Harvey Keitel

Drsňák, jenž umí obejmout

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

 

text Jan Foll, foto archiv a Miloš Fikejz

 

keiteljpg.jpg
Ve filmu Smoke, 1990

 

Na karlovarském festivalu se poprvé objevil v roce 2004. Bylo to v době, kdy jeho žena – kanadská herečka a spisovatelka Daphna Kastner (nar. 1961) – byla těhotná. Na slavnostním večeru obdržel Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu. Seděl tehdy ve společnosti Václava Havla. „Mám ho spojeného s naprosto konkrétním zážitkem,“ zavzpomínal v interview s Darinou Křivánkovou. „Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jsme hráli v newyorském Public Theater jednu Havlovu hru. A přišel za námi ředitel toho divadla s peticí za propuštění Václava Havla z vězení. Hned jsme to podepsali a pak jsme se vypravili na československé velvyslanectví (…) Dveře velvyslanectví se jen kousek pootevřely, objevila se ruka, chňapla po té petici a zase dveře zabouchla. Ty zavřené dveře jsme chápali jako symbol. Václav Havel je člověk, který takovéhle nedobytné dveře pomohl otevřít,“ upřesnil Keitel.

 

keitel1jpg.jpg
Pulp fiction, 1994, zleva John Travolta, Samuel L. Jackson a Harvey Keitel

 

 

Ve společnosti pasáků
Po jedenácti letech přijel se svou ženou na festival znovu, tentokrát i s jejich desetiletým synem Romanem. A pobyt ve Varech si intenzivně užíval. „Ta vzpomínka byla – vedle filmu MLÁDÍ – další bonus. Měli jsme ohromnou radost, že našemu synovi můžeme ukázat místo, kde ho jeho matka nosila pod srdcem. Mám spoustu fotografií, na nichž je moje žena těhotná. Zdejší skvělá fotografka nás fotila, ty snímky máme doma a máme je moc rádi,“ prozradil v rozhovoru s Věrou Míškovou.
Ve stejném interview se vrátil ke svým filmovým začátkům, v nichž sehrál rozhodující roli jeho celoživotní přítel, legenda amerických režisérů Martin Scorsese. „Když začínal Marty, byl jsem i já mladý. Hledal jsem každého, s kým bych mohl získat nějakou zkušenost. A zjistil jsem, že Marty dělá casting na studentský film, který se natáčel o víkendech. A věřte nebo ne, jakmile jsme se setkali, začali jsme si rozumět. Opravdu hodně jsme si padli do noty. O tuhle neplacenou práci se ucházela možná stovka herců a já jsem ji dostal. Takže tam zřejmě něco přeskočilo.“
Keitel ztělesnil postavu rozporuplného Italoameričana ze Scorseseho prvotiny KDO TO KLEPE NA MÉ DVEŘE (1967). Zahrál si i v jeho deziluzivní anamnéze zla s názvem ŠPINAVÉ ULICE (1973) a v komorním dramatu ALICE UŽ TU NEBYDLÍ (1974). Ve slavném neonoirovém příběhu TAXIKÁŘ (1976) ztvárnil pasáka mladičké šlapky, kterou se snaží „spasit“ psychicky narušený veterán z vietnamské války. Na svou roli se údajně připravoval ve společnosti skutečných po­uličních pasáků. Brzy poté zosobnil klíčovou postavu jiného pozoruhodného filmu – dobového dramatu SOUPEŘI (1977), jímž debutoval Ridley Scott. V tomto výtvarně vytříbeném leporelu o chorobné touze po pomstě se převtělil v prchlivého oficíra, který se vrhá do nekonečných soubojů se svým zdrženlivým sokem.
Své expresivní herectví, v němž střídá návaly zuřivosti s okamžiky urputného klidu i s náznaky vstřícné empatie, předvedl v ponuré sci-fi SMRT V PŘÍMÉM PŘENOSU (1980) – jedné z nejpůsobivějších novodobých alegorií o mediálním hyenismu. Hrál v ní reportéra, jenž si nechá do oka implantovat miniaturní kameru a jejím prostřednictvím natáčí pochybnou televizní show o ženě umírající na rakovinu. Bezskrupulózní šmírování má ale háček: jeho aktér se totiž vystavuje děsivému nebezpečí, že po pár minutách ve tmě oslepne.

 

keitel2jpg.jpg
Michael Caine a Harvey Keitel ve filmu Mládí, 2015

 

 

Zkušenost od mariňáků
Vyrůstal v newyorském Brooklynu, kde se 13. května 1939 narodil jako potomek dvou židovských emigrantů z východní Evropy. Jeho matka Miriam pocházela z Rumunska, otec Harry Keitel byl Polák. Jako dospívající teenager se Harvey nechal naverbovat k námořnictvu. „Když jsme se dali k maríně, nejdřív jsme to chápali jako hru na válku. Co vědí sedmnáctiletí kluci o skutečné válce? Nic. O hladovějících a umírajících dětech? Nic,“ přiznal v rozhovoru pro Playboy. V roce 1958 si odbyl válečný křest, když se zúčastnil zákroku americké armády v Libanonu. „Velkou roli hraje, že u mariňáků je člověk pohromadě s mnoha mladými muži různých ras, náboženství a kulturních zázemí. Už to samo o sobě bylo neuvěřitelně silné. A potom se z nás, kteří jsme společně cvičili, stalo společenství mladíků, kteří to navzdory těm rozdílům táhli všichni za jednoho a jeden za všechny,“ zrekapituloval své vojenské angažmá.
Poté pracoval jako prodavač obuvi a jako stenotypista u manhattanského soudu, herectví studoval v legendárním Actors Studiu, kde k jeho pedagogům patřil slavný Lee Strasberg. První zkušenosti sbíral na mimobroadwayských scénách, zaujal například v inscenaci Millerova dramatu POHLED Z MOSTU. Novinářce Věře Míškové popsal i své seznámení s dalším klíčovým autorem své filmové kariéry – Quentinem Tarantinem. „Zavolala mi jedna kolegyně z Actors Studia a řekla, že má scénář, o němž si myslí, že by se mi mohl líbit. Já věděl, co dělá, a že je z toho studia nejtalentovanější. Tak jsem řekl, ať mi to pošle. Přečetl jsem si GAUNERY a ohromilo mě to. Bylo to krásně napsané a já věděl, že ten film chci točit.“
Jejich první osobní setkání proběhlo kuriózně: „Byl jsem v jednom domě v kalifornské Santa Monice a dohodli jsme si schůzku – on tehdy pracoval ve videopůjčovně a nenatočil ještě ani jedno okénko filmu. Přišel v dohodnutou dobu, zaklepal na dveře, já otevřel a on se zeptal: ‚Jste pan Keetl?‘ Řekl jsem mu: ‚Já jsem Keitel, ale pojďte dál.‘ To byl první okamžik, kdy jsme se setkali,“ objasnil herec, kterého Tarantino – navzdory zmíněnému faux pas – nadchl svou bezprostředností. Na jeho prvotině GAUNEŘI (1992) o partě gangsterů, kteří se po zpackané loupeži sejdou v rozpáleném skladišti a začnou se vzájemně podezírat ze zrady, spolupracoval nejen jako představitel jedné z hlavních postav, ale i jako koproducent a spoluautor obsazení.
Díky jejich přátelství Keitel zpestřil také osazenstvo přelomové gangsterky PULP FIC­TION – HISTORKY Z PODSVĚTÍ (1994), která získala Zlatou palmu v Cannes, Oscara za scénář a Tarantina katapultovala mezi hollywoodské veličiny. Blýskl se v ní jako uhlazený Winston Wolf, který pomůže z prekérní situace dvěma zabijákům, poučí je o slušném vychování a po úklidu krvavých stop odfrčí luxusním fárem s mladou krasavicí. Tarantino o této postavě poznamenal, že vypadá, jako by vystoupila z nějaké bondovky. „Když jsem ji popisoval Keitelovi, řekl jsem mu: Objevíš se zničehonic, uděláš spoustu šílených věcí a pak zmizíš. A odneseš si s sebou celý film. Během deseti minut ho ukradneš všem velkým hvězdám.“ Keitel navíc o chystaném projektu informoval svého kamaráda Bruce Willise. Ten v Tarantinově hitu ztvárnil další klíčovou figuru – svéhlavého boxera, který zlikviduje tandem úchylů a se svou milou odjede na ukořistěném chopperu.

 

banner_clanek

 

Stoikové a ničemové
Jednu ze svých nejslavnějších a nejkontroverznějších rolí Keitel získal ve Scorseseho polemice s tradičními výklady evangelií POSLEDNÍ POKUŠENÍ KRISTA (1988), inspirované stejnojmenným románem Nikose Kazantzakise. Hrál v ní Jidáše Iškariotského, který v autorově pojetí není žádný slabošský padouch a Ježíše zradí na jeho vlastní žádost. Zajímavě rozpolcenou postavou byl také protihráč skeptického detektiva z krimi DVA JAKEOVÉ (1990), kterou Jack Nicholson natočil ve vlastní režii jako pokračování Polanského mistrovského retra ČÍNSKÁ ČTVRŤ. Keitelův navenek všehoschopný podnikatel – zapletený do vražednických intrik a machinací s ropou – se nakonec ukáže jako zcela jiný člověk, než se zprvu zdá.
Na letošním Febiofestu byl v rámci přehlídky režiséra Abela Ferrary uveden jeho film PORUČÍK (1992), v němž Keitel s ďábelskou vervou představoval totálně zpustlou kreaturu. Jeho otrlý policejní důstojník, jenž ztratil veškeré zásady, je posedlý sázením a přímo během služby konzumuje neskutečné množství fetů. Jiného ochránce zákona – tentokrát zodpovědného a přívětivého – hrál v road-movie THELMA A LOUISE (1991). Jako uvážlivý poručík pochopí trable prchajících hrdinek a snaží se je uchránit od tragického konce. Do jeho galerie policistů patří i zkorumpovaný ničema, jenž v polemické krimi ZEMĚ POLICAJTŮ (1997) asistuje při honu na poctivého kolegu.
Nezvykle civilní postavu zosobnil ve filmech SMOKE a VZTEK (1995), situovaných do zapadlé brooklynské trafiky a popisujících podivuhodné osudy jejích návštěvníků. Jeho stoický trafikant každé ráno fotografuje zdánlivě fádní dění před svým obchodem. „Nepronikneš do toho, kamaráde, dokud nezpomalíš,“ upozorňuje svého přítele literáta na skrytá tajemství těchto záběrů. Svůj pestrý herecký rejstřík ukázal také ve slavné dobové romanci PIANO (1993). Jako zdánlivě primitivní a násilnický venkovan je očarován oduševnělou hrdinkou – němou klavíristkou, jež se svou dcerkou přesídlí do novozélandské divočiny. A jejich vynucené kontakty se postupně mění ve vášnivé milostné pouto.
Nepochopitelný je fakt, že tento vzácně kreativní herec s výjimečně bohatou filmografií dosud získal jedinou nominaci na Oscara – za vedlejší roli v retru BUGSY (1991) o osobě skutečně existujícího gangstera Benjamina Siegela. Keitel ztvárnil jednoho z klíčových společníků tohoto velkosvětského šejdíře, který rozjel hazard v Las Vegas a pohyboval se mezi hollywoodskou smetánkou.

 

keitel3jpg.jpg
S manželkou na MFF Karlovy Vary

 

 

U sochy Franze Kafky
Záviděníhodné setkání zažil s Harveym Keitelem český sochař a malíř Jaroslav Róna. (...)

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Osobnosti - výběr z článků

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne