Marina Odvárková Pilařová

Táta mi dokázal dát absolutní pocit bezpečí

Letos je to už neuvěřitelných padesát let od doby, kdy se na televizní obrazovce poprvé objevili Rumcajs, Manka a Cipísek. Jejich příhody napsal Václav Čtvrtek, výtvarnou podobu jim dal Radek Pilař, o němž jsme si povídali s jeho dcerou Marinou Odvárkovou.

 

text Pavlína Kourová, foto archiv Mariny Odvárkové Pilařové a Adéla Brozmanová

 

pilar1jpg.jpg
Marina se svým mužem a dětmi

 

 

Co se vám vybaví, když se řekne tatínek?
Vřelost, něha, absolutní pocit bezpečí. Nejkrásnější bylo, když přišel večer z ateliéru domů, dostal od mámy večeři, sedl si na gauč k televizi a já jsem se mu schoulila do náruče. Byl jako polštářek, a když mě obejmul tak na mě nikdo nemohl. Pro tátu rodina hodně znamenala, což bylo dáno určitě i tím, že se na­rodil sedmnáctileté svobodné mamince, které ho pomáhali vychovat její rodiče.
Táta měl mohutnou postavu, ale něžnou duši. Měl trpělivost mě vyslechnout, byl velmi empatický, vždycky jsem se na něj mohla se vším obrátit, dokázal mi poradit i s věcmi, které řešíte na základce, takové to „ona řekla, on řekl“, všechno to dokázal vždycky rozklíčovat, poradit mi, vnést do toho klid.
Narodily se mu dvě dcery, nelitoval, tak jako mnozí muži, že nemá syna?
Vůbec ne. Traduje se, že když mu volali z porodnice a zaraženě mu sdělovali, že zase nemá Cipíska, řekl, že toho si umí namalovat sám, ale pro holky si chodí do porodnice. Já jsem navíc byla dítě, v které naši už ani nedoufali. Když se v roce 1966 narodila moje sestra Barbora, tak samozřejmě chtěli ještě další dítě, ale nějak se to nedařilo, až mámě řekli, že je to marné. Ona se s tím smířila a po třinácti letech jsem se narodila já.

 

baner-clanek


Hrál si s vámi tatínek, učil vás kreslit?
Máme u Benešova chalupu, na břehu rybníka, tam jsem trávila největší část prázdnin. Táta tam pro mě a pro další děti dělával legrační olympiády, svým elánem nás dokázal strhnout. Nebo jsme tam spolu vydávali noviny, kreslili jsme, co se událo ve vsi, a pak jsme je distribuovali. Na chalupě pořádal i letní školy pro svoje studenty, těch jsem se, i když jsem byla ještě malá, také účastnila. Nebo si vzpomínám, jak jsme spolu malovali ostrovy, když jsem na chalupě onemocněla. Dal mi do postele čtvrtku a vymýšleli jsme, kdo na ostrovech bude žít, co tam poroste, a pak mě to učil kreslit. Taky mě často bral do lesa, ne na nějaké túry, ale na příjemné procházky. Obdivovali jsme tam spolu šípky, šišky, kaštany, kapradinové listy. Na chalupě si ze staré stodoly udělal pracovnu, měl tam i fotodílnu a fotokomoru a právě tam tvořil obrázky z přírodnin, třeba na obálky Sluníčka. Už jako malý kluk si prý takhle rád hrál – sestavoval si panáky z kamínků, dřívek, jehličí – a teď si je i fotil. Nebyl infantilní, ale uchoval si dětský pohled na svět, viděl věci, které už dospělí nevidí, na které dávno zapomněli.
Táta uměl krásně vyprávět. Když byl malý, vyprávěla mu písecká babička pohádky, a asi dost barvitě, protože si je zapamatoval.
Na školu v přírodě mi napsal dopis – vždycky pár slov a obrázek, pak zase pár slov a obrázek, tak jak to známe ze Sluníčka nebo Mateřídoušky, kde tento princip také používal. Byla jsem z něj tak unešená, že jsem chtěla dostávat další takové dopisy, a tak jsme si udělali domácí poštu. Každý měl dopisní schránku, táta na dveřích do pracovny, já na dveřích do pokojíčku, a posílali jsme si dopisy.

 

pilar2jpg.jpg
Radek Pilař (1931–1993) je také autorem znělky Večerníčku (1965).

 


Kde jste bydleli?
V Praze 8, v Ládví, tam měl táta i pracovnu, protože někdy kreslil doma, ale ateliér měl na Vinohradech, ve Slezské ulici.
Chodila jste tam za ním?
To bylo tátovo hájemství, divukrásné prostředí, jiný svět, fantazijní. Vonělo to tam barvami, vždycky tam hrála nějaká hudba, pouštěl si třeba Mikea Oldfielda. Táta byl zapálený do techniky, byl jedním z prvních u nás, kdo měl videokameru a videopřehrávač. Stal se průkopníkem videoartu u nás. Přicházeli tam za ním lidé, kteří i mně, dítěti, připadali zajímaví, a táta jim ukazoval, co dělá, třeba svoje videofilmy.

 

pilar3jpg1.jpg
Radek Pilař se starší dcerou Barborou

 


Každého asi při pohledu na fotografii vašeho tatínka napadne, že Rumcajse nakreslil tak trochu podle sebe…
Ta podoba tam je, ale táta vždycky říkal, že ho nakreslil tak, jak ho pan Čtvrtek napsal, a že je to tak krásně napsané, že se mu to i krásně kreslilo. Když pak animátoři z Krátkého filmu začali dělat Rumcajse pro večerníček, tak si udělali legraci, a animovali ho tak, jak táta chodil, on měl takovou specifickou chůzi. Večerníček o Rumcajsovi začal táta dělat krátce potom, co se narodila moje sestra Barbora, v zimě roku 1966. Myslím si, že do něj vnesl to štěstí, že má rodinu, vztah k manželce, dítěti. A určitě si do těch příběhů promítal i ty babiččiny pohádky z dětství a do Rumcajse také svého dědečka, který ho brával do lesů kolem Písku. Když pracoval na prvních dílech, netušil, stejně jako pan Čtvrtek, jak moc populární Rumcajs bude, že vypukne doslova rumcajsí šílenství. Nedovedl si představit, že se bude vysílat v pětatřiceti televizích po celém světě, že knížky o loupežnické rodině vyjdou v mnoha vydáních u nás i v cizině. Všichni ho měli spojeného s Rumcajsem, táta si pořídil pro obveselení i stejný loupežnický klobouk, měl z té obliby radost, ale zároveň ho mrzelo, že když se řekne Radek Pilař, tak se všem vybaví jen Rumcajs, že jen málo lidí ví, že taky maluje obrazy.

 

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Aktuálně - výběr z článků

Výstava SAMUELA PAUČO

Výstava SAMUELA PAUČO

Samuel Paučo (1986) je absolventem Fakulty výtvarných umění v Brně (ateliér Martina Mainera). Více než deset let působil jako pedagog – byl odborným asistentem v ateliéru Martina Mainera na Akademii výtvarných umění v Praze, dříve také na FAVU. Věnuje se převážně klasické malbě, ovšem s konceptuálními přesahy. Za svou tvorbu byl několikrát nominován na prestižní ocenění (ESSL Award, NG 333). Na výstavě v Nové galerii představí svou práci za poslední dva roky.

David Bartoň - Cestování zeměmi i dějinami – konformně nebo nepřizpůsobivě

David Bartoň - Cestování zeměmi i dějinami – konformně nebo nepřizpůsobivě

Ve Francii mají za nejprestižnější věc studium na Collège de France, kde se neuděluje žádný diplom a na přednášky chodí smetánka i bezdomovci. Přednášejícím se tam člověk může stát až k stáru, poté, co už všude po světě proslul původností a pílí. Jeden z takových vzdělanců, Pierre Hadot, ve své nástupní řeči trval na tom, že filosof i každý myslivý člověk je z podstaty věci „nepřizpůsobivý“.

Založte květnatou louku

Založte květnatou louku





Kvůli úbytku kdysi tradičních luk plných květin mizí z naší krajiny a přírody motýli, včely, hmyz a další opylovači i celé luční ekosystémy. Krajina postrádá pestrost a rozmanitost což následně narušuje přirozený potravní řetězec i pro další živočichy jako jsou ptáci, drobní savci, hlodavci, plazi a obojživelníci, kterých z naší přírody také rapidně ubývá.

RIP Hana Preinhaelterová

RIP Hana Preinhaelterová

RIP. 24. června 2018 zemřela Hana Preinhaelterová, autorka báječné knížky Moje bengálské přítelkyně, vynikající indoložka a překladatelka z bengálštiny a skvělá vysokoškolská učitelka. Odemkli jsme rozhovor s ní z roku 2009.

Říjen ve znamení fotografie

Říjen ve znamení fotografie

Provětrejte fotoaparáty a přijďte si zafotit, objevit aktuální trendy, rozšířit si obzory, získat nové kontakty či se pobavit na šestý ročník veletrhu a festivalu současné fotografie FOTOEXPO 2018, který se uskuteční dne 20. 10. 2018 již tradičně v prostorách Národního domu na Vinohradech v Praze!

Cesta Ferdyše Pištory do 21. století

Cesta Ferdyše Pištory do 21. století

Český premiér v demisi jako klíč k otázce postfaktismu?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/2018

XANTYPA XANTYPA 11/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne