Harvey Keitel

Drsňák, jenž umí obejmout

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

 

text Jan Foll, foto archiv a Miloš Fikejz

 

keiteljpg.jpg
Ve filmu Smoke, 1990

 

Na karlovarském festivalu se poprvé objevil v roce 2004. Bylo to v době, kdy jeho žena – kanadská herečka a spisovatelka Daphna Kastner (nar. 1961) – byla těhotná. Na slavnostním večeru obdržel Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu. Seděl tehdy ve společnosti Václava Havla. „Mám ho spojeného s naprosto konkrétním zážitkem,“ zavzpomínal v interview s Darinou Křivánkovou. „Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jsme hráli v newyorském Public Theater jednu Havlovu hru. A přišel za námi ředitel toho divadla s peticí za propuštění Václava Havla z vězení. Hned jsme to podepsali a pak jsme se vypravili na československé velvyslanectví (…) Dveře velvyslanectví se jen kousek pootevřely, objevila se ruka, chňapla po té petici a zase dveře zabouchla. Ty zavřené dveře jsme chápali jako symbol. Václav Havel je člověk, který takovéhle nedobytné dveře pomohl otevřít,“ upřesnil Keitel.

 

keitel1jpg.jpg
Pulp fiction, 1994, zleva John Travolta, Samuel L. Jackson a Harvey Keitel

 

 

Ve společnosti pasáků
Po jedenácti letech přijel se svou ženou na festival znovu, tentokrát i s jejich desetiletým synem Romanem. A pobyt ve Varech si intenzivně užíval. „Ta vzpomínka byla – vedle filmu MLÁDÍ – další bonus. Měli jsme ohromnou radost, že našemu synovi můžeme ukázat místo, kde ho jeho matka nosila pod srdcem. Mám spoustu fotografií, na nichž je moje žena těhotná. Zdejší skvělá fotografka nás fotila, ty snímky máme doma a máme je moc rádi,“ prozradil v rozhovoru s Věrou Míškovou.
Ve stejném interview se vrátil ke svým filmovým začátkům, v nichž sehrál rozhodující roli jeho celoživotní přítel, legenda amerických režisérů Martin Scorsese. „Když začínal Marty, byl jsem i já mladý. Hledal jsem každého, s kým bych mohl získat nějakou zkušenost. A zjistil jsem, že Marty dělá casting na studentský film, který se natáčel o víkendech. A věřte nebo ne, jakmile jsme se setkali, začali jsme si rozumět. Opravdu hodně jsme si padli do noty. O tuhle neplacenou práci se ucházela možná stovka herců a já jsem ji dostal. Takže tam zřejmě něco přeskočilo.“
Keitel ztělesnil postavu rozporuplného Italoameričana ze Scorseseho prvotiny KDO TO KLEPE NA MÉ DVEŘE (1967). Zahrál si i v jeho deziluzivní anamnéze zla s názvem ŠPINAVÉ ULICE (1973) a v komorním dramatu ALICE UŽ TU NEBYDLÍ (1974). Ve slavném neonoirovém příběhu TAXIKÁŘ (1976) ztvárnil pasáka mladičké šlapky, kterou se snaží „spasit“ psychicky narušený veterán z vietnamské války. Na svou roli se údajně připravoval ve společnosti skutečných po­uličních pasáků. Brzy poté zosobnil klíčovou postavu jiného pozoruhodného filmu – dobového dramatu SOUPEŘI (1977), jímž debutoval Ridley Scott. V tomto výtvarně vytříbeném leporelu o chorobné touze po pomstě se převtělil v prchlivého oficíra, který se vrhá do nekonečných soubojů se svým zdrženlivým sokem.
Své expresivní herectví, v němž střídá návaly zuřivosti s okamžiky urputného klidu i s náznaky vstřícné empatie, předvedl v ponuré sci-fi SMRT V PŘÍMÉM PŘENOSU (1980) – jedné z nejpůsobivějších novodobých alegorií o mediálním hyenismu. Hrál v ní reportéra, jenž si nechá do oka implantovat miniaturní kameru a jejím prostřednictvím natáčí pochybnou televizní show o ženě umírající na rakovinu. Bezskrupulózní šmírování má ale háček: jeho aktér se totiž vystavuje děsivému nebezpečí, že po pár minutách ve tmě oslepne.

 

keitel2jpg.jpg
Michael Caine a Harvey Keitel ve filmu Mládí, 2015

 

 

Zkušenost od mariňáků
Vyrůstal v newyorském Brooklynu, kde se 13. května 1939 narodil jako potomek dvou židovských emigrantů z východní Evropy. Jeho matka Miriam pocházela z Rumunska, otec Harry Keitel byl Polák. Jako dospívající teenager se Harvey nechal naverbovat k námořnictvu. „Když jsme se dali k maríně, nejdřív jsme to chápali jako hru na válku. Co vědí sedmnáctiletí kluci o skutečné válce? Nic. O hladovějících a umírajících dětech? Nic,“ přiznal v rozhovoru pro Playboy. V roce 1958 si odbyl válečný křest, když se zúčastnil zákroku americké armády v Libanonu. „Velkou roli hraje, že u mariňáků je člověk pohromadě s mnoha mladými muži různých ras, náboženství a kulturních zázemí. Už to samo o sobě bylo neuvěřitelně silné. A potom se z nás, kteří jsme společně cvičili, stalo společenství mladíků, kteří to navzdory těm rozdílům táhli všichni za jednoho a jeden za všechny,“ zrekapituloval své vojenské angažmá.
Poté pracoval jako prodavač obuvi a jako stenotypista u manhattanského soudu, herectví studoval v legendárním Actors Studiu, kde k jeho pedagogům patřil slavný Lee Strasberg. První zkušenosti sbíral na mimobroadwayských scénách, zaujal například v inscenaci Millerova dramatu POHLED Z MOSTU. Novinářce Věře Míškové popsal i své seznámení s dalším klíčovým autorem své filmové kariéry – Quentinem Tarantinem. „Zavolala mi jedna kolegyně z Actors Studia a řekla, že má scénář, o němž si myslí, že by se mi mohl líbit. Já věděl, co dělá, a že je z toho studia nejtalentovanější. Tak jsem řekl, ať mi to pošle. Přečetl jsem si GAUNERY a ohromilo mě to. Bylo to krásně napsané a já věděl, že ten film chci točit.“
Jejich první osobní setkání proběhlo kuriózně: „Byl jsem v jednom domě v kalifornské Santa Monice a dohodli jsme si schůzku – on tehdy pracoval ve videopůjčovně a nenatočil ještě ani jedno okénko filmu. Přišel v dohodnutou dobu, zaklepal na dveře, já otevřel a on se zeptal: ‚Jste pan Keetl?‘ Řekl jsem mu: ‚Já jsem Keitel, ale pojďte dál.‘ To byl první okamžik, kdy jsme se setkali,“ objasnil herec, kterého Tarantino – navzdory zmíněnému faux pas – nadchl svou bezprostředností. Na jeho prvotině GAUNEŘI (1992) o partě gangsterů, kteří se po zpackané loupeži sejdou v rozpáleném skladišti a začnou se vzájemně podezírat ze zrady, spolupracoval nejen jako představitel jedné z hlavních postav, ale i jako koproducent a spoluautor obsazení.
Díky jejich přátelství Keitel zpestřil také osazenstvo přelomové gangsterky PULP FIC­TION – HISTORKY Z PODSVĚTÍ (1994), která získala Zlatou palmu v Cannes, Oscara za scénář a Tarantina katapultovala mezi hollywoodské veličiny. Blýskl se v ní jako uhlazený Winston Wolf, který pomůže z prekérní situace dvěma zabijákům, poučí je o slušném vychování a po úklidu krvavých stop odfrčí luxusním fárem s mladou krasavicí. Tarantino o této postavě poznamenal, že vypadá, jako by vystoupila z nějaké bondovky. „Když jsem ji popisoval Keitelovi, řekl jsem mu: Objevíš se zničehonic, uděláš spoustu šílených věcí a pak zmizíš. A odneseš si s sebou celý film. Během deseti minut ho ukradneš všem velkým hvězdám.“ Keitel navíc o chystaném projektu informoval svého kamaráda Bruce Willise. Ten v Tarantinově hitu ztvárnil další klíčovou figuru – svéhlavého boxera, který zlikviduje tandem úchylů a se svou milou odjede na ukořistěném chopperu.

 

banner_predplatne_clanek

 

Stoikové a ničemové
Jednu ze svých nejslavnějších a nejkontroverznějších rolí Keitel získal ve Scorseseho polemice s tradičními výklady evangelií POSLEDNÍ POKUŠENÍ KRISTA (1988), inspirované stejnojmenným románem Nikose Kazantzakise. Hrál v ní Jidáše Iškariotského, který v autorově pojetí není žádný slabošský padouch a Ježíše zradí na jeho vlastní žádost. Zajímavě rozpolcenou postavou byl také protihráč skeptického detektiva z krimi DVA JAKEOVÉ (1990), kterou Jack Nicholson natočil ve vlastní režii jako pokračování Polanského mistrovského retra ČÍNSKÁ ČTVRŤ. Keitelův navenek všehoschopný podnikatel – zapletený do vražednických intrik a machinací s ropou – se nakonec ukáže jako zcela jiný člověk, než se zprvu zdá.
Na letošním Febiofestu byl v rámci přehlídky režiséra Abela Ferrary uveden jeho film PORUČÍK (1992), v němž Keitel s ďábelskou vervou představoval totálně zpustlou kreaturu. Jeho otrlý policejní důstojník, jenž ztratil veškeré zásady, je posedlý sázením a přímo během služby konzumuje neskutečné množství fetů. Jiného ochránce zákona – tentokrát zodpovědného a přívětivého – hrál v road-movie THELMA A LOUISE (1991). Jako uvážlivý poručík pochopí trable prchajících hrdinek a snaží se je uchránit od tragického konce. Do jeho galerie policistů patří i zkorumpovaný ničema, jenž v polemické krimi ZEMĚ POLICAJTŮ (1997) asistuje při honu na poctivého kolegu.
Nezvykle civilní postavu zosobnil ve filmech SMOKE a VZTEK (1995), situovaných do zapadlé brooklynské trafiky a popisujících podivuhodné osudy jejích návštěvníků. Jeho stoický trafikant každé ráno fotografuje zdánlivě fádní dění před svým obchodem. „Nepronikneš do toho, kamaráde, dokud nezpomalíš,“ upozorňuje svého přítele literáta na skrytá tajemství těchto záběrů. Svůj pestrý herecký rejstřík ukázal také ve slavné dobové romanci PIANO (1993). Jako zdánlivě primitivní a násilnický venkovan je očarován oduševnělou hrdinkou – němou klavíristkou, jež se svou dcerkou přesídlí do novozélandské divočiny. A jejich vynucené kontakty se postupně mění ve vášnivé milostné pouto.
Nepochopitelný je fakt, že tento vzácně kreativní herec s výjimečně bohatou filmografií dosud získal jedinou nominaci na Oscara – za vedlejší roli v retru BUGSY (1991) o osobě skutečně existujícího gangstera Benjamina Siegela. Keitel ztvárnil jednoho z klíčových společníků tohoto velkosvětského šejdíře, který rozjel hazard v Las Vegas a pohyboval se mezi hollywoodskou smetánkou.

 

keitel3jpg.jpg
S manželkou na MFF Karlovy Vary

 

 

U sochy Franze Kafky
Záviděníhodné setkání zažil s Harveym Keitelem český sochař a malíř Jaroslav Róna. (...)

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Osobnosti - výběr z článků

Marie Curie-Skłodowska

Marie Curie-Skłodowska

Jako vůbec první ženě na světě jí byla v roce 1903 udělena Nobelova cena. Za fyziku. O osm let později k ní přibyla druhá, tentokrát za chemii. Pouze čtyři osobnosti se mohou honosit dvěma Nobelovými cenami, a jen jedna z nich je žena – Marie Curie-Skłodowska. Vědkyně, která obětavě pomáhala raněným během první světové války, se narodila před sto padesáti lety, 7. listopadu 1867.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Vzpomínání Michaely Bendové

Vzpomínání Michaely Bendové

Zavřu oči a vidím naše první setkání tak barvitě a živě, jako by to bylo včera. Do kavárny DISK na DAMU vchází žena, sněhobílé vlasy, velké oříškové oči. Je si vědoma každého svého kroku a cítí každé oko, které na ni pohlédne. Neznáme se, ale mám pocit, jako bych na ni čekala celý život. Když jsme se konečně našly, cítila jsem obrovskou úlevu a radost, že už nejsem sama a mám na světě někoho, kdo se na mě podívá a ví, a Miška Bendová vždycky ví! Otevřela mi srdce, umožnila mi dýchat a pomáhá mi splnit můj životní sen. Je to moje herecká maminka.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Lenny

Lenny

Je krásná, ve svém oboru velmi úspěšná, lidé ji mají rádi. Co víc si může interpret přát. Snad jen maličkost: aby mu to co nejdéle vydrželo. A já se k tomu přání připojuji, protože si myslím, že si zpěvačka Lenny úspěch zaslouží. Její album HEARTS je velmi povedené.

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/17

XANTYPA XANTYPA 11/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne