Adam Chroust

Hlava plná dobrodružství

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

 

text Milan Švihálek, foto Václav Šilha a Štěpán Rusňák

 

chroustjpg.jpg

 

Venkovské kořeny
Z Nového Města na Moravě, kde se Adam narodil, není daleko do Jimramovských Pavlovic na rodinnou chalupu, k níž se pojí chlapcovy nejranější vzpomínky. „V době, kdy ostatní spolužáci jezdili k moři nebo do exotických destinací, my se těšili do Pavlovic. V okolních lesích jsme s kamarády stavěli bunkry, na místních tancovačkách prožívali první lásky a vydávali se za dobrodružstvím. Zážitky jsme zapisovali do tajné kroniky, kterou jsme vedli společně s bratrancem a kamarádem Martinem. Rodiče na chalupu nikdy nepořídili televizi a kromě rádia jsme neměli (až do éry mobilních telefonů) přímé spojení se světem. Na zprávy se chodilo k babičce na statek, vodu jsme pumpovali ze studny, kosili louku a štípali dříví. Bezprostřední kontakt s přírodou, touha sdružovat se, sdílet s kamarády dobrodružné zážitky a spartánská rodičovská výchova mě brzy přivedly ke skautingu.“
Adamův dědeček z otcovy strany Jan Chroust byl minulým režimem označen za kulaka. Patřil na Vysočině k váženým statkářům a o jeho charakteru nejlépe vypovídá, že v den jeho pohřbu se s ním přišlo rozloučit přes osm set spoluobčanů. Byl velmi váženou osobností a lidé z širokého okolí si k němu chodili pro radu. Není divu, že Adam si dědy velmi vážil. Ještě více však obdivoval dědečka z matčiny strany – Josefa Batelku. Dodnes ho považuje za největší morální autoritu svého života. Děda Batelka prožil mimořádný život, do něhož stojí za to nahlédnout.

Strom, který vzdoroval bouřím
Poté, co dědeček vystudoval jako mimořádně nadaný žák gymnázium ve Vídni a zažil nucený odchod do pohraničí v létě 1939, začal na ČVUT v Praze studovat architekturu. Získal stipendium a ubytování na prestižní Hlávkově koleji, s kamarády se zúčastnil několika protinacistických demonstrací, osobně se znal s Janem Opletalem. Když potom 17. listopadu 1939 došlo k masivnímu zatýkání studentů a na Hitlerův příkaz byla zastavena činnost vysokých škol, byl z Hlávkovy koleje spolu s dalšími odvlečen do jízdárny ruzyňských kasáren a následně do koncentračního tábora Sachsenhausen. Je téměř nepochopitelné, že v něm dobrovolně zůstal, i když měl šanci odejít. Rodina mu přes známého Němce zařídila příkaz k propuštění, ale on místo sebe poslal nemocného kamaráda. V Sachsenhausenu se poznal s několika známými osobnostmi své doby; patřil k nim JUDr. Ivan Sekanina (zahynul zde), budoucí prezident Antonín Zápotocký či ministr zemědělství Josef Nágr. V táboře prošel vnitřní proměnou a rozhodl se pro povolání kazatele evangelia. Po návratu domů před Vánocemi roku 1940 začal tajně studovat bohosloví českobratrské církve evangelické, učil náboženství, v rámci odbojového hnutí legio­nářů v Mezimostí fungoval jako kurýr, a v samém závěru války se zapojil do otevřeného boje proti okupantům. Dědečkův vstup do KSČ byl tuctovým příkladem dobového idealismu, jemuž se po květnu 1945 neubránily statisíce jinak rozumných lidí. Budiž dědečkovi ke cti přičteno, že v ní nesetrval ani tři roky. Za svoji činnost obdržel medaili ministerstva vnitra a především válečný kříž, který mu udělil generál Ludvík Svoboda a na hruď osobně připnul generál Heliodor Píka, později komunisty popravený. Hned po válce začal studovat Husovu teologickou fakultu a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde byl žákem profesora Jana Patočky. Po tzv. Vítězném únoru 1948 vystoupil z komunistické strany a dalších čtyřicet let měl dlouhodobé problémy s režimem.
Josef Batelka patřil k nejuznávanějším evangelickým farářům druhé poloviny 20. století. Jedním z jeho nejoceňovanějších přínosů byla jeho básnická činnost. Z hebrejských originálů přeložil a přebásnil většinu žalmů, z nichž čtyřiačtyřicet je dnes zařazeno v evangelickém zpěvníku. Osobně se přátelil s později umučeným katolickým farářem Josefem Toufarem, protože v Čihošti pravidelně kázal. Celý život zasvětil službě lidem, vždy připraven pomoci radou i skutkem. Tajně rozmnožoval samizdatovou literaturu a svým přístupem k životu, čestností a houževnatostí inspiroval velice mnoho lidí, s nimiž se kdy setkal, především samozřejmě svého vnuka.

Jméno z První knihy Mojžíšovy
Adam a Eva byli podle jedné z nejstarších bájí lidské historie, jejíž počátek sahá podle biblické chronologie do období asi před šesti tisíci roky, prvními lidmi na světě. Jejich příběh o ráji, zapovězeném jablku a hadu, který přesvědčil Evu, aby je snědla, zná skoro každý. Není divu, že duchovně založení rodiče vybrali v roce 1988 pro svého syna právě nejstarší biblické jméno. Skvělý start na odvážné cestě za dobrodružstvím.
Pro budoucí Adamovy kroky bylo ale možná důležitější, že od chvíle, kdy porozuměl prvním písmenům, rád četl. „Jako kluk jsem si oblíbil knihy Jaroslava Foglara. Každou z nich jsem během základní školy přečetl minimálně pětkrát a dokázal z nich citovat celé pasáže. Miloval jsem i rodokapsy a knihy Karla Maye. Později jsem přečetl snad všechny knihy Karla Čapka, Ernesta Hemingwaye či Ericha Maria Remarqua, mimořádně na mě zapůsobila Stendhalova kniha ČERVENÝ A ČERNÝ a řada dalších, k nimž jsem se dostal na gymnáziu. To už jsem četl pravidelně tři knížky měsíčně. Byla to vlastně láska k četbě, která mě přivedla na univerzitu. První dva roky jsem studoval souběžně s historií český jazyk a literaturu.“
V roce 2012 jako student moderních dějin na Masarykově univerzitě v Brně objevil knížky Miloslava Stingla. Okamžitě ho zaujaly nejen literární kvalitou, ale zejména autenticky prožívaným cestovatelským zaujetím. Stingl nikdy nepsal o ničem, čeho by se sám osobně nedotkl. Když si měl Adam zvolit téma diplomové práce, rozhodl se věnovat je osobnosti a tvorbě tohoto spisovatele.

 

chroust2jpg.jpg
Kniha získala cenu Magnesia Litera 2017 za Nakladatelský čin roku. Zleva moderátoři Daniela Písařovicová a Jiří Havelka, děkující Miloslav Stingl, autor knihy Adam Chroust a ředitelka Nakladatelství JOTA Božena Štofková

 

 

Dobrodružství začíná
Od prvního setkání s Miloslavem Stinglem vytušil zvídavý student, že může poodkrýt jeden z nejpozoruhodnějších lidských příběhů 20. století. „Knížky světově známého spisovatele, který prožil přes dvacet let na cestách po celém světě, setkával se s prezidenty, panovníky a významnými osobnostmi, ale i s tzv. obyčejnými lidmi v nejzapadlejších koutech planety, jsou čteny na celém světě. Zároveň o jeho životě nebyly paradoxně známy žádné podrobnosti. Tolik otazníků a tajemství mě neskutečně přitahovalo. Jak je možné, že o jednom z našich nejúspěšnějších spisovatelů všech dob, jemuž vyšlo po světě přes sedmnáct milionů výtisků knih, víme tak málo? Jak mohl v době zadrátovaných hranic procestovat sto padesát zemí světa? Jak to měl se ženami? A doopravdy nespolupracoval s tehdejším režimem? Chtěl jsem jít na dřeň v každé oblasti jeho života a odpovědět na všechny otázky, které si kladli čtenáři jeho knih desítky let.“
Stingl měl jako bývalý univerzitní pedagog pochopení pro mladíka, který se na­rodil nedlouho před jeho šedesátinami. Během práce na diplomce odpovídal trpělivě na tisíc Adamových otázek a věnoval mu šedesát hodin poutavého vyprávění. To již pilný student pojal myšlenku, že o mimořádné tvůrčí osobnosti napíše nejen diplomovou práci, ale i biografickou knížku. Nápad si však nechával pro sebe.
V září 2013 se přestěhoval do Prahy, aby byl svému příteli blíže. Postupně se stal Stinglovým neoficiálním tajemníkem, a protože se choval ohleduplně a nelámal nic přes koleno, mohl se po půldruhém roce oťukávání odvážit opatrně položit spisovateli, který si nikdy nikoho nepouštěl k tělu, otázku, zda by souhlasil, aby o jeho osudech napsal knížku. S obavami čekal na odpověď. Stingl ale okamžitě souhlasil. Adam Chroust pochopil, že si před sebou právě vztyčil vysokánský Everest, na který mu nezbude než vylézt.

 

banner_predplatne_clanek

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 5. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Bagetový král

Bagetový král

Příběh Petra Cichoně, zakladatele a majitele firem Crocodille a Bageterie Boulevard, by se dal označit jako americký sen v Čechách. Stojí za ním pečlivost, píle a trpělivost. Petr Cichoň začal jako brigádník v bistru s občerstvením na pražské Malé Straně a dnes mají jeho firmy přes miliardu obrat a zaměstnává přes tisíc zaměstanců.

Osobnosti - výběr z článků

Martina Špinková

Martina Špinková

Osmdesát procent lidí si přeje umřít doma, ve svém prostředí, kde jsou mu nablízku jeho nejbližší lidé, jeho pejsek, kočka… Splní se to jen asi čtyřem procentům. Martina Špinková už více než patnáct let pomáhá tento nepoměr změnit. Spoluzaložila domácí hospic Cesta domů, dlouho byla jeho ředitelkou a nyní se jako šéfredaktorka a ilustrátorka stejnojmenného nakladatelství prostřednictvím knížek snaží, aby téma smrti bylo přijímáno jako něco, co se osobně týká každého z nás.

Petr Koura

Petr Koura

Historik Petr Koura se zabývá dějinami 20. století, historii vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je také ředitelem společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem, zaměřené na historii česko-německých vztahů a na vybudování stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Loni vyšla v nakladatelství Academia jeho kniha SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI, jež podrobně líčí mladický vzdor v dobách nacistického útlaku prostřednictvím západní hudby. „Je to první dílo, které se zasvěceně a se sympatií věnuje fenoménu, jenž byl za nacistické okupace a později v lidové demokracii jedním z nejzajímavějších a nejneprozkoumanějších výrazů odporu k ideologickým režimům v Evropě,“ napsal v předmluvě ke Kourově obsáhlé práci spisovatel Josef Škvorecký.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Pavel Fischer, kandidát na prezidenta. Především ale milující otec, který dal svým dětem přednost před kariérou. Opustil diplomacii, když mu umíral syn. Dnes o této smutné zkušenosti říká: „Stálo to za to.“ Silný příběh našeho bývalého velvyslance v Paříži je plný vrcholů a pádů – a slibuje, že rozumí lidem, kteří se ocitli na dně. Mohla by to být dobrá kvalifikace na prezidenta. A ono umět dokonale několik světových jazyků a mít dobré kontakty i v americkém Kongresu taky není k zahození.

Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková

Nová kniha Andrey Sedláčkové KAŽDÝ NĚCO TAJÍ je společenský román ze současnosti, který nás zavede do atraktivního prostředí filmových celebrit. Snad každý máme nějakého kostlivce ve skříni, a když je člověk navíc hvězda, jeho život se může stát pouhou hříčkou v rukou bezskrupulózního bulváru, který umně využívá nejnižších pudů všech, jejichž prázdné životy často plní. S Andreou Sedláčkovou, ženou mnoha talentů, jsem si chtěla povídat o její nové knize, ale nedalo mi to a nakonec jsme mluvily i o jejím dobrodružném životě, nikoliv nepodobném jednomu z jejích filmových scénářů…

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil

Narodil se v Brně, kde se také odehrává většina jeho povídek a všechny jeho romány. Proč tato kulisa? „Brno je pro mě velice zvláštní město. A troufnu si tvrdit, že nejen pro mě. Není totiž náhodou, že právě v Brně se narodili dva největší spisovatelé druhé poloviny dvacátého století: Bohumil Hrabal a Milan Kundera,“ vysvětluje Jiří Kratochvil.

Jaroslav Plesl

Jaroslav Plesl

Domluvit si s pracovně velmi vytíženým hercem Dejvického divadla Jaroslavem Pleslem (*1974) čas na rozhovor není tak docela snadné, o to příjemnější je potom posezení se vstřícným, vtipným a prokazatelně empatickým umělcem.

Marie Curie-Skłodowska

Marie Curie-Skłodowska

Jako vůbec první ženě na světě jí byla v roce 1903 udělena Nobelova cena. Za fyziku. O osm let později k ní přibyla druhá, tentokrát za chemii. Pouze čtyři osobnosti se mohou honosit dvěma Nobelovými cenami, a jen jedna z nich je žena – Marie Curie-Skłodowska. Vědkyně, která obětavě pomáhala raněným během první světové války, se narodila před sto padesáti lety, 7. listopadu 1867.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Vzpomínání Michaely Bendové

Vzpomínání Michaely Bendové

Zavřu oči a vidím naše první setkání tak barvitě a živě, jako by to bylo včera. Do kavárny DISK na DAMU vchází žena, sněhobílé vlasy, velké oříškové oči. Je si vědoma každého svého kroku a cítí každé oko, které na ni pohlédne. Neznáme se, ale mám pocit, jako bych na ni čekala celý život. Když jsme se konečně našly, cítila jsem obrovskou úlevu a radost, že už nejsem sama a mám na světě někoho, kdo se na mě podívá a ví, a Miška Bendová vždycky ví! Otevřela mi srdce, umožnila mi dýchat a pomáhá mi splnit můj životní sen. Je to moje herecká maminka.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 12/17

XANTYPA XANTYPA 12/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne