Adam Chroust

Hlava plná dobrodružství

„Pokud vám tisíc lidí řekne, že něco nedokážete, a vy se přesto rozhodnete danou věc zvládnout, rázem na jejich hlase nezáleží. Kromě touhy po dobrodružství ale musíte mít v srdci ještě něco: odvahu.“ To nenapsal žádný dobyvatel Everestu či objevitel pramenů Amazonky, ale osmadvacetiletý mladík, který sotva opustil vysokou školu. Kdyby i tzv. obyčejní lidé měli svůj erb, jistě by do něj Adam Chroust vložil právě tato dvě slova – dobrodružství a statečnost.

 

text Milan Švihálek, foto Václav Šilha a Štěpán Rusňák

 

chroustjpg.jpg

 

Venkovské kořeny
Z Nového Města na Moravě, kde se Adam narodil, není daleko do Jimramovských Pavlovic na rodinnou chalupu, k níž se pojí chlapcovy nejranější vzpomínky. „V době, kdy ostatní spolužáci jezdili k moři nebo do exotických destinací, my se těšili do Pavlovic. V okolních lesích jsme s kamarády stavěli bunkry, na místních tancovačkách prožívali první lásky a vydávali se za dobrodružstvím. Zážitky jsme zapisovali do tajné kroniky, kterou jsme vedli společně s bratrancem a kamarádem Martinem. Rodiče na chalupu nikdy nepořídili televizi a kromě rádia jsme neměli (až do éry mobilních telefonů) přímé spojení se světem. Na zprávy se chodilo k babičce na statek, vodu jsme pumpovali ze studny, kosili louku a štípali dříví. Bezprostřední kontakt s přírodou, touha sdružovat se, sdílet s kamarády dobrodružné zážitky a spartánská rodičovská výchova mě brzy přivedly ke skautingu.“
Adamův dědeček z otcovy strany Jan Chroust byl minulým režimem označen za kulaka. Patřil na Vysočině k váženým statkářům a o jeho charakteru nejlépe vypovídá, že v den jeho pohřbu se s ním přišlo rozloučit přes osm set spoluobčanů. Byl velmi váženou osobností a lidé z širokého okolí si k němu chodili pro radu. Není divu, že Adam si dědy velmi vážil. Ještě více však obdivoval dědečka z matčiny strany – Josefa Batelku. Dodnes ho považuje za největší morální autoritu svého života. Děda Batelka prožil mimořádný život, do něhož stojí za to nahlédnout.

Strom, který vzdoroval bouřím
Poté, co dědeček vystudoval jako mimořádně nadaný žák gymnázium ve Vídni a zažil nucený odchod do pohraničí v létě 1939, začal na ČVUT v Praze studovat architekturu. Získal stipendium a ubytování na prestižní Hlávkově koleji, s kamarády se zúčastnil několika protinacistických demonstrací, osobně se znal s Janem Opletalem. Když potom 17. listopadu 1939 došlo k masivnímu zatýkání studentů a na Hitlerův příkaz byla zastavena činnost vysokých škol, byl z Hlávkovy koleje spolu s dalšími odvlečen do jízdárny ruzyňských kasáren a následně do koncentračního tábora Sachsenhausen. Je téměř nepochopitelné, že v něm dobrovolně zůstal, i když měl šanci odejít. Rodina mu přes známého Němce zařídila příkaz k propuštění, ale on místo sebe poslal nemocného kamaráda. V Sachsenhausenu se poznal s několika známými osobnostmi své doby; patřil k nim JUDr. Ivan Sekanina (zahynul zde), budoucí prezident Antonín Zápotocký či ministr zemědělství Josef Nágr. V táboře prošel vnitřní proměnou a rozhodl se pro povolání kazatele evangelia. Po návratu domů před Vánocemi roku 1940 začal tajně studovat bohosloví českobratrské církve evangelické, učil náboženství, v rámci odbojového hnutí legio­nářů v Mezimostí fungoval jako kurýr, a v samém závěru války se zapojil do otevřeného boje proti okupantům. Dědečkův vstup do KSČ byl tuctovým příkladem dobového idealismu, jemuž se po květnu 1945 neubránily statisíce jinak rozumných lidí. Budiž dědečkovi ke cti přičteno, že v ní nesetrval ani tři roky. Za svoji činnost obdržel medaili ministerstva vnitra a především válečný kříž, který mu udělil generál Ludvík Svoboda a na hruď osobně připnul generál Heliodor Píka, později komunisty popravený. Hned po válce začal studovat Husovu teologickou fakultu a filozofii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde byl žákem profesora Jana Patočky. Po tzv. Vítězném únoru 1948 vystoupil z komunistické strany a dalších čtyřicet let měl dlouhodobé problémy s režimem.
Josef Batelka patřil k nejuznávanějším evangelickým farářům druhé poloviny 20. století. Jedním z jeho nejoceňovanějších přínosů byla jeho básnická činnost. Z hebrejských originálů přeložil a přebásnil většinu žalmů, z nichž čtyřiačtyřicet je dnes zařazeno v evangelickém zpěvníku. Osobně se přátelil s později umučeným katolickým farářem Josefem Toufarem, protože v Čihošti pravidelně kázal. Celý život zasvětil službě lidem, vždy připraven pomoci radou i skutkem. Tajně rozmnožoval samizdatovou literaturu a svým přístupem k životu, čestností a houževnatostí inspiroval velice mnoho lidí, s nimiž se kdy setkal, především samozřejmě svého vnuka.

Jméno z První knihy Mojžíšovy
Adam a Eva byli podle jedné z nejstarších bájí lidské historie, jejíž počátek sahá podle biblické chronologie do období asi před šesti tisíci roky, prvními lidmi na světě. Jejich příběh o ráji, zapovězeném jablku a hadu, který přesvědčil Evu, aby je snědla, zná skoro každý. Není divu, že duchovně založení rodiče vybrali v roce 1988 pro svého syna právě nejstarší biblické jméno. Skvělý start na odvážné cestě za dobrodružstvím.
Pro budoucí Adamovy kroky bylo ale možná důležitější, že od chvíle, kdy porozuměl prvním písmenům, rád četl. „Jako kluk jsem si oblíbil knihy Jaroslava Foglara. Každou z nich jsem během základní školy přečetl minimálně pětkrát a dokázal z nich citovat celé pasáže. Miloval jsem i rodokapsy a knihy Karla Maye. Později jsem přečetl snad všechny knihy Karla Čapka, Ernesta Hemingwaye či Ericha Maria Remarqua, mimořádně na mě zapůsobila Stendhalova kniha ČERVENÝ A ČERNÝ a řada dalších, k nimž jsem se dostal na gymnáziu. To už jsem četl pravidelně tři knížky měsíčně. Byla to vlastně láska k četbě, která mě přivedla na univerzitu. První dva roky jsem studoval souběžně s historií český jazyk a literaturu.“
V roce 2012 jako student moderních dějin na Masarykově univerzitě v Brně objevil knížky Miloslava Stingla. Okamžitě ho zaujaly nejen literární kvalitou, ale zejména autenticky prožívaným cestovatelským zaujetím. Stingl nikdy nepsal o ničem, čeho by se sám osobně nedotkl. Když si měl Adam zvolit téma diplomové práce, rozhodl se věnovat je osobnosti a tvorbě tohoto spisovatele.

 

chroust2jpg.jpg
Kniha získala cenu Magnesia Litera 2017 za Nakladatelský čin roku. Zleva moderátoři Daniela Písařovicová a Jiří Havelka, děkující Miloslav Stingl, autor knihy Adam Chroust a ředitelka Nakladatelství JOTA Božena Štofková

 

 

Dobrodružství začíná
Od prvního setkání s Miloslavem Stinglem vytušil zvídavý student, že může poodkrýt jeden z nejpozoruhodnějších lidských příběhů 20. století. „Knížky světově známého spisovatele, který prožil přes dvacet let na cestách po celém světě, setkával se s prezidenty, panovníky a významnými osobnostmi, ale i s tzv. obyčejnými lidmi v nejzapadlejších koutech planety, jsou čteny na celém světě. Zároveň o jeho životě nebyly paradoxně známy žádné podrobnosti. Tolik otazníků a tajemství mě neskutečně přitahovalo. Jak je možné, že o jednom z našich nejúspěšnějších spisovatelů všech dob, jemuž vyšlo po světě přes sedmnáct milionů výtisků knih, víme tak málo? Jak mohl v době zadrátovaných hranic procestovat sto padesát zemí světa? Jak to měl se ženami? A doopravdy nespolupracoval s tehdejším režimem? Chtěl jsem jít na dřeň v každé oblasti jeho života a odpovědět na všechny otázky, které si kladli čtenáři jeho knih desítky let.“
Stingl měl jako bývalý univerzitní pedagog pochopení pro mladíka, který se na­rodil nedlouho před jeho šedesátinami. Během práce na diplomce odpovídal trpělivě na tisíc Adamových otázek a věnoval mu šedesát hodin poutavého vyprávění. To již pilný student pojal myšlenku, že o mimořádné tvůrčí osobnosti napíše nejen diplomovou práci, ale i biografickou knížku. Nápad si však nechával pro sebe.
V září 2013 se přestěhoval do Prahy, aby byl svému příteli blíže. Postupně se stal Stinglovým neoficiálním tajemníkem, a protože se choval ohleduplně a nelámal nic přes koleno, mohl se po půldruhém roce oťukávání odvážit opatrně položit spisovateli, který si nikdy nikoho nepouštěl k tělu, otázku, zda by souhlasil, aby o jeho osudech napsal knížku. S obavami čekal na odpověď. Stingl ale okamžitě souhlasil. Adam Chroust pochopil, že si před sebou právě vztyčil vysokánský Everest, na který mu nezbude než vylézt.

 

banner v článku

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 30. 5. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/17 - výběr z článků

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Mladé myanmarské maminky

Mladé myanmarské maminky

Osmnáctiletá Moo sedí na bambusové posteli v provizorní nemocnici v uprchlickém táboře v Thajsku a v náručí drží svou teprve pětidenní dcerku. Příliš nemluví, jen tiše, se sklopenou hlavou pozoruje svého novorozence. Možná přemýšlí o všech těch změnách, které se dějí, i o těch, které ji čekají.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

Sergeant Pepper’s Lonely Hearts Club Band

„Dnes je tomu již 20 let, co seržant Pepper naučil tuto kapelu hrát. Jednou byli v módě, jindy zase ne, ale zaručeně nás pobavili. Takže můžu vám představit ten spolek, který už znáte 20 let? Kapela Klubu osamělých srdcí seržanta Peppera.“

Mág litografie

Mág litografie

„Litografie jsou pro mne dotyky a vůně, potřeba soustředění, kouzlo zhotovení kresby a tisk, atmosféra dílny. Proces zrození! Vyžaduje vnitřní soustředění, trpělivost a zapálení pro věc. To vše se spojuje se spiritualitou techniky v omamný koktejl.“

Elim

Elim

Evropan míří na černý kontinent s představou všude přítomných slonů a za každým keřem ukrývajícím se lvem. Pak se dostane do oblasti, která spíše připomíná české louky, vinice, sady s jabloněmi a hrušněmi. Na chvíli zavřít oči a zapomenout na ten šílený let, řeknu si, že jsem někde u Mikulova a ne v Jižní Africe.

Video k červnové Xantypě

Video k červnové Xantypě





Podívejte se na obsah nové XANTYPY

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Bagetový král

Bagetový král

Příběh Petra Cichoně, zakladatele a majitele firem Crocodille a Bageterie Boulevard, by se dal označit jako americký sen v Čechách. Stojí za ním pečlivost, píle a trpělivost. Petr Cichoň začal jako brigádník v bistru s občerstvením na pražské Malé Straně a dnes mají jeho firmy přes miliardu obrat a zaměstnává přes tisíc zaměstanců.

Osobnosti - výběr z článků

Andrea Černá

Andrea Černá

Ačkoli být herečkou nebyl její vys­něný cíl a stalo se to víceméně náhodou, dnes by neměnila. Po devatenácti letech v Divadle J. K. Tyla v Plzni jako vyzrálá hereč­ka obohatila soubor pražského Di­vadla na Vinohradech. Kromě to­ho pracuje v rozhlase, televizi, zpívá, tančí, píše poezii. Andrea Černá se nebojí nových výzev, i když jejímu srdci nejblížší je přece jen stále divadlo pro jeho atmosféru.

Václav Bedřich

Václav Bedřich

Je podepsán pod těmi nejlepšími Večerníčky. Kdo by neznal POHÁDKY OVČÍ BABIČKY, ŠTAFLÍKA A ŠPAGETKU, O MAKOVÉ PANENCE A MOTÝLU EMANUELOVI, ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE, MAXIPSA FÍKA, O ZVÍŘÁTKÁCH PANA KRBCE nebo BOBA A BOBKA – KRÁLÍKY Z KLOBOUKU. Režíroval i znělku VEČERNÍČKU, která děti, a nejen je, přivolává k televizním obrazovkám nepřetržitě od roku 1965. Za svůj život natočil 357 kreslených, ploškových i loutkových animovaných filmů, které získaly řadu cen u nás i ve světě. Pro Xantypu na něj zavzpomínala jeho dcera Uljana Jiravová.

Joan Baezová

Joan Baezová

Své pětasedmdesátiny v lednu 2016 oslavila Joan Baezová velkolepě. Na pódium v newyorském Beacon Theatre postupně pozvala Paula Simona, Davida Crosbyho, Emmylou Harrisovou, Judy Collinsovou a další zpěváky a hudebníky včetně svého syna Gabriela, hrajícího na perkuse. Byla to oslava folku v podání jeho slavných ikon i nastupujících umělců a pochopitelně hold spoluúčinkujících i přítomného publika jedné z jeho nejvýznamnějších osobností.

Josef Somr

Josef Somr

Pro herectví Josefa Somra se nejvíce hodí přívlastek skromné. Je stejně skromné, jako je on sám. Když jsem ho před více než dvaceti lety oslovila s prosbou, že bych ráda natočila jeho portrét do cyklu GEN, skromně mne odmítl slovy: „Alenko, já si takový film nezasloužím, já se do něj nehodím. A dokud budu soudný, chci, aby se točilo jen se mnou, ne o mně. Až jednou soudný nebudu, ty mi slíbíš, že to nenatočíš…“ Nic jsem tehdy naštěstí neslíbila. A pan Somr je ve svých úctyhodných třiaosmdesáti letech víc než soudný. Tak jsme se konečně domluvili.

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Sólo pro Ivana Klánského na Dvořákově Praze

Cestovatel, fanoušek matematiky a motosportu, vášnivý hráč šachu, ale především jedinečný klavírní virtuos Ivan Klánský příští rok v květnu oslaví 70. narozeniny. S obdivem pročítáme veškeré umělecké zásluhy jedné z našich nejvýraznějších osobností hudební scény: mezinárodní úspěchy, na pět tisíc odehraných koncertů po celém světě, prestižní ocenění i pedagogické zásluhy. Letos 18. září mu bude patřit sólový koncert na festivalu DVOŘÁKOVA PRAHA, na němž odehraje díla svých oblíbenců Ludwiga van Beethovena a Fryderyka Chopina.

Čestmír Suška

Čestmír Suška

Zatímco někteří umělci si vystačí se štětcem, majzlíkem nebo dlátem, Čestmír Suška sahá po brýlích a plazmovém hořáku. Během řemeslné práce oživuje vysloužilé nádrže na pivo, letecký benzin či kapalný plyn a mění je v gigantické síťované koule, létající květiny či háčkované rozhledny.

Ivana Buttry

Ivana Buttry

Při setkání se zahradní architektkou jsem nejdřív byla zvědavá, jak přišla ke svému zvláštnímu příjmení. Vím, že ho nemá po manželovi, pochází totiž z umělecké rodiny Svatošových. Tatínek Ivan je známý malíř, jeden ze dvou bratrů je filmař. Příjmení, lásku ke své profesi i land artu mi vysvětlila v následujícím rozhovoru.

Astrid Lindgrenová

Astrid Lindgrenová

Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová se už za svého života stala legendou. S jejími knížkami vyrostlo několik generací dětí z celého světa. Její hlas měl ale velkou váhu i ve veřejných debatách. Protestovala například proti velkochovům, apelovala na to, aby lidé nezapomínali, že zvířata jsou živé bytosti. Zákonu na ochranu zvířat, o který se zasadila, se na její počest začalo říkat Lex Lindgren. V letošním roce si připomínáme 110. výročí jejího narození a 15. výročí jejího úmrtí.

Zdeněk Sternberg

Zdeněk Sternberg

Posázavský pacifik mu jezdí takřka pod okny. Na jeho trať shlíží z rodového hradu Český Šternberk a občas hukot lokálky vpadá i do našeho rozhovoru. Oblíbenou výletní dráhu, která je jen o dvacet let starší než on sám, ale miluje, ostatně jeho dědeček Filip byl jejím hlavním akcionářem. Při stém výročí dokončení tratě č. 212 si dokonce zkusil, jak se na ní řídí parní lokomotiva. Prý je to docela jednoduché… Takhle ale mluví s lehkou sebeironií skoro o všem, i když mu letos v srpnu bude už devadesát čtyři let a má za sebou život plný dramatických ústrků i vzestupů. Zůstává tak věren rodovému heslu, které se vztahuje ke šternberské erbovní hvězdě: Nescit occasum – Nezná západu čili Nikdy nezapadá.

Sidse Babett Knudsen

Sidse Babett Knudsen

Je krásná, ale ne prvoplánově. Na první pohled působí velmi inteligentně a rozhodně. Francouzská média ji označila jako „la femme épatante“, úžasnou ženu. Čeští televizní diváci ji nyní znají především jako brilantní představitelku dánské premiérky v seriálu u nás uváděném pod názvem VLÁDA, který slavil mimořádné úspěchy ve více než třiceti zemích světa – od Austrálie až po Spojené státy. Jmenuje se Sidse Babett Knudsen, je Dánka, ale jako by z té brunetky vyzařovalo i cosi románského, vřelost, přívětivost, spontaneita.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/17

XANTYPA XANTYPA 06/17

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
předplatné_baner