Manifest vůle po svobodě

Příští rok nás čekají velkolepé oslavy stého výročí vzniku Československé republiky. Ovšem již v těchto dnech si připomínáme jubileum akce, která výrazně prokázala, jak o dosažení samostatnosti usilovali i představitelé národní elity – zástupci spisovatelské obce.

 

text Pavel Taussig, foto archiv

 

06_manifest_vule_po_svobodejpg.jpg

 

V čase, kdy sílil v zahraničí i doma odboj za národní a státní svobodu, začalo být básníkovi a divadelníkovi Jaroslavu Kvapilovi, rozhodnému odpůrci projevů jakéhokoliv poddanství, jasné, že je nutné se postavit proti nebezpečí, které hrozilo z rakušácky aktivistické politiky zastávané Svazem českých poslanců a Národním výborem. Podle něj bylo nutné předejít nebezpečí, že by se oficiální představitelé české politiky vyslovili proti zahraničnímu odbojovému hnutí, vedenému Masarykem a Benešem. Čeští zástupci v říšské radě dokonce pokorně prohlásili, že „národ český v přítomnosti a v době příští jen pod žezlem habsburským vidí svou budoucnost a podmínky svého vývoje“.

Nebát se
Tehdy začal Jaroslav Kvapil přemýšlel o projevu, v němž mělo být otevřeně řečeno, že český národ s takovou oficiální politikou nesouhlasí a že Svaz a Výbor nevyjadřují vůli národa.
Původně uvažoval, že by výzvu svými podpisy potvrdili vynikající zástupci všech vrstev národa, nejen spisovatelé, nýbrž i „učenci, průmyslníci, obchodníci a vůbec lidé co možná nezávislí“, aby nemohli být přímo pronásledováni. Nakonec se rozhodl „zapřáhnout“ do tohoto usilování jen zástupce spisovatelstva, tedy jména co nejznámější. Hned si umiňoval promluvit s Aloisem Jiráskem.
Historik Karel Stloukal vydal v roce 1947 publikaci PŘED TŘICETI LETY (k výročí Projevu českých spisovatelů z května 1917), v níž průběh národně významné akce rekonstruoval. Kvapil získal pro myšlenku nejprve Jiráska. Vypracování textu projevu svěřili dr. Janu Heidlerovi, tehdy mladému docentu rakouských dějin na Karlově univerzitě. Koncept na druhé schůzce 20. ledna byl zredigován, v některých částech podstatně. Nejvíc Kvapilem, některé změny ještě později udělali Alois Jirásek a prof. Josef Thomayer. Bylo zřetelné, že spisovatelé vyslovují jménem národa poslancům seskupeným v Českém svazu a v Národním výboru nedůvěru; raději ať mlčí, když se nedovedou postavit v rozhodné době za zájmy národa.
Následně vznikla nová verze, jejímž skutečným autorem se stal Jaroslav Kvapil; po stránce slohové přehlédli text Alois Jirásek s Janem Herbenem.

Přidali se
Karel Stloukal píše: „Když byl čistopis projevu vyhotoven, zahájil Kvapil někdy koncem dubna podpisovou akci. Nejprve se vypravil opět k Jiráskovi. Za války se stal velký křisitel české národní budoucnosti autorem zbožňovaným všemi vrstvami českého lidu. Jeho velké romány z doby husitské se četly přímo hltavě, zastavení HUSITSKÉHO KRÁLE, uveřejňovaného v Národní politice, a konfiskace jeho velkého románu z doby nejhoršího úpadku, TEMNA, v prosinci 1916 jen zesílily obdiv i oddanost k němu. Kvapil věděl, že jméno Jiráskovo na prvním místě projevu strhne veřejnost a bude působit za sto jiných. Proto mu záleželo na tom, aby Jiráska získal. Jirásek nepodepsal bez rozpaků. Měl pochyby i obavy. ,Prosím Vás, kdopak na nás spisovatele dá: Ti páni si udělají, co sami budou chtít,‘ řekl nejprve Kvapilovi. A když se rozhodl konečně podepsat, přikázal ještě: ,Nežli to dáme novinám, ještě se poradíme.‘“
Alois Jirásek se ohradil důrazně, když mu následně byly přisuzovány hlavní zásluhy o vydání projevu. Když 13. června 1917 zveřejnily Lidové noviny zprávu, že „výbor Muzea království Českého se po návrhu profesora Tilleho usnesl, aby byl umístěn Jiráskův portrét ve výstavní síni českého písemnictví – k poctě původci Manifestu českých spisovatelů“, ještě týž den napsal Kvapilovi: „Pochopíte mé rozčilení! Učiním vše, abych nesklízel slávu, jež patří jinému.“ Karel Stloukal podotýká: „Kvapil ovšem úmyslně ponechával slávu a zásluhu za zdar projevu Jiráskovi. I když nebyl autorem, zasloužil se přece Jirásek nesmírně tím, že své jméno propůjčil, že podepsal první a tím dal příklad ostatním. ,Byl to památný, nezapomenutelný okamžik, když se první podepsal Alois Jirásek,‘ vzpomíná Kvapil.“
Na originálu projevu je třiačtyřicet podpisů. Chybí Kvapilův, ten se, patrně ve spěchu, podepsat zapomněl. Ostatní byly získány podpisovou akcí prováděnou na zvláštních listech. Viktoru Dykovi úspěšně propašovali žádost do vězení. Podepsal se na korespondenčním lístku a připsal: „Doufám, že příznivý konec není už daleký.“ Antal Stašek prohlásil: „Podpisuji oběma rukama.“ Našli se i takoví, kteří odmítli, kupříkladu redaktor Národních listů dr. Servác Heller. Také Petr Bezruč: „Ó beze mne! Neodcházejí-li lidé do cizineckých legií, aby mohli žít beze jména? Nemám-li i já právo žíti tak mezi národem?“
Nakonec je počet podepsaných spisovatelů pěkně „dvojkový“ – 222. Projev měl zůstat „výzvou důvěrnou“, určenou pouze poslancům. Za tohoto předpokladu spisovatelé podepisovali. Dne 17. května 1917 však agrární deník Venkov otiskl celý projev na první straně pod titulkem NÁROD ČESKÝ PROMLUVIL ÚSTY ČESKÝCH SPISOVATELŮ. A, byť je to k nevíře, nebyl konfiskován!
Kvapil se bál, zda se nebude Jirásek zlobit. Ten prý se usmál: „No zaplať Pánbůh, aspoň je to venku.“ Představitel sociálních demokratů, Stivín, nadšen nebyl: „To nepromluvila česká literatura, to promluvila pražská kavárna.“ Tak vida. Již tehdy. Následně se přidali také spisovatelé odborní a vědečtí. České obci umělecké (hudební) dala podnět Ema Destinnová, sama koncipovala provolání.

 

banner v článku

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 5. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Adam Chroust

Adam Chroust

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

Společnost - výběr z článků

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka je převorem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě od roku 2007. Kromě vedení kláštera má na starost i styk s okolím a zastupuje komunitu řeholníků. Do řádu vstoupil hned po revoluci. „Já jsem si svůj osud nevybral, zavolal si mě Pán Bůh,“ říká převor. „Hodně času jsem pak promodlil, radil se o všem se zpovědníkem, duchovním otcem, který mě odrazoval. Ale nic mě nezviklalo.“

Zákony slabé proti zvykům

Zákony slabé proti zvykům

V Rusku nedávno začal spor o zrušení zákona, který se týká domácího násilí. Znepokojení kritici, především lidskoprávní aktivisté, poukazovali na hrůzostrašné statistiky, podle nichž zemře v zemi každý rok důsledkem týrání až 14 000 žen, což jistě je výsledek nepříznivý tamním sociálním úřadům a policii. Kritika a obavy se neozvaly pouze od Rusů samotných, ale přidala se hojně i evropská média, česká nevyjímaje.

Lobkowiczové

Lobkowiczové

Lobkowiczové se řadí k nejstarším českým šlechtickým rodům. Prosluli nejen jako schopní diplomaté a vojevůdci, ale také jako štědří mecenáši umění. V míře srovnatelné s nejvýznamnějšími středoevropskými rody budovali svoji identitu prostřednictvím architektury, obrazů, knih, hudby a uměleckých předmětů. Svůj, tedy Lobkowiczký palác na Pražském hradě otevřeli veřejnosti jako muzeum představující vzácné ukázky ze svých rodových uměleckých sbírek. Právě s panem Williamem Lobkowiczem z roudnické větve Lobkowiczů jsem si povídala nejen o historii rodu, uměleckých sbírkách, ale hlavně o hudební tradici.

Pět odchodů,  které ovlivní dějiny

Pět odchodů, které ovlivní dějiny

Vládu nad Kubou předal Fidel Castro svému mladšímu bratru Raúlovi fakticky už v roce 2006 (oficiálně 2008), přesto se jeho listopadové úmrtí ve věku devadesáti let stalo na krátký čas mezinárodní událostí číslo jedna. V době bipolárního rozdělení světa zavedl Castro v roce 1959 první komunistický režim na americkém kontinentu, takřka na dohled břehům Spojených států.

Česká centra Lukáš Přibyl

Česká centra Lukáš Přibyl

Ani se mi nechce věřit, že je to už osm let, kdy jsem s Lukášem Přibylem dělala do Xantypy rozhovor o jeho dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY, který věnoval českým a moravským Židům odvlečeným za druhé světové války do ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. Cyklus dokumentů byl promítán po celém světě, získal řadu cen. Nyní Lukáš Přibyl již třetím rokem řídí České centrum v Tel Avivu. Zní to honosně, ale v praxi to znamená, že má jedinou kolegyni a celé centrum tvoří kancelář o patnácti metrech čtverečních. Přesto dělá svoji práci výborně a se stejnou obětavostí a stejným nasazením, jako když připravoval své výjimečné dokumenty. Vzhledem k omezenému rozpočtu ubytovává české hosty, kteří přijedou na pozvání Českého centra do Tel Avivu, ve svém nevelkém bytě. „Už jich u mě bydlelo více než sto sedmdesát, takže je to občas trochu punk, ale při debatách v kuchyni zase vznikne spousta nápadů, co by se dalo dále dělat,“ usmívá se.

Dáša Zázvůrková

Herečka a zpěvačka Dáša Zázvůrková o sobě s potěšením říká, že je klaunka. Nemohla by být nejen bez divadla, ale taky bez humoru. Na rozhovor přijela na kole a po něm jela na hodinu tance.
 

Herec  MICHAEL DOUGLAS

Herec MICHAEL DOUGLAS

V prologu dramatu WALL STREET 2: PENÍZE NIKDY NESPÍ (2010), které nedávno vstoupilo do našich kin, je finančník Gordon Gekko po osmi letech propuštěn z kriminálu. Dobu, kterou strávil za mřížemi, prozrazuje jeho prastarý mobilní telefon. Uplyne dalších sedm let a někdejší prominentní byznysmen, který zažil pád do pozice outsidera, znovu vstoupí do vysoké hry. Válčí nejen o peníze ulité ve Švýcarsku, ale i o přízeň své dospělé dcery, jež s ním nechce mít nic společného.

Herečka  Jana Stryková

Herečka Jana Stryková

Brněnská rodačka začínala po studiích v libereckém divadle F. X. Šaldy, záhy poté pokračovala na scénách několika pražských divadlech. Její rozlet završily čtyři roky ve Švandově divadle. Jana Stryková (1979), herečka výrazného projevu a pronikavě tmavých očí, teď od nové sezony nastoupila do angažmá v Divadle na Vinohradech. Ať však dělá cokoliv, každý její krok sleduje soustředěným pohledem Jonáš, vznešený a oddaný krasavec, černobílý krátkosrstý koliák.
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
předplatné_baner