Zdeňka Žádníková Volencová

Na prvním místě jsou děti

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk a archiv Dejvického divadla

 

volencova1jpg.jpg

 

Váš tatínek proslul jako vědec a spoluvynálezce zdravotnických prostředků…
Stentů. To jsou prostředky, které se voperují člověku třeba do jícnu nebo do hrtanu – když má rakovinu a dusí se – nebo do cév. Jeho firma vznikla proto, že výrobky ze zahraničí byly nesmírně drahé, tak je tatínek vylepšil a nabídl českým nemocnicím jejich levnější, český ekvivalent.
Kolik má takový vynálezce titulů před a za jménem?
Pro tatínka to není podstatné, ale pokud si pamatuji, tak je doc. RNDr. PharmDr. Karel Volenec, CSc., moje děti mu zkráceně říkají Děda Vševěda.
To vám nasadil laťku hodně vysoko…
Až ve čtyřiceti letech jsem se s ním konečně přestala poměřovat. Jsem jen magistra. V titulech štěstí neleží.
Šla vám ve škole fyzika?
Fyzika mi nešla vůbec. Naštěstí mě měl fyzikář rád a před tabulí mi vždycky trochu napovídal, takže jsem to uhrála za dvě. Uměla jsem totiž teorii nazpaměť. Pamatuju si, jak byl můj tatínek nešťastný, že právě on má tak tupé dítě na fyziku. Moje maminka učila zase matematiku, takže to se mnou doma neměli moji nadaní rodiče jednoduché.
Vynalezl tatínek něco i pro doma? Třeba do kuchyně?
Tatínek si umí uvařit jen čaj a vajíčka. Ale dovede opravit traktor, zavést elektřinu, omítnout barák nebo létat letadlem… a nedávno si udělal průkaz strojníka na bagr, protože nesmírně rád bagruje.
Rád bych se vrátil k tomu letadlu…
Má dvoumístné letadlo Dynamik, které si pořídil jako pracovní prostředek, protože když se dusí pacient v Bratislavě, tak tam přistane i se stentem za půl hodiny. Chtěl být vojenským pilotem, ale když to řekl své mamince, dostal za uši s tím, že bude doma v Sušici lékárníkem. No a při stu­diích farmacie v Hradci Králové potkal moji maminku, která tam chodila na vysokou školu pedagogickou – a ejhle, po třech měsících čekala malou Zdeničku. Takže já jsem plod velké kolejní lásky a jsem naší babičce za tu mateřskou manipulaci zpětně vděčná.

 

volencova2jpg.jpg
S Davidem Novotným v inscenaci Racek

 


Žila jste leckde. Jste spíš venkovský nebo městský člověk?
Venkovský. V Hradci jsme bydleli kousek od lesa, dnes bydlím u Dobříše, vystrčím nos a jsem taky v lese.
Jaká byla posloupnost: napřed jste tam postavili dům a pak jste měli děti?
Když jsme stavěli, tak už jsem čekala dru­­hou dceru. Tři roky jsme bydleli v Mníšku pod Brdy, protože se stavba domu protáhla.
Pěstujete něco na zahrádce?
Bylinky, cukety, mrkev, salát, borůvky, rybíz. V létě děti vylítnou ráno rovnou z postele očesat keře.
Šest lidí pohromadě je dost. Jak je pro vás důležitá láska?
Láska je pro mě podstatná, ale někdy to s ní není snadné. Po čtyřicítce se pohled na to, jak vnímáte svět a jak svět vnímá vás, mění.
Podoby lásky se s věkem proměňují…
Jistě. V sedmnácti se do sebe vpíjíte někde na zastávce, kdežto v padesáti už vám stačí držet se za ruku. Já vnímám lásku hodně fyzicky. Děti stále vyžadují dotyky, takže po mně v podstatě „pořád někdo leze“. Hlavně ty menší. A pak přijdou starší holky: „Teď chceme my, uvolněte prostor.“ Na mě se doma stojí podle pořadníků fronty.

 

banner_clanek


Byla jste na mazlení zvyklá z dětství?
Moji rodiče byli v projevování fyzického citu skoupí, bylo to dáno jejich až spartánskou výchovou. Já jsem sice naprogramovaná podobně, ale vědomě jdu proti tomu, takže své děti oňuňávám, hladím, chválím.
Mazlí se i vaše nejstarší dcera, které už bude patnáct?
Ano, a je důležité ji neodmítat. Na mazlení máme sobotu, kdy nemusíme vstávat, povalujeme se v pyžamech a povídáme si.
Zkoušejí naopak na vás děti, co vydržíte, aby posunuly mantinely?
To je přirozené. Musíme být důslední. Je dobře, když je člověk přísný. Teď, když už nemáme jen dvě děti, ale čtyři, nám na ně někdy zbývá méně energie, a i proto si myslím, že by měli mít děti mladí lidé. Starší rodič v důsledku úbytku sil svému potomkovi leccos dovolí, což není dobře. Starší dcery nás někdy ve vztahu k mladším napomínají: „Nepovol jim to, víš, jak to dopadne.“ Z jejich úst to zní legračně, ale mají pravdu.
Zeptaly se vás už děti na duši?
Často se na tohle téma bavíme s přáteli a starší děti poslouchají a vytvářejí si názor.
A co hovory o smrti?
Nedávno se mě někdo ptal, co je pro mě nejhorší, a já odpověděla, že se třeba nebojím vlastní smrti.

 

volencova3jpg.jpg


Když je člověk mladý, tak na ni většinou nemyslí…
Já věřím v určitou danost osudu. Horší by bylo, kdyby se něco stalo mým dětem. Tu bolest bych asi neunesla, přestože vím, že tělo je jen fyzická forma, kdežto duše a karmy se vracejí, takže když budete ubližovat, bude vám ublíženo.
Umíte se omluvit?
Nejsem ideální matka, taky mi ujedou nervy, ale jsem schopná pak přijít a říct: promiň.
I manželovi? 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Osobnosti - výběr z článků

Soulová královna

Soulová královna

O jejím hlase se prý hitmaker Burt Bacharach vyjádřil, že působí jako miniaturní loď ve skleněné láhvi. Během své kariéry se vší poctou vplula do síně slávy, sklidila ovace a pět Grammy, byla na vrcholu mezinárodních žebříčků a prodala přes sto milionů svých alb. I když má Dionne právo na vzpomínání, stále jsou pro ni důležitější živé koncerty a publikum. I proto 14. září vystoupí v Praze.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Právo může potrestat ničemu, ale nikdy nevytvoří světce nebo hrdinu… Krom toho aktuální právní provoz je často velmi vzdálen tomu, aby se zabýval otázkami sociální spravedlnosti nebo lidských práv.

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Fotograf Alan Pajer slaví 70

Známe se mnoho let, respektive víme o sobě. Formovaly nás stejné události, podobné zážitky i názory, a tak vím, že Alan Pajer byl a stále je naprosto výjimečný fotograf i člověk. Ovládá skvěle svoji profesi, které vtiskl punc originality, a v soukromí nikdy nesklonil hlavu. Navíc má v sobě nepřehlédnutelnou noblesu. Vydělovala ho z šedi socialistické minulosti a nyní sice z pestré, ale bohužel velice vulgární současnosti.

Rockový bůh Robert Plant

Rockový bůh Robert Plant

Robert Plant, jedna z ikon hardrocko­vého kvasu přelomu 60. a 70. let mi­nulého století a také majitel silného a oduševnělého tenorového vokálu, který se stal poznávacím znamením legendárních Led Zeppelin, se letos v srpnu dožívá sedmdesáti let. Časopis Hit Parader, zaměřený na heavy metal, ho v roce 2006 prohlásil za nejlepšího metalového zpěváka všech dob (mimochodem druhou příčku obsadil Rob Halford ze skupiny Judas Priest); o pět let později ho publicisté z jiného renomovaného hudebního periodika Rolling Stone vyhodnotili jako nejlepšího rockového zpěváka. To už ovšem Plant, aby se vymanil z identity stále vzývaných Led Zeppelin, působil jako osobitý a odvážně experimentující sólista. Nositel řádu Britského imperia – spolu s kolegy Pagem a Jonesem uvedený v roce 1995 do Síně slávy rock’n’rollu – toužil po dráze rockového zpěváka už od mládí. Díky svému talentu, tvrdošíjnosti a zarputilosti si tento sen splnil, ovšem nebyla to cesta nijak přímočará.

Kovy - mladý a vlivný

Kovy - mladý a vlivný

Jedenadvacetiletý Karel Kovy Kovář byl loni vyhlášen ča­sopisem Forbes sedmnáctým nejvlivnějším Čechem na so­ciál­ních sítích. V té době byl také vybrán televizí Euronews, aby jako jeden ze tří evropských youtuberů (a první Čech vůbec) absolvoval interview s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Barbora Hrzánová a Radek Holub

Nejen pouhý časopisecký rozhovor, ale snad celý seriál by mohl vzniknout, když takhle odpoledne zasednete s Bárou a Radkem v příjemné zahrádce. Rané odpoledne se pomalu mění v pozdní, slunce se kloní k západu a řeč jde o všem možném. Od zážitků divadelních po studentské, od historek z dětství po ty o dětech, od domácích zvířat po domácí práce. Plzeňské na chvíli zhořkne na jazyku, když dojde na politiky a úředníky, ale nálada se opět vrátí, jen co se začnete dohadovat, který z příběhů kresleného Čtyřlístku byl ten nejlepší a zda byl Čtyřlístek lepší než příběhy kocoura Vavřince nebo naopak. Ale protože léto je v plném proudu, mluví se především o něm.

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula

Onkogynekolog David Cibula býval nejmladším profesorem ve svém oboru v Čechách. Zabývá se klinickým výzkumem, tedy jakýmsi mostem mezi vědou a léčbou v běžné praxi. Snaží se o to, aby se zahraniční pracoviště přidávala k českým projektům.

Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský

Před šestnácti lety založil dnes už kultovní divadelně experimentální seskupení Farma v jeskyni, pro které vytváří mnohovrstevnaté scénické kompozice na pomezí pohybového divadla, hudby a videa. Fascinuje ho tajemství a s ním skupiny na okraji mainstreamu: emigranti, senioři, aktivisté nebo mladí lidé, které postihl fenomén známý pod japonským termínem hikikomori. Lidským bytostem, jež ztrácejí schopnost komunikovat s okolním prostředím, se umělecký šéf a režisér, pražský Slovák Viliam Dočolomanský věnuje v inscenaci ODTRŽENÍ. Po jednom jejím uvedení v pražském Centru současného umění DOX vznikl tento rozhovor.

Jak jsem potkal a fotografoval  Jana Zrzavého

Jak jsem potkal a fotografoval Jana Zrzavého

Občas se někdo, kdo vidí některý z mých portrétů výtvarníků nebo spisovatelů, zeptá, jak jsem se k tak slavné osobnosti, jako je třeba Jan Zrzavý, dostal. Často se mi chce odpovědět podobně, jako to kdysi udělal jeden ze slavných herců Národního divadla, když mu jakási redaktorka položila „rafinovanou“ otázku: „Mistře, jak jste se dostal do Národního divadla?“ A Mistr odvětil: „To bylo jednoduché, paninko, dvaadvacítkou od Sv. Ludmily přímo do divadla!“ Já bych mohl odpovědět, že jsem šel od Hradu po Zámeckých schodech a tam jsem vešel do domu č. 6, vystoupal po prošlapaných schodech do druhého patra, zazvonil na zvonek a… a hned jsme u jedné fotografie.

Jiří Suchý

Jiří Suchý

Koncem června udělí Nadace Český literární fond ve spolupráci s Nadáním Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových Jiřímu Suchému (* 1. 10. 1931) cenu Ars longa za trvalý přínos české kultuře. Básník, textař, prozaik, dramatik, scenárista, zpěvák, herec, divadelní a filmový režisér a výtvarník ji obdrží mj. za loňskou knihu filozofických a teologických úvah KLAUN SI POVÍDÁ S BOHEM, v níž se střetá dvojí pojetí životního pocitu a názoru. Klaunství, zosobnění nevážnosti a humorného zpochybnění jeví se tu jako nadosobní vodítko světem ustálených dogmat, návod na to, jak neustrnout, myslet a tvořit stále vlastní hlavou a citem. Možná tu vznikl jakýsi klaunský testament? A kdo je to vlastně klaun? Nemusel se k tomu pojmu i sám Jiří Suchý dost složitě propracovat?

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 078/2018

XANTYPA XANTYPA 078/2018

Obsah vydání

Inzerce
banner_predplatne