Aretha Franklin

Divy, divoženky, dračice, dámy

Královna soulu, zároveň první žena uvedená do rokenrolové síně slávy – to je Aretha Franklin. Letos pětasedmdesátiletá umělkyně ověnčená předlouhou řadou ocenění a titulů svou kariéru zvolna uzavírá. Poslední album vydala v roce 2014, koncertních vystoupení plánuje jen velmi omezený počet. Šanci vidět ji naživo však mají pouze na severoamerickém kontinentu. Po dramatickém zážitku v roce 1984 totiž odmítá nastoupit do letadla.

 

text Leoš Šedo, foto gettyimages

 

franklinjpg.jpg

 

 

Zpěv ku chvále Hospodina
Narodila se 25. března 1942 v Memphisu v Tennessee. Když jí bylo pět let, rodina přesídlila do „automobilového města“ Detroitu. Aretha měla ještě tři sourozence, obě sestry, Erma a Carolyn, se také prosadily jako zpěvačky. Jistě v tom hrálo roli rodinné prostředí a příklad obou rodičů: matky – klavíristky a zpěvačky a otce, kazatele, pro něhož byl zpěv nedílnou součástí jeho duchovního působení. Mezi rodinné přátele patřily také slavné zpěvačky Dinah Washington či Mahalie Jackson, které byly Aretě vzorem.
Hudba a zpěv mají v prostředí černošských kostelních komunit nezastupitelnou roli, afroamerický smysl pro rytmus, sborový zpěv a schopnost propadat kolektivně prožívanému vytržení činí z bohoslužeb a shromáždění svérázné hudební události, k jejichž strhující atmosféře přispívají všichni přítomní. Arethin otec C. L. Franklin byl pastorem v detroitském Novém domě Božím: proslul nejen sugestivní atmosférou svých kázání, ale i krásným hlasem a pěveckými schopnostmi. Právem nosil lichotivou přezdívku hlas za milion dolarů.
Aretha začala pod jeho vedením v deseti letech zpívat sóla na shromážděních, o čtyři roky později jí otec, už v roli manažera, vyjednal nahrávací smlouvu, je­jímž výsledkem bylo Arethino první album gospelů – duchovních písní – s příznačným názvem SONGS OF FAITH (Písně víry).
Spolupracovala s několika go­s­pelovými sbory a účastnila se s nimi turné. Její oddanost duchovní hudbě poněkud polevila v osmnácti letech, kdy otci oznámila, že se hodlá věnovat „světskému“ žánru pop-music. Svou roli v tom hrál i příklad jejího přítele Sama Cooka, který úspěšně přešel od gospelu k popu. O jedenáct let starší Cooke, zpěvák, autor a později i hudební organizátor a podnikatel, patřil k průkopníkům stylu, který sdružoval vlivy duchovního gospelu a světského rhythm and blues a dostal později označení soul. Tato černošská „hudba duše“ měla další skvělé interprety – Solomona Burkeho, Jamese Browna, Raye Charlese či Otise Reddinga – a mezi zpěvačkami se později stala její královnou právě Aretha Franklin. Sam Cooke nešťastně zahynul ve věku pouhých třiatřiceti let v roce 1964.
Je třeba dodat, že rodinné prostředí Franklinových bylo sice múzické a otcovo poslání duchovní, ale mělo i svou odvrácenou stranu. C. L. Franklin neúnavně vyhledával náruč jiných žen a Arethina matka nakonec se synem odešla. Sama Aretha porodila ještě před dosažením plnoletosti dva syny, jejichž otcové zůstali neznámí.
Pro její rozhodnutí stát se zpěvačkou populární hudby však měl otec Franklin poro­zumění, podporoval ji ve všestranné pří­­pra­vě a dál řídil její záležitosti jako manažer.
I přes jiné nabídky uzavřela nakonec nahrávací smlouvu s firmou Columbia Re­cords, která v lednu 1961 vydala její první album.
Styl nahrávek Arethy Franklinové v le­tech 1961–1966 byl značně eklektický: pop lehce ovlivněný jazzem s uhlazenými orchestrálními aranžmá. Desítka alb (po jejím odchodu vydala Columbia ještě několik kompilací) obsahuje hudbu sice dokonale profesionálně propracovanou, ale stále ještě ne úplně využívající všech možností jejího umění. Pro zpěvačku ovšem nahrávky znamenaly první kroky k širší popularitě v USA i v dalších anglofonních teritoriích – Austrálii a Kanadě, zároveň se jí dostalo pozornosti a uznání odborníků. Významný producent Columbie a objevitel mnoha slavných osobností John Hammond později litoval, že jeho firma Arethu příliš přizpůsobovala komerčním šablonám a vlastně nedokázala vytěžit vzrušující gospelovou prapodstatu jejího projevu.

 

baner-clanek

 

Hity z Mušlových mělčin
V roce 1967 Aretha podepisuje smlouvu se společností Atlantic Records, což její kariéru přímo ra­ketově urychlí. Zakladatel Atlantiku, turecký podnikatel Ahmet Ertegün společně s producentem Jerry Wexlerem a nahrávacím režisérem Tomem Dowdem vybudovali a po několik let úspěšně rozvíjeli firmu, která se významně podílela na růstu popularity černošské hudby v USA.
Jerry Wexler, původně hudební publicista, začátkem padesátých let prosadil užívání termínu rhythm and blues pro nahrávky černých umělců. Ty byly do té doby distribuovány pod označe­ním „rasové desky“, což bylo z dnešního politicky hyperkorektního pohledu neúnosné. Wex­ler vzal Arethu do Alabamy, do malého městečka Muscle Shoals (Mušlové mělčiny), kde jistý Rick Hall provozoval nahrávací studio a místní „rytmickou sekci“. Chvíli trvalo, než si se členy zmíněné studiové skupiny vzájemně vysvětlili pojetí budoucích nahrávek, Aretha se za klavírem snažila co nejvěrněji předvést svou představu. Byť všichni ostatní byli bílé pleti, měli neselhávající cit pro černou hudbu a hned první singl, který tu Franklinová nahrála – I NEVER LOVED A MAN (THE WAY I LOVE YOU) (Nikdy jsem žádného nemilovala tak jako tebe) – se stal hitem.
Ještě větší úspěch pak zaznamenal následující titul, skladba Otise Reddinga RESPECT, která se svým poselstvím dokonce stala jakousi bojovou písní hnutí za občanská práva. V Arethině živočišném podání později představovalo zároveň hudební manifest feministického hnutí.
Jen na okraj je dobré poznamenat, že studio Muscle Shoals se stalo během let v hudební branži velkým pojmem a dnes je to – po jistých proměnách – značka rovnající se třeba slavnému londýnskému studiu Abbey Road.
Konec šedesátých let znamenal pro Arethu vrcholné období její kariéry. V roce 1968 vydala dvě ze svých nejúspěšnějších alb LADY SOUL a ARETHA NOW, získala první dvě ceny Grammy a z rukou Martina Luthera Kinga, dva měsíce před jeho násilnou smrtí, převzala ocenění za svůj přínos hnutí za občanská práva. V červnu 1968 byla její fotografie na titulní stránce časopisu TIME, což je všeobecně uznávaný důkaz nejvyšší mediální pozornosti v USA.
Čas, po který se zpěvačka těšila vrcholné popularitě, trval zhruba do poloviny sedmdesátých let. I když se v žádném případě nedá mluvit o nějakém ústupu do zapomnění, čísla rekordních prodejů a první místa v hitparádách se pomalu stávala minulostí. V roce 1980 přešla od Atlantiku k firmě Arista a až později, zhruba v polovině osmdesátých let, se její nahrávky znovu objevily na čelných místech žebříčků prodejnosti. V osmdesátém vystupovala v londýnské Royal Albert Hall před královnou Alžbětou II. a ve stejném roce sklízela úspěchy v roli servírky ve filmové hudební komedii BLUES BROTHERS.

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Osobnosti - výběr z článků

Miloš Fikejz

Miloš Fikejz

Na pultech našich knihkupectví je momentálně možné najít jedinečný počin – třídílný slovník českých filmových herců a hereček. Bez něj se neobejde žádný český filmový novinář či historik, ale ocení jej i každý filmový fanoušek. Autorem monumentálního díla, čítajícího více než dva tisíce stran, je dlouholetý pracovník Národního filmového archivu Miloš Fikejz, který se vedle životopisů českých filmových tvůrců věnuje i jejich fotografickému portrétování.

Jakub Klecker

Jakub Klecker

Brněnský dětský pěvecký sbor Kantiléna, spjatý se jménem sbormistra Ivana Sedláčka, je zřejmě zvláštní místo na Zemi, v jehož atmosféře zrají výrazné osobnosti hudební kultury. Jednou z nich je současný hudební ředitel opery Národního divadla moravskoslezského Jakub Klecker.

Věra Křesadlová

Věra Křesadlová

Byla sexsymbolem šedesátých a sedmdesátých let. V době, kdy jsem nastoupila do Semaforu jako desetileté škvrně, ona už zářila po boku Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra coby subreta. Fascinovaly mě nejen její dlouhé, nazrzlé, vždy splývavé vlasy, ale taky její i v mrazu rozepnutý vyšívaný kožíšek a vysoké barevné kozačky. „Křesadlici“ prostě nikdy nešlo přehlédnout.

Jakub S. Trojan

Jakub S. Trojan

Karla a Jakub Trojanovi žijí ve sborovém domě Českobratrské církve evangelické v pražské Libni. Jejich klidný a laskavý způsob komunikace, kdy si navzájem doplňují vzpomínky a formulace, je svým způsobem přírodní úkaz, který může vzniknout snad jen za více než šedesát osm let manželství a hlavně sdílením základních a upřímně žitých hodnot. Původně jsem chtěla mluvit s Jakubem S. Trojanem, evangelickým teologem, chartistou a bývalým děkanem Evangelické teologické fakulty o jeho vzpomínkách na pohřeb Jana Palacha, ale když se hovor stočil k praktickým dopadům Trojanových občanských postojů, které vedly k jeho perzekuci ze strany komunistického režimu, vzpomínky jeho ženy Karly se zcela přirozeně staly součástí našeho dialogu.

Amy Winehouse

Amy Winehouse

Příběh nevšedního talentu a zá­ro­veň nelítostné sebedestrukce. Zpěvačka, autorka a kytaristka suverénně propojující jazz, rhythm and blues a soul. Nositelka řady nejprestižnějších hudeb­ních cen, jejíž nahrávky patřily – i přes hudební náročnost a často smutné až depresivní ladění textů – k těm komerčně nejúspěšnějším. A ode dne své smrti další členka pochmurného klubu 27: Amy Winehouse.

Forman Sisters

Forman Sisters

Málokdo se může pochlubit takovou výjimečností jako Josefína, Emílie a Antonie. Jejich tatínek Petr Forman je známý divadelník, maminka Klára je scenáristka, dědeček Miloš Forman byl jeden z největších světových filmových režisérů, dědeček Jiří Stránský je věhlasný scenárista a spisovatel a babička Věra Křesadlová je známou herečkou.

Jana Štěpánková

Jana Štěpánková

Viděla jsem ji poprvé, je to už řádka let, v někdejším Divadle S. K. Neumanna v pražské Libni. Bylo to po Pardubicích její druhé angažmá. Když vstoupila Jana Štěpánková na jeviště v roli Marie Stuartovny, hlediště zpozornělo. Provázel ji zvláštní jas, který byl a zůstal součástí její osobnosti. Seděla jsem tehdy jako přikovaná, abych kouzlo jedinečného diváckého zážitku neporušila. Vzpomněla jsem si na to zvláštní „uhranutí“ před nedávnem, při „děkovačce“ komorní hry PARDÁL v pražském Ungeltu, kde nyní působí. Uvědomila jsem si, že z žádného představení, v němž hrála, a že jich bylo, jsem neodešla „s prázdnou“. Každé postavě, kterou vytvořila, dokázala dát lidský rozměr a vdechnout jí život. Přiměla (a jistě zdaleka nejen mne) přemýšlet o ní, měřit ji vlastní životní zkušeností, což je sice vznešeným úkolem dramatické tvorby, ale naplnit ho v praxi je velká dřina. Janě Štěpánkové se to po léta daří, navíc se vzácnou noblesou. Z našeho osobního setkání jsem se radovala o to víc, že vonělo bezprostředností a jiskřilo vtipem.

Jan P. Muchow

Jan P. Muchow

Je čtyřnásobným držitelem Českého lva, šestkrát vyhrál Anděla, jednou Cenu české filmové kritiky a cenu Slovenské filmové akademie Slnko v sieti. V oblasti filmové hudby u nás nemá konkurenci. Známe se už dlouho.

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková

Eliška Podzimková v šestnácti letech onemocněla rakovinou. Dlouhé měsíce trávila sama doma a nudila se. Tak zkusila ilustrovat fotografie. Její obrázky se o několik let později líbily i americkým médiím a slavnému kuchaři Jamiemu Oliverovi. Eliška oslnila Ameriku. Mladá výtvarnice dál maluje své fotografie, pomáhá malým onkologickým pacientům a brání ty, ke kterým patří – lesby a homosexuály.

Ozzy Osbourne

Ozzy Osbourne

Před sedmdesáti lety se počátkem prosince v dělnickém předměstí Birminghamu, ve čtvrti Aston, narodil John Michael Osbourne. Proslul jako Ozzy Osbourne, jeden z nejznámějších, nejobdivovanějších a zároveň nejkontroverznějších představitelů světové rockové scény. Vydatně k tomu přispívá i jeho démonická prezentace.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/2019

XANTYPA XANTYPA 01/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne