Zdeňka Žádníková Volencová

Na prvním místě jsou děti

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk a archiv Dejvického divadla

 

volencova1jpg.jpg

 

Váš tatínek proslul jako vědec a spoluvynálezce zdravotnických prostředků…
Stentů. To jsou prostředky, které se voperují člověku třeba do jícnu nebo do hrtanu – když má rakovinu a dusí se – nebo do cév. Jeho firma vznikla proto, že výrobky ze zahraničí byly nesmírně drahé, tak je tatínek vylepšil a nabídl českým nemocnicím jejich levnější, český ekvivalent.
Kolik má takový vynálezce titulů před a za jménem?
Pro tatínka to není podstatné, ale pokud si pamatuji, tak je doc. RNDr. PharmDr. Karel Volenec, CSc., moje děti mu zkráceně říkají Děda Vševěda.
To vám nasadil laťku hodně vysoko…
Až ve čtyřiceti letech jsem se s ním konečně přestala poměřovat. Jsem jen magistra. V titulech štěstí neleží.
Šla vám ve škole fyzika?
Fyzika mi nešla vůbec. Naštěstí mě měl fyzikář rád a před tabulí mi vždycky trochu napovídal, takže jsem to uhrála za dvě. Uměla jsem totiž teorii nazpaměť. Pamatuju si, jak byl můj tatínek nešťastný, že právě on má tak tupé dítě na fyziku. Moje maminka učila zase matematiku, takže to se mnou doma neměli moji nadaní rodiče jednoduché.
Vynalezl tatínek něco i pro doma? Třeba do kuchyně?
Tatínek si umí uvařit jen čaj a vajíčka. Ale dovede opravit traktor, zavést elektřinu, omítnout barák nebo létat letadlem… a nedávno si udělal průkaz strojníka na bagr, protože nesmírně rád bagruje.
Rád bych se vrátil k tomu letadlu…
Má dvoumístné letadlo Dynamik, které si pořídil jako pracovní prostředek, protože když se dusí pacient v Bratislavě, tak tam přistane i se stentem za půl hodiny. Chtěl být vojenským pilotem, ale když to řekl své mamince, dostal za uši s tím, že bude doma v Sušici lékárníkem. No a při stu­diích farmacie v Hradci Králové potkal moji maminku, která tam chodila na vysokou školu pedagogickou – a ejhle, po třech měsících čekala malou Zdeničku. Takže já jsem plod velké kolejní lásky a jsem naší babičce za tu mateřskou manipulaci zpětně vděčná.

 

volencova2jpg.jpg
S Davidem Novotným v inscenaci Racek

 


Žila jste leckde. Jste spíš venkovský nebo městský člověk?
Venkovský. V Hradci jsme bydleli kousek od lesa, dnes bydlím u Dobříše, vystrčím nos a jsem taky v lese.
Jaká byla posloupnost: napřed jste tam postavili dům a pak jste měli děti?
Když jsme stavěli, tak už jsem čekala dru­­hou dceru. Tři roky jsme bydleli v Mníšku pod Brdy, protože se stavba domu protáhla.
Pěstujete něco na zahrádce?
Bylinky, cukety, mrkev, salát, borůvky, rybíz. V létě děti vylítnou ráno rovnou z postele očesat keře.
Šest lidí pohromadě je dost. Jak je pro vás důležitá láska?
Láska je pro mě podstatná, ale někdy to s ní není snadné. Po čtyřicítce se pohled na to, jak vnímáte svět a jak svět vnímá vás, mění.
Podoby lásky se s věkem proměňují…
Jistě. V sedmnácti se do sebe vpíjíte někde na zastávce, kdežto v padesáti už vám stačí držet se za ruku. Já vnímám lásku hodně fyzicky. Děti stále vyžadují dotyky, takže po mně v podstatě „pořád někdo leze“. Hlavně ty menší. A pak přijdou starší holky: „Teď chceme my, uvolněte prostor.“ Na mě se doma stojí podle pořadníků fronty.

 

banner_predplatne_clanek


Byla jste na mazlení zvyklá z dětství?
Moji rodiče byli v projevování fyzického citu skoupí, bylo to dáno jejich až spartánskou výchovou. Já jsem sice naprogramovaná podobně, ale vědomě jdu proti tomu, takže své děti oňuňávám, hladím, chválím.
Mazlí se i vaše nejstarší dcera, které už bude patnáct?
Ano, a je důležité ji neodmítat. Na mazlení máme sobotu, kdy nemusíme vstávat, povalujeme se v pyžamech a povídáme si.
Zkoušejí naopak na vás děti, co vydržíte, aby posunuly mantinely?
To je přirozené. Musíme být důslední. Je dobře, když je člověk přísný. Teď, když už nemáme jen dvě děti, ale čtyři, nám na ně někdy zbývá méně energie, a i proto si myslím, že by měli mít děti mladí lidé. Starší rodič v důsledku úbytku sil svému potomkovi leccos dovolí, což není dobře. Starší dcery nás někdy ve vztahu k mladším napomínají: „Nepovol jim to, víš, jak to dopadne.“ Z jejich úst to zní legračně, ale mají pravdu.
Zeptaly se vás už děti na duši?
Často se na tohle téma bavíme s přáteli a starší děti poslouchají a vytvářejí si názor.
A co hovory o smrti?
Nedávno se mě někdo ptal, co je pro mě nejhorší, a já odpověděla, že se třeba nebojím vlastní smrti.

 

volencova3jpg.jpg


Když je člověk mladý, tak na ni většinou nemyslí…
Já věřím v určitou danost osudu. Horší by bylo, kdyby se něco stalo mým dětem. Tu bolest bych asi neunesla, přestože vím, že tělo je jen fyzická forma, kdežto duše a karmy se vracejí, takže když budete ubližovat, bude vám ublíženo.
Umíte se omluvit?
Nejsem ideální matka, taky mi ujedou nervy, ale jsem schopná pak přijít a říct: promiň.
I manželovi? 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Osobnosti - výběr z článků

Marie Curie-Skłodowska

Marie Curie-Skłodowska

Jako vůbec první ženě na světě jí byla v roce 1903 udělena Nobelova cena. Za fyziku. O osm let později k ní přibyla druhá, tentokrát za chemii. Pouze čtyři osobnosti se mohou honosit dvěma Nobelovými cenami, a jen jedna z nich je žena – Marie Curie-Skłodowska. Vědkyně, která obětavě pomáhala raněným během první světové války, se narodila před sto padesáti lety, 7. listopadu 1867.

Filip Barankiewicz

Filip Barankiewicz

Baletní soubor Národního divadla je největším a nejproslulejším tanečním tělesem v České republice, jehož založením (1883) vznikla souvislá vývojová tradice českého profesionálního tance. Prvním baletním mistrem byl Václav Reisinger, o sto let později Vlastimil Harapes a posledních patnáct let Petr Zuska. Po jeho ohlášeném odchodu se do výběrového řízení přihlásil i renomovaný polský tanečník Filip Barankiewicz, známý mimo jiné svojí brilantní klasickou výbavou.

Vzpomínání Michaely Bendové

Vzpomínání Michaely Bendové

Zavřu oči a vidím naše první setkání tak barvitě a živě, jako by to bylo včera. Do kavárny DISK na DAMU vchází žena, sněhobílé vlasy, velké oříškové oči. Je si vědoma každého svého kroku a cítí každé oko, které na ni pohlédne. Neznáme se, ale mám pocit, jako bych na ni čekala celý život. Když jsme se konečně našly, cítila jsem obrovskou úlevu a radost, že už nejsem sama a mám na světě někoho, kdo se na mě podívá a ví, a Miška Bendová vždycky ví! Otevřela mi srdce, umožnila mi dýchat a pomáhá mi splnit můj životní sen. Je to moje herecká maminka.

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka

Jaroslav Hutka, známý folkový zpěvák a také jedna z prvních českých „mániček“, oslavil nedávno sedmdesátku. A také mu, vedle celé série archivních nahrávek, vyšlo zcela nové, aktuální album V ROZPITÝCH BARVÁCH, na němž představil tucet nových písní, zabývajících se tématy poněkud vážnějšími, než u něj bývá obvyklé. Parodie, humor, láska (skladba NEPŮJDU DO NEBE je jedinou výjimkou) a jinotaje se vytratily; převládají písně melancholické, hloubavé, zamyšleně hledající v nedávné i dávné české minulosti důvody současného stavu.

Lenny

Lenny

Je krásná, ve svém oboru velmi úspěšná, lidé ji mají rádi. Co víc si může interpret přát. Snad jen maličkost: aby mu to co nejdéle vydrželo. A já se k tomu přání připojuji, protože si myslím, že si zpěvačka Lenny úspěch zaslouží. Její album HEARTS je velmi povedené.

Tomáš Sedláček

Tomáš Sedláček

S Tomášem jsme měli tu čest poprvé vést rozhovor v roce 2013, kdy byl hostem konference BANALITA DOBRA v rámci prvního Evropského dnu Spravedlivých. Uchvátil nás svými inspirujícími myšlenkami a nestandardním vystupováním. Po čtyřech letech nastal čas si s ním popovídat znovu o aktuálních otázkách týkajících se budoucnosti a velkých změn, které nás čekají v souvislosti s umělou inteligencí a digitalizací průmyslu.

Celeste Rizvana Buckingham

Celeste Rizvana Buckingham

Pod exotickým jménem se skrývá mladá zpěvačka americko-švýcarského původu, jejíž přerod z finalistky v Super Star nabyl nebývalých rozměrů. Mezinárodní úspěch v žebříčku Top 100, MTV, Radio Disney. Píše texty, skládá hudbu, studuje hudbu a psychologii a zajímá se o budoucnost dětí. V českém filmu BAJKEŘI se zhostila herecké role.

Thom Artway

Thom Artway

Začínal jako pouliční zpěvák. Angličané mají pro něj výraz busker. Připomínám to proto, že ačkoli se Thom Artway na­rodil na Moravě, zpívá výhradně anglicky. Za loňské, debutové album HEDGEHOG byl letos oceněn dvěma Anděly. Zdá se, že se rodí nová hvězda.

Václav Neužil

Václav Neužil

S hercem Dejvického divadla Václavem Neužilem (*1979) se známe dlouho. Na mezinárodním festivalu divadelních škol Encounter/Setkání v Brně jsem jako předseda poroty měl ve finále vyhlásit výsledky; celé to bylo pojednáno jako dramatická situace a k ruce mi byl přidělen v roli asistenta student Divadelní fakulty JAMU Václav Neužil, jehož bezprostřední suverenita poněkud uvolnila moji jevištní křeč. Režíroval nás adept této profese Pavel Baďura, nemýlím-li se…

Andy Warhol: Gigant

Andy Warhol: Gigant

Ve filmu DOBRÝ DEN, PANÍ CAMPBELLOVÁ! se herečka Gina Lollobrigida, která předstírá, že je válečnou vdovou po neexistujícím kapitánu Campbellovi, přizná, že si své jméno vybrala podle Campbellovy polévky v plechovce. Druhé americké slovo, které znala, byla Coca-Cola, a jak namítla, Cocacolová se pochopitelně jmenovat nemohla. Možná, že málo scházelo, aby se jeden z nejslavnějších umělců 20. století, Andy Warhol, potýkal se stejným problémem. Totiž kdyby se jeho otec, mající strach z vojenské služby, neodhodlal v roce 1909 emigrovat do Ameriky, na východním Slovensku v rusínské komunitě by asi moc amerických výrazů k dispozici nebylo. Nakonec ani matka Andyho Warhola, která se o něho a jeho dva bratry starala v době, kdy otec pracoval jako horník v Západní Virginii, se nikdy anglicky náležitě nenaučila. Zajímavé je, že oba zmíněné objekty, jak Campbellova polévka v plechovce, tak Coca-Cola, se staly jedněmi z nejprezentovanějších ve Warholově tvorbě.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 11/17

XANTYPA XANTYPA 11/17

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne