Carlos Santana

Dítě Woodstocku

Jedním z významných a vlivných muzikantů, kteří letos slaví své kulaté životní jubileum, je Carlos Santana. Stejně jako je pestrá a různorodá jeho hudba, je pestrý i jeho původ a hudební prostředí, které ho obklopovalo a ovlivňovalo. Mnohonásobný držitel cen Grammy – jen za album SUPERNATURAL si jich odnesl devět! – i jejich latinskoamerické obdoby, dvojnásobný člen Síně slávy rock’n’rollu – jako sólista i jako člen skupiny Santana, nositel dalších ocenění. Úspěšný tvůrce a protagonista specifického rockového stylu označovaného jako latino-rock svým osudem znovu potvrdil platnost pořekadla, že štěstí přeje připraveným. Je totiž doslova dítětem hudebního festivalu ve Woodstocku.

 

text Jaroslav Císař, foto gettyimages

 

 santana1jpg.jpg

 

Vystoupil zde se svou stejnojmennou skupinou, aniž by měli na svém kontě jedinou vydanou nahrávku – a nadchli davy! Ačkoli se na našich koncertních pó­diích objevil až po listopadu 1989, byl i u nás za tzv. normalizace všudypřítomný. Koncertním provedením skladby OYE COMO VA ze slavného alba ABRAXAS skupiny Santana u nás Flamengo s Vladimírem Mišíkem bouralo koncertní sály.
Carlos Santana, plným jménem Carlos Augusto Alves Santana, se narodil 20. července 1947 v Mexiku v městečku Autlán de Navarro. Vyrůstal ale v mexicko-americkém pohraničí ve městě Tijuana, kam se rodina záhy přestěhovala. Jeho matka byla španělského původu, otec mexický indián, který vystupoval jako houslista s kapelou vyznávající styl mariachi: jedná se o mexickou lidovou hudbu přijímající podněty a postupy z populární hudby. Pod otcovým vlivem se Carlos již od útlého věku věnoval hudbě. V pěti letech se začal učit na housle, o tři roky později na kytaru. Ostatně i jeho mladší bratr Jorge se stal profesionálním muzikantem.

 

santana2jpg.jpg
Carlos Santana (vlevo) se svou kapelou na legendárním Woodstocku v srpnu 1969

 

 

Začátky
Rodina Santanových se posléze vydala na sever, až skončila v San Francisku. Samotný Carlos se stal roku 1965 naturalizovaným Američanem. Muzikálně vnímavý a nadaný hoch do sebe vstřebával různé hudební styly: po jeho příchodu do Spojených států to byli především černošští bluesmani jako B. B. King, T-Bone Walker nebo John Lee Hooker. Ve spojení s hudební tradicí, kterou převzal od svého otce, a prostředím, v němž vyrůstal, postupně vykrystalizoval jeho svérázný hudební styl, spočívající v přirozeném a obohacujícím spojení latinskoamerické a afrokubánské hudby s rockem. Pokoušeli se o to i jiní, ale v podání Carlose Santany a jeho souboru tato hudba vykvetla do nevídané krásy a síly. A také sklidila komerční úspěch. Jenže to všechno měl ještě virtuózní kytarista před sebou. Časopis Rolling Stone ho později zařadil na 20. místo v žebříčku stovky největších kytaristů všech dob.
Po absolvování střední školy potkal Carlos hráče na klávesové nástroje Gregga Rollieho, jednoho z osudových spoluhráčů své kariéry. Jednak v říjnu 1966 společně s ním založil formaci The Santana Blues Band, jednak se s přestávkou objevuje i v zatím poslední sestavě skupiny Santana, která se v roce 2016 po více než čtyřech desetiletích podílela na novém albu SANTANA IV. I svým názvem potvrzuje kontinuitu se sestavou, která v roce 1971 vytvořila dlouhohrající desku SANTANA III, jíž se fakticky uzavřela éra skupiny z období Woodstocku.
Ovšem dříve než nastaly slavné časy souboru vedeného Carlosem Santanou, došlo ke zkrácení jeho názvu na pouhé příjmení jeho lídra, a než se kytarista rozhodl pro dráhu muzikanta na plný úvazek, předcházela tomu tvrdá učednická léta. Nejdříve hrál v San Francisku s jednou místní kapelou, jež obohatila jeho jazzové a folkové cítění. Absolvoval rovněž období umývače nádobí a působil jako pouliční muzikant, tzv. busker. Jeho hra na kytaru však přitahovala pozornost. V únoru 1969 hostoval na koncertě dvou hudebních veličin – Al Koopera a Mikea Bloomfielda. Jejich úžasné instrumentální improvizace jsou zachyceny na albu THE LIVE ADVENTURES OF AL KOOPER AND MIKE BLOOMFIELD. V předmluvě k biografii Mikea Bloomfielda Carlos Santana napsal, že ho považoval za svého učitele a klíčovou hudební osobnost.
To už ovšem zavětřila i mocná firma CBS/Columbia a nabídla Santanovi i jeho skupině nahrávací smlouvu. Soubor, produkující dráždivě synergickou směs několika hudebních stylů, se pustil do práce v období krátce před zmiňovaným památným festivalem ve Woodstocku. Carlos však stále nebyl s výsledkem dostatečně spokojený, a tak sestavu kapely podstatně měnil. A právě v této fázi hudebního vývoje skupiny Santana došlo k osudovému zlomu, který se zpravidla každému umělci naskytne pouze jednou za život.

 

banner_clanek

 

Woodstock
Billu Grahamovi, manažerovi a zároveň velkému fanouškovi kapely, se podařilo pro tuto hudební partu vyjednat vystoupení na festivalu hudby a umění ve Wood­stocku. Pro většinu návštěvníků představovala velkou hudební neznámou.
Na skupinu Santana měla přijít řada druhý den festivalu (konal se nakonec v Bethelu) v sobotu 16. srpna 1969. Muzikanti se dopravili na místo vrtulníkem už v jedenáct hodin dopoledne a zjistili, že mají vystoupit až v osm večer. Doporučení, aby si zatím odpočinuli a bavili se po svém, vzal zvláště Carlos Santana doslova. Jak sám později potvrdil, dopřál si trochu drogy – meskalinu. Když prý byl v nejlepším, nějaký chlápek mu řekl: „Heleďte, jestli okamžitě nepůjdete na pódium, tak už si nezahrajete.“ Prostě i tuhle vele-akci provázel chaos. Muzikanti tedy nastoupili na pódium, pod nímž vyrůstala masa pouze rockových fanoušků. Podle Gregga Rolieho jich mohlo být tak kolem půl milionu. Vidět prý bylo prvních deset dvacet tisíc, pak už jen oceán vlasů a rukou. Kdyby prý tušil, jak to bude vypadat, byl by nejspíš vystrašený k smrti. Podobně vzpomínal i bubeník Michael Shrieve. Připadal si prý jako na pláži. Lidské moře se rozlévalo, kam jen oko dohlédlo.

 

 

Celý článek si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

Eva Turnová

Eva Turnová

Eva Turnová je veřejnosti asi nejvíce známa jako bývalá baskytaristka a zpěvačka skupin DG 307 a The Plastic People of the Universe; nyní má vlastní soubor Eturnity. Eva je ovšem ženou mnoha profesí a mimo hudební dráhu také maluje, překládá, a od roku 2011 se na stránkách týdeníků objevují její sloupky TURNOVÝ HÁJ. Ty pak každoročně vycházejí v „sebraných spisech“ pod stejným názvem. Doposud vyšlo pět dílů a na jaro se chystá vydání šestého.

Michal Hrůza

Michal Hrůza

Zpěvák, skladatel a textař Michal Hrůza slaví dvacet let hudební činnosti. K té příležitosti mu vyšlo album SÁM SE SEBOU, potěšil se třemi koncerty se symfonickým orchestrem a na jaře bude pokračovat v turné. Jelikož se s Michalem známe poměrně dlouho, tykali jsme si.

Diana Ross

Diana Ross

Na výsluní světové slávy se dostala jako členka dívčího tria Supremes, později se ovšem prosadila jako sólistka. Je považována za jednu z komerčně nejúspěšnějších osobností amerického šoubyznysu. Zároveň je filmová herečka a producentka a v neposlední řadě matka pěti dětí.

Ivana Chýlková

Ivana Chýlková

V televizní show TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS překvapila Ivana Chýlková mnohé diváky působivými proměnami do podoby hvězd světové populární hudby. Ale to jen ty, kteří neznají její dráhu divadelní a filmovou, která je mnohonásobně hlubšími, psychologicky propracovanými proměnami desítek a možná už stovek postav doslova poseta. O to větší potěšení bylo sledovat takové proměny při našem rozhovoru z pouhého metru vzdálenosti. Tři hodiny líčení, převlékání ze šatů do šatů, fotografování a nakonec interview takřka bez tématu, nadto v pošramoceném zdravotním stavu, to je daň za známou tvář. Ale jakmile přijde náležitý impuls, i znavená a pobledlá tvář dostane jiskru, chrapot je rozražen zvučným hlasem a ruce se začnou míhat v naléhavé gestikulaci.

Martina Špinková

Martina Špinková

Osmdesát procent lidí si přeje umřít doma, ve svém prostředí, kde jsou mu nablízku jeho nejbližší lidé, jeho pejsek, kočka… Splní se to jen asi čtyřem procentům. Martina Špinková už více než patnáct let pomáhá tento nepoměr změnit. Spoluzaložila domácí hospic Cesta domů, dlouho byla jeho ředitelkou a nyní se jako šéfredaktorka a ilustrátorka stejnojmenného nakladatelství prostřednictvím knížek snaží, aby téma smrti bylo přijímáno jako něco, co se osobně týká každého z nás.

Petr Koura

Petr Koura

Historik Petr Koura se zabývá dějinami 20. století, historii vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je také ředitelem společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem, zaměřené na historii česko-německých vztahů a na vybudování stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Loni vyšla v nakladatelství Academia jeho kniha SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI, jež podrobně líčí mladický vzdor v dobách nacistického útlaku prostřednictvím západní hudby. „Je to první dílo, které se zasvěceně a se sympatií věnuje fenoménu, jenž byl za nacistické okupace a později v lidové demokracii jedním z nejzajímavějších a nejneprozkoumanějších výrazů odporu k ideologickým režimům v Evropě,“ napsal v předmluvě ke Kourově obsáhlé práci spisovatel Josef Škvorecký.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Pavel Fischer, kandidát na prezidenta. Především ale milující otec, který dal svým dětem přednost před kariérou. Opustil diplomacii, když mu umíral syn. Dnes o této smutné zkušenosti říká: „Stálo to za to.“ Silný příběh našeho bývalého velvyslance v Paříži je plný vrcholů a pádů – a slibuje, že rozumí lidem, kteří se ocitli na dně. Mohla by to být dobrá kvalifikace na prezidenta. A ono umět dokonale několik světových jazyků a mít dobré kontakty i v americkém Kongresu taky není k zahození.

Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková

Nová kniha Andrey Sedláčkové KAŽDÝ NĚCO TAJÍ je společenský román ze současnosti, který nás zavede do atraktivního prostředí filmových celebrit. Snad každý máme nějakého kostlivce ve skříni, a když je člověk navíc hvězda, jeho život se může stát pouhou hříčkou v rukou bezskrupulózního bulváru, který umně využívá nejnižších pudů všech, jejichž prázdné životy často plní. S Andreou Sedláčkovou, ženou mnoha talentů, jsem si chtěla povídat o její nové knize, ale nedalo mi to a nakonec jsme mluvily i o jejím dobrodružném životě, nikoliv nepodobném jednomu z jejích filmových scénářů…

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil

Narodil se v Brně, kde se také odehrává většina jeho povídek a všechny jeho romány. Proč tato kulisa? „Brno je pro mě velice zvláštní město. A troufnu si tvrdit, že nejen pro mě. Není totiž náhodou, že právě v Brně se narodili dva největší spisovatelé druhé poloviny dvacátého století: Bohumil Hrabal a Milan Kundera,“ vysvětluje Jiří Kratochvil.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Inzerce
janackovafilharmonie