Tomáš Šebek

Pořád to má smysl

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

 

text Pavel Bušta, foto archiv T. Šebka

 

sebek1jpg.jpg

 

Na prvních dvou misích jste byl na Haiti, poté v Afghánistánu, nyní působíte v jihosúdánském Agoku. Podle čeho jste si mise vybíral?
První dvě mise na Haiti mi byly spíše přiděleny. Pro třetí a čtvrtou už jsem hledal projekt, který se zaměřuje na válečnou medicínu a úrazovou chirurgii, přičemž jeden z největších probíhal v severoafghánském Kundúzu. Teď jsem jel do Afriky – jednak proto, že jsem tam nikdy nebyl, jednak proto, že tam Lékaři bez hranic vznikli v roce 1971 v reakci na situaci v africké Biafře. Kolébka našich aktivit mě přirozeně zajímá.
Jak vypadá výběrové řízení do organizace?
Nejdřív se o ni začnete nenásilně zajímat. Sledujete její aktivity, máte možnost podívat se na nějaký informační večer a promluvit si s kolegy, kteří na nějaké misi byli, nebo s kolegy v pražské kanceláři. Pak vyplníte přijímací dokument a čeká vás několikakolové výběrové řízení. Pro lékaře je jiné než pro inženýry nebo logistiky. Jako lékaři dokladujeme vzdělání, to znamená absolvování vysoké školy plus určitou dobu praxe, důležité jsou také jazykové schopnosti. Později následují psychologické testy.
Zohledňoval jste bezpečnostní situaci?
Tím, že je organizace neutrální a financují ji zejména soukromí drobní dárci, nepodléhá vlivu žádných vlád. Tam, kde projekt vyjednáme se všemi stranami, nás dlouhodobě akceptují. Nepoužíváme pro vlastní bezpečnost zbraně nebo ozbrojené eskorty. Přestože se často pohybujeme ve válečných zónách, je pro nás míra nebezpečí daleko menší než pro kohokoli jiného, kdo se v oblasti vyskytuje. Každopádně si nyní odpovědně vybírám místo, abych odhadl bezpečnostní situaci. Vím, že teď bych asi nejel do blízkosti Mosulu nebo do Jemenu.

 

sebek2jpg.jpg
Operační sál nemocnice Lékařů bez hranic v Agoku disponuje zázemím, v němž je možné dělat i složitější ortopedické operace.

 


Jak si udržujete fyzickou kondici pro tak náročnou práci?
Často je hrozné vedro, vlhko nebo málo jídla. Obecně rád sportuju a sport si neodpustím ani na misi, takže si musím vybrat něco adekvátního místu. Na kole se tam neprojedete a do bazénu nezajdete, ale na většině misí je možné běhat. V Afghánistánu jsem mohl běhat v rámci základny kolem budovy, což bylo jen osmdesát metrů, takže na desetikilometrový běh docela otrava. V Súdánu byla naštěstí možnost vyběhnout i ven mimo základnu, vždy ve dvojici a s vysílačkou.
Měl jste v Agoku možnost vidět každodenní život místních?
Jako řadoví pracovníci jsme většinou zavřeni na základně. Zajít za místními lidmi do tradičního tukulu na čaj se vám nepoštěstí, to se spíš dostanete na tržiště. Na druhou stranu ale s pacienty řešíme jejich nejintimnější problémy, tedy autentickou stránku života místních, kterou žádný turista nikdy nepozná. Já měl mimo základnu vlastně jedinou možnost – šel jsem se podívat k místnímu léčiteli.
Co jste si ze setkání odnesl?
Spoustu poznatků. Tamní lidé hodně věří místním tradičním léčitelům. Pokud jsem já pacienty operoval a sešrouboval jim končetinu pomocí zevního fixatéru, oni ho chtěli další den sundat, že půjdou za léčitelem, který jim na zlomeniny nasazoval papírový karton. Vlastně jsem s ním takhle v uvozovkách bojoval. Jenže nikoho nenapadlo se s léčitelem setkat. V okolí jich bylo hodně, tenhle bydlel tři sta metrů od naší nemocnice a těšil se velké vážnosti. Byl to inteligentní člověk, jehož metody samozřejmě nijak nesouvisely se západní medicínou, ale měl určité výsledky. Hodně si zakládal třeba na fyzio­terapii, s pacienty důkladně cvičil.

 

baner-clanek


Takže dělal, co bylo v daných podmínkách možné?
Myslím, že v zásadě byla jeho léčba adek­vátní. Samozřejmě jsem slyšel i takové bizarnosti, že otevřené zlomeniny stehenní kosti léčí vytnutím čnící kosti, kterou nahradí kostí ovčí. Místní anesteziolog mi říkal, že to je reálný případ, že takového pacienta skutečně viděl. Pravděpodobně ten transplantát někde vypadl, nicméně hojivý proces nohu zacelil a ten člověk opravdu potom chodil. Odhlédnu-li od těchto zkazek, setkání s léčitelem bylo přínosné, protože jsme nabyli vzájemné důvěry, což pomohlo v práci s pacienty v naší nemocnici. Když zjistili, že respektujeme místního léčitele, tak s námi ochotněji spolupracovali.
Jak se liší vybavenost nemocnic na misích oproti západním nemocnicím?
Různí se to místo od místa. V Afghánistánu byly poměrně sofistikované přístroje. V Africe, kde v poušti musíte složitě zajistit už i elektrickou energii a čerpat vodu, si nemůžete dovolit provozovat složité přístroje. Není problém je koupit, ale dlouhodobě je udržovat. V Agoku na téměř dvousetlůžkovém prostoru nebyl ani rentgen, tudíž v podstatě chybělo základní vybavení.

 

sebek3jpg.jpg
Trakce zlomeniny stehenní kosti jednoho z pacientů chirurgického oddělení nemocnice

 


Daří se Lékařům bez hranic školit kompetentní místní doktory?
To je naším hlavním cílem. Snažíme se s využitím místních zdrojů vybudovat funkční zdravotnické zařízení nebo pokrýt chybějící zdravotní péči. Opět srovnání: zatímco v Afghánistánu jsem měl k dispozici relativně velké množství vzdělaných kolegů, v Jižním Súdánu se vyskytuje zhruba jeden doktor na sto tisíc obyvatel. To je zoufalý nedostatek. Všichni moji místní kolegové až na pár výjimek nebyli lékaři. Nejvyšší stupeň vzdělání místního člověka, kterého jsem potkal, byl tzv. clinical officer, což je licencovaný praktik, má za sebou čtyři roky studia, ale není to vystudovaný lékař. Tento nicméně v projektu zastával pozici na úrovni lékaře a jeho schopnosti a znalosti se často rovnaly našim, v mnohých ohledech nás i převyšoval – namátkou zmíním tropické a infekční nemoci, to jsou věci, se kterými se místní setkávají dnes a denně.
Lišil se ještě v něčem Agok od předchozích misí?

O tom, jak poprvé v životě trpěl hladem ("Jako redukční dieta super, ale ne pro mě.") a co na to jeho rodina si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Osobnosti - výběr z článků

Dorothea Tanning

Dorothea Tanning

Neobyčejná americká malířka Dorothea Tanning uchvátila slavného německého malíře Maxe Ernsta natolik, že opustil pohodlný život s bohatou a vlivnou manželkou, mecenáškou umění Peggy Guggenheimovou. Dorothea Tanning se poté za Maxe Ernsta provdala.

Jan Dušek

Jan Dušek

Prof. Jan Dušek je jednou z nejvýraznějších osobností české scénografie a kostýmního výtvarnictví 20. a 21. stol. Jeho jméno je trvale spojováno s tvorbou režiséra Evalda Schorma, s nímž spolupracoval v letech 1976–1988 na inscenacích KRÁL JELENEM, TRAGICKÝ PŘÍBĚH HAMLETA, BRATŘI KARAMAZOVI, MACBETH, MARATÓN, HLUČNÁ SAMOTA a dalších.

Martin Donutil

Martin Donutil

Výkonů herce Martina Donutila (ročník 1991) jsem si začal všímat v inscenacích brněnské Husy na provázku, což bylo jeho první angažmá. Působil tam donedávna a nezapomenutelná je například jeho kreace v titulní roli Shafferova Amadea v režii Vladimíra Morávka. Tam exceloval spolu se svým otcem Miroslavem (ten ztvárnil Salieriho). Martinovi potom nabídlo angažmá nové vedení Městských divadel pražských, kde v herecky nadprůměrné inscenaci ANDĚLÉ V AMERICE režiséra Michala Dočekala podává v náročné roli emocionálně rozpolceného intelektuála mimořádný výkon.

Studna, sekera, archiv

Studna, sekera, archiv

Rád seká dříví, nerad nosí vodu ze studně a nejradši listuje zaprášenými dokumenty v archivech. „I když nacisti spálili tisíce papírů a estébáci za sebou zahlazovali stopy jak lišky, válí se tam kvanta příběhů, co čekají, až je někdo zvedne,“ říká Miloš Doležal, toho času propuštěný z rozhlasu. Na oceňovanou knihu o číhošťském páterovi Josefu Toufarovi, kterého v roce 1950 umlátili příslušníci Státní bezpečnosti, nyní navázal povídkovou knihou ČURDA Z HLÍNY zasazenou do období protektorátu. Sešli jsme se v pražských Vršovicích.

Yves Saint Laurent

Yves Saint Laurent

„Návrh je základ všeho,“ tvrdil Alberto Giacometti. Pro tvorbu Yvese Saint Laurenta to platí dvojnásob.

Jana Stryková

Jana Stryková

Jana Stryková patří k herečkám, o nichž platí, že je na ně radost pohledět. K atraktivnímu exteriéru přidává na jevišti i vnitřní opravdovost, také přirozenou, a přesto zřetelnou dikci (jev v českých divadlech ne vždy samozřejmý). Energická a přímá je i v osobním kontaktu, nic nepředstírá, rozhovor občas proloží nakažlivým zvonivým smíchem.

Ondřej Kundra

Ondřej Kundra

Mezi vyznamenané prestižní Cenou Ferdinanda Peroutky patří od letošního února také redaktor týdeníku Respekt Ondřej Kundra. Teprve osmatřicetiletý novinář se věnoval už dlouhé řadě silných témat, včetně investigativních. Týkají se korupce, zneužívání politické moci, poměrů v justici, šíření lží a dezinformací, nepřátelských cizích vlivů.

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Rozhovor s historikem umění Jiřím Šetlíkem

Je velice těžké rozprávět s někým, koho opravdu dobře znáte. Celoživotní pevné přátelství, které mě pojí s mým otcem, je snad výjimečné. Vždycky jsme si byli velmi blízcí. Byl mi tátou od útlého dětství přes mou divokou pubertu až do dnešních dní. Nebyl však jen člověkem plným lásky a pochopení, ale v průběhu let jsem se od něj dovídala tolik cenných informací, že bych to bez přehánění mohla pokládat za domácí univerzitu. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych si jako otce dovedla představit někoho jiného, dostalo by se mu jen hlasité negativní odpovědi. Letos 2. dubna slaví devadesáté narozeniny.

Jaroslav Dušek

Jaroslav Dušek

Výrazný herec a propagátor netradičního přístupu k životu Jaroslav Dušek (ročník 1961) uvedl nedávno v Divadle Na Jezerce projekt SLÁVA STROJŮ A MĚST. Tato nadmíru inspirativní inscenace vychází z téměř neznámého textu Jaromíra Rašína. S režisérem i interpretem v jedné osobě jsme si povídali v příšeří zadního traktu restaurace zmíněného divadla, kde mu za dvě hodiny začínalo představení, v němž formou „jevištního čtení“ ztvárňuje všechny role.

Sama s Kunderou

Sama s Kunderou

Stalo se to před více než půl stoletím, v roce 1964. Tehdy bylo českému, později francouzskému spisovateli třicet pět let, ještě nebyl světoznámý a ještě si nehlídal svůj oficiální obraz tak úzkostlivě jako později. Letos 1. dubna oslaví Milan Kundera devadesátiny.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 09/2019

XANTYPA XANTYPA 09/2019

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne