Marina Odvárková Pilařová

Táta mi dokázal dát absolutní pocit bezpečí

Letos je to už neuvěřitelných padesát let od doby, kdy se na televizní obrazovce poprvé objevili Rumcajs, Manka a Cipísek. Jejich příhody napsal Václav Čtvrtek, výtvarnou podobu jim dal Radek Pilař, o němž jsme si povídali s jeho dcerou Marinou Odvárkovou.

 

text Pavlína Kourová, foto archiv Mariny Odvárkové Pilařové a Adéla Brozmanová

 

pilar1jpg.jpg
Marina se svým mužem a dětmi

 

 

Co se vám vybaví, když se řekne tatínek?
Vřelost, něha, absolutní pocit bezpečí. Nejkrásnější bylo, když přišel večer z ateliéru domů, dostal od mámy večeři, sedl si na gauč k televizi a já jsem se mu schoulila do náruče. Byl jako polštářek, a když mě obejmul tak na mě nikdo nemohl. Pro tátu rodina hodně znamenala, což bylo dáno určitě i tím, že se na­rodil sedmnáctileté svobodné mamince, které ho pomáhali vychovat její rodiče.
Táta měl mohutnou postavu, ale něžnou duši. Měl trpělivost mě vyslechnout, byl velmi empatický, vždycky jsem se na něj mohla se vším obrátit, dokázal mi poradit i s věcmi, které řešíte na základce, takové to „ona řekla, on řekl“, všechno to dokázal vždycky rozklíčovat, poradit mi, vnést do toho klid.
Narodily se mu dvě dcery, nelitoval, tak jako mnozí muži, že nemá syna?
Vůbec ne. Traduje se, že když mu volali z porodnice a zaraženě mu sdělovali, že zase nemá Cipíska, řekl, že toho si umí namalovat sám, ale pro holky si chodí do porodnice. Já jsem navíc byla dítě, v které naši už ani nedoufali. Když se v roce 1966 narodila moje sestra Barbora, tak samozřejmě chtěli ještě další dítě, ale nějak se to nedařilo, až mámě řekli, že je to marné. Ona se s tím smířila a po třinácti letech jsem se narodila já.

 

banner_clanek


Hrál si s vámi tatínek, učil vás kreslit?
Máme u Benešova chalupu, na břehu rybníka, tam jsem trávila největší část prázdnin. Táta tam pro mě a pro další děti dělával legrační olympiády, svým elánem nás dokázal strhnout. Nebo jsme tam spolu vydávali noviny, kreslili jsme, co se událo ve vsi, a pak jsme je distribuovali. Na chalupě pořádal i letní školy pro svoje studenty, těch jsem se, i když jsem byla ještě malá, také účastnila. Nebo si vzpomínám, jak jsme spolu malovali ostrovy, když jsem na chalupě onemocněla. Dal mi do postele čtvrtku a vymýšleli jsme, kdo na ostrovech bude žít, co tam poroste, a pak mě to učil kreslit. Taky mě často bral do lesa, ne na nějaké túry, ale na příjemné procházky. Obdivovali jsme tam spolu šípky, šišky, kaštany, kapradinové listy. Na chalupě si ze staré stodoly udělal pracovnu, měl tam i fotodílnu a fotokomoru a právě tam tvořil obrázky z přírodnin, třeba na obálky Sluníčka. Už jako malý kluk si prý takhle rád hrál – sestavoval si panáky z kamínků, dřívek, jehličí – a teď si je i fotil. Nebyl infantilní, ale uchoval si dětský pohled na svět, viděl věci, které už dospělí nevidí, na které dávno zapomněli.
Táta uměl krásně vyprávět. Když byl malý, vyprávěla mu písecká babička pohádky, a asi dost barvitě, protože si je zapamatoval.
Na školu v přírodě mi napsal dopis – vždycky pár slov a obrázek, pak zase pár slov a obrázek, tak jak to známe ze Sluníčka nebo Mateřídoušky, kde tento princip také používal. Byla jsem z něj tak unešená, že jsem chtěla dostávat další takové dopisy, a tak jsme si udělali domácí poštu. Každý měl dopisní schránku, táta na dveřích do pracovny, já na dveřích do pokojíčku, a posílali jsme si dopisy.

 

pilar2jpg.jpg
Radek Pilař (1931–1993) je také autorem znělky Večerníčku (1965).

 


Kde jste bydleli?
V Praze 8, v Ládví, tam měl táta i pracovnu, protože někdy kreslil doma, ale ateliér měl na Vinohradech, ve Slezské ulici.
Chodila jste tam za ním?
To bylo tátovo hájemství, divukrásné prostředí, jiný svět, fantazijní. Vonělo to tam barvami, vždycky tam hrála nějaká hudba, pouštěl si třeba Mikea Oldfielda. Táta byl zapálený do techniky, byl jedním z prvních u nás, kdo měl videokameru a videopřehrávač. Stal se průkopníkem videoartu u nás. Přicházeli tam za ním lidé, kteří i mně, dítěti, připadali zajímaví, a táta jim ukazoval, co dělá, třeba svoje videofilmy.

 

pilar3jpg1.jpg
Radek Pilař se starší dcerou Barborou

 


Každého asi při pohledu na fotografii vašeho tatínka napadne, že Rumcajse nakreslil tak trochu podle sebe…
Ta podoba tam je, ale táta vždycky říkal, že ho nakreslil tak, jak ho pan Čtvrtek napsal, a že je to tak krásně napsané, že se mu to i krásně kreslilo. Když pak animátoři z Krátkého filmu začali dělat Rumcajse pro večerníček, tak si udělali legraci, a animovali ho tak, jak táta chodil, on měl takovou specifickou chůzi. Večerníček o Rumcajsovi začal táta dělat krátce potom, co se narodila moje sestra Barbora, v zimě roku 1966. Myslím si, že do něj vnesl to štěstí, že má rodinu, vztah k manželce, dítěti. A určitě si do těch příběhů promítal i ty babiččiny pohádky z dětství a do Rumcajse také svého dědečka, který ho brával do lesů kolem Písku. Když pracoval na prvních dílech, netušil, stejně jako pan Čtvrtek, jak moc populární Rumcajs bude, že vypukne doslova rumcajsí šílenství. Nedovedl si představit, že se bude vysílat v pětatřiceti televizích po celém světě, že knížky o loupežnické rodině vyjdou v mnoha vydáních u nás i v cizině. Všichni ho měli spojeného s Rumcajsem, táta si pořídil pro obveselení i stejný loupežnický klobouk, měl z té obliby radost, ale zároveň ho mrzelo, že když se řekne Radek Pilař, tak se všem vybaví jen Rumcajs, že jen málo lidí ví, že taky maluje obrazy.

 

 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Aktuálně - výběr z článků

FOTOTALENT 2018 odstartován!

FOTOTALENT 2018 odstartován!

Veletrh a festival současné fotografie FOTOEXPO 2018 vyhlašuje ve spolupráci s odbornými médii a partnery fotografickou soutěž FOTOTALENT 2018.

Martin Barry a reSITE

Martin Barry a reSITE

V červnu se v Praze koná 7. ročník konference reSITE, představující lepší řešení pro urbanizovaný svět a jeho obyvatele. Na akci se sjede na padesát mluvčích se světovým renomé, v publiku se očekává přes tisíc představitelů měst, architektů, designérů, zástupců developerských společností, politiků i občanských iniciativ. Hlavní postavou akce je předseda a zakladatel organizace reSITE, americký krajinný architekt žijící na pražské Letné – Martin Barry.

Divadelní fotografie

Divadelní fotografie

První a největší souhrnná výstava fotografií z divadelního prostředí ČESKÁ DIVADELNÍ FOTOGRAFIE 1859–2017 je k vidění v Obecním domě v Praze od 9. května do 24. června. Návštěvníky provede historií českého divadla od počátku vzniku fotografie. Nabídne portréty hereckých hvězd, fotografie inscenací malých scén i těch s přívlastkem „národní“, divadelních budov i jejich zákulisí, a to až po současnost. Autory snímků jsou legendy – František Drtikol, Miroslav Hák, Václav Chochola, Jaroslav Krejčí a Bohdan Holomíček; divadelní dokumenty pocházejí i ze slavných fotografických ateliérů, např. Langhans. Současné tvorbě je věnována samostatná sekce, která vzešla z fotografické soutěže pro profesionály i studenty. Výstava se zaměřuje také na řadu dalších aspektů historie českého divadla a fotografie, nalezneme zde srovnání historických a současných divadelních propagačních fotografií a materiálů, dokumentaci důležitých momentů našich dějin, v nichž divadelníci sehráli významnou roli, či exponáty fotografické techniky.

Skleník plný tropických motýlů

Skleník plný tropických motýlů

Jestlipak vám někdy na prstě přistál pestrobarevný motýl veliký jako dlaň? A zažili jste tu krásu stvoření, kdy se přímo před vašimi zraky z kukly souká mladý motýl, zatímco druhý prvním mávnutím křídel nesměle opouští svou líheň? Botanická zahrada hl. m. Prahy naplnila svůj skleník Fata Morgana exotickými motýly.

Češka přeplavala 3 dny po cyklónu Gita Cookovu úžinu

Češka přeplavala 3 dny po cyklónu Gita Cookovu úžinu

V sobotu 24. února Abhejali Bernardová (41) ze Sri Chinmoy Marathon Teamu i přes rozbouřené moře a silné proudy jako první Češka přeplavala Cookovu úžinu na Novém Zélandu. Stala se tak teprve 10. člověkem na světě (4. ženou a 1. suchozemcem), kterému se podařilo úspěšně zvládnout výzvu Oceans Seven, což je ekvivalent Koruny planety, nejvyšších vrcholů na sedmi kontinentech. Jedná se o sedm vybraných obtížných dálkových přeplaveb po celém světě.

Xantypa je mediálním partnerem filmu Archa světel a stínů





V pátek se seznámili, v neděli měli svatbu. Před hněvem rodičů museli utéct z domova, a tak se na líbánky vydali raději k lidožroutům. Ti je připravili o iluze, o kameru a málem i o život. Tam, kde by se jiní vzdali, nasadili američtí filmaři Martin a Osa Johnsonovi život, aby odvyprávěli svědectví o mizející divočině. Jejich příběh je autentickým otiskem doby, kdy samotné filmování v Africe bylo nebezpečnější než šelmy a malárie a kdy fotografovat znamenalo riskovat. V lepším případě neúspěch, v horším svůj život. Jejich práce fascinovala nejen širokou veřejnost, ale i osobnosti jako byli Ernest Hemingway, Charlie Chaplin nebo britská královská rodina.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 05/18

XANTYPA XANTYPA 05/18

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne