Hold Slovanské epopeji v Tokiu

„Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale vždy stavět, pokládat mosty, neboť nás vždycky musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to snáze, dobře-li se pozná navzájem. Šťasten budu, bude-li mně dopřáno přispěti skrovnými silami k tomuto poznání – aspoň a zatím u nás v naší rodině slovanské.“ (Alfons Mucha, 1928)

 

text Vlasta Čiháková Noshiro, foto archiv Nippon Hoso Kyokai a Jaroslav Příbramský

 

tokiojpg.jpg
Výstava SLOVANSKÁ EPOPEJ v tokijském muzeu Národního centra umění – snímek z tiskové konference

 

Alfons Mucha by byl bezesporu potěšen, kdyby mohl sledovat neobyčejný zájem, s nímž se setkává výstava jeho SLOVANSKÉ EPOPEJE v Národním centru umění v Tokiu. Více než šest tisíc ná­vštěvníků denně a současný rekord více než 400 tisíc osob je ohromující výsledek i pro japonské pořadatele; u nás můžeme o něčem takovém jen snít. Nenaplnily se prognózy škarohlídů… Důvodem enormní obliby Muchovy výstavy u Japonců je více než staletý zájem o umělcovu tvorbu, v níž se setkávají s dekorativností jiného typu, než byli zvyklí obdivovat zvláště u čínského umění. V mistrovství malby, založené na brilantní kresbě, obrysových liniích a sytosti barevných ploch, dále v začlenění dekorativních prvků a drapérií či v tzv. obrácené perspektivě poznávají Japonci vliv dřevořezů období Ukiyoe, jež formálně okouzlily Gauguina, Lautreca a další Muchovy vrstevníky. Velikým překvapením pro ně je, že Muchova tvorba má dvojí tvář a také ta nová, neznámá znamená mistrovské malířské dílo. Z tohoto důvodu přestal být protagonista stylu art nouveau pouze francouzským „Mysha“ a stává se českým Muchou, mimo jiné oslavencem ROKU ČESKÉ KULTURY V JAPONSKU, vyhlášeného v roce 2017 u příležitosti šedesátiletého výročí obnovení diplomatických styků mezi oběma zeměmi.
Mucha sám vysvětloval dvojí svět své tvorby následovně: „Od pravěkých dob po dnešek rozlišujeme dva proudy v umění – to, jež si vzalo za úkol vyhovět pouze podmínkám nejméně namáhavé funkce zraku, z něhož se vyvinulo umění dekorativní, a druhý proud, jenž staví umění do služeb pocitů duševních, stát se zrcadlem života a ducha umělce. Oba tyto proudy vyrůstají na společenské půdě z jednoho vědomí harmonie a krásy.“ Tímto poněkud alibistickým výrokem umělec zdůvodnil, proč pro malbu SLOVANSKÉ EPOPEJE zvolil obecně srozumitelný, realistický rukopis, na rozdíl od dekorativního vyjadřování stylu art nouveau, na jehož zrodu se úspěšně podílel. Odpověděl tím i na někdejší kritiku plakátů se Sarah Bernhardtovou, otištěnou ve Volných směrech roku 1898, jež v něm zanechala jizvu, že „…jen zrak jemně dráždící umění, brilantní a efektní improvizace by neměla být stavěna nad vážnou a svědomitou práci uměleckou“.

 

tokio2jpg.jpg
Reklama na výstavu SLOVANSKÁ EPOPEJ v tokijském metru

 


Mucha nikdy nebyl žádným „lartpourlartistou“ ani „obrázkářem pro lid“. Vždy toužil být uznávaným malířem a svědomitým umělcem, považoval za svůj vlastenecký úkol informovat svět o duchovních hodnotách českého národa a kulturních dějinách Slovanstva. Jako cizí přistěhovalec v Paříži dosáhl závratného úspěchu na poli ilustrace a grafiky, avšak prosadit se jako malíř bylo něco jiného. Musel se bránit nedůstojným dohadům o svém původu – považovali ho nejprve za cikána (Bohéma), pak za Maďara či Tatařína. Jednou dokonce požádal Sarah, aby uveřejnila v tisku, že ho neobjevila někde v maďarské pustě, ale že je „čistokrevným Slovanem z Moravy, nejen místem narození a původem, ale i svým přesvědčením a vlastenectvím“. Dodejme, že česká kulturní revue Volné směry byla vůči Muchovu dílu kritická i po jeho návratu do Čech a při práci na cyklu SLOVANSKÁ EPOPEJ.
V katalogu tokijské výstavy a doprovodných tiskovinách jsme dvojí tvář Muchovy tvorby vyjádřili oběma výslovnostmi jeho jména – francouzské a české. Výstava obrazů EPOPEJE je v ochozu výstavního sálu doplněna ještě celkovou ukázkou díla ze sbírky Galerie hlavního města Prahy, japonské sbírky Doi z městského muzea Sakai a o další drobné zápůjčky. Jádro instalace a výstavního prostoru tvoří EPOPEJ, okolní prostor průřez tvorbou umělce s celkovou profilací. Japonsko-anglický katalog na úrovni souborné monografie je také koncipován dvoubarevně, pro EPOPEJ modrým tónováním, pro grafickou tvorbu pařížského období červeně. U příležitosti 10. výročí založení muzea je otevřena v nižším podlaží ještě konfrontační výstava 132 obrazů legendární autorky japonského pop-artu Yayoi Kusamy, vycházející z amerického abstraktního expresionismu a tvořivého prostředí New Yorku, nazvaná MÁ VĚČNÁ DUŠE, jež vhodně doplňuje monumentální vizuální dojem z Muchova díla. Založena na nekonečných variacích optických vzorů a barevných rastrů, tvořících originální předmětný svět na pomezí figurativnosti a abstrakce, volně přesahující z obrazu do vnějšího prostoru, znamená výstava japonské umělkyně jakousi současnou variantu dekorativního stylu art nouveau, transponovaného do 21. století.

 

tokio3jpg.jpg
Úvodní obraz SLOVANÉ V PRAVLASTI, 1912

 

 

Chápání obrazů a dějinnosti EPOPEJE
České a slovanské kulturní dějiny netvoří v Japonsku součást školní výuky, vědomí naší národní existence je povšechné, dosud symbolizované jmény Čáslavská a Zátopek, českým pivem a sklem, popřípadě klasickou hudbou. V tomto smyslu je Muchova EPOPEJ výraznou vizualizací naší kultury a dějin. Považovali jsme při koncipování výstavy za účelné nekomplikovat poselství jednotlivých obrazů podrobným líčením jejich obsahu, spíše položit důraz na tvůrčí a historickou chronologii jednotlivých událostí, jejich vzájemné souvislosti a na duchovní vzájemnost národů, jak si to přál sám autor. Výklad usnadnily opakující se prvky v zobrazování jednotlivých scén, důraz kladený malířem na určité figury, historické osobnosti či předmětné symboly, včetně členění kompozic na reálnou historickou část a nadčasově symbolickou. Dvacet pláten SLOVANSKÉ EPOPEJE, vznikajících v letech 1912–1926, s náměty z českých a slovanských dějin, je v Japonsku chápáno jako dílo vrcholného akademismu druhé poloviny 19. století s odkazem na dobové trendy historismu a symbolismu, nepostrádá však ani poučení z jiných slohů, například baroka. Konkrétní historické epizody a jejich nadčasový výklad jsou doloženy názvy, jež Mucha sám často pozměňoval a opatřoval podtituly pro vysvětlení základní myšlenky obrazu. S ideovostí se ostatně musel mravně a filozoficky konfrontovat. Nebylo to pro něj nic těžkého, kromě bytostného vlastenectví bylo jeho celoživotní filozofií svobodné zednářství s humanitními ideály osvěty lidstva, vírou v moudrost a lásku, jakožto cílů lidského snažení ve shodě s uměním.
Mucha nechtěl dějiny přímo ilustrovat, spíše jim vtisknout pečeť osobního symbolického poselství za pomoci hojného použití metafor, alegorií a archetypálních symbolů. Občas se mu citace nadčasových symbolů vymstila. Známý je příklad nedokončeného obrazu PŘÍSAHA OMLADINY POD SLOVANSKOU LÍPOU, jenž za jeho života nebyl nikdy vystaven, protože gesto přísahy připomínalo hajlování nacistů a svastika hákový kříž, odznak árijské nadřazenosti. Dodnes Muchovi odpůrci poukazují na tuto ideovou okolnost, ačkoli obraz již nikomu nevadí, neboť zvednutím vzpřímené paže vyznávali věrnost císaři i občané ve starém Římě a posvátná svastika od antiky existuje v dějinách jako náboženský a zoomorfní symbol křesťanů, Slovanů i svobodných zednářů.
Každý obraz EPOPEJE má své významové jádro, které umělec podtrhoval kontrastem světla či jasnými barvami, příkladně bělobou značící čistotu a nevinnost, nebo žlutou sluneční září, symbolizující vize budoucnosti. Japonci často kladou otázku, proč některé figury v popředí obrazu na diváka upřeně hledí, co nám chtějí sdělit. Poselství obrazů jsme proto doložili originálními legendami autora. Upřené pohledy postav, umístěných v popředí obrazu, podobně jako významově odlišené nadhledy a podhledy na skupiny figur, v dolní části obrazu reálných a v horní části mytických, vybízejí nejen k pochopení poselství obrazu, ale upoutávají zraky diváka, aby nemusel velkoformátové plátno nazírat z dálky jako panorama. Umožňují mu pojmout obraz ze vzdálenosti alespoň šest metrů v detailu i jeho celku.
Když v roce 1887 umělec přijel do Paříže, aby navštěvoval slavnou Akademii Julian a ateliér profesora Jeana-Paula Laurense (1838–1921), autora monumentálních historických maleb, v jednom ze svých dopisů domů napsal: „Taková témata jsou mým oborem. Pojmenujte to třeba historickým básněním… dekorativní umění to však ve vašem smyslu není.“ Chtěl tak vyjádřit osobitý charakter svého pozdějšího cyklu, který mnozí nazývali historickou poémou. Naštěstí neholdoval nikdy dramatickému líčení krveprolití či průběhu bitev, všechny obrazy končí smírem a složením válečných zbraní, dokonce sofistikovanou úvahou vítězů, zda války a lidské oběti jsou pro soužití lidstva nutné, znamenají-li konflikt jedinců s dějinami.
České dějiny vylíčil Mucha v deseti obrazech do doby temna a habsburské poroby národa, germanizace a nesvobody státu. Vyzdvihl slavnou minulost slovanských národů od pohanského dávnověku do konce křesťanského středověku, jak je vyjádřeno i závěrečným obrazem APOTEÓZA Z DĚJIN SLOVANSTVA. V pojetí slovanského triumfu po opětovném nabytí státní svobody měl tento obraz představovat boj za národní sebeurčení jako vzor pro celé lidstvo. Dějinný vývoj je symbolizován čtyřmi základními barvami. Modrá značí rané období mýtů Slovanů, červená husitské války v Čechách a rozkvět slovanských států ve středověku, černá nepřátele Slovanů z období nomádských nájezdů a pozdější poroby v pobělohorském období. Žlutá barva naopak symbolizuje vítězství svobody, míru a bratrské jednoty národa, atletický mladík uprostřed kompozice představuje vznik samostatné Československé republiky a národních států po skončení první světové války.
Ve své době se dílo nedočkalo pozitivního ohlasu. K první souborné výstavě došlo v roce 1928 během oslav desetiletého výročí založení republiky a v nových podmínkách svobody a demokracie bylo chápáno jako anachronismus. V popředí kulturního zájmu stálo hnutí avantgardy v polaritě abstraktního umění a poetického surrealismu, takže odborná veřejnost Muchovo dílo přijala s rozpaky. Bylo zapotřebí jednoho století časového odstupu, abychom objevili jeho přednosti a začali se na něj dívat jinýma očima.

 

banner_predplatne_clanek

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 5. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Kultura - výběr z článků

Yayoi Motohashi

Yayoi Motohashi

Vystudovala historii umění, žila v Londýně, Budapešti a Helsinkách. Od vzniku galerie v muzeu The National Art Center v Tokiu působí již desátým rokem jako její kurátorka. Vedle řady pozoruhodných projektů připravila i výstavu Muchovy SLOVANSKÉ EPOPEJE. Povídali jsme si ve zdejší kavárně, jejíž citlivá architektura vyvolává v návštěvnících jedinečný zážitek.

Earth: den na zázračné planetě

Earth: den na zázračné planetě

Fanoušci vynikajícího přírodovědného seriálu ZÁZRAČNÁ PLANETA, zbystřete, od 26. října zažijete v kinech DEN NA ZÁZRAČNÉ PLANETĚ. Dobrodružný snímek navazuje na druhou sérii ZÁZRAČNÉ PLANETY, která se na filmovém portálu ČSFD dlouhodobě drží na prvním místě v oblíbenosti mezi seriály.

Chlapi nepláčou

Chlapi nepláčou

Nebýt terapeutického setkání pořádaného mírovou organizací pro válečné veterány z bývalé Jugoslávie, kterého se režisér a scenárista Alen Drljević zúčastnil, drama o následcích jugoslávské války by nejspíš nevzniklo.

Antonín Gondolán

Antonín Gondolán

To je název nejznámějšího alba Antonína Gondolána, skladatele, zpěváka a multiinstrumentalisty, které nahrál v roce 2004 po svém působení v zahraničí se svým Gondolán trio. Antonín Gondolán, nejvýraznější romská osobnost pop-music bývalého Československa, oslavil v červnu pětasedmdesátiny a chystá dvojcédé s unikátní sestavou interpretů současných mladých hvězd z Čech i Slovenska.

Jan Svěrák

Jan Svěrák

V polovině srpna vstoupilo do našich kin retro PO STRNIŠTI BOS, které režisér Jan Svěrák natočil na motivy stejnojmenné autobiografické knížky svého otce Zdeňka Svěráka. Děj filmu, který rozehrává příhody malého Edy Součka a jeho rodičů i příbuzných, je situován do válečných dob. Předchází tak výjevům z OBECNÉ ŠKOLY, jež se stejnými hlavními postavami mapovala údobí před komunistickým převratem. S autorem úspěšných filmových hitů, které už čtvrt století baví diváky všech generací, jsme si povídali o okolnostech vzniku jeho novinky. Jan Svěrák mi vyprávěl i o svých nerealizovaných projektech a o tom, co v dnešních spletitých dobách znamená odvaha.

Vary ve vašem kině

Vary ve vašem kině

Nedostanete se letos na filmový festival do Karlových Varů? Nesmutněte, když ne­může Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi, tedy v tomto případě do kina, a to díky akci Vary ve vašem kině, jejíž první ročník se osvědčil už loni.

Druhá strana naděje

Druhá strana naděje

Snímek DRUHÁ STRANA NADĚJE, le­tošní nositel Stříbrného medvěda za nejlepší režii, potěší od poloviny léta také české diváky. Nejznámější finský režisér, filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (1957) byl za své filmy oceněn mohokrát, v minulosti získal nominaci na Oscara či cenu Grand Prix v Cannes. Z letošního Berlinale si zaslouženě odvezl Stříbrného medvěda za režii příběhu stárnoucího podomního obchodníka s košilemi, který se rozhodne opustit ženu alkoholičku i uvadající živnost. Po epizodní kariéře pokerového hráče si pořídí restauraci na zapomenutém helsinském dvorku a nabídne práci mladšímu muži ve zdánlivě bezvýchodné situaci.

Richard Deacon

Richard Deacon

Sám o sobě říká, že je akademický a nepraktický. Považuje se spíše za zhotovitele, výrobce než za sochaře. To proto, že miluje nejrůznější druhy materiálu, který opracovává a tvaruje velmi originálním způsobem. „Nevím, jestli moje věci někdo chápe, ale to je v pořádku. Já sám jim někdy taky nerozumím. Ale doufám, že někomu přinesou trochu radosti!“ prohlašuje Richard Deacon.

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/17

XANTYPA XANTYPA 11/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne