokazatelně empatickým umělcem.

Marie Curie-Skłodowska

Marie Curie-Skłodowska

Jako vůbec první ženě na světě jí byla v roce 1903 udělena Nobelova cena. Za fyziku. O osm let později k ní přibyla druhá, tentokrát za chemii. Pouze čtyři osobnosti se mohou honosit dvěma Nobelovými cenami, a jen jedna z nich je žena – Marie Curie-Skłodowska. Vědkyně, která obětavě pomáhala raněným během první světové války, se narodila před sto padesáti lety, 7. listopadu 1867.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Vzpomínání Michaely Bendové

Vzpomínání Michaely Bendové

Zavřu oči a vidím naše první setkání tak barvitě a živě, jako by to bylo včera. Do kavárny DISK na DAMU vchází žena, sněhobílé vlasy, velké oříškové oči. Je si vědoma každého svého kroku a cítí každé oko, které na ni pohlédne. Neznáme se, ale mám pocit, jako bych na ni čekala celý život. Když jsme se konečně našly, cítila jsem obrovskou úlevu a radost, že už nejsem sama a mám na světě někoho, kdo se na mě podívá a ví, a Miška Bendová vždycky ví! Otevřela mi srdce, umožnila mi dýchat a pomáhá mi splnit můj životní sen. Je to moje herecká maminka.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne