Daniela Kolářová

Měla jsem víc štěstí než rozumu

Herečka Daniela Kolářová patří už padesát let ke stálicím českého divadla i filmu. Seznámili jsme se v osmdesátých letech, v roce 1989 jsme pořídili rozhovor pro tehdejší relativně svobodný časopis Scéna. Vzhledem k jejím podpisům několika protirežimních výzev (včetně slavné petice Několik vět) naše interview mohlo vyjít až po listopadu 1989. Daniela se tehdy aktivně zapojila do politiky, dva roky byla poslankyní ČNR za Občanské fórum. Po dvou letech se vrátila do divadla a pokračovala ve své pozoruhodné kariéře, v níž nikdy nesázela na pohodlné stereotypy. Letos v březnu získala na zahajovacím večeru MFF PRAHA – FEBIOFEST cenu Kristián za přínos české kinematografii. Nabitý sál Obecního domu ji ocenil potleskem vstoje. Když jsem připravoval náš současný rozhovor pro Xantypu, našel jsem naše povídání, staré bezmála třicet let. Připadlo mi natolik výstižné a nadčasové, že jsem se rozhodl použít jeho nejzajímavější pasáže.

text Jan Foll, foto Petr Weigl, makeup Marta Korousová, styling Ivana Follová

 

kolarova6jpg.jpg

 

Chceš zavzpomínat na dětství, na léta studentská a na to, co přišlo potom?
1989: Jsem poválečné dítě a do školy jsem začala chodit v roce 1952. O prázdninách 1953 jsem křičela na svou babičku, že „Stalin byl nejlepší člověk na světě“. Babička plakala, protože měla ráda Masaryka. Potom určité věci říkala dědovi maďarsky, byla totiž „zo Žiliny“. Až později jsem si uvědomila, že se mě bála.
2018: V těch padesátých letech rodiče před dětmi politické procesy radši nahlas nekomentovali. Dětství jsem prožila v Karlových Varech až do maturity, pak se mi podařilo udělat zkoušky na DAMU. Studia jsem ukončila v červnu roku 1968. Od února jsem byla v angažmá v Divadle S. K. Neumanna, dnes Divadla pod Palmovkou. Ten rok pro mne začal úžasně, až do 21. srpna, kdy jsem v Praze prožila okupaci „spřátelených“ vojsk. Bylo to trauma, kterého jsem se dodnes nedokázala zbavit. Následovala takzvaná normalizace – čistky v KSČ, vyhazovy ze zaměstnání, bylo to odporné. Utvrdilo mě to v mé protistranické orientaci!
1989: Pokud jde o můj další život, bylo by nesmyslné a hloupé zapomínat na svá tápání, omyly a chyby, na svou všeobjímající lásku k lidem, nebo na svá zklamání. A stejně hloupé by bylo koupat se dodnes v relativním úspěchu, který se mi v sedmdesátých letech jako herečce nečekaně přihodil. Trvám na slovech „přihodil“ a „nečekaně“, měla jsem velké štěstí. Chtěla jsem všechno zvládat lehce a s radostí – pracovat a být dobrá maminka. Vpád mých synů do života začal můj motýlí let měnit a doléhala na mě i společenská realita. Zastavila jsem se. To zastavení se protáhlo na pět až sedm let. Všechny texty z divadla i z televize jsem pozorně pročítala. Bohužel, pořád to byly role dívek – smutných, praštěných nebo přemoudřelých. Měla jsem pocit, že jsem se herecky vyčerpala a na nic nového už nemůžu přijít. Vracení scénářů není nikdy příjemné. Ale postupně mi přišlo nedůstojné říkat, že nemohu, a říkala jsem radši pravdu, totiž že nechci. A tak se stalo, že mi z televize další scénáře už nikdo neposílal. Nešlo už o zmíněný herecký stereotyp, ale o to, že ty scénáře byly mizerné. Barvotiskové obrázky a podceňování inteligence diváků. Užívala jsem si svých synečků…

banner_clanek

Co tví synové dělají dnes, po třiceti letech?
Starší Šimon, kterému je čtyřiačtyřicet, pra­cuje v Jedličkově ústavu. Založil v něm známou hudební skupinu The Tap Tap. Jeho dalším nápadem je vybudování hudební školy, která by měla stát přímo vedle ústavu, o niž vede nekonečný boj. Je ženatý, má dvě děti, Andulku a Vojtíška. Mladší Matěj se po různých peripetiích zbláznil do počítačů a uchytil se jako ajťák. Pracuje z domova a v rámci firmy, která ho zaměstnává, strávil dva roky pracovně v Irsku. Ženatý není, děti nemá, zato se stará o dva velké hafany a s nimi absolvuje záchranářské kursy.

 

kolarova3jpg.jpg
Se Zdeňkem Svěrákem ve filmu Na samotě u lesa, 1976

 


Tvým životním partnerem byl herec a režisér Jiří Ornest, který loni zemřel. Kdysi jste se rozvedli a pak znovu vzali. Jak se to přihodilo?
Jirka nebyl žádný optimální manžel ani otec. Byly dny, kdy byl v pohodě, a pak následovaly výpadky. Nepřišel třeba tři noci domů. A trvalo to několik let. Zmítala jsem se v emocích, jak to řešit. Rozvodem? To byl ovšem pro mne problém, moje matka byla totiž čtyřikrát vdaná a já s ní absolvovala tři její rozvody. Takže jsem tuhle variantu odsouvala, ale pak nastal den D a žádost o rozvod jsem podala. Kluci se sunuli do puberty. U rozvodového řízení jsem uvedla, že otec může děti navštěvovat, kdykoli bude chtít, třeba každý den. A následovalo překvapení. Jirka se začal doma objevovat, třeba na odpoledne. Pak u nás občas přespával a pak zůstal. Začali jsme zase fungovat jako rodina a po pár letech jsme měli druhou svatbu. Mezitím pro nás Jirka vybudoval dva půdní byty – jeden na Starém Městě, druhý, menší na Žižkově. Tam jsme se přestěhovali, když naši dospělí synové odešli z domova.

 

kolarova4jpg.jpg
S Jaromírem Hanzlíkem ve filmu Léto s kovbojem, 1976
kolarova5jpg.jpg
Daniela Kolářová a Jiří Ornest, 1997

 


Pak ale nastaly jeho vážné zdravotní komplikace. Můžeš je upřesnit?
V roce 2013 jsme byli na dovolené v Pyrenejích a Jirka tam prodělal menší kolaps. Po prohlídkách doma lékaři rozhodli, že musí absolvovat operaci srdeční chlopně. Byl tu ale ještě jeden nález, urologický. Lékaři rozhodli, že srdce se musí řešit jako první. Když jsem v den operace v poledne do nemocnice volala, bylo mi řečeno, že všechno proběhlo normálně. Ale když jsem tam přijela, všechno bylo jinak. Krevní sraženina Jirkovi způsobila mozkovou mrtvici. Týden byl v umělém spánku, a když ho probudili, skoro nemluvil a téměř se nehýbal. Pak putoval po rehabilitačních ústavech a domů se vrátil až po půl roce. Chodili k nám specialisté na rehabilitaci a jeho stav se mírně vylepšoval: začal chodit a zlepšovala se mu i artikulace. Tohle martyrium však způsobilo, že se jeho urologický nález zanedbal. A když konečně absolvoval odloženou operaci prostaty, bylo už pozdě. V listopadu 2016 jsem se dozvěděla, že mu zbývá jen několik měsíců života.

 

kolarova2jpg.jpg


Jak jsi ty poslední měsíce prožívala?
Jirka byl v dobré intelektuální kondici. Myslelo mu to, byl vtipný, občas za ním chodili kamarádi. Postupně však přestával chodit, tak jsme mu s pomocí hospicu Cesta domů pořídili polohovací postel. Lékaři mu zvyšovali dávky sedativ proti bolestem. Jirkův definitivní odchod ze života nastal před rokem v dubnu. V pátek večer jsme si dali dobrou noc, ale v sobotu ráno už jsem ho nemohla probudit. Přišel Šimon, Matěj byl tenkrát ještě v Irsku. Přišla sestra a lékař z Cesty domů, Jirku ošetřili a umyli. On stále dýchal, pak se jeho dech začal zpomalovat, až najednou přestal. Byli jsme se Šimonem u něj, drželi jsme ho za ruce.
Nechci tě dál drásat, ale dokážeš říct, co se v tobě odehrávalo poté?
První reakcí je cosi jako úleva, ale to trvá jen pár vteřin. Realita tě převálcuje. Lékař zavolá koronera a pohřební službu. Když odvezou tělo do márnice, definitivně pochopíš, že je konec. A to je téměř nesnesitelné. Člověk má pocit, že sám skončil a že nic nemá smysl. První půlrok byl strašně těžký, pořád jsem musela myslet na to, jak byl Jirka výjimečný a nenahraditelný. Ta jeho stopa je nevymazatelná.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 29. 05. 2018.

Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 06/18 - výběr z článků

Editorial

Editorial

Vážení a milí, jen namátkově z poslední doby: požár v Holešovicích, umírají lidé v Palestině, údajným důvodem je přestěhování americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma, dva lidé poražení tramvají na náměstí I. P. Pavlova zemřeli, prezident obviňován z vlastizrady kvůli novičoku, vládne nám stále vláda bez důvěry… Kde jsou nějaké pozitivní zprávy? V Xantypě!

Ladislav Špaček

Ladislav Špaček

V době, kdy mívaly pojmy prezident republiky a mluvčí hlavy státu ještě svůj původní význam, stával Ladislav Špaček po boku Václava Havla. Na Pražském hradě působil od rozdělení republiky až po ukončení Havlova druhého mandátu ve funkci prezidenta České republiky. Pak se začal plně věnovat etiketě, která ho dnes živí. Od té doby napsal třiadvacet knih. Poslední z nich nese prostý název – ETIKETA.

Jakub Szántó

Jakub Szántó

Když dlouholetý televizní reportér z prvních válečných linií Jakub Szántó letos přejímal prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky, publikum se dozvědělo, že Blízkému východu, což je jeho zatím poslední dlouhodobá zpravodajská štace, důvěrně přezdívá Blizáč. A že ho má rád ne proto, že se tam střílí, ale navzdory tomu. Jeho projev při poděkování za cenu byl spontánní, zanícený, neformální, přesvědčivý a ve spolupráci s profesionalitou a vzácně nečernobílým pohledem Jakuba Szántó na svět inicioval nápad na interview. Na rozhovor jako resumé pětileté mise stálého zpravodaje České televize pro Blízký východ.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Blažena Stránská

Blažena Stránská

Svůj osud potkala v roce 1951 v uprchlickém táboře Valka u Norimberku. Většinu života prožila dnes třiadevadesátiletá, stále vitální a elegantní Blažena Stránská v Americe, na kterou nedá dopustit. Nyní se vrátila do staré vlasti, aby byla nablízku synovi Martinovi.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Lady Milena Grenfell-Bainesová

Pozoruhodné osudy mívají nejenom lidé, jejich myšlenky a díla, ale i věci. Dokonce i věci obyčejné, jako je babiččin kolovrátek, břitva po dědečkovi nebo maminčin mlýnek na kafe. Mimořádnou energii v sobě skrývají zejména věci, které se nalézají v kuchyni. Je to proto, že kuchyně je pro každou lidskou bytost už od dětství jevištěm, na němž se odehrávají silné příběhy. Důvěrnou vůni a lákavou chuť pokrmů, na něž nás uvykla máma, nelze nikdy zapomenout. Platilo to určitě již pro malého neandrtálce, jemuž v pravěké jeskyni omamně voněla mamutí pečeně.

Teheránská tabu míří do českých kin

Teheránská tabu míří do českých kin

TEHERÁNSKÁ TABU je originální animovaný film Aliho Soozandeha, íránského režiséra žijícího v Německu, který svým počinem okouzlil stovku porotců projektu SCOPE 100. Vybíralo se v sedmi evropských zemích a filmová sonda, která nahlíží pod pokličku života v Teheránu, vyšplhala na nejvyšší příčku u nás i ve Švédsku. Odměnou je vítěznému snímku distribuce do kin v obou zemích.

Svět knihy lámal rekordy

Svět knihy lámal rekordy

I když se před časem s nástupem čteček šířily obavy, že knihám v tištěné podobě odzvonilo, opak je pravdou. Vypovídají o tom nejen prodeje knihkupců, ale také návštěvnost mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha, který se konal v půli května.

David Cibula

David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Osobnosti - výběr z článků

David Cibula

David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Ladislav Špaček

Ladislav Špaček

V době, kdy mívaly pojmy prezident republiky a mluvčí hlavy státu ještě svůj původní význam, stával Ladislav Špaček po boku Václava Havla. Na Pražském hradě působil od rozdělení republiky až po ukončení Havlova druhého mandátu ve funkci prezidenta České republiky. Pak se začal plně věnovat etiketě, která ho dnes živí. Od té doby napsal třiadvacet knih. Poslední z nich nese prostý název – ETIKETA.

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová

Žaneta Bandžuchová pochází z východního Slovenska. Po skončení studia na lékařské fakultě v roce 2002 odešla do Prahy. Chtěla se věnovat klasické chirurgii, proto si udělala chirurgickou atestaci. Kardiochirurgii považovala za mužskou doménu, začala proto působit na pracovišti popáleninové medicíny. Následně ale vyhrála konkursy na chirurgii pro dospělé i na dětské kardiochirurgii.

Marianne Faithfullová

Marianne Faithfullová

Z klášterní školy mezi londýnskou rockovou smetánku. Ze záře reflektorů k životu na ulici. Nesnadný, ale nakonec úspěšný návrat k dráze zpěvačky a herečky. Řada hudebních nahrávek, koncertních turné i divadelních angažmá. V roce 2007 nominace na Evropskou filmovou cenu za titulní roli ve filmu IRINA PALM. Takový je v silné zkratce životní příběh Marianne Faithfullové.

František Černý

František Černý

Spoluzakladatel, kytarista a zpěvák skupiny Čechomor (tehdy ještě Českomoravské hudební společnosti) František Černý dostal k šedesátinám možnost, aby si nahrál sólovou desku. Zrodilo se ŠEST KŘÍŽKŮ. FRANTA 2017.

Jan Měkota

Jan Měkota

Muž, jehož hlas důvěrně znali v naší zemi všichni, kdo poslouchali Rádio Svobodná Evropa. Jako jediný byl přítomen po celou dobu její existence, od prvního vysílání až do konce. Stal se moderátorem a redaktorem, před jehož mikrofonem stály největší hvězdy své doby – Brigitte Bardot, Sophia Loren, Gina Lollobrigida, Ava Gardner, Yves Montand, Arthur Miller, Beatles, Rolling Stones, Ella Fitzgerald, Louis Armstrong, Benny Goodman, Count Basie, Oscar Peterson, Eric Clapton, Rita Pavone a mnoho dalších vynikajících herců, hudebníků, zpěváků, spisovatelů, politiků a sportovců z celého světa.

Catherine Deneuve

Catherine Deneuve

Byla prvořadou hvězdou březnového filmového festivalu FEBIOFEST, který letos oslavil pětadvacáté výročí svého vzniku. Francouzská herecká legenda Catherine Deneuve na závěrečném galavečeru převzala cenu Kristián za celoživotní přínos světové kinematografii. Pak spolu s publikem zhlédla americké drama SOUBOJ POHLAVÍ o tenistce Billie Jean Kingové a jejích genderových aktivitách. Absolvovala také následující večírek, kde v proskleném salonku měla povoleno kouřit. S ředitelem festivalu Kamilem Spáčilem a dalšími společníky si povídala hlavně o šedesátých letech a Jeanu-Paulovi Belmondovi.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 06/18

XANTYPA XANTYPA 06/18

Obsah vydání

Aktuální vydání XANTYPY
Vám rádi zašleme poštou.

Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Inzerce
banner_predplatne