Zdeňka Žádníková Volencová

Na prvním místě jsou děti

Zdeňka Žádníková Volencová je nejen herečka Dejvického divadla, ale i moderátorka, recitátorka, spisovatelka, flétnistka, ředitelka nadačního fondu. Především je ovšem matka čtyř dětí. Jak vidíte, nespokojí se s málem.

 

text Vašek Vašák, foto Vojtěch Vlk a archiv Dejvického divadla

 

volencova1jpg.jpg

 

Váš tatínek proslul jako vědec a spoluvynálezce zdravotnických prostředků…
Stentů. To jsou prostředky, které se voperují člověku třeba do jícnu nebo do hrtanu – když má rakovinu a dusí se – nebo do cév. Jeho firma vznikla proto, že výrobky ze zahraničí byly nesmírně drahé, tak je tatínek vylepšil a nabídl českým nemocnicím jejich levnější, český ekvivalent.
Kolik má takový vynálezce titulů před a za jménem?
Pro tatínka to není podstatné, ale pokud si pamatuji, tak je doc. RNDr. PharmDr. Karel Volenec, CSc., moje děti mu zkráceně říkají Děda Vševěda.
To vám nasadil laťku hodně vysoko…
Až ve čtyřiceti letech jsem se s ním konečně přestala poměřovat. Jsem jen magistra. V titulech štěstí neleží.
Šla vám ve škole fyzika?
Fyzika mi nešla vůbec. Naštěstí mě měl fyzikář rád a před tabulí mi vždycky trochu napovídal, takže jsem to uhrála za dvě. Uměla jsem totiž teorii nazpaměť. Pamatuju si, jak byl můj tatínek nešťastný, že právě on má tak tupé dítě na fyziku. Moje maminka učila zase matematiku, takže to se mnou doma neměli moji nadaní rodiče jednoduché.
Vynalezl tatínek něco i pro doma? Třeba do kuchyně?
Tatínek si umí uvařit jen čaj a vajíčka. Ale dovede opravit traktor, zavést elektřinu, omítnout barák nebo létat letadlem… a nedávno si udělal průkaz strojníka na bagr, protože nesmírně rád bagruje.
Rád bych se vrátil k tomu letadlu…
Má dvoumístné letadlo Dynamik, které si pořídil jako pracovní prostředek, protože když se dusí pacient v Bratislavě, tak tam přistane i se stentem za půl hodiny. Chtěl být vojenským pilotem, ale když to řekl své mamince, dostal za uši s tím, že bude doma v Sušici lékárníkem. No a při stu­diích farmacie v Hradci Králové potkal moji maminku, která tam chodila na vysokou školu pedagogickou – a ejhle, po třech měsících čekala malou Zdeničku. Takže já jsem plod velké kolejní lásky a jsem naší babičce za tu mateřskou manipulaci zpětně vděčná.

 

volencova2jpg.jpg
S Davidem Novotným v inscenaci Racek

 


Žila jste leckde. Jste spíš venkovský nebo městský člověk?
Venkovský. V Hradci jsme bydleli kousek od lesa, dnes bydlím u Dobříše, vystrčím nos a jsem taky v lese.
Jaká byla posloupnost: napřed jste tam postavili dům a pak jste měli děti?
Když jsme stavěli, tak už jsem čekala dru­­hou dceru. Tři roky jsme bydleli v Mníšku pod Brdy, protože se stavba domu protáhla.
Pěstujete něco na zahrádce?
Bylinky, cukety, mrkev, salát, borůvky, rybíz. V létě děti vylítnou ráno rovnou z postele očesat keře.
Šest lidí pohromadě je dost. Jak je pro vás důležitá láska?
Láska je pro mě podstatná, ale někdy to s ní není snadné. Po čtyřicítce se pohled na to, jak vnímáte svět a jak svět vnímá vás, mění.
Podoby lásky se s věkem proměňují…
Jistě. V sedmnácti se do sebe vpíjíte někde na zastávce, kdežto v padesáti už vám stačí držet se za ruku. Já vnímám lásku hodně fyzicky. Děti stále vyžadují dotyky, takže po mně v podstatě „pořád někdo leze“. Hlavně ty menší. A pak přijdou starší holky: „Teď chceme my, uvolněte prostor.“ Na mě se doma stojí podle pořadníků fronty.

 

banner_clanek


Byla jste na mazlení zvyklá z dětství?
Moji rodiče byli v projevování fyzického citu skoupí, bylo to dáno jejich až spartánskou výchovou. Já jsem sice naprogramovaná podobně, ale vědomě jdu proti tomu, takže své děti oňuňávám, hladím, chválím.
Mazlí se i vaše nejstarší dcera, které už bude patnáct?
Ano, a je důležité ji neodmítat. Na mazlení máme sobotu, kdy nemusíme vstávat, povalujeme se v pyžamech a povídáme si.
Zkoušejí naopak na vás děti, co vydržíte, aby posunuly mantinely?
To je přirozené. Musíme být důslední. Je dobře, když je člověk přísný. Teď, když už nemáme jen dvě děti, ale čtyři, nám na ně někdy zbývá méně energie, a i proto si myslím, že by měli mít děti mladí lidé. Starší rodič v důsledku úbytku sil svému potomkovi leccos dovolí, což není dobře. Starší dcery nás někdy ve vztahu k mladším napomínají: „Nepovol jim to, víš, jak to dopadne.“ Z jejich úst to zní legračně, ale mají pravdu.
Zeptaly se vás už děti na duši?
Často se na tohle téma bavíme s přáteli a starší děti poslouchají a vytvářejí si názor.
A co hovory o smrti?
Nedávno se mě někdo ptal, co je pro mě nejhorší, a já odpověděla, že se třeba nebojím vlastní smrti.

 

volencova3jpg.jpg


Když je člověk mladý, tak na ni většinou nemyslí…
Já věřím v určitou danost osudu. Horší by bylo, kdyby se něco stalo mým dětem. Tu bolest bych asi neunesla, přestože vím, že tělo je jen fyzická forma, kdežto duše a karmy se vracejí, takže když budete ubližovat, bude vám ublíženo.
Umíte se omluvit?
Nejsem ideální matka, taky mi ujedou nervy, ale jsem schopná pak přijít a říct: promiň.
I manželovi? 

Celý rozhovor si přečtete v tištěné Xantypě, která vychází 27. 6. 2017. Objednat si Xantypy můžete i zde

 

XANTYPA audio

Audio Xantypa za 49 Kč a pro předplatitele zdarma!

Postup ke stáhnutí mp3 

1) Napište email na internet@xantypa.cz

2) Přijde Vám zpět email s informacemi o platbě

3) Po obdržení platby na účet vám zašleme články v mp3

4) Pro předplatitele zdarma

 

XANTYPA 078/17 - výběr z článků

Soňa & Zuzana Norisovy

Soňa & Zuzana Norisovy

Jedna se chtěla stát zdravotní sestrou, druhá řeholní. Nakonec však sestry Norisovy žijí tak, jak jim předpověděla je­jich babička.

Nádraží Liège-Guillemins

Nádraží Liège-Guillemins

Ať si to uvědomujeme, či nikoli, architektura ovlivňuje naše životy. Jsou stavby, kolem nichž projdeme bez povšimnutí, jiné nás pro změnu mohou rozčílit. Naštěstí existují i taková architektonická díla, která nás osloví, něčím nezachytitelným přitáhnou naši pozornost a pak promluví naléhavým hlasem k našemu nitru. Takovou stavbou je bezesporu i vlakové nádraží v belgickém Liège (Lutychu), jejímž autorem je španělský architekt Santiago Calatrava.

V krajině lovců mamutů

V krajině lovců mamutů

Pálava – pahorky porostlé vinicemi, kamenné zříceniny na temenech kopců, útulné uličky s vinnými sklepy, a to vše pod sytě modrým nebem. Toskánsko severně od Alp. Místo, které nesporně má genia loci. Tento kout jižní Moravy se před třiceti tisíci lety stal domovem lovců mamutů. Archeologické nálezy z Dolních Věstonic a Pavlova z období gravettienu patří dnes mezi světové unikáty nevyčíslitelné kulturní hodnoty.

Harvey Keitel

Harvey Keitel

Americký herec Harvey Keitel navštívil karlovarský filmový festival už dvakrát. Podruhé předloni, kdy tu uvedl Sorrentinovo podobenství MLÁDÍ (2015) o dvou stárnoucích umělcích, kteří rekapitulují své životy v mondénním sanatoriu. Představitele drsňáků i bohorovných snílků jsem pozoroval na závěrečném večírku v hotelu Pupp. Spokojeně seděl v křesle a s pýchou v očích sledoval, jak se jeho manželka vlní na parketu. Působil šťastně, jako pravý opak bezradného filmaře, kterého zosobnil v Sorrentinově filmu.

Dědkovské rady

Dědkovské rady

Jsou lidé, kteří sbírají léčivé byliny a suší si je pro zdraví vlastní osoby a svých blízkých. Já sbírám léčivé rady, které ale nechci sušit jen pro sebe, nýbrž se hodlám o ně podělit s vámi, milé čtenářky a milí čtenáři.

Řek Zorba z Rejvízu

Řek Zorba z Rejvízu

Jako černý drahokam je do klínu Jeseníků vsazeno temné jezero, podle pověstí prý spojené s mořem. Kolem se zvedají stromy staré jako svět. A rejvízská rašelina omamně voní. V mlze u jezera téměř nelze rozeznat postavu muže, pro něhož má toto bájné místo zvláštní význam.

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Bohové a ornamenty Jana Hachrana

Jan Hachran je mladý umělec a výtvarník, jehož tvorba vychází zejména z mystiky a mytologie. Jedná se o jakousi kombinaci ornamentů, květin a symbolů, které se proplétají s dávnými bohy, bohyněmi, svatými i jinými mytickými postavami. Toto pojetí označuje jako magický ornamentalismus a jeho hlavní inspirací jsou velcí umělci secese.

Kateřina Veselá

Kateřina Veselá

MUDr. Kateřina Veselá, Ph.D., žena, která pomohla za svůj dosavadní život přivést na svět přes dva tisíce dětí. Vlastní má dvě – dceru a syna. Každodenně se snaží plnit sny mnoha párům, kterým příroda neposkytla štěstí mít dítě přirozenou cestou. Když se rozhodovala, co bude v životě dělat, snila o tom, že bude úspěšnou novinářkou či dokumentaristkou. Život jí však ukázal jinou cestu, po které se rozhodla nakonec jít. Dnes vlastní jednu z největších reprodukčních klinik v Česku, brněnskou Repromedu. Jaké to je žít ve světě pipet, zkumavek, plnit lidem sny a kam směřuje dnešní reprodukční medicína, tak i na to jsme jí zeptali.

Ladislav Smoček

Ladislav Smoček

Poněkud záhadná postava dramatika, scenáristy a režiséra židovského původu Lea Birinského a jeho hra z roku 1912 o psychopatologii revolucionářství a vyžírkovství mocných vyvolala už podruhé zájem režiséra Ladislava Smočka. Na scéně pražského Činoherního klubu s hereckým ansámblem, jenž tvoří Petr Nárožný, Marika Procházková, Ondřej Vetchý, Pavel Kikinčuk, Dana Černá, Jaromír Dulava, Honza Hájek, Vladimír Kratina, Stanislav Zindulka či Nela Boudová, rozehrál šarádu blbosti a velikášství, při níž člověk chvílemi neví, může-li se jen úlevně smát, anebo se má zase začít strachovat. Neboť hrabivost je věčná a lidská hloupost nekonečná.

Tomáš Šebek

Tomáš Šebek

Letos v březnu se český chirurg Tomáš Šebek vrátil již z páté mise mezinárodní organizace Lékaři bez hranic. Své zkušenosti se zachraňováním lidských životů v mnohdy drastických podmínkách popsal se skromností i humorem sobě vlastním ve dvou úspěšných knihách. Třetí by měla vyjít letos na podzim.

Osobnosti - výběr z článků

Tomáš Bařina

Tomáš Bařina

Ten, kdo si zapne televizní obrazovku první lednovou neděli, bude se prý bát. V napětí by měl divák zůstat i dalších pět nedělních večerů. Česká televize totiž začíná vysílat seriál VZTEKLINA režiséra Tomáše Bařiny.

Eva Turnová

Eva Turnová

Eva Turnová je veřejnosti asi nejvíce známa jako bývalá baskytaristka a zpěvačka skupin DG 307 a The Plastic People of the Universe; nyní má vlastní soubor Eturnity. Eva je ovšem ženou mnoha profesí a mimo hudební dráhu také maluje, překládá, a od roku 2011 se na stránkách týdeníků objevují její sloupky TURNOVÝ HÁJ. Ty pak každoročně vycházejí v „sebraných spisech“ pod stejným názvem. Doposud vyšlo pět dílů a na jaro se chystá vydání šestého.

Michal Hrůza

Michal Hrůza

Zpěvák, skladatel a textař Michal Hrůza slaví dvacet let hudební činnosti. K té příležitosti mu vyšlo album SÁM SE SEBOU, potěšil se třemi koncerty se symfonickým orchestrem a na jaře bude pokračovat v turné. Jelikož se s Michalem známe poměrně dlouho, tykali jsme si.

Diana Ross

Diana Ross

Na výsluní světové slávy se dostala jako členka dívčího tria Supremes, později se ovšem prosadila jako sólistka. Je považována za jednu z komerčně nejúspěšnějších osobností amerického šoubyznysu. Zároveň je filmová herečka a producentka a v neposlední řadě matka pěti dětí.

Ivana Chýlková

Ivana Chýlková

V televizní show TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS překvapila Ivana Chýlková mnohé diváky působivými proměnami do podoby hvězd světové populární hudby. Ale to jen ty, kteří neznají její dráhu divadelní a filmovou, která je mnohonásobně hlubšími, psychologicky propracovanými proměnami desítek a možná už stovek postav doslova poseta. O to větší potěšení bylo sledovat takové proměny při našem rozhovoru z pouhého metru vzdálenosti. Tři hodiny líčení, převlékání ze šatů do šatů, fotografování a nakonec interview takřka bez tématu, nadto v pošramoceném zdravotním stavu, to je daň za známou tvář. Ale jakmile přijde náležitý impuls, i znavená a pobledlá tvář dostane jiskru, chrapot je rozražen zvučným hlasem a ruce se začnou míhat v naléhavé gestikulaci.

Martina Špinková

Martina Špinková

Osmdesát procent lidí si přeje umřít doma, ve svém prostředí, kde jsou mu nablízku jeho nejbližší lidé, jeho pejsek, kočka… Splní se to jen asi čtyřem procentům. Martina Špinková už více než patnáct let pomáhá tento nepoměr změnit. Spoluzaložila domácí hospic Cesta domů, dlouho byla jeho ředitelkou a nyní se jako šéfredaktorka a ilustrátorka stejnojmenného nakladatelství prostřednictvím knížek snaží, aby téma smrti bylo přijímáno jako něco, co se osobně týká každého z nás.

Petr Koura

Petr Koura

Historik Petr Koura se zabývá dějinami 20. století, historii vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je také ředitelem společnosti Collegium Bohemicum sídlící v Ústí nad Labem, zaměřené na historii česko-německých vztahů a na vybudování stálé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Loni vyšla v nakladatelství Academia jeho kniha SWINGAŘI A POTÁPKY V PROTEKTORÁTNÍ NOCI, jež podrobně líčí mladický vzdor v dobách nacistického útlaku prostřednictvím západní hudby. „Je to první dílo, které se zasvěceně a se sympatií věnuje fenoménu, jenž byl za nacistické okupace a později v lidové demokracii jedním z nejzajímavějších a nejneprozkoumanějších výrazů odporu k ideologickým režimům v Evropě,“ napsal v předmluvě ke Kourově obsáhlé práci spisovatel Josef Škvorecký.

Pavel Fischer

Pavel Fischer

Pavel Fischer, kandidát na prezidenta. Především ale milující otec, který dal svým dětem přednost před kariérou. Opustil diplomacii, když mu umíral syn. Dnes o této smutné zkušenosti říká: „Stálo to za to.“ Silný příběh našeho bývalého velvyslance v Paříži je plný vrcholů a pádů – a slibuje, že rozumí lidem, kteří se ocitli na dně. Mohla by to být dobrá kvalifikace na prezidenta. A ono umět dokonale několik světových jazyků a mít dobré kontakty i v americkém Kongresu taky není k zahození.

Andrea Sedláčková

Andrea Sedláčková

Nová kniha Andrey Sedláčkové KAŽDÝ NĚCO TAJÍ je společenský román ze současnosti, který nás zavede do atraktivního prostředí filmových celebrit. Snad každý máme nějakého kostlivce ve skříni, a když je člověk navíc hvězda, jeho život se může stát pouhou hříčkou v rukou bezskrupulózního bulváru, který umně využívá nejnižších pudů všech, jejichž prázdné životy často plní. S Andreou Sedláčkovou, ženou mnoha talentů, jsem si chtěla povídat o její nové knize, ale nedalo mi to a nakonec jsme mluvily i o jejím dobrodružném životě, nikoliv nepodobném jednomu z jejích filmových scénářů…

Jiří Kratochvil

Jiří Kratochvil

Narodil se v Brně, kde se také odehrává většina jeho povídek a všechny jeho romány. Proč tato kulisa? „Brno je pro mě velice zvláštní město. A troufnu si tvrdit, že nejen pro mě. Není totiž náhodou, že právě v Brně se narodili dva největší spisovatelé druhé poloviny dvacátého století: Bohumil Hrabal a Milan Kundera,“ vysvětluje Jiří Kratochvil.

Článek najdete v tomto vydání
XANTYPA 078/17

XANTYPA XANTYPA 078/17

Obsah vydání

Nestihli jste koupit toto vydání XANTYPY? Nevadí. Rádi Vám jej zašleme. Objednávejte zde

Archiv starších čísel

Aktuální vydání
XANTYPA 01/18

XANTYPA XANTYPA 01/18

Obsah vydání

Inzerce
janackovafilharmonie