Slasti a strasti letních bytů za první republiky

Jiří Šoukal

Nádherná krajina, zdravý vzduch a ničím nerušený odpočinek v idylickém prostředí venkova – to byla za první republiky synonyma, která si lidé z města často spojovali s dovolenou na letních bytech. Každé léto se mnoho městských rodin vydávalo na vysněný pobyt do některého z letních letovisek. Ta jako houby po dešti rostla v okolí velkých měst. Pro rodinu to znamenalo na několik týdnů kompletně přestěhovat svou domácnost na letní byt a přizpůsobit se životu mimo město. Letním bytům v období první republiky a různým aspektům života s tím spojeným se ve své knize SLASTI A STRASTI LETNÍCH BYTŮ věnuje mladý historik Jiří Šoukal.

 

text Petra Javornická, foto Muzeum Říčany, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, Moravská zemská knihovna v Brně a Prácheňské muzeum v Písku

 

letnibyty1jpg.jpg
Kreslený humor v prvorepublikovém časopise Letem světem

 

 

V období první republiky byly pobyty na letních bytech mezi městskými obyvateli velmi populární. Kde se tento fenomén vzal?
Jezdit na letní byt nebyla novinka, počátky můžeme vysledovat už od poloviny 19. století. Zpočátku čeští měšťané napodobovali Němce z českých zemí, kteří měli víc peněz a inspirovali se v Německu a Rakousku. Tento způsob dovolené byl ovšem podmíněn tím, aby lidé měli dostatek financí a volného času. Proto se fenomén letních bytů v 19. století týkal jen velmi úzké skupiny majetného obyvatelstva. Po vzniku Československé republiky se pobyty na letních bytech masově rozšířily právě díky tomu, že více lidí získalo více volného času. Dalším důležitým předpokladem byl vznik dostatečné infrastruktury – hlavně vybudování železniční sítě, která zpřístupnila dříve hůře dosažitelné oblasti velkému množství lidí. Postupně městští obyvatelé začali obsazovat nejbližší vesnice v okolí svých měst, kam zprvu jezdili jen na krátké výlety. Pak se tam začaly stavět i letní byty a vily, které sloužily k dlouhodobějšímu pobytu.
Kdo byli typičtí letní hosté?
V zásadě se pobyty na letních bytech týkaly vyšších a středních vrstev. Byli to hlavně úředníci, učitelé, živnostníci, podnikatelé nebo univerzitní profesoři, příslušníci svobodných povolání jako lékaři, právníci a jejich rodiny. Zatímco manželka a děti zůstávaly na letním bytě nepřetržitě několik týdnů, otec se jako živitel rodiny vracel po několika dnech dovolené zpět do města, aby chodil do zaměstnání. Jezdil pak za rodinou na venkov jen o volných nedělích.

 

letnibyty2jpg.jpg
Plavání a projížďky na kanoích.

 


Jak vlastně takové letní byty vypadaly?
Byly samozřejmě rozdíly v tom, na jakém letním bytě jednotlivé rodiny svůj pobyt trávily. Vždy záleželo na jejich finančních možnostech. Někteří si mohli dovolit postavit letní vilu jako např. majitelé nebo ředitelé velkých podniků, bankéři, politici. Jiní jezdili na venkov do letní vily jen do pronájmu. Anebo se bydlelo přímo u statkáře v pronajaté světnici. Další možností bylo, že lidé pobývali na letním bytě na venkově u příbuzných.
Kde vznikala nejproslulejší letoviska?
Nejpopulárnější místa se nacházela v okolí velkých měst jako Praha, Brno a Ostrava. Praha ale jednoznačně předčila ty ostatní. Proto nejslavnější a nejnavštěvovanější místa vznikla všemi směry kolem Prahy – směrem na jih to byly Černošice a Řevnice, na jihovýchod Senohraby a Říčany, na sever Roztoky u Prahy. Pojítkem je, že přes všechny tyto obce vedla železnice. Vždy bylo důležité, aby byla daná lokalita zajímavá – pěknou krajinou pro pořádání výletů a procházek, možnostmi ke koupání, lesy k houbaření, někdy i historickými památkami. Nejednou se místní snažili danou lokalitu pro výletníky zatraktivnit. Například v Černošicích v 19. století namaloval hospodský na skálu nápis Kazín jako odkaz na sídlo legendární kněžny Kazi a lákal na něj hosty. Tento název se následně i vžil.
Jezdit na letní byt bylo tedy známkou určité prestiže…
Určitě. Nejvýše na pomyslném žebříčku letních pobytů byla dovolená na Riviéře v jižní Francii. Tu si ale mohl dovolit opravdu málokdo. O něco levněji vyšla zahraniční dovolená v Itálii a pak zvláště v Jugoslávii, kam jezdilo relativně hodně Čechů. V tomto srovnání bylo nesporně dostupnější trávit dovolenou právě na letních bytech v rámci Československa. Dělaly se ovšem rozdíly v tom, na jaké místo rodina jela – jestli byla v prestižním letovisku typu Černošic u Prahy, kde mohla potkat i váženého pana radu, nebo na letním bytě v nějaké zapadlé vsi. Zároveň se lidé vzájemně přesvědčovali, že místo jejich letního pobytu je z toho nebo onoho důvodu to nejlepší.
Co byly vedle nesporných výhod ty v názvu vaší knihy zmiňované strasti?
V první řadě to byly nečekaně špatné hygie­nické podmínky, s nimiž se obyvatelé měst na venkově setkávali. To často vedlo k vyhrocení vztahů s místním obyvatelstvem. Vadil zápach hnoje, suchý záchod, hmyz, prašné cesty. Když pršelo, letní hosté museli sedět v malé komůrce u statkáře, od kterého si pronajímali letní byt, a nudili se. Cílem totiž bylo být na výletě nebo u vody. Místo toho hráli karty a stolní hry. Lidé si také často mysleli, že na letním bytě ušetří, když budou kupovat produkty od místních zemědělců. To ale mnohdy nebyla pravda. Také vedení domácnosti v podmínkách letního bytu s sebou přinášelo řadu obtíží. Např. spisovatel Eduard Bass v jedné své úvaze poznamenal, že lidé jezdí na letní byt, aby se pak rádi vraceli domů a začali si domova a města vážit.

 

letnibyty3jpg.jpg
Stejně jako dnes patřily už za první republiky k oblíbeným letním činnostem mladých lidí volejbal

 


Jak vypadala taková domácnost na letním bytě? Odpočinula si skutečně celá rodina?
Nejméně si odpočinula žena, míněno man­želka, která vedla domácnost. Hospodyně, pokud v domácnosti nebyla služka, musely obstarávat potraviny, vařit, uklízet. Na letních bytech se také hodně zavařovaly sezonní potraviny. Ovšem i ženy si našly čas na koupání nebo procházku.
Jak hosté trávili čas na letním bytě? Co patřilo mezi oblíbené činnosti?
Oblíbenými činnostmi bylo koupání, výlety, houbaření, besedování s ostatními hosty v hospodách nebo na návštěvách, hraní stolních her, četba. Populární byl také sport, ale spíše u mladších. V některých letoviscích vznikaly tenisové kurty. Postupně se na letní byty šířily i technické novinky – na konci třicátých let bylo běžné, že měli lidé na letních bytech i rádio nebo chodili poslouchat rozhlas do hospody. V některých místech vznikla dokonce kina. Někdy si letní hosté pořádali vlastní zábavu, hráli divadlo…

 

banner_predplatne_clanek


Když si představuji letní dovolenou v době první republiky, jako první se mi vybaví plovárna na způsob té z filmu ROZMARNÉ LÉTO…
Ano, plovárny nebo místa ke koupání byly téměř vždy nedílnou součástí letních letovisek. Pro mnohé lidi to byl středobod jejich dovolené. V tehdejších Ženských listech jste se mohli dočíst: „Na plovárně – nikde se neřeší tolik životních nebo momentálních problémů jako tam.“ Plavalo se, provozovaly se letní sporty, jezdilo se na loďkách. Plovárna byla přes den vlastně takové centrum společenského života. Zároveň to bylo zvláště pro ženy místo, kde mohly předvést letní módu.
Jak letní hosty vnímali místní obyvatelé?
Letní hosté přinášeli místním peníze. Přicházelo s nimi ale i něco cizího, co do daného prostředí nepatřilo. Rozdíly mezi vnímáním letních hostů byly patrné při porovnání nejvyhlášenějších letních letovisek, kde se jasně projevoval jejich ekonomický přínos pro místní, s odlehlými vesnicemi, kde nebyli na cizí lidi zvyklí. Dokladem různých antipatií jsou také různé přezdívky pro letní hosty. Z nich nejznámější jsou „lufťáci“.

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Společnost - výběr z článků

Stezka osobností otevřena

Stezka osobností otevřena

Osm let sázejí významné osobnosti v trojské botanické zahradě stromy. Začátkem léta byla STEZKA OSOBNOSTÍ, součást projektu KOŘENY OSOBNOSTÍ, slavnostně otevřena pro veřejnost.

Manifest vůle po svobodě

Manifest vůle po svobodě

Příští rok nás čekají velkolepé oslavy stého výročí vzniku Československé republiky. Ovšem již v těchto dnech si připomínáme jubileum akce, která výrazně prokázala, jak o dosažení samostatnosti usilovali i představitelé národní elity – zástupci spisovatelské obce.

Indián Jano

Indián Jano

Paměť byla klíčovým tématem Jána Langoše, prvního federálního ministra vnitra po svobodných volbách, zakladatele slovenského Ústavu paměti národa a našeho kamaráda. Nepamatuji si žádného polistopadového politika (kromě Václava Havla), který by ve smyslu politického přemýšlení vzal do hry také naše srdce a naše duše. A přitom o ně jde především, je to základní výbava humanity každého společenství, ten nejjistější kompas jeho směřování. Osobního i společenského.

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka

Justin Jan Berka je převorem cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě od roku 2007. Kromě vedení kláštera má na starost i styk s okolím a zastupuje komunitu řeholníků. Do řádu vstoupil hned po revoluci. „Já jsem si svůj osud nevybral, zavolal si mě Pán Bůh,“ říká převor. „Hodně času jsem pak promodlil, radil se o všem se zpovědníkem, duchovním otcem, který mě odrazoval. Ale nic mě nezviklalo.“

Zákony slabé proti zvykům

Zákony slabé proti zvykům

V Rusku nedávno začal spor o zrušení zákona, který se týká domácího násilí. Znepokojení kritici, především lidskoprávní aktivisté, poukazovali na hrůzostrašné statistiky, podle nichž zemře v zemi každý rok důsledkem týrání až 14 000 žen, což jistě je výsledek nepříznivý tamním sociálním úřadům a policii. Kritika a obavy se neozvaly pouze od Rusů samotných, ale přidala se hojně i evropská média, česká nevyjímaje.

Lobkowiczové

Lobkowiczové

Lobkowiczové se řadí k nejstarším českým šlechtickým rodům. Prosluli nejen jako schopní diplomaté a vojevůdci, ale také jako štědří mecenáši umění. V míře srovnatelné s nejvýznamnějšími středoevropskými rody budovali svoji identitu prostřednictvím architektury, obrazů, knih, hudby a uměleckých předmětů. Svůj, tedy Lobkowiczký palác na Pražském hradě otevřeli veřejnosti jako muzeum představující vzácné ukázky ze svých rodových uměleckých sbírek. Právě s panem Williamem Lobkowiczem z roudnické větve Lobkowiczů jsem si povídala nejen o historii rodu, uměleckých sbírkách, ale hlavně o hudební tradici.

Pět odchodů,  které ovlivní dějiny

Pět odchodů, které ovlivní dějiny

Vládu nad Kubou předal Fidel Castro svému mladšímu bratru Raúlovi fakticky už v roce 2006 (oficiálně 2008), přesto se jeho listopadové úmrtí ve věku devadesáti let stalo na krátký čas mezinárodní událostí číslo jedna. V době bipolárního rozdělení světa zavedl Castro v roce 1959 první komunistický režim na americkém kontinentu, takřka na dohled břehům Spojených států.

Česká centra Lukáš Přibyl

Česká centra Lukáš Přibyl

Ani se mi nechce věřit, že je to už osm let, kdy jsem s Lukášem Přibylem dělala do Xantypy rozhovor o jeho dokumentárním projektu ZAPOMENUTÉ TRANSPORTY, který věnoval českým a moravským Židům odvlečeným za druhé světové války do ghett a koncentračních táborů na území dnešního Lotyšska, Běloruska, Estonska a východního Polska. Cyklus dokumentů byl promítán po celém světě, získal řadu cen. Nyní Lukáš Přibyl již třetím rokem řídí České centrum v Tel Avivu. Zní to honosně, ale v praxi to znamená, že má jedinou kolegyni a celé centrum tvoří kancelář o patnácti metrech čtverečních. Přesto dělá svoji práci výborně a se stejnou obětavostí a stejným nasazením, jako když připravoval své výjimečné dokumenty. Vzhledem k omezenému rozpočtu ubytovává české hosty, kteří přijedou na pozvání Českého centra do Tel Avivu, ve svém nevelkém bytě. „Už jich u mě bydlelo více než sto sedmdesát, takže je to občas trochu punk, ale při debatách v kuchyni zase vznikne spousta nápadů, co by se dalo dále dělat,“ usmívá se.

Dáša Zázvůrková

Herečka a zpěvačka Dáša Zázvůrková o sobě s potěšením říká, že je klaunka. Nemohla by být nejen bez divadla, ale taky bez humoru. Na rozhovor přijela na kole a po něm jela na hodinu tance.
 

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 10/17

XANTYPA XANTYPA 10/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne